Nižní Tagil 1918 - díl 1.

Autor : Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔07.03.2004 📕13.102

Během bojů čs. legionářů s bolševiky v Rusku v roce 1918 posilovala na podzim již sovětská moc houževnatě svou pozici. Bolševici začali brzy formovat řádné sovětské pluky, které nahradily dříve nasazované ozbrojené vojenské tlupy v čele s často málo zkušenými komisary. Do vedení těchto nových vycvičených pluků, které byly skvěle vyzbrojeny, byli postaveni zkušení velitelé, často bývalí carští důstojníci, kteří vstoupili do sovětských služeb. Dále zde ve velících pozicích, v sovětských službách, byli i internacionální důstojníci, např. němečtí (v čele Blücherova oddílu, lotyšských jednotek, jízdního pluku z Petrohradu ad.). Oproti čs. legionářskému sboru, kozákům a ruské národní armádě vojenská síla bolševiků rychle rostla. Díky obrovské přesile a stoupající kvalitě sovětských jednotek se nakonec bolševikům podařilo úspěšně vytlačit bojem unavené Čechoslováky z Povolží. Ti dle plánu ustupovali na východ.

Tvrdé boje s bolševiky sváděli Čechoslováci i na Urale. Velitelem uralské fronty byl plukovník Vojcechovský. V druhé polovině září stanuli Čechoslováci před Nižním Tagilem, přičemž předtím byly jejich oddíly několikrát napadeny ustupujícími bolševiky. Ti se stahovali do samotného Nižního Tagilu, kde se dobře opevnili. Před městem vykopali pásmo zákopů a opevněných pozic, na nádraží a ve vodárenské věži umístili proti očekávanému útoku Čechoslováků mnoho těžkých kulometů. Do 22.9.1918 zde bolševici soustředili asi 6.000 mužů s plnou výzbrojí a podporu 60 kulometů a 25 polních děl. Následně bolševikům dorazily ještě další jejich posily a tím vzrostla jejich síla na asi 8.000 mužů, s podporou 160 kulometů a 30 děl. Nižní Tagil, město s asi 40.000 obyvateli, protínaný želežnicí, dobře položený mezi vodními toky a lesy, což zvyšovalo jeho předpoklad pro dobrou obranu.

Čechoslováci, kteří drželi železnici, po níž se přepravovali dále, potřebovali zajistit důležitý železniční uzel San Donata. V cestě stál Čechoslovákům na Urale Nižní Tagil a v něm opevněných a velmi dobře vyzbrojených 8.000 bolševiků.

Přítomnost tak velké sovětské přesily v Nižním Tagilu Čechoslováci neočekávali. Čs. skupina před N. Tagilem se 21. 9. 1918 skládala ze III. praporu 2.střeleckého pluku „Jiřího z Poděbrad“, I. praporu 3.střeleckého pluku „Jana Žižky z Trocnova“, 1. samostatného úderného praporu a též Kulikovského baterie a dalších podpůrných jednotek (Kurgánské roty – asi 100 mužů a I. eskadrona 1. jezdeckého pluku „Jana Jiskry z Brandýsa). Dále mimo čs. jezdeckých oddílů tuto skupinu ještě podporovaly ruské kozácké jednotky. Skupina postupovala po železnici rychle od Něvjanska a obsadila stanici Šajtanku před N. Tagilem. I. prapor 3. čs. střeleckého pluku, v počtu 450 mužů, v čele s praporčíkem Morávkem postupoval s dělostřeleckou baterií Kulikovského dále ve směru na N.Tagil. Po obou stranách železnice zaujal tento prapor obrannou linii proti útoku bolševiků a následně opravil i poškozenou trať. To umožnilo příjezd dvou ruských pancéřových vlaků, které obranné pozice Čechoslováků podporovaly.

Ve 22.00 se bolševické jednotky pokusily o útok na tyto pozice, byly však Čechoslováky odraženy. V půlnoci potom ruské pancéřové vlaky a Kulikovského baterie zahájily dělostřeleckou palbu na N.Tagil k zastrašení nepřítele. Bolševici se pokoušeli dělostřeleckou palbu opětovat, ale bez valnějšího účinku. Rozhořela se však silná přestřelka mezi pěchotou, kdy na československé pozice zahájili bolševici silnou soustředěnou palbu z pušek a kulometů. Praporčík Morávek, velitel I. praporu 3.stř. pluku, poslal plukovníkovi Vojcechovskému hlášení o situaci s tím, že nepřítel je na boj dobře připraven, a žádal posilu.

22. 9. 1918

Plukovník Vojcechovský poslal praporčíku Morávkovi na pomoc část elitní jednotky – 1. samostatného úderného praporu - 1. a 4. rotu. Obě roty pod vedením kapitána Dvořáka, velitele úderného praporu, v 6.00 vyrazily na pomoc ohroženému I. praporu 3.stř. pluku.

Dále plukovník Vojcechovský vyslal dvě kurganské roty s dělostřeleckou baterií kapitána Němečka, pod velením podporučíka Tomečka, k obsazení vesnice Gorbunovo. Tato skupina měla útočit v okamžik útoku souběžně na N.Tagil zleva.

Kapitán Dvořák s 1. a 4. údernou rotou dorazil v 8.30 do přední linie před N.Tagil, a po vyslechnutí hlášení od praporčíka Morávka převzal velení i nad I.praporem 3.stř. pluku a Kulikovského baterií. Plukovníkovi Vojcechovskému poslal hlášení o aktuální situaci s tím, že okamžitě zahajuje útok bez čekání na podpůrný útok podporučíka Tomečka zleva. Po odeslání hlášení zahájil proti přesile obrany nepřítele postup po obou stranách železnice. V záloze prozatím si ponechal 1. údernou rotu a zákopnickou jednotku úderného praporu. V postupu měly tyto části podporovat oba ruské pancéřové vlaky.

Postavení nepřítele nebylo přesně známo, ani jeho síla, a na zjištění tohoto průzkumem neměl kapitán Dvořák čas, jelikož chtěl využít momentu překvapení a bolševiky náhlým odvážným útokem zaskočit. Oddíly postupovaly vpřed, zčásti kryty hustým lesem, který vedl až k nádraží. Během postupu byla zahnána nepřátelská stráž a ukořistěny dva kulomety Maxim s municí. Tehdy se rozvinutá rojnice skupiny dostala na otevřenou planinu, která kolem N. Tagilu byla, a nepřítel zahájil soustředěnou prudkou palbu do středu postupujících Čechoslováků. Bolševici zde měli kulomety v zákopech v přímém směru vedeného útoku, dále v zákopech po stranách a za zákopy na vodárenské věži také. Palba, kterou bolševici na postupující Čechoslováky zahájili, byla zničující. V krátké době padlo 20 mužů úderného praporu spolu s podporučíkem Libíčkem, a dalších 38 jich bylo zraněno a v krvi se zde zmítali na planině, kde kolem nich vylétaly ze země hroudy od silné kulometné palby nepřítele. V dešti kulek tedy museli Čechoslováci rychle ustoupit a stáhnout s sebou ve smrtelné palbě i své zraněné. Těžce zranění, kteří se nemohli stáhnout a pro prudkou palbu bolševiků jim nikdo nemohl pomoci, dávají si ruční granáty pod sebe či se zastřelili, aby nepadli živí do rukou bolševiků, od nichž očekávali na základě dřívějších zkušeností mučení. Přesto na některých úsecích se dokázali čs. úderníci dokonce probít až do nepřátelských zákopů, odkud však nakonec se museli též stáhnout.

Na okraji pravého křídla zůstala 4.četa 4.roty úderného praporu, která ztratila spojení se zbytkem řetězu. Velitel čety, desátník, vyslal několik spojek s pokusem navázat spojení. Žádná se nevrátila. V četě zůstalo 18 mužů, kteří mimo pušek měli jeden kulomet a dva další ukořistěné. Bolševici po odražení československého postupu zahájil z N.Tagilu protiútok. Brzy zaútočili i na opuštěnou 4.četu. Úderníci této čety však rutinně zaujali pozice a zahájili prudkou palbu ze svých tří kulometů. Podařilo se jim útok přesily bolševiků na svou pozici zastavit, avšak zanedlouho bolševici opět vyrazili k dalšímu útoku proti této četě. Během prudké střelby nakonec začínala docházet munice a jeden kulomet se již zavařil. Příslušníci 4.čety se bránili statečně a odráželi další a další útoky přesily nepřítele, který se valil z N. Tagilu. Nakonec museli i oni ustoupit, když zjistili, že jsou zde sami a hlavní řetěz se již stáhl. Podařilo se jim stáhnout do hustého lesa a prodrat se tudy zpět do stanice Šajtanka.

Po zadržení postupu bolševiky se tedy stáhla jak část, postupující vlevo od železnice, tak část, postupující vpravo. Silnou dělostřeleckou palbou nepřítele utrpěla ztráty i v záloze zatím umístěná 1. úderná rota a zákopníci.

Vzápětí bolševici zaútočili na československé pozice přímo u železnice. I přes houževnatou obranu Čechoslováků a silnou palbu do útočícího nepřítele se valí opět další a další houfy bolševiků, kteří mají výraznou přesilu. Silnou palbu opětují i bolševici, kteří jsou ve výrazné přesile a útočí již z více směrů.

Především 1. rota elitního 1.samostatného úderného praporu však odhodlaně drží své pozice u železnice a neustupuje. Boje již probíhají i na velmi malou vzdálenost. Hojně se používají granáty, které se házejí hromadně. Před zákopy úderníků již leží hromady padlých bolševiků, nové útoky dalších bolševických oddílů však neztrácejí takřka na intenzitě. Část Čechoslováků je obklíčena a odříznuta od ostatních, avšak úspěšně se probijí. Nakonec je situace zcela neudržitelná. V tuto chvíli tedy Hásek vydal rozkaz, aby se stáhli ranění. Těžce ranění jsou odnášeni, ostatní se podpírají navzájem a pomalu se stahují. Ostatní kryjí bojem jejich ústup, a následně se stahují za nimi spolu s ustupující útočnou skupinou kapitána Dvořáka. Všichni se stáhli k lesu za řeku Kušvu a zde připravili rychle provizorní obranné pozice. Velení nad všemi opět převzal kapitán Dvořák, poté, co se jednotlivé jednotky shromáždily. Postavení na u Kušvy muselo být udrženo za každou cenu.

Plukovník Vojcechovský poslal do ohroženého úseku ještě posilu ve formě dvou rot 2. čs. střeleckého pluku. Ty dorazily ke skupině kapitána Dvořáka kolem 14.00. V 16.00 zahájil kapitán Dvořák tedy nový útok.

Zejména příslušníci 1.sam. úderného praporu touží po pomstě za donucený ústup, který museli se sebezapřením provést, a za své padlé druhy.

Jednotlivé oddíly se přesunuly do místa východiště ranního útoku. Úderníci zahájili útok, ostatní za nimi. Bolševici opět spustili silnou kulometnou palbu. Odhodlaným útokem se část útočící československé linie probila až k nádraží. Čechoslováci útočí v silném dešti kulek, bolševici se rozhodně nehodlají vzdát. Jsou další ztráty, další padlí a zranění. Levé křídlo útoku se s podporou Kulikovského baterie probilo na kraj města, byl dobyt klášter a hřbitov, kde bolševici byli zakopaní a stříleli do poslední chvíle. Není možné pokračovat dále, přesila bolševiků, jak početní tak palebná, je obrovská. Došlo též k přerušení československé linie, v níž vznikla mezera, kterou se chystal nepřítel obklíčit oddělené čs. skupiny. Kapitán Dvořák byl nucen vydat opět rozkaz k ústupu. Čechoslováci ustoupili s velkou hořkostí. Nejvíce jí cítili úderníci, kteří měli nemalé ztráty, a někteří doslova plakali zlostí. Oddíly se tedy opět spořádaně bojem stáhly zpět za řeku Kušvu. Několik padlých či těžce zraněných muselo zůstat na bojišti, neboť nebylo možné je pro hustou palbu nepřítele odnést.

1. rota úderného praporu a 10. rota s 12.rotou 2.čs. střeleckého pluku se přesunují před stanici Šajtanka, kde vybudovaly obranné pozice, s úkolem Šajtanku před případným sovětským útokem ubránit za každou cenu. Ostatní části se stáhly do Šajtanky a odešly do svých vagónů k odpočinku.

Během dne se do bojů zapojila i skupina podporučíka Tomečka, která měla na N.Tagil útočit zleva. Ta postoupila též až k N. Tagilu, avšak poté, co musel kapitán Dvořák s hlavní útočnou skupinou ustoupit, dostal večer kolem 20.00 rozkaz k ústupu od plukovníka Vojcechovského i podporučík Tomeček. Ustoupil tedy zpět do Gorbunova.

I přes dva odvážné útoky Čechoslováků se nepodařilo zlomit toho dne odpor velké přesily nepřítele v Nižním Tagilu. Bylo zjištěno, že nepřítel má mnohem vyšší přesilu, než se předpokládalo. Bylo nutné tedy zatím udržet alespoň své stávající pozice a čekat příchod možných posil.

Ztráty za tento den činily 23 padlých, 40 zraněných (z nich 4 na následky zranění vzápětí zemřeli) a 1 nezvěstný. Většinu ztrát nesl 1. úderný prapor.

23. 9. 1918

Během dne probíhala rušivá dělostřelecká palba mezi oběma stranami. Plukovník Vojcechovský odjel služebně do Jekatěrinburku ke svému štábu a velení nad všemi jednotkami v Šajtance předal zatím kapitánu Dvořákovi. Čechoslováci, a na druhé straně i bolševici, celý den pracovali na opravě a opevňování svých pozic. Zajišťující jednotky před Šajtankou (1.rota úderného praporu a 10. a 12. rota 2.čs. stř. pluku) vystřídaly 3. úderná rota a 11. rota 3.čs střeleckého pluku. V pohotovosti byl i jeden ruský pancéřový vlak. Druhý musel být během dne pro silné poškození z bojů předchozího dne odeslán k opravě do Jekatěrinburku. V průběhu dne zjišťovaly jezdecké průzkumné jednotky informace o situaci bolševiků. Do vesnice Pokrovskoje nedaleko Šajtanky dorazila 2.rota kozáckého 9. orenburského pluku. Tím zajistila pravý československý bok před případným bolševickým útokem.

V pozicích u Šajtanky před N. Tagilem byly tedy včetně posil, které dorazily na stanici, tyto československé jednotky: 1.samostatný úderný prapor, bez 2.roty, (o síle 200 mužů), III. prapor 2.střeleckého pluku „Jiřího z Poděbrad“ (260 mužů), I. prapor 3. střeleckého pluku „Jana Žižky z Trocnova“ (180 mužů), dvě roty 9. čs. střeleckého pluku „Karla Havlíčka Borovského“ (160 mužů), 5. baterie I. dělostřelecké brigády (4 děla + mužstvo), Kulikovského jízdní baterie (4 děla + mužstvo) a 1. eskadrona 1. jezdeckého pluku „Jana Jiskry z Brandýsa“ (70 mužů).

K podpoře Čechoslováků zde po jejich boku v obraně stály tyto jednotky ruské národní armády (bílé): Tři sotni 9. orenburského kozáckého pluku (180 mužů), pancéřový vlak poručíka Ilinského (s posádkou 60 mužů s 1 dělem), pancéřový vlak poručíka Karněva (s posádkou 60 mužů s 1 dělem).

Proti nim asi osmitisícová sovětská přesila…

24. 9. 1918

Od rána po celé dopoledne duněla dělostřelecká palba, kterou se obě strany zasypávaly. V poledne vyměnila 1. a 4. úderná rota (úderného praporu) v obranných pozicích před Šajtankou 3. údernou rotu a 11.rotu 3.střeleckého pluku. Z bojů 22.9. měla 4.úderná rota silné ztráty a nyní měla bojeschopný stav pouhých 18 mužů… Toho dne byla odeslána též 1. eskadrona 1. jezdeckého pluku do Něvjanska a 1. sotňa 9. orenburského kozáckého pluku byla stažena do Šajtanky.

Zvědové zjistili, že nepříteli do N. Tagilu dorazila další posila oddílů ve směru z Alapajevska (dva vlaky s 20 vagóny).

25. 9. 1918

Před polednem byly vyslány do obranných pozic před Šajtankou k vystřídání úderných rot 10. a 12. rota 2. čs. střeleckého pluku. Poté však co obě roty 2. střeleckého pluku zaujaly své obranné pozice, začala silná dělostřelecká palba bolševiků do československých pozic. Obě úderné roty, které byly na cestě do Šajtanky, se tedy vrátily do pozic. Silná dělostřelecká příprava nepřítele trvala asi hodinu. Po ní se vyřítily do útoku sovětské jednotky. Byly Čechoslováky odraženy, avšak bolševici se zvedali do nových a nových útoků proti houževnaté československé obraně. Útoky bolševiků byly též odraženy soustředěnou palbou a granáty. Místy došlo i k boji muže proti muži, kdy úderníci se odhodlaně vrhali do dílčích protiútoků. Nad Šajtankou se objevilo i sovětské letadlo, které kulometem ostřelovalo československé pozice, na něž nakonec shodilo tři bomby, které padly mimo. Po dvou hodinách byli bolševici před Šajtankou odraženi a ustoupili. Před československými pozicemi byla země pokryta padlými nepřáteli. Čechoslováci okamžitě vyrazili do útoku za ustupujícími oddíly nepřítele a postupovali za nimi do setmění. Potom se vrátili do svých pozic.

Během dne bolševici obsadili vesnici Čeremšanku nedaleko vesnice Pokrovskoje, kterou drželi kozáci. Ti o tom okamžitě podávají Čechoslovákům zprávu.

K večeru dorazilo Čechoslovákům do Šajtanky z Jekatěrinburku na pomoc osm rot z nově sestavených 25. a 27. pluku ruské národní armády („bílé“). Jednalo se o nováčky s nedostatečným výcvikem.

V obranných pozicích před Šajtankou zůstávají kromě dvou rot 2. střeleckého pluku i nevyspalá 1. a 4. úderná rota po celou noc pro případ odražení nočního útoku bolševiků.

26.9. 1918

Ráno jsou ihned všechny čtyři československé roty v obranných pozicích před Šajtankou vystřídány čerstvými ruskými rotami, které včera dorazily. Kapitán Dvořák, jenž náhle onemocněl, předal velení nad jednotkami před N. Tagilem nadporučíku Háskovi a odjel po železnici do nemocnice v Jekatěrinburku.

Během směny v obraných pozicích před Šajtankou, bolševici, kteří výměnu zpozorovali, opět zaútočili. S podporou silné dělostřelecké palby decimovali nezkušené ruské vojáky z rot 25. a 27. ruského pluku národní armády. Následně sovětské jednotky zaútočily. Ruští nováčci ve zmatku před postupujícím nepřítelem, v prudké palbě, opustily zbrkle obranné pozice a utíkali k Šajtance. Nadporučík Hásek poslal do ohrožené obranné linie okamžitě 1. sam. úderný prapor. Úderníci, kteří tak neměli možnost si ani odpočinout po nočním bdění v předních pozicích, po asi 3 kilometrech běhu se plynule rozvinuli do rojnice. Zadrželi utíkající ruské nováčky, které znovu formovali a spolu s nimi zaútočili na postupující bolševiky. Když však došlo k boji s potupujícími sovětskými jednotkami, dali se nezkušení ruští nováčci opět na panický útěk. Úderníci je znovu zadrželi a včlenili do svých řad. Přítomnost československých úderníků mezi sebou ruské nováčky uklidnila. Asi sto kroků před postupujícím nepřítelem úderníci zalehli a zahájili prudkou palbu, kterou bolševici okamžitě opětovali. Po asi půlhodině úderníkům přišel k posile I. prapor 3. střeleckého pluku.To dovolilo prodloužení československé linie. Následně Čechoslováci zahájili proti zalehnuté přesile nepřítele odhodlaný útok. Nepřítel se neudržel a dal se na rychlý ústup. Čechoslováci obsadili své původní obranné pozice u řeky Kušvy před Šajtankou.

U blízké vesnice Gorbunov bolševici též zaútočili na tři ruské roty. S podporou československé baterie kapitána Krejčiříka se je však podařilo odrazit a Gorbunovo udržet.

Během odpoledne, když zuřily boje, objevila se nad Šajtankou dvě sovětská letadla, která opět napadla čs. vlaky střelbou a bombami. Před palbou improvizované protiletecké obrany Kulikovského baterie však rychle odletěla.

Čechoslováci během dne měli další ztráty. Mnohem vyšší však měl nepřítel. Čechoslováci toužili po odplatě. Věděli však, že do příchodu posil budou muset přejít do obrany a udržet Šajtanku.

Autor : Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔07.03.2004 📕13.102

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře