Myslivci v rakouské armádě

Autor : Ondřej Tupý / k. k. Unterlieutenant 🕔11.02.2004 📕16.466

Lubomír Uhlíř


Funkci lehké pěchoty pro výkon průzkumu, předních stráží apod. vykonávali v armádě habsburské monarchie původně převážně vojáci hraničářských jednotek. Nicméně již během válek o rakouské následnictví se objevil prvý předobraz potomních mysliveckých formací 1. Jednalo se o dobrovolnickou mysliveckou setninu Pfeiler (pojmenovanou podle velitele hejtmana Pfeilera), existující v letech 1745-1746. V rámci této setniny bylo též asi 80 jezdců. Název "myslivecký", užívaný pro ni i pro ostatní nástupnické formace, byl odvozen z toho, že při přijímání do nich byla vedle členů různých střeleckých sborů a spolků dávána přednost lesníkům, protože se jednalo o muže dobře ovládající zbraně, kteří nepotřebovali dlouhodobý střelecký výcvik.

První větší dobrovolnická myslivecká formace se objevila až za sedmileté války. V roce 1758 byl vytvořen polním zbrojmistrem Františkem Mořicem hrabětem Lacym dobrovolnický Sbor polních myslivců (Feld-Jäger-Corps), označovaný jeho jménem (jakožto majitelem), resp. jménem jeho nástupce polního podmaršála Josefa hraběte Siskovicse. Vedle toho se ale v aktech vyskytuje i označování sboru podle velitelů, jimiž byli: hejtman, později major Christian von Richard, podplukovník Carl Ludwig Freiherr von Montmartin a major Carl Freiherr von (Graf) Enzenberger. Počátky tohoto sboru byly dosti skromné, jeho původní stav čítal pouhých 50 mužů. Ale již v roce 1759 sestával ze 2 setnin a v roce 1760 z 10 setnin. V témže roce byl podřízen pionýrskému sboru, v roce 1761 byl znovu osamostatněn. Rozpuštěn byl po válce roku 1763. Vedle něj fungoval další, početně slabší Dobrovolnický myslivecký sbor (Frei-Jäger-Corps), označovaný podle svého velitele, jímž byl hejtman, později major Michael Otto. Sbor, sestávající ze setniny ostrostřelců a menšího počtu švališerů a husarů (celkem asi 100 jezdců), existoval v letech 1759-1763.

Protože se myslivci ve válce osvědčili, bylo již v roce 1769 nařízeno, aby byl v případě vypuknutí válečného konfliktu postaven myslivecký sbor (Jäger-Corps). Ve válce o bavorské následnictví 1778-1779 existovaly dvě takové formace. Jednak Tyrolský ostrostřelecký sbor (Tyroler Scharfschützen-Corps), sestavený z osvědčených střelců z pěších pluků, dále z vybraných příslušníků hraničních kordonů2 a konečně z naverbovaných dobrovolnických střelců. Dalším byl Sbor moravsko-slezských horských myslivců (Corps der märisch-schlesischen Gebirgsjäger)3 v síle dvou setnin. Některá akta uvádějí ještě Myslivecký sbor Urbany (Jäger-Corps Urbany), ale chybí k němu jakékoliv další údaje. Vedle těchto samostatných mysliveckých sborů existovaly myslivecké oddíly jako součásti jiných dobrovolnických formací4. Za šeldské války v letech 1784-1785 byl vytvořen dobrovolnický Tyrolský ostrostřelecký sbor, sestávající ze dvou setnin.

Za války s Osmanskou říší v letech 1787-1790 byl vytvořen větší počet dobrovolnických mysliveckých sborů. Některé tyto formace byly posléze rozpuštěny, jiné zůstaly zachovány a účastnily se koaličních válek.

Již 1. 11. 1787 bylo nařízeno verbovat muže, způsobilé k mysliveckým službám, ve 37 najímacích obvodech německých pěších pluků v dědičných zemích a v obvodu pěšího pluku č. 46 (Tyroler Land-und Feld-Regiment)5. Obdobné najímání mělo být prováděno i na území Svaté říše římské národa německého. Původní projekt počítal s postavením sboru o 2500 až 3000 mužích (tohoto počtu nebylo v praxi dosaženo), zformovaného do 20 až 25 setnin. Později bylo od projektovaného jednotného mysliveckého sboru upuštěno a mužstvo, nacházející se ve shromažďovacím prostoru u Prešpurku, bylo rozděleno mezi pěší pluky, zařazené do operující armády (15 mužů na 1 polní prapor). Mužstvo, najaté v Tyrolsku, bylo určeno pro vnitrorakouské pluky (Inner-österreichische Regimenter)6, uherské pluky obdržely myslivce, pocházející z říšského verbování. Po tomto rozdělení zůstával určitý přebytek mužstva, z čehož byla jedna setnina použita ke službě u Dunajské flotily (na čajkách na Dunaji a Sávě)7, zbytek pak jednak začleněn do pionýrskému praporu, jednak rozdělen mezi jezdecké pluky (šest mužů na eskadronu husarů, dragounů nebo švališerů), konečně z něj byly doplňovány ztráty myslivců, přidělených u jednotlivých pěších pluků. Z myslivců, přidělených pionýrům, byly v průběhu roku 1788 (v červnu a říjnu) vytvořeny dvě samostatné setniny8, které byly zařazeny do Hlavní armády v Banátu.

Další mysliveckou formací, existující za tureckých válek, byl Boërův ostrostřelecký sbor (Boër'sche Scharfschützen-Corps). Rozhodnutím ze 4. 3. 1789 bylo povoleno nadporučíku Andreasi Boërovi z pěšího pluku č. 37 najmout v Aradském a Biharském komitátu dobrovolnický sbor v síle 500 mužů. Není bez zajímavosti, z jakého materiálu se tato jednotka rekrutovala, protože jde o malou ukázku toho, jak vojenský erár za války využíval osoby, v dobách míru zařazované do kategorie podsvětí - jednalo se o podloudníky, pytláky a podobná individua. V roce 1790 byl sbor doplněn o myslivce, zařazené dosud v uherských pěších plucích, dále pak o příslušníky tou dobou zrušeného nepravidelného Bosenského dobrovolnického sboru9. Boërův ostrostřelecký sbor sloužil u armády v Banátu.

Na přelomu let 1789 a 1790 bylo, vzhledem k napjatým vztahům s Pruskem, nařízeno postavit observační sbor v Čechách a na Moravě. Jeho součást měly tvořit i dvě myslivecké formace - Sbor německých myslivců (Deutsches Jäger-Corps) a Sbor tyrolských ostrostřelců (Tyroler Scharfschützen-Corps), každý po deseti setninách. K jejich zformování byli použiti příslušníci obou výše uvedených mysliveckých setnin (Sinzendorff a Dandini) a dále myslivci, vyčlenění od Hlavní armády. Až do definitivního zkompletování sborů byli myslivci přiděleni ke 2. polnímu praporu pěšího pluku č. 25. Početní stavy dobrovolníků z Tyrolska, kteří měli tvořit základ tyrolského sboru, byly nedostačující (ne více než tři setniny), proto měli být ponecháni v rámci německého sboru do té doby, než jejich počet vzroste nejméně na pět setnin. Oba sbory měly být doplňovány vstupem nových dobrovolníků. Vedle toho bylo povoleno postavit podle návrhu polního podmaršála Bendera myslivecký sbor v rakouském Nizozemí.

Do německého a tyrolského sboru nebyli začleněni jednak myslivci, konající službu na čajkách, dále Boërovi ostrostřelci a konečně myslivci, zařazení v jednotlivých praporech sborů Coburg ve Valašsku a Hohenlohe v Sedmihradsku. Z posledně uvedených byl zformován Koburský myslivecký divizion (Coburg'sche Jäger-Division)10.

V září 1790 měly být všechny myslivecké formace rozpuštěny, což bylo v říjnu t. r. omezeno pouze na Koburský myslivecký divizion a setninu, vykonávající službu na čajkách. V prosinci 1790 byl rozpuštěn Boërův ostrostřelecký sbor, část mužstva byla zařazena do pěšího pluku č. 33. Ostatní myslivci byli přesunuti do Nizozemska.

V období koaličních válek vzniklo a posléze zaniklo větší množství dobrovolnických mysliveckých formací. Dále byly v této době či bezprostředně po ní vytvořeny první stabilní myslivecké jednotky11.

 

1. Dobrovolnické myslivecké formace z doby před rokem 1792

Při vypuknutí koaličních válek existovaly z předchozího období tři dobrovolnické myslivecké formace.

Německý myslivecký sbor (Deutsches Jäger-Corps), označovaný dále jmény svých velitelů, jimiž byli: 1790 podplukovník Menrad von Geppert, 1790 major Pompeje Dandini, 1792 major, později podplukovník a plukovník Wilhelm Graf Mahony, 1797 podplukovník Philipp Plank, 1799 plukovník Constantin Freiherr von d'Aspre, 1801 podplukovník Franz Kurz von Traubenstein12. Sbor byl zformován v dubnu 1790 v síle deseti setnin. V roce 1801 byl začleněn do nově vzniklého mysliveckého pluku č. 64.

Tyrolský ostrostřelecký sbor (Tyroler Scharfschützen-Corps)13 byl původně zařazený v předchozím sboru v síle tří setnin, později byl doplňován náborem dobrovolníků; rovněž k němu byl z německého mysliveckého sboru převeden určitý počet šarží. Sbor dosáhl plánovaného stavu deseti setnin (dvou praporů) až na podzim 1790. Také tento sbor byl v roce 1801 začleněn do nového mysliveckého pluku č. 64.

Nizozemský myslivecký sbor (Niederländisches Jäger-Corps), označovaný též podle svého velitele majora, později podplukovníka Johanna Le Loupa jako Le Loupovi myslivci (Le Loup-Jäger)14, byl postaven v listopadu 1789 a čítal původně pouze 50 mužů. Sbor byl doplňován dobrovolníky, dále k němu bylo převeleno po 60 mužích od pěších pluků č. 38 a 5515, takže v květnu 1790 se skládal již ze tří setnin. V roce 1793 byl rozšířen na šest setnin. V roce 1801 byl sbor zrušen, rodilí Tyrolané byli zařazeni do mysliveckého pluku č. 64, ostatní mužstvo bylo propuštěno.

2. Dobrovolnické myslivecké formace z lET 1792-1797

Za 1. koaliční války existovaly všechny tři uvedené formace z předchozích let. Dále byl vytvořen dobrovolnický Lombardský myslivecký sbor Corti (Lombardisches Jäger-Corps Corti), nesoucí jméno svého velitele nadporučíka Antona Cortiho. Sbor byl založen pod vedením polního maršála Wurmsera v září 1796 v Mantově, později byl dislokována v Benátkách. Zrušen byl v roce 1797.

3. Dobrovolnické myslivecké formace z let 1798-1801

Také za 2. koaliční války existovaly tři dobrovolnické sbory z let 1789/1790. V jejím průběhu vznikly čtyři dobrovolnické myslivecké formace, jež byly všechny zrušeny v roce 1801.

Tyrolský dobrovolnický ostrostřelecký sbor (Tyroler freiwilliges Scharfschützen-Corps) byl vytvořen na podzim 1799 ze setnin tyrolských zemských střelců, jejichž příslušníci se zavázali sloužit vně své země po dobu půl až jednoho roku. Sbor sestával původně ze 24 setnin, později z 15 setnin (setnina po 120 mužích). Velitelem byl plukovník Johann von Luth.

Italský sbor polních myslivců (Italienisches Feld-Jäger-Corps) byl naverbován plukovníkem Filipem baronem Brentanem v roce 1799 z dobrovolníků v piemontském Turinu a byl označován také jménem svého velitele jako Brentano-Feld-Jäger-Corps či Brentano-Jäger (1799-1800), po jeho povýšení na generálmajora jménem jeho nástupce majora Andrease Máriássyho von Marcusfalva jako Máriássy-Feld-Jäger-Corps či Máriássy-Jäger (1800-1801). Sbor sestával ze šesti setnin.

Myslivecký sbor Legie arcivévody Karla (Jäger-Corps der Legion Erzherzog Carl) nebo též Česko-moravsko-slezští zemští myslivci (Böhmisch-mährisch-schlesische Landjäger), případně podle velitele podplukovníka Johanna Bellouta de Watters Myslivecký sbor Belloute (Jäger-Corps Belloute), představoval tři prapory - 1. a 2. prapor byl postaven z mužstva naverbovaného v Čechách, 3. prapor z mužstva naverbovaného na Moravě a ve Slezsku. Sbor vznikl v listopadu 1800 jako součást Legie arcivévody Karla a byl současně s ní rozpuštěn16.

Dolnorakouský ostrostřelecký sbor (Niederösterreichisches Scharfschützen-Corps) byl postaven v září 1800 ve Vídni. Skládal se ze tří praporů: 1. prapor ostrostřelecký (Scharfschützen-Bataillon), 2. prapor dolnorakouských zemských stavů (Bataillon der niederösterreichischen Landstände), 3. prapor myslivecký (Jäger-Bataillon), jemuž byla přidělena obchodnická ostrostřelecká setnina (Handlungs-Scharfschützen-Compagnie).

4. Pluk jízdních myslivců z let 1798-1801

Za 2. koaliční války se v rakouské armádě poprvé objevili jízdní myslivci17. Jejich základem byl Jízdní myslivecký dobrovolnický sbor (Jäger-Frei-Corps zu Pferd) o čtyřech eskadronách, naverbovaný v roce 1795 biskupem z Paderbornu a Hildesheimu jako říšský kontingent těchto území. V březnu 1797 byl převzat do císařských služeb a zesílen na šest eskadron. V červnu 1798, po inkorporování jezdců z francouzských emigrantských formací Bourbon18, Rohan19 a Carneville20, z něj byl vytvořen Pluk jízdních myslivců či Jízdní myslivecký pluk (Jäger-Regiment zu Pferd), který vzdor tomu, že byl jediný, byl opatřen číslem 121. Majitelem pluku byl plukovník, později generálmajor Anton Graf de Bussy (v letech 1795-1798 velitel tohoto jízdního dobrovolnického sboru). Pluk se skládal z osmi eskadron (čtyř divizionů). V roce 1800 byl postaven 5. divizion a pluk čítal deset eskadron. Pluk měl výsadu doplňovat své stavy verbováním na území všech císařských dědičných zemí. Byl zrušen v květnu 1801. Mužstvo bylo propuštěno, pouze z nepatrné části zařazeno k hulánskému pluku č. 3, založenému v témže roce22.

5. Tyrolský myslivecký pluk č. 64 z let 1801-1808

Podle nejvyššího rozhodnutí z 22. 9. 1801 byl v listopadu téhož rok vytvořen myslivecký pluk ze dvou dobrovolnických formací - Německého mysliveckého sboru Kurz a Tyrolského ostrostřeleckého sboru, doplněný rodilými Tyrolany z Nizozemského mysliveckého sboru (Le Loupových myslivců) a z řadového pěšího pluku č. 46. Pluk měl být nadále doplňován výhradně z Tyrolska. Jeho název zněl Tyrolský myslivecký pluk (Tyroler Jäger-Regiment)23. Vzhledem k tomu, že byl zařazen do číslování řadových pěších pluků, byl ve shodě s tím uváděn pod číslem 6424. Skládal se ze tří praporů po šesti setninách. Plukovní vychovatelna25 u něj zřízena nebyla. Pluk měl od roku 1802 ustanoveného majitele, jímž byl polní podmaršál Gabriel markýz Chasteler de Courcelles. Za války roku 1805 byl nasazen po jednotlivých praporech26. Od roku 1806 po ztrátě Tyrolska byl označován jako Myslivecký pluk (Jäger-Regiment)27 a nadále byl doplňován z najímacích obvodů německých pluků. Pluk byl k 1. 9. 1808 rozdělen na devět samostatných divizionů polních myslivců.

6. Dobrovolnické myslivecké formace z roku 1805

Za 3. koaliční války existovalo vedle mysliveckého pluku č. 64 celkem pět mysliveckých dobrovolnických praporů, zřízených na základě rozhodnutí ze 14. 10. 1805 v říjnu t. r. Všechny prapory byly rozpuštěny počátkem roku 1806.

Dolnorakouský myslivecký prapor (Niederösterreichisches Jäger-Bataillon), postavený ve Vídni a označovaný též jako Vídeňský myslivecký prapor (Wiener Jäger-Bataillon), byl v síle divizionu (dvou setnin).

Vnitrorakouský myslivecký prapor (Innerösterreichisches Jäger-Bataillon) byl postaven ve Štýrském Hradci a sestával ze tří setnin (Grazer-Compagnie, Marburger-Compagnie, Cilier-Compagnie). Původně se počítalo s vytvořením dvou praporů, vznikl však pouze štýrský, druhý, který měl být vytvořen v Korutanech a Kraňsku, již nikoliv.

Dále existovaly dva České myslivecké prapory (Böhmische Jäger-Bataillone), používané k posádkové službě v pevnostech Josefov a Terezín. Původně se počítalo se zřízením tří těchto praporů, ale třetí byl ještě před svým zkompletováním rozdělen mezi ostatní dva.

Posledním byl Moravsko-slezský myslivecký prapor (Mährisch-schlesisches Jäger-Bataillon), dislokovaný v pevnosti Olomouc.

7. Divisiony a prapory polních myslivců od roku 1808

Dne 9. 8. 1808 podal generalissimus arcivévoda Karel28 císaři Františkovi I. návrh na rozmnožení lehkých jednotek. Císař 18. 8. 1808 nařídil rozdělení tehdejšího Mysliveckého pluku na devět samostatných divizionů. Tyto rámcové jednotky měly být v případě války doplněny na kompletní prapory29. Diviziony byly zřízeny k 1. 9. 1808. Každý z nich byl označován jako Division polních myslivců či Polní myslivecký divizion (Feld-Jäger-Division) a opatřen pořadovým číslem 1 až 9. Division měl předepsaný mírový stav 288 mužů: štáb šest mužů a dvě setniny po 141 mužích. V čele divizionu stál vyšší důstojník, v čele setniny hejtman nebo kapitánporučík, dále byl u každé setniny systemizován jeden nadporučík a dva podporučíci. K plánovanému doplnění na prapor byly určeny dvě reservy (každá v síle divizionu) z lesnického personálu a střelců30. Diviziony byly postupně doplňovány, např. k 1. 10. 1808 obdržel každý patnáct přespočetných desátníků (zde podmyslivců) od řadových pěších pluků. K 1. 12. 1808 bylo nařízeno doplnit myslivecké diviziony na prapory. Každý z nich byl označován jako Prapor polních myslivců či Polní myslivecký prapor (Feld-Jäger-Bataillon)31 a svým dosavadním číslem32. Prapory byly vytvářeny na mírových stavech 860 mužů: štáb čtrnáct mužů a šest setnin (tři diviziony) po 141 mužích (z toho tři důstojníci) ve čtyřech četách33. Od 10. 2. do 1. 3. 1809 začaly být myslivecké prapory uváděny na válečné stavy 1010 mužů: štáb čtrnáct mužů a šest setnin po 166 mužích (z toho čtyř důstojníci). K 26. 2. 1809 byla pro každý prapor ustanovena depotní setnina o 74 mužích (z toho tři důstojníci) pod velením hejtmana nebo kapitánporučíka34. Po ukončení válečného tažení 1809 byly prapory polních myslivců zredukovány na diviziony s předchozím mírovým stavem 288 mužů35. V roce 1812 za války proti Rusku byly doplněny na prapory pouze dva diviziony polních myslivců (č. 5 a 7), zařazené do Scharzenbergova pomocného sboru36. Počátkem února 1813 bylo Dvorní válečnou radou nařízeno doplnění všech mysliveckých divizionů na prapory, složené ze čtyř tzv. válečných setnin (Kriegs-Compagnien) a dvou tzv. mírových setnin (Friedens-Compagnien), které měly sloužit jako depotní divizion. Nejvyšší rozhodnutí z 24. 7. 1813 stanovilo válečné stavy polních mysliveckých praporů, proti stavům z roku 1808 poněkud vyšší. Celkem čítal každý prapor 1017 mužů: štáb 21 mužů a šest setnin po 166 mužích (z toho čtyři důstojníci). Podstatně vyšší byly stavy depotní setniny, která nyní čítala 226 mužů (z toho dva důstojníci)37. V rámci příprav na válku s Francií38 došlo podle nejvyššího rozhodnutí z 5. 8. 1813 k rozmnožení praporů polních myslivců na dvanáct. K nově vytvářeným praporům č. 10-12 byl převelen jistý počet šarží od stávajících praporů. Konkrétně k praporu č. 10 od praporů č. 7, 8 a 9, k praporu č. 11 od praporů č. 3, 4 a 5 a k praporu č. 12 od praporů č. 1, 2 a 6. Myslivecké prapory byly uvedeny na mírové stavy (oproti předchozím z roku 1808 poněkud nižší) až 1. 7. 1816. Prapor se nyní skládal ze čtyř setnin (1. setnina zůstala, 2. byla nyní 3., 3. se stala 2., 5. byla 4., 4. a 6. byly zrušeny). Mírový stav činil 616 mužů: štáb dvanáct mužů, čtyř setniny po 151 mužích (z toho čtyři důstojníci). Válečný stav byl stanoven na 1489 mužů: štáb 21 mužů, šest polních setnin po 206 mužích (z toho čtyři důstojníci), jedna depotní setnina se 232 muži (z toho čtyři důstojníci)39.

8. Dobrovolnické myslivecké formace z roku 1809

Za války roku 1809 existovalo vedle devíti polních mysliveckých praporů větší množství dobrovolnických mysliveckých formací, které byly rozpuštěny koncem roku 1809 resp. počátkem roku 1810.

Solnohradský myslivecký prapor (Salzburgisches Jäger-Bataillon) byl založen v dubnu 1809 jako vnitrorakouský dobrovolnický prapor č. 240, později byl změněn na myslivecký prapor. Práva majitele u všech vnitrorakouských zeměbraneckých a dobrovolnických formací náležela arcivévodovi Janovi, proto býval prapor někdy označován jako Myslivci arcivévody Jana (Erzherzog Johann-Jäger). Prapor byl rozpuštěn v listopadu 1809.

Lobkovicův myslivecký sbor (Lobkowitz-Jäger-Corps) v síle praporu byl založen v květnu 1809 v Čechách. V lednu 1810 byl rozpuštěn.

Pražský myslivecký prapor Watterich (Prager Jäger-Bataillon Watterich) byl označován jménem svého velitele, jímž byl major Philipp Watterich von Waderichsburg. Prapor vznikl v květnu 1809 jako součást Legie arcivévody Karla v Čechách41, byl ale nasazen samostatně42. Spolu s legií byl zrušen v lednu 1810.

Sedmihradský myslivecký sbor Marie Ludoviky (Maria Ludovica Siebenbürger Jäger-Corps) byl naverbován sedmihradským guvernérem baronem Bánffym a kuriálním soudcem baronem Bruckenthalem v květnu 1809. Sbor, pojmenovaný podle císařovny, sestával ze dvou praporů, označovaných jako "saský" a "uherský". Byl zrušen v roce 1810.

Francká legie (Fränkische Legion), označovaná též jako Bayreutská legie (Bayreuthische Legion) byla vytvořena v roce 1809 z dobrovolníků, naverbovaných v českém pohraničí, doplněných mužstvem depotu dobrovolnického sboru vévody brunšvického43. Legie se skládala ze tří setnin myslivců a tří eskadron hulánů. Byla rozpuštěna počátkem prosince 1809, část myslivců byla převedena do praporu polních myslivců č. 1.

Dobrovolnický sbor Carneville (Frei-Corps Carneville), označovaný podle svého zakladatele, majitele a současně i prvého velitele plukovníka Františka Šimona hraběte Carneville, byl založen v dubnu 1809 a sestával ze tří setnin myslivců a jedné eskadrony husarů (66 mužů). Byl zrušen v prosinci 1809, část myslivců byla zařazena do praporu polních myslivců č. 9.

Vídeňský dobrovolnický myslivecký sbor (Wiener freiwilliges Jäger-Corps), označovaný též jako Dolnorakouský myslivecký sbor (Niederösterreichisches Jäger-Corps) nebo podle svého zakladatele a velitele majora Antona hraběte Schlegenberga jako Schlegenbergovi myslivci (Schlegenberg-Jäger), byl zformován v květnu 1809 ve Vídni z panských myslivců. Sbor, sestávající ze tří setnin, byl rozpuštěn v lednu 1810.

Terstský dobrovolnický myslivecký sbor (Triester Frei-Jäger-Corps) byl založen v březnu 1809 jako terstská zeměbrana z původních miličních formací. Skládal se ze dvou praporů. První prapor, se čtyřmi fyzilírskými a dvěma mysliveckými setninami, byl zformován z městské milice (Stadt-Miliz). Druhý prapor, se šesti setninami, byl vytvořen z teritoriální milice (Territorial-Miliz). Terstský sbor byl zrušen v lednu 1810.

Aradský sbor horských myslivců (Arader Gebirgs-Jäger-Corps) byl vytvořen až po válce v září 1809 jako součást uherské insurekce v aradském, biharském a krassóerském komitátu. Jednalo se o policejní formaci, určenou ke stíhání dezertérů. Sbor byl zrušen v lednu 1810.

9. Dobrovolnické myslivecké formace z let 1813-1815

Také v posledních letech koaličních válek vzniklo několik dobrovolnických mysliveckých sborů, z nichž pouze jediný se stal zárodkem pozdější definitivní formace.

Sedmihradský myslivecký sbor (Siebenbürgisches Jäger-Corps) vznikl v září 1813. Sestával ze dvou praporů, první byl označován jako "saský", druhý jako "uherský". Sbor byl zrušen v lednu 1816.

Pod názvem Kastuanští myslivci (Castuaner Jäger) byly uváděny myslivecké součásti, které pod velením hejtmana Lazaricha tvořily součást istrijské zeměbrany. Jednalo se o dvě setniny (1813) resp. čtyři setniny (1815), které nikdy nevytvářely samostatnou formaci.

Tyrolský Fennerův myslivecký sbor (Tyroler Fenner-Jäger-Corps) byl vytvořen v Tridentu polním podmaršálem Filipem rytířem Fennerem von Fenneberg na základě nejvyššího rozhodnutí ze 7. 12. 1813. Sbor byl postaven z dobrovolníků, důstojníci byli převzati od armády. Původně sestával ze dvou praporů, v roce 1815 byly oba prapory sloučeny a v Innsbrucku byl postaven nový 2. a 3. prapor. Ke konci roku 1815 byl sbor zrušen, příslušníci mužstva, kteří se osvědčili, směli být k 1. 1. 1816 přijati k nově vytvořenému Tyrolskému mysliveckému pluku.

Walliský myslivecký sbor (Walliser Jäger-Corps) byl vytvořen na základě rozhodnutí z 11. 1. 1814 plukovníkem baronem Simbschenem, převážně z mužstva, najatého v jihošvýcarském kantonu Wallis. Sbor byl v síle praporu, čtyři setniny (po cca 120 mužích) byly postaveny z dobrovolníků, pátá setnina byla přidělena praporem polních myslivců č. 6. Sbor byl zrušen v dubnu 1814.

Savojsko-rakouský sbor horských myslivců (Savoyisch-österreichisches Berg-Jäger-Corps) založil podle rozhodnutí z 28. 1. 1814 polní podmaršál baron Bubna. Původně sestával ze tří setnin, v dubnu 1814 byla postavena 4. setnina. Koncem června 1814 byl sbor zrušen44.

Lombardský myslivecký sbor (Lombardisches Jäger-Corps) byl vytvořen na základě rozhodnutí ze 17. 3. 1814 plukovníkem baronem Simbschenem. Sbor, skládající se ze dvou setnin, byl rozpuštěn v červenci 1814.

Myslivecký prapor vestfálské legie (Jäger-Bataillon der westphälischen Legion) existoval od roku 1813 v rámci uvedené legie (označované též jako "rakousko-německá"). Legie byla postavena v Čechách z dobrovolníků naverbovaných v Německu a z jednotek, převzatých do císařských služeb. Skládala se ze dvou, později tří pěších praporů, jednoho praporu myslivců a dvou husarských pluků. Po pařížském míru ze dne 30. 5. 1814 byla legie rozpuštěna, většina důstojníků byla převzata do císařských služeb.

Pod názvem Solnohradský sbor horských střelců (Salzburgischer Berg-Schützen-Corps) bývají uváděny dvě setniny solnohradských střelců, převzatých roku 1814 do císařských služeb a rozdělených mezi prapory polních myslivců45. Podrobnější údaje k této formaci chybí.

10. Tyrolský myslivecký pluk od roku 1816

Podle nejvyššího rozhodnutí z 29. 5. 1815 byl zřízen k 1. 1. 1816 Tyrolský myslivecký pluk či Pluk tyrolských myslivců (Tyroler-Jäger-Regiment)46 s využitím mužstva zrušeného Tyrolského Fennerova mysliveckého sboru. Majitelem pluku byl císař František I., po něm následovali v tomto důstojenství všichni jeho nástupci. Pluk v počtu asi 5000 mužů sestával ze čtyř praporů po šesti setninách, jejichž struktura byla analogická jako u praporů polních myslivců47.

Autor : Ondřej Tupý / k. k. Unterlieutenant 🕔11.02.2004 📕16.466

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře