Bitva u Tassafarongy

Autor : Petr Pršal 🕔28.03.2004 📕12.568
Složení sil

Američané

Task Force 67 ( kontradmirál Carleton H. Wright )

TG 67.2.2  kontradmirál Carleton H. Wright

Těžké křižníky:
CA 36 MINNEAPOLIS ( vlajkový )
CA 32 NEW ORLEANS
CA 24 PENSACOLA

TG 67.2.3 kontradmirál Mahlon S. Tisdale

Těžký křižník:
CA 26 NORTHAMPTON

Lehký křižník:
CL 48 HONOLULU ( vlajkový )

TG 67.2.4 freg. kapitán William M. Cole

Torpédoborce:
DD 445 FLETCHER
DD 366 DRAYTON
DD 401 MAURY
DD 377 PERKINS

9. divize torpédoborců  freg. kapitán L. Abercrombie
DD 367 LAMSON
DD 487 LARDNER

Japonci:

2. eskadra torpédoborců ) kontradmirál Raizo Tanaka
torpédoborce:

31. divize torpédoborců:
NAGANAMI ( vlajkový )
TAKANAMI

1. transportní oddíl ( 15. divize torpédoborců ) nám. kapitán T. Sató

torpédoborce:
OJAŠIO
KUROŠIO
KAGERÓ
MAKINAMI

2. transportní oddíl ( 24. divize torpédoborců ) nám. kapitán G. Nakahara

torpédoborce:
KAWAKAZE
SUZUKAZE
   
   
10. října vypracoval kapitán Morton L. Deyo, jeden z důstojníků štábu admirála Nimitze zprávu, ve které mimo jiné navrhoval vytvořit v jižním tichomoří samostatné uskupení křižníků a torpédoborců, které by po měsíčním intenzivním výcviku bylo nasazeno ve vodách kolem Guadalcanalu proti Tokijskému expresu. Týden po bitvě u Guadalcanalu bylo toto uskupení zformováno, chyběl mu však výcvik.
 
Toto uskupení dostalo název 67.operační svaz. Velitelem TF 67 se stal kontraadmirál Thomas C. Kinkaid, který vypracoval plám bitvy.
 
O den později byl Kinkaid pověřen velením severotichomořského loďstva a odletěl převzít funkci. Jeho nástupcem se stal kontraadmirál Carleton H. Wright. Jak se ukáže, tato volba nebyla právě nejlepší.
 
29. listopadu v poledních hodinách svolal Wright poradu. Přítomné důstojníky seznámil s plánem vypracovaným kontraadmirálem Kinkaidem – operační svaz bude rozdělený na dvě skupiny křižníků, v sestavě každé skupiny bude křižník vybavený moderním pátracím radarem a skupinu torpédoborců, která bude vysunuta před křižníky. Oproti původnímu plánu opominul jednu skutečnost a to nevysunul dva torpédoborce daleko před operační svaz jako radarovou hlídku. Taktika střetnutí byla jednoduchá: po objevení nepřítele torpédoborce zaútočí torpédy, křižníky zkrátí vzdálenost k nepříteli na šest mil a po zásazích torpéd zahájí palbu. Na rozkaz velícího důstojníka osvětlí japonce hydroplány z křižníků.
 
29. listopadu v odpoledních hodinách obdržel Wright depeši ze štábu admirála Halseye o pohybu japonského uskupení, které má 30. listopadu dosáhnout Guadalcanalu. Ve 23.00 obdržel Wright rozkaz k vyplutí.
 
Přibližně v tu samou dobu kdy Wright opouštěl Espiritu Santo vyplouval i jeho budoucí soupeř, kontraadmirál Raizó Tanaka z přístavu Buin. Jeho osm torpédoborců převáželo kromě menšího oddílu vojáků i 1100 vodotěsných sudů s potravinami a léky. Zatímco Wright neměl žádné přesné informace o pohybu nepřítele Tanaka na tom byl podstatně lépe. Věděl o uskupení křižníků a torpédoborců ve vodách kolem Guadalcanalu. Na základě těchto informací vydal rozkaz, který zničení nepřítele upřednostňoval před vyložením zásob pro japonskou posádku Guadalcanalu.
 
V době kdy TF 67 proplouval Lunžským průlivem došlo ke kolizi s konvojem vyložených dopravních lodí eskortovaných torpédoborci. Na rozkaz admirála Halseye se z eskorty konvoje k TF 67 připojily torpédoborce LAMSON a LARDNER tvořící 9. divizi torpédoborců pod velením fregatního kapitána Abercrombieho. Zde se Wright dopustil vážné chyby – nedal Ambercrobiemu žádné instrukce ani jej neseznámil s plánem bitvy a bez jakýchkoliv instrukcí zařadil 9. divizi torpédoborců na konec formace.

18:45 Tanaka uspořádal svoje plavidla do kýlové formace s rozestupy 600m mezi plavidly. Torpédoborce pluly v tomto pořadí: TAKANAMI, OJAŠIO, KUROŠIO, KAGERÓ, MAKINAMI, NAGANAMI, KAWAKAZE a SUZUKAZE.

21:40 Tanaka vplouvá do úžiny Indispensable a ocitá se na dohled ostrova Savo.

22:25 vplouvá TF 67 do železného průlivu ve složení: ve předu torpédoborce FLRTCHER, PERKINS, MAURY a DRAYTON za nimi ve vzdálenosti 4000 metrů křižníky MINNEAPOLIS, NEW ORLEANS, PENSACOLA, HONOLULU a NORTHAMPTON s rozestupy mezi loděmi 900 metrů. Formaci uzavíraly torpédoborce LAMSON a LARDNER.

22:40 vplouvá Tokijský expres do průlivu jižně od ostrova Savo v čele s TAKANAMI na pozici radarové hlídky ve vzdálenosti 1,5 míle před ostatními loděmi. Současně se snížila rychlost uskupení na 12 uzlů. Kontraadmirál Tanaka vydává následující rozkaz: v případě kontaktu s nepřítelem nezahajovat dělostřeleckou palbu, napadnout jej torpédy zamířenými na záblesky děl a teprve po zásazích torpédy zahájit palbu.

23:06 Vlajkový křižník MINNEAPOLIS ohlásil radarový kontakt ve vzdálenosti 23000 yardů. Po několika minutách se jeden velký bod rozpadl na skupinu asi šesti až osmi bodů. Japonci připlouvali. Wright informoval ostatní lodě o přítomnosti japonců a povolal hydroplány k osvětlení plavidel Tokijského expresu. Vzhledem k bezvětří hydroplány nedokázaly odstartovat včas.

23:12 TAKANAMI varuje před možnými americkými loděmi připlouvajícími od východu.

23:14 TF 67 mění kurz mírně doleva a čelní torpédoborce se začaly připravovat k torpédovému útoku.

23:15 Radar na FLETCHER ohlásil japonské lodě ve vzdálenosti 3,5 míle. Fregatní kapitán Cole žádal o povolení k torpédovému útoku.

23:16 Tokijský expres přerušuje vykládku a připravuje se k torpédovému útoku.

23:20 konečně dostává fregatní kapitán Cole povolení k torpédovému útoku. FLETCHER vypálil ve dvou salvách 10 torpéd, PERKINS 8 torpéd, DRAYTON 2 torpéda a MAURY, který byl vybaven pouze přehledovým radarem se palby zdržel. Američané propásli vinou velitele TF 67 nejvhodnější okamžik k útoku torpédy a vypálili až když se obě skupiny začaly vzdalovat. Pravděpodobnost zásahu tak byla o dost menší.

23:21 MINNEAPOLIS zahájil palbu na cíl ve vzdálenosti čtyři a půl míle vpředu, 10 stupňů vlevo. Postupně se přidávaly i ostatní lodě a za chvíli hlavní děla všech amerických lodí pálila salvu za salvou na torpédoborce tokijského expresu.

Téměř okamžitě po zahájení palby signalizoval vlajkový torpédoborec NAGANAMI ostatním lodím signál k útoku torpédy na americké uskupení.
Plavidla 15. divize torpédoborců pozdržely na rozkaz velitele divize námořního kapitána Sató  palbu a rychlostí 12 uzlů pokračovaly podél pobřeží Guadalcanalu v kurzu a nechal proplout TF 67 v protikurzu.

Vlajkový torpédoborec NAGANAMI provedl obrat a ve 23:22 zahájil palbu z děl a zahalil se kouřovou clonou. Poté provedly torpédoborce námořního kapitána Sató provedly obrat, zvýšily rychlost a zaútočily torpédy na TF 67.

23:28 vypálilo KUJOŠIO dvě torpéda a za chvíli další dvě. Poté se připojily i ostatní torpédoborce: OJAŠIO 8; NAGANAMI 8; KAWAKAZE 8.
Druhá skupina torpédoborců provedla obrat vlevo a SUZUKAZE vypustil osm torpéd zamířených podle záblesků u ústí děl amerických lodí.

23:27 na TF 67 přišla katastrofa, japonská torpéda „dlouhá kopí“ začala nemilosrdně „úřadovat“ mezi americkými loděmi.
MINNEAPOLIS vypálil devátou salvu z hlavních děl, když byl zasažen dvěma torpédy pravděpodobně ze salvy SUZUKAZE nebo TAKANAMI. První zasáhlo sklad leteckého paliva a kajuty mužstva před dělovou věží číslo jedna. Druhé zasáhlo kotelnu číslo 2. Po explozích se do vzduchu vznesly masy vody, které naštěstí uhasily plameny na palubě a nástavbách z rozstříknutého leteckého benzínu. Hlavní děla stačila vypálit ještě tři salvy a poté byla přerušena dodávka elektrického proudu a děla zmlkla. Příď lodi až po hlavní dělovou věž byla ohnuta dolů pod úhlem 70°, křižník začal ztrácet chod a z dalšího boje byl vyřazen.

NEW ORLEANS plující za MINNEAPOLIS se ostrým manévrem vyhnul zasaženému křižníku ale vplul přímo do dráhy japonských torpéd. Torpédo zasáhlo zleva příď před skladištěm munice a leteckého benzínu. Následující výbuch odtrhl celou příď až po druhou dělovou věž, ta proplula kolem křižníku a potopila se. Zmrzačený křižník se pomalu stahoval z bojiště.

PENSACOLA plující třetí v linii křižníků se vyhýbala poškozeným lodím a vybočila doleva, čímž byla osvětlena plameny a stala se lákavým cílem pro japonská torpéda. Ve 23:39 jedno z japonských torpéd dostihlo i ji. Zásah na úrovni hlavního stěžně měl za následek zaplavení zadní strojovny, vyřazení tří dělových věží a přerušení spojení po celé lodi. Hořící nafta z proražených palivových nádrží se rozstříkla po palubě a zalila hlavní stěžeň, který plál jako pochodeň. Křižník se naklonil o 13 stupňů na levobok a požáry zuřící uvnitř lodi nabyly obrovských rozměrů. Zmrzačená loď se osmiuzlovou rychlostí stahovala k Tulagi.

Lehký křižník HONOLULU měl zpočátku potíže s rozpoznáváním cílů a proto zahájil palbu poněkud později. Na rozdíl od PENSACOLA se poškozeným křižníkům vyhýbal doprava čímž unikl nebezpečným torpédům a všech patnáct děl ráže 152 mm pálilo salvu za salvou na nepřítele. Po ústupu japonců HONOLULU několikrát obeplul ostrov Savo a až do rána hlídkoval v Železném průlivu.

Poslední v koloně amerických křižníků plul NORTHAMPTON. Při vyhýbání se poškozeným americkým lodím následoval HONOLULU, ale potom se vrátil na západní kurz a to se mu stalo osudným. Dvě torpéda buď z OJAŠIO nebo z KAWAKAZE ho zasáhla, první na úrovni zadní strojovny a druhé asi o deset metrů dále. Do podpalubí proudily masy vody a situace se stávala kritickou. Křižník ztratil chod a začal se naklánět. V 00:40 náklon dosáhl 16 stupňů a o 35 minut později 23 stupňů. V 02:00 náklon dosáhl 35 stupňů a začal rychle klesat tlak v protipožárních hadicích. Krátce nato vydal kapitán rozkaz k opuštění lodi. 03:40 se křižník obrátil dnem vzhůru a zádí napřed se potopil.

23:44 vydal Tanaka rozkaz k ústupu. Torpédoborce kapitána Sató vypálila zbylá torpéda na hořící křižníky.

Nejhůře z japonských torpédoborců na tom byl TAKANAMI. Byl nejblíže a nejlépe viditelný na obrazovkách střeleckých lokátorů amerických lodí. Podařilo se mu provést obrat, vystřelit salvu torpéd a vypálit asi sedmdesát granátů ráže 127mm, ale marně. Nepomohl ani pokus položit kouřovou clonu a torpédoborec zasažený mnoha granáty začal hořet a nabírat vodu. Jeho situace se stávala kritickou a i přes pomoc torpédoborců OJAŠIO a KUROŠIO, které Tanaka v 00:25 vyslal na pomoc  se v 01:37 po obrovské explozi potopil.

Americké křižníky na tom byly podstatně hůře. NORTHAMPTON šel ke dnu, zbylé poškozené lodě se pomalu stahovaly k Tulagi.

MINNEAPOLIS, jehož hlavní paluba se nacházela pouhé dva metry nad hladinou se pomalu sunul k Tulagi. Aby mohla být udržena strojovna v chodu byly kotle v jedné z kotelen naplněny mořskou vodou. Z předních skladišť munice byly vyneseny a vyházeny do moře všechny granáty a prachové náplně. Aby se lodi dále ulehčilo bylo vypuštěno téměř všechno palivo z palivových nádrží. Ve dvě hodiny tak mohl křižník rychlostí tří uzlů zamířit k Tulagi. Ve třičtvrtě na pět ráno připlula z Tulagi na pomoc vlečná loď BOBOLINK a její čerpadla pomohla vyčerpávat vodu ze zaplaveného podpalubí. Nakonec se v doprovodu torpédoborců LAMSON a LARDNER dovlekl na Tulagi.

NEW ORLEANS který ztratil více než čtyřicet metrů přídě odtrženou výbuchem japonského torpéda a následným výbuchem příďového skladiště munice na tom byl ještě hůře. Naštěstí neměl poškozeny stroje a tak se největší požáry podařilo po hodině zdolat. Problém nastal v okamžiku, kdy se dal do pohybu a vydal se směrem k Tulagi. Potopení lodě bránily vodotěsné přepážky, které zatím odolávaly tlaku vody. Kapitán Roper pomalu zvyšoval rychlost až na pět uzlů a po šesté hodině ráno křižník dorazil do Tulagi.

Posádka PENSACOLA bojovala s požárem, který vypukl na zádi a který ohrožoval zadní strojovnu a zadní skladiště munice, které se však podařilo zaplavit. Největší problém představovala zásoba asi 150 granátů ráže 203 mm uložená v dělové věži číslo 3. Jediné co se dalo podniknout bylo chladit věž zvenku proudy vody a doufat, že granáty nevybuchnou naráz. Naštěstí se tak nestalo a křižník ve čtyři ráno zakotvil na Tulagi. Poslední ohniska požárů se podařilo uhasit až po dvanácti hodinách!.

Bitva u Tasafarongy skončila další potupnou americkou porážkou. Odhalila nedostatky v taktické přípravě amerických velitelů a nevhodnosti nasazení těžkých křižníků v podobných akcích. Američané měli ještě jedno velké štěstí-japonci neměli rezervní torpéda a tak neměli čím dorazit zmrzačené a bezbranné lodě. Na druhé straně se američanům podařilo zvládnout systém záchranných prací a díky hrdinství řadových námořníků zachránit tři křižníky pro další boj.
Autor : Petr Pršal 🕔28.03.2004 📕12.568

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře