Schůze Svazu veteránů v hotelu Legie 3.3.2004

Autor : Joey Pytlák Říha / Pytlák 🕔17.03.2004 📕5.345

Držím v ruce dnešní výtisk Mladé Fronty a kroutím znechuceně hlavou. V podstatě celá dnešní schůze v Legii, pominu-li obvyklé záležitosti, financování, seznam akcí a podobně, se točila kolem plk. Jana Horala. Koncem února obdržel od britské královny Alžběty Řád Britského Impéria. Vzápětí se rozjela, abych tak řekl, mediální kampaň na téma "plk. Horal a jeho působení v odboji". Jak si tak vzpomínám, tak už při besedě na ČVUT v listopadu 2003 mi Honza naznačoval cosi v tom smyslu, že není až tak úplně jisté, kde pan Horal za války působil. Že jeho účast v bojích v řadách RAF je jaksi obestřena tajemstvím. Nepřikládal jsem tomu tenkrát až takovou váhu. Byl to pro mě zkrátka jeden z veteránů z Anglie, což už samo o sobě je pro mě dostatečným důvodem, abych si ho velmi vážil. A zůstává jím nadále, to musím podotknout a zdůraznit. Bohužel ale lidská závist je v tomto případě asi velice silným činitelem.

Jak jsem se ve zmiňovaném denníku dočetl, ve skutečnosti byl plk. Horal "jen" velitelem tanku u československé obrněné brigády. Podle všech možných dostupných pramenů, podle historiků a konec konců i podle vyprávění některých veteránů však v řadách letectva nikdy nebojoval. Nevím, nejsem historik. Soudím pouze podle toho, co jsem se dozvěděl od lidí, z televize a tisku, také podle několika setkání se samotným Janem Horalem. S největší pravděpodobností to bude asi pravda. Jak jsme se ale všichni shodli, jeho "letecká legenda", kterou, nutno přiznat, nikdy nevyvracel, ba naopak, spíše ji ještě přiživoval a utvrzoval, snad není až takovým problémem, který by snad někomu ubližoval. Navíc, od skončení války až do dnešních dnů pan plukovník Horal všemi možnými i nemožnými cestami obětavě podporoval a pomáhal všem našim veteránům, ať se již jednalo o zajišťování různých akcí, finanční podporu, zaměstnávání bývalých letců ve své firmě ("v Praze má jeden hotel a v Českém Krumlově dva..." /MF Dnes/) a podobně. Dalším příkladem jeho pomoci a obětavosti byla podpora dnes již mrtvého bývalého pilota 311. perutě Jana Irvinga, kterého "...podporoval finančně i dříve těžko dostupnými léky." /MF Dnes/. Sami veteráni zachovávají k panu Horalovi vřelý a kladný vztah. Nejvýstižněji se o všem vyjádřil další z veteránů, bývalý telegrafista 311. perutě plk. Prof. Jan Wiener: "Někdy můžete být hrdinou i podvodníkem současně. Honza Horal ale není podvodníkem, nikomu totiž zkazkami o službě v RAF, v němž nikdy nesloužil, neublížil. Neocenitelná a obdivuhodná je naopak jeho pomoc válečným veteránům, kteří byli celý život komunisty pronásledováni. Horal je pro mě někdo, kdo pomáhá lidem, na něž stát i dnes, přes všechny líbivé proklamace, kašle...". Dodává ještě: "Beru Honzu takového, jaký je. Tedy i s jeho slabostmi. Je to takový baron Prášil. A stejně jako on není zlý - má nezměrně laskavé, dobročinné a velké srdce..." /MF Dnes/.

Jak jsem již řekl, závist, ta silná a nebezpečná vlastnost všech zdejších "Čecháčků", opět zapracovala. Celý problém se, dalo by se říci, bezdůvodně nafoukl a udělala se z něj aféra. Kdekdo si na ní přihřál svoji "polívčičku" a přilil do ohně. Zřejmě s myšlenkou, že ta naše malá "zaprděná" zemička uprostřed Evropy ještě nemá dostatek skandálů a ostud na kontě. A když se Ti naši vládní činitelé tak málo snaží, přeci, co to je, jen jeden skandál týdně, tak už se s chutí a obrovským nasazením, srovnatelným s nasazením hladového čuněte nad korýtkem pomejí, rýpe i do takovýchto věcí. Bylo to podle mě zbytečné a zahanbující. Navíc, jak poznamenala i paní Šišková, která nedlouho po začátku schůze, viditelně rozrušená a znechucena, odešla, vysoký britský řád nedostal pan Horal za účast v bojích, ale za dlouholetou charitativní činnost.

Když mi bylo o pár hodně let méně, také jsme se s klukama považovali za letce, za partyzány, za "amíky" a podobně. Konec konců, americké maskáče mám ještě ve skříni a občas je s chutí obléknu (i když, teď již spíš na práci, než někam na výpravu do přírody...) a za jakéhosi pseudo-letce se považuji doteď. Když to tak beru, já jsem vlastně také podvodník. To bych si ale také zasloužil článek přes celou stránku, jako pan Horal. Já chci článek, já chci článek...(Tfuj, to jsem se rozčílil!...)

No, každopádně, věci se dnes na schůzi v Legii měly asi tak. Na začátku jsme na přání pana Hlučky uctili minutou ticha nedávno zemřelého pana Grygara (též od "Třistajedenáctky...). Poté se chopila slova jako vždy plná síly a energická paní Šišková. Její velmi dlouhá rozhořčená promluva se týkala zmíněného článku, působení pana Horala a věcí ze všeho vyplývajících. Neboť právě ono nechutné rozmazávání této malichernosti, kterou pan Prof. Wiener nazval jen "dětinským a lidsky snadno pochopitelným úletem..." /MF Dnes/, neublížilo jen samotnému plk. Horalovi, ale i celému Svazu veteránů. Jako dodatek přečetla i dopis od samotného plk. Horala, ve kterém se letcům omluvil, zřekl se své funkce ve Svazu a oznámil, že i nadále bude všemožně podporovat jednotlivé své přátele veterány, kteří budou o jeho přátelství stát. Více se však již nebude účastnit jakýchkoliv akcí, coby zástupce veteránů druhého odboje...

Zbytek dnešního setkání se odehrál v tiché a zaražené atmosféře. Nesmím ale zapomenout i na světlejší okamžiky. Tedy alespoň pro mě. Na schůzi se tentokráte dostavil i generálmajor Babinec s manželkou. Velice mě potěšilo setkání s ním, zejména když jsem se dozvěděl, že jako bývalý parašutista se zná osobně s panem Karlem Niemczykem. Informace o panu Niemczykovi ho také viditelně potěšila. Ještě dnes v noci sednu a napíšu do Austrálie, jsa tuze zvědav, co na toto setkání pan Niemczyk řekne. Ivan Novák, kamarád a nadšenec, který dojíždí na setkání až od Mělníka, mě pak překvapil a mile potěšil zapůjčením fotografie bývalého japonského stíhacího pilota jménem Takeo Tanimizu. Fotografie nese na svém levém boku vlastnoruční podpis jmenovaného císařského orla. Samozřejmě napsaný "rozsypaným čajem". Dodal mi k tomu i nějaké materiály, takže si asi zase docela dobře počtu...

No... a co dodat? Celé odpolední setkání skončilo na známém místě ve sklepní hospůdce. Podotýkám, že vzhledem k mému večernímu působení v pracovním procesu jsem opět pocucával pouze Colu a kafe. Ne jako nejmenovaný kamarád nadšenec, který prohlásil, že má ledvinové kameny, a tudíž má plzeňskou minerálku předepsanou lékařem. Se tak někdo má...
"Check six!"

Autor : Joey Pytlák Říha / Pytlák 🕔17.03.2004 📕5.345

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře