Vznik a první nasazení jednotek SS

Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔11.12.2003 📕38.115

Prolog

Počátkem 20. let NSDAP patřila k mnoha extrémistickým stranám, soutěžícím o moc v poválečném Německu. Její výraznou osobností se stal řečník Adolf Hitler. Svými projevy provokovali silné reakce občanů. V ovzduší sporů, nespokojenosti a ideologických rozbrojů radikální projevy vyvolávaly násilné střety s komunisty a anarchisty. V roce 1923 proto nacistická strana vytvořila svojí bezpečnostní organizaci, jejímž úkolem byla ochrana jejích politických vůdců před možnými vražednými útoky.

Tak vznikla uniformovaná politická síla, která se aktivně zapojila do dění na rozbouřené německé politické scéně. Nazývala se Sturmabteilung (SA, - útočný prapor) a představovala polovojenské křídlo nacistické strany. Její členové nosili typické hnědé uniformy, ozdobené na rukávech páskou s hákovým křížem. Příslušníkům SA se říkalo „úderní vojáci“ nebo „hnědé košile“. Při politických shromážděních se muži z SA starali o zajištění jejich klidného průběhu a umlčovali případné narušitele projevů řečníků. Oddíly SA tvořili většinou neurvalí pouliční výtržníci a chuligáni doplnění nezaměstnanými, respektující především svého vůdce Ernsta Röhma. Adolf Hitler tehdy ještě nebyl absolutním vládcem své strany. Potřeboval proto organizaci, jejíž členové by byli loajální jemu osobně. Proto spolu se svými stoupenci vytvořil z nejdisciplinovanějších členů SA novou bezpečností jednotku Stabwache (štábní stráž), která měla tuto úlohu plnit.

Osobní stráž

Po několika měsících Adolf Hitler Stabwache rozpustil a nahradil ji novou jednotkou, nazvanou Stosstruppe (úderný oddíl) Adolf Hitler. Členové skupiny měli příležitost projevit se při „pivním puči“ 9.11.1923. V čele pučistů stál Adolf Hitler, velící malé jednotce „hnědých košil“ SA.

Zatímco příslušníci SA se potýkali s vládními silami, Stosstruppe se starala o odvrácen veškerého nebezpečí, hrozícího přímo jejímu vůdci. Při neúspěšném puči položilo za Adolf Hitler život nejméně deset mužů Stosstruppe.

Obětavost osobních strážců na Adolf Hitler velmi zapůsobila. Pověřil proto svého věrného řidiče, Julia Schrecka, aby zorganizoval větší a silněji ozbrojenou bezpečnostní službu. Po propuštění z vězení po puči v dubnu 1925, Schreck spolu s malou skupinou jiných stranických aktivistů vytvořil oddíl Schutzkommando, který se posléze stal jádrem nové organizace, Schutzstaffel, čili SS. Nakonec se vedení SS ujal Reichsführer Heinrich Himmler, jeden z Hitlerových nejvěrnějších.

SS byla formálně součástí mnohem početnější SA a rychle se rozrůstala. Její místní jednotky vznikaly po celém Německu. Aby se SS od SA viditelně odlišila, zavedl Himmler (který nebyl Röhmovým přítelem) v roce 1932 u SS černé uniformy (hodnosti SS).

Krátce poté, co se v roce 1933 stal kancléřem Německa, využil Adolf Hitler požár Říšského sněmu jako záminku k vydání řady výnosů, kterými v zemi nastolil totalitní režim. Zatímco jeho strana upevňovala svoji moc a likvidovala poslední zbytky opozičních politických stran, zvětšování a úroveň organizovanosti u jednotek SS v jednotlivých částech země nabyly mnohem systematičtějšícho charakteru. V každém okrese vytvářeli místní funkcionáři ozbrojené skupiny SS se zhruba stovkou členů, nazvané Stabwache. Tyto jednotky se stala základními kameny vznikající vojenské organizace v rámci SS. Poté, co členové jednotek Stabwache absolvovali stanovený výcvikový program, stali se z nich příslušníci jednotek Sonderkommando, plnících úlohu pomocné policejní síly. Pokud tento oddíl dosáhl velikosti větší, než měla armádní rota, jeho velitel jej mohl prohlásit za jednotku politické pohotovosti (Politische Bereitschaft) a zavést vojenskou organizaci, v jejímž rámci se příslušníci jednotky rozčlenili do družstev, čet, rot a praporů. Celonárodní síť jednotek politické pohotovosti se poté stala součástí SS-Verfügungstruppen (SS-VT, pohotovostních oddílů), které se v roce 1940 přejmenovaly na Waffen-SS.

Leibstandarte SS Adolf Hitler

V Berlíně Hitler pověřil svého dlouholetého osobního strážce, SS-Grupenführera (generálporučíka) Josefa "Seppa"Dietricha zorganizováním velitelské strážní jednotky, jejímž úkolem by bylo zajištění bezpečnosti samotného Hitlera. Po několika změnách názvu a přidružení dalších oddílů vznikla nová jednotka, známá pod jménem Leibstandarte SS Adolf Hitler (pluk SS osobní stráže Adolfa Hitlera). Pluk měl posádku v berlínských kasárnách Lichterfelde. Pluk byl sice oficiálně jednotkou SS, podléhající Himmlerovi, ve skutečnosti však představoval nezávislou sílu, již Adolf Hitler podřídil přímo Dietrichovi.

Až do června 1934 SS, v porovnání se svojí mateřskou SA, zůstávala poměrně malou a bezvýznamnou organizací. SA dosáhla tehdy počtu 2,5 milionu členů. Jako náčelník štábu SA zůstával Röhm potenciálním Hitlerovým protivníkem. SA představovala stranickou frakci, usilující o vyvolání zásadní politické a sociální revoluce. Nakonec Himmler, Heydrich a další vedoucí činitelé SS přesvědčili Adolf Hitler, že se Röhm stal nebezpečným. Představitelé SS tehdy uvažovali o zničení SA, aby se jejich vlastní organizace mohla více rozvíjet. Tak se Röhm stal společným nepřítelem Adolfa Hitlera, vrchního velení německé armády a SS.

Aby zničil nebezpečí uvnitř vlastní strany a získal podporu armádních špiček, schválil Adolf Hitler akci SS namířenou proti SA. V červnu 1934 Adolf Hitler osobně velel razii, při níž byl nedaleko Mnichova zatčen Röhm a další vysocí činitelé SA. Zatčení byli umístěni do věznice Stadelheim u Mnichova. Adolf Hitler do Stadelheimu odvelel dvě roty Leibstandarte pod velením Dietricha.  Josef Dietrich se svým vražedným komandem ve věznici zastřelil Röhma a několik jeho nejbližších spolupracovníků. Po celém Německu úderné oddíly SS při tzv. „noci dlouhých nožů“ zabily nejméně 150 aktivistů SA a dalších nepřátel Adolfa Hitlera . Výsledkem čistky bylo vymazání SA z politické scény. Pro SS tak vznikl nový protor k rozšiřování a získání větší moci v Německu.

Ke konci roku Adolf Hitler povolil vytvoření tří pěších pluků a odložil na nátlak armády Himmlerův požadavek na sloučení pluků do divize, doplněné ženijními a dělostřeleckými jednotkami.

Navzdory těmto omezením Himmler i nadále usiloval o vybudování silné vojenské organizace. Najal proto armádní vysloužilce, aby zabezpečili výcvik a řízení jednotek dobrovolníků SS-VT. Jedním z těchto veteránů byl generálporučík Paul Hausser, který obdržel hodnost plukovníka (Standartenführer). U SS nakonec dosáhl hodnosti generálplukovníka (SS Obergruppenführer und Generaloberst der Waffen-SS). (hodnosti SS)

Předválečný výcvik a rozvoj

V roce 1935 byly Paulu Hausserovi svěřena odpovědnost za kontrolu a výcvik příslušníků SS. Paul Hausser založil vojenskou akademii, SS-Junkerschule v Braunschweigu. Ještě před vznikem této školy měla SS svoji školu, SS-Junkerschule v Bad Tölz. Tu založil v roce 1934 důstojník SS Paul Lettow. V obou školách se Paul Hausser snažil prosadit metody výcviku, které odpovídaly tradiční přípravě vojáků pravidelné armády.

Jeho úsilí bylo již po poměrně krátké době odměněno úspěchem. SS rychle přilákala mnoho bývalých policejních důstojníků, vojenských veteránů a mladých nadšenců, kteří vytvořili jádro důstojnického a poddůstojnického sboru SS. Nové absolventy důstojnických škol SS Paul Hausser přiděloval ke službě u různých praporů SS-VT. Prapory se časem rozrostly do velikosti pluků. Himmler jej ocenil jmenování do funkce inspektora SS-VT.

V roce 1938 Josef Dietrich souhlasil se zavedením rotačního programu, v jehož rámci se jeden z praporů jeho pluku a skupina velitelů rot vystřídaly s jinými příslušníky SS-VT. Tímto způsobem se podařilo z pluku Liebstandarte, „přehlídkových vojáků“, vybudovat bojeschopný útvar.

Mladí a pokrokoví velitelé SS-VT, k nimž patřil např. Felix Steiner, se otevřeně stavěli proti myšlence přebírání prvků staré armády, kteoru ovažovali za zastaralou instituci, řízenou nepružnými stratégy, odpovědnými za masakr v bezvýsledných zákopových bojích WWI. Tyto reformisty zaujala koncepce útočných praporů, vytvořených ke konci WWI. V tomto novém pojetí viděli klíč k dosažení vítězství v budoucích konfliktech.

Chtěli uskutečnit myšlenku vojenské organizace, založené na malých, dobře vycvičených jednotkách lehké pěchoty, které by pozice protivníka napadaly bleskovými útoky, prolamovaly obranné linie a rozbíjely síly nepřítele na dezorientované zbytky jednotek, jež by pak snadno zničily. V rámci této strategie by se velké formace vytvářely výlučně pro obranné účely.

Po svém povýšení do hodnosti SS-Standartenführer v červnu 1936 se Steiner ujal velení 4. pluku SS Deutschland a ihned začal uskutečnovat reformy, které prosazoval. V té době se stal jedním z Himmlervých oblíbenců.

Nesnášenlivost armády vůči SS přiměla Adolf Hitler k zastavení rozšiřování SS, zákazu vytváření divizí a dělostřeleckých útvarů, s tím že důstojníci wehrmachtu u jednotek SS-VT prováděli inspekce.

Anšlusem Rakouska získali SS další zdroje dobrovolníků. Ke konci roku 1938 se pluky SS Deutschland, Germania a Leibstandarte podílely na obsazení území ČSR přiřknuté Německu Mnichovskou dohodou. A v březnu 1939 se podílely na obsazení zbytku Československa.

V Rakousku a Československu útvary SS sice nezasáhly do skutečných bojových akcí, přesto zde získaly cenné praktické zkušenosti s přesuny jednotek za hranice Německa. Navíc patřily k prvním vojenským seskupením pěchoty, běžně používajícím ke své přepravě motorová vozidla. Nastalá situace také přispěla k rozšíření organizace na plnohodnotnou divizi, schopnou zapojovat se do boje jako nezávislá síla, disponující vlastním dělostřelecvem a logistikou.

Brigadenführer Gottlob Berger se ujal v roce 1938 řízení náborového oddělení ústřední správy SS (SS-Hauptamt). Vypracoval strategii získávání nováčků, s níž chtěl obejít omezení vyhlášená wehrmachtem. Ve třech organizacích pod Himmlerovou kontrolou byli jejich příslušníci osvobozeni od služby v německé armádě. Jednou z nich byly Totenkopfverbände (jednotky umrčích lebek). Tato organizace odpovídala za střežení koncentračních táborů, založených SS. Druhou byly mohutnější Totenkopfstandarten (pluky umrčích lebek), posilové jednotky SS v době války. Třetí skupinu byla sekce Ordnungspolizei (pořádkové policie), stálé služby uniformované policie, podléhající Himmlerovi. Čerpáním z těchto lidských zdrojů se Bergerovi podařilo zajistit pro SS-VT více vojáků.

Přijímání vojáků od těchto organizací umožnily dva dekrety Adolfa Hitlera, jejichž vydání Berger inicioval. První z nich, vydaný v srpnu 1938, schvaloval přestup strážných koncentračních táborů z  Totenkopfverbände do  SS-VT v případě války. Druhý výnos, vydaný v květnu 1939, zajistil že od Allgemeine-SS (všeobecná nebo administrativní větev SS) mohl převzít až 50 000 mužů, kteří sloužili jako posily pro SS-VT. S přibližováním války musel Berger opatrně manévroval kolem wehrmachtu, aby přetvořil SS-Verfügungstruppen na bojeschopnou vojenskou organizaci.

Válka

V srpnu 1939, během příprav na přepadení Polska, Adolf Hitler převedl některé SS-Verfügungstruppen pod armádní velitele. Mezitím se Paul Hausser stal styčným důstojníkem s divizí pod velením generála Wernera Kempfa, částečně vyzbrojenou tanky. Ke Kempferově divizi se navíc přidružil Felix Steiner se svým plukem Deutschland, stejně jako další jednotky SS-VT.

V září dostaly jednotky SS příležitost k účasti na skutečné bojové akci. V nejlepším případě lze říci, že se výkonu SS-VT dostalo rozporuplného hodnocení. Při postupu na Mlavu a Modlin si vysloužily uznání za své počínání při intenzivní palbě protivníka. Stejně lichotivého hodnocení se dostalo pluku SS Germania, spadajícímu pod velení 14. armády, za jeho účinkování u Lvova. Ve středním Polsku se jednotky Leibstandarte Adolf Hitler vyznamenaly při bojích u řeky Bzura i při jiných příležitostech. Na druhou stranu však mnozí důstojníci wehrmachtu otevřeně projevovali nespokojenost se svými nechtěnými souputníky. Někteří kritizovali SS-VT za to, že v důsledku špatné přípravy bojových akcí trpí zbytečně velkými ztrátami. Velitelé SS-VT vzniklé problémy vysvětlovali neochotou wehrmachtu poskytnout jednotkám SS dostatek těžkých zbraní a přiměřené materiální zabezpečení.

Divize SS

Pro rozšíření SS poskytlo vypuknutí války dostatečnou záminku. Berger přesvědčil Adolfa Hitlera, aby schválil plán, podle kterého ústřední správa SS získá dostatečný počet odvedenců pro naplnění stavů dvou divizí. Navíc Berger získal svolení k převedení tisíců důstojníků a mužstva od Ordnungspolizei a strážců koncentračních táborů z Totenkopfverbände k SS-VT.  A počátkem roku 1940 se přikročilo k formování divizí SS.

Paul Hausser tak nakonec mohl vytvořit vlastní divizi. 10. října 1939 spojil pluky Deutschland, Germania a Der Führer do pevně organizovaného motorizovaného útvaru. Jednotka se zprvu označovala jako divize SS-VT nebo SS-Verfügung, později jako 2. tanková divize SS Das Reich. Ačkoli byla nejstarší divizí Waffen SS, přesto jí bylo přidělono označení „druhá“.

První“ byla Leibstandarte Adolf Hitler, která do roku 1942 existovala jako motorizovaný pěší pluk, až poté následovalo její posílení a změna názvu na 1. tanková divize SS.

O měsíc později SS-Gruppenführer Theodor Eicke zorganizoval své strážné koncentračních táborů do útvaru, který později nesl označení 3. tanková divize SS Totenkopf.

SS-Brigadenführer a policejní generálmajor Karl Pfeffer-Wildenbruch dále vytvořil jednotku z příslušníků Ordnungspolizei, známou pod označením 4. divize pancéřových granátníků SS Polizei.

Byly to první zformované divize SS z celkem 38 zformovných do konce války (+ další ve fázi neukončeného formování). V následujících divizích už bylo nutno slevit z přísných náborových požadavků týkající se čistoty árijské rasy u dobrovolníků a už 5. divize SS Wiking se skládala z rasově zpřízněných dobrovolníků ze severských a západoevropských zemí.

Právě kvůli existenci SS Totenkopf a jejích příslušníků se jednotky Waffen SS kladly na stejnou úroveň s ostatními větvemi Schutzstaffel, odpovědnými za spáchání nejhorších zločinů v koncentračních táborech.

Před německým vpádem do Polska Waffen SS získaly přibližně 18 000 nových vojáků. Před započetím dobývání západní Evropy dosáhly počtu 100 000 vojáků.

Pramen:
Das Reich
Autor : Karl Schlange / Schlange 🕔11.12.2003 📕38.115

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře