II. Váleční bozi - gunšinové

Autor : Fantan 🕔15.06.2004 📕6.383

Váleční stratégové Japonska potřebovali vytvořit vzory vojáků nové doby, jejichž příklad by aktualizoval povinnosti, stanovené Imperiálním příkazem a tím připravoval japonský národ na válku a s ní spojené oběti na životech.

Prvním gunšinem se stal námořní poručík Takeo Hirose. Svůj hrdinský čin vykonal 20. března 1905 v přístavu Port Artur. Admirál Togo rozhodl zablokovat výjezd z přístavu, aby se vyhnul přepadení ruskou flotilou, která zde kotvila. Nechal naložit čtyři velké nákladní parníky výbušninami s tím, že tyto lodi vlastním zničením přehradí poměrně mělký vjezd do přístavu, tím jej zatarasí a ruskou flotilu uvězní uvnitř. K tomu účelu potřeboval dobrovolníky, kteří by s loděmi připluli na určené místo a tam je přivedli k výbuchu. Bylo jasné, že tyto posádky nemají naději na přežití.

Ke splnění tohoto úkolu se přihlásil poručík Hirose, následován svými námořníky (celkem bylo třeba 50 námořníků a 22 důstojníků, není mi jasné, proč nebyli gunšiny prohlášeni i ostatní - aspoň ti důstojníci). Obsadili ty 4 nákladní parníky a v doprovodu několika malých válečných plavidel ve 23.00 hod připluli k vjezdu do přístavu. Ačkoli pluli se zhasnutými světly a co nejtišeji, ruská hlídka je zjistila daleko před místem, kde měly být potopeny a vzápětí po osvětlení přístavními světlomety byly dělostřelbou přístavních baterií lodě zapáleny. Jejich zkázu dovršila ruská torpéda, která lodě poslala ke dnu daleko od vjezdu do vnitřního přístavu. Na hladině zůstaly jen trosky a pozůstatky těl japonských námořníků. Z poručíka Hirose japonské torpédovky údajně našly jen hlavu se zbytky ramen. Ostatky poručíka Hirose byly uloženy do ozdobné skřínky a odeslány s vylíčením jeho hrdinského činu do Tokia, kde byly za velké slávy umístěny před svatyni Jasukuni. Ještě téhož dne císař Hiroseho vyhlašuje prvním novodobým gunšinem. Tabulka na zdi svatyně popisuje jeho hrdinský čin.

Armáda těžce nesla, že námořnictvo už má svého gunšina, kdežto pozemní vojsko nikoli. Nemusela čekat dlouho. Prvním gunšinem armády se stal baron Moresuke Nogi, osobní přítel císaře Mucuhita, jemuž pomáhal už v boji proti poslednímu šógunovi. Nogi byl generál, velitel japonské armády, do níž vnesl mnoho zásad a praxe evropské válečné taktiky a strategie. Vedl japonskou armádu v bojích o přístav Port Artur a nakonec tento přístav dobyl, byť za velice vysokou cenu ztráty 100.000 vojáků, mezi nimi i svých dvou synů. Myšlenka na tyto ztráty jej neustále pronásledovala, proto císaře požádal o povolení provést seppuku, jíž by smyl svůj podíl viny na smrti tolika Japonců a na smutku v jejich rodinách. Císař mu to zakázal, povolil mu ale seppuku provést po své smrti, když řekl „budu ale rád, budeš-li mě provázet na mé další cestě“. Když v červenci 1912 byla oznámena císařova smrt, vydal se baron Noga k císařskému paláci a zde, za spolupráce svého dlouholetého příkazníka provedl obřadní seppuku. Příkazník samozřejmě zemřel s ním. Nogiho manželka Šizuku si ve stejné době doma vrazila do srdce vlastní dýku. Celé Japonsko se sklání v úctě nad tímto činem - národ si myslí, že jde o čin nepřekonatelné věrnosti samuraje svému pánovi, prptože blízký vztah obou mužů byl obecně znám. Jen několik málo vyvolených znalo pravdu, ale její zveřejnění nic nezměnilo. Nogi zůstává „gunšinem gunšinů“ s přídomkem „nejvěrnějšího z věrných“. Tento titul je také vytesán na pomnících v jeho rodišti Čifu a u hrobu císaře Mucuhita.

Na další novodobé gunšiny se muselo počkat do r.1932. V bojích o Šanghaj se vojíni Sakure, Kitagawa a Ešita ze 103. pěšího pluku obalili granáty a výbušninami a jako „lidské pumy“ se vrhli na postavení čínských obránců. Ve ohromném výbuchu zahynuli nejen oni, ale i čtyřicettři Číňanů. Tak kdysi líčila průběh boje tabulka v Jasukuni. Při ověřování se však ukázalo, že velitel pluku hlášení upravil - ti tři vojíni padli při normálním bodákovém útoku, ale protože bylo nutno pozvednout bojovou morálku, byli z nich vytvořeni gunšinové. Komise, prověřující hrdinské skutky případ vyřešila šalamounsky: sňala tabulku s těmi třemi jmény a nahradila je tabulkou se jmény všech padlých příslušníků této pěší divize. Mezera na zdi nezůstala, bylo dodrženo bojiště a přitom byla dodržena pravda.

Posledními předválečnými, resp. prvními válečnými gunšiny bylo devět námořníků, kteří svými miniponorkami měli 7. prosince 1941 zničit americké válečné loďstvo v přístavu Pearl Harbour. Ve skutečnosti jich vyplulo deset, ale těžce zraněný praporčík Kazuo Sakamaki byl zajat Američany. Tím porušil zásady bojové etiky. Za to byl vyloučen z řad ozbrojených sil Japonska a úředně zapomenut.

(Nelze než vzpomenout trestních ustanovení jiných států - včetně ČR, které upadnutí do zajetí trestají, většinou smrtí).

Literatura:
Novotný,Josef: Causa kamikaze. Naše Vojsko, Praha 1991.
Autor : Fantan 🕔15.06.2004 📕6.383

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře