Spojenecké tažení střední Evropou od 22. března do 8. května 1945 (2)

Autor : Luboš Pavel / mindphaser 🕔18.05.2003 📕9.713

Seriál

  1. Spojenecké tažení střední Evropou od 22. března do 8. května 1945 (1)
  2. Spojenecké tažení střední Evropou od 22. března do 8. května 1945 (2)
  3. Spojenecké tažení střední Evropou od 22. března do 8. května 1945 (3)
  4. Spojenecké tažení střední Evropou od 22. března do 8. května 1945 (4)

Podobné články

Další články autora

Krátce po poledni 23. března byly na předmostí již tři kompletní pluky 5. pěší divize, které byly ještě posíleny jedním plukem 90. pěší divize. Tanky společně se stíhači tanků po celé dopoledne podporovaly pěšáky palbou z druhého břehu a ještě večer téhož dne byl zprovozněn pontonový most přes Rýn. Do půlnoci pěší jednotky rozšířily hranice předmostí více než 9 km do hloubky a dosáhly tak nečekaně snadného úspěchu při prvním násilném přechodu Rýna v moderní historii.

Další dva přechody řeky v brzké době proběhly v sektoru VIII. sboru. V ranních hodinách 25. března překročily útočné jednotky 87. pěší divize Rýn severně od Boppardu a o 24 hodin později se to podařilo i příslušníkům 89. pěší divize, kteří překonali řeku u St. Goar, asi 12 km jižně od Boppardu. Přestože obrana těchto míst byla odhodlanější, než s jakou se setkal XII. sbor, byl to spíše terén v okolí Boppardu a St. Goar, který útočícím jednotkám způsoboval potíže. Místa přechodu v oblasti VIII. sboru se nalézala v místech, kde Rýn protékal úzkým kaňonem mezi dvěma kopcovitými oblastmi a výška břehů dosahovala téměř 100 metrů. Silnější proud Rýna, vytvářející neočekávané proudy a víry, na tomto užším místě způsoboval další potíže, se kterými se útočící jednotky musely vyrovnat. Nicméně i přes obtížný terén a nepřátelskou palbu vedenou z kulometů a 20 mm protileteckých děl se dokázaly jednotky VIII. sboru zachytit na vysokém východním břehu a za soumraku 26. března se za slábnoucího německého odporu začaly připravovat na další akci následujícího dne.

Další vrásky na čele nepřítele způsobil úspěšný přechod Rýna 6. skupinou armád. XV. sbor 7. armády 26. března překročil Rýn u Wormsu, asi 47 km jižně od Mainzu, pevně zajistil předmostí a příštího dne ráno ho rozšířil až k jižní části předmostí zajištěného 3. armádou. Po překonání počátečního odporu zahájil i XV. sbor postup dále do vnitrozemí za Rýnem, narážeje převážně jen na malé nepřátelské opěrné body vybudované podél venkovských silnic. 23. března, po triumfálním přechodu Rýna, oznámil spokojený Bradley tento úspěch světu. Velitel 12. skupiny armád se vychloubal, že americké jednotky mohou překonat Rýn, kdekoliv se jim zachce, bez leteckého bombardování a nasazení výsadkových jednotek, čímž si tak rýpl do Montgomeryho, jehož jednotky se v té době připravovaly k provedení přechodu Rýna na severu za podpory dvou výsadkových divizí, čemuž mělo předcházet intenzivní a systematickém bombardování a dělostřelecká příprava.

Polní maršál Montgomery známý svou pověstnou přepečlivostí a obezřetným přístupem k takové akci, vycházejícím z ponaučení získaných během počátečních bojů s Rommelem v severní Africe, mu to samozřejmě nemohl jen tak zapomenout. A tak v době, kdy jeho jednotky již dorazily k Rýnu, pokračoval Montgomery v jednom z nejintenzivnějších shromažďování zásob a lidské síly během celé války. Jeho podrobný plán s krycím názvem PLUNDER byl po stránce požadavků na počty jednotek a tun vybavení, zásob a munice srovnatelný s vyloděním v Normandii. 21. skupina armád měla 30 plně vyzbrojených divizí - po jedenácti z britské 2. a americké 9. armády a 8 z kanadské 1. armády - a Montgomery tak disponoval více než 1 250 000 mužů.

Plán operace PLUNDER po britské 2. armádě požadoval překročení Rýna na třech místech frontové linie 21. skupiny armád - u Rees, Xantenu a Rheinbergu. Přechodu řeky mělo předcházet několikatýdenní letecké bombardování a závěrečná intenzivní dělostřelecká příprava. Cílem silného letecké bombardování známého jako „zkáza severozápadního Německa" bylo zničení komunikační a zásobovací sítě spojující Porúří se zbytkem Německa. Hlavními cíli bylo nádraží, mosty a komunikační uzly. Značná pozornost měla být rovněž věnována rafinériím, skladům paliva a dalším důležitým průmyslovým objektům. Během tří dnů před Montgomeryho útokem, pro ulehčení přechodu jeho útočných jednotek a se snahou izolovat cílovou oblast, měly být cíle podél frontové linie 21. skupiny armád vystaveny intenzivnímu a systematickému odstřelování 11 000 děly.

Montgomery původně počítal s přidělením jednoho sboru americké 9. armády k britské 2. armádě, kterou měly v počáteční fázi útoky podpořit 2 divize sboru. Zbytek 9. armády měl setrvat v záloze do doby, dokud nebude předmostí zajištěno. Generálplukovník William H. Simpson, velitel 9. armády, a generálplukovník sir Miles C. Dempsey, velitel 2. armády, však s tímto postupem nesouhlasili. Oba si mysleli, že plán mrhá velkou silou mužů a technikou, kterou shromáždila 9. armáda, a zcela ignoruje řadu logistických problémů související s přesunem 9. armády do sektoru 2. armády.

Polní maršál Montgomery reagoval na tyto výhrady provedením několika drobných, ale prospěšných úprav svého plánu. Protože se bránil nárůstu útočných amerických jednotek nad sílu dvou divizí, před jejich přesunem k britské 2. armádě raději souhlasil s tím, aby byly ponechány pod operačním velením 9. armády. Se záměrem zvýšit Simpsonovu schopnost zapojit jeho jednotky do akce souhlasil rovněž Montgomery s obsazením mostu u Weselu, na sever od hranice americké 9. a britské 2. armády, jakmile se 9. armádě podaří zajistit si vlastní předmostí.

Obklíčení Porúří - 29.března - 4.dubna 1945
Obklíčení Porúří, 29. března - 4. dubna 1945

V nejjižnější části útoku 21. skupiny armád měly útočné divize 9. armády překročit Rýn na 17 km dlouhém úseku fronty na jih od Weselu a řeky Lippe. Tyto jednotky měly zabránit každému německému protiútoku vedenému z Porúří. Vzhledem k nevyhovující komunikační síti na východním břehu Rýna v této oblasti se měl druhý sbor 9. armády po překonání řeky stočit na sever, obsadit zmiňovaný most u Weselu a potom v britském sektoru postupovat na sever od řeky Lippe, kde je řada vyhovujících komunikací. Tento sbor by se po 160 km dlouhém postupu na východ měl setkat u Paderbornu s čelními jednotkami 1. armády a dokončit tak obklíčení Porúří. Další důležitý prvek Montgomeryho plánu představovala operace VARSITY, během které měly na východním břehu Rýna seskočit dvě výsadkové divize XVII. výsadkového sboru. Při plánování operace VARSITY bylo upuštěno od standardního schématu výsadkových operací, které představovalo výsadek hluboko za nepřátelskými liniemi několik hodin před vlastní obojživelnou operací. Pro tuto operaci byly vybrány seskokové zóny blízko německých linií v dostřelu spojeneckého dělostřelectva. Další úpravou bylo, že výsadkáři měli být shozeni po ukončení dělostřelecké přípravy v momentě, kdy obojživelné jednotky dosáhnou východního břehu Rýna. Logika shozu lehce vyzbrojených výsadkových jednotek v blízkosti hlavního operačního prostoru byla diskutabilní a bylo otázkou, zda bude přínosem pro celý plán operace pro překročení Rýna. Ale Montgomery věřil, že se parašutisté rychle spojí s postupujícími útočnými jednotkami a před příchodem silnějších jednotek zajistí tak velké předmostí, jak jen to bude možné. Jakmile bude předmostí zajištěno, přejde britská 6. výsadková divize pod velení 2. armády a americká 17. výsadková divize opět k 9. armádě.

Montgomeryho ofenzíva byla zahájena večer 23. března, a to přesunem útočných jednotek britské 2. armády do výchozích pozic - Rees na severu, Xanten ve středu a Wesel na jihu. Dvě divize 9. armády se seskupily v oblasti Rheinbergu na jih od Weselu. Na severním úseku útočné jednotky XXX. sboru 2. armády zahájily útok přibližně ve 21.00 pokoušejíce se na sebe nalákat německé jednotky z oblastí hlavních směrů útoku u Xantenu a Rheinbergu. První vlny útočících jednotek rychle překročily řeku, přičemž narazily jen na malý odpor nepřítele. Mezitím se asi 3 km severně od Weselu podařilo jedné brigádě commandos 2. armády překonat řeku a po krátkém přesunu do pozic asi 1,5 km od města sledovala, jak RAF na město svrhává 1 000 tun bomb. Commandos město zajistili ráno 24. března, přestože roztroušené skupinky obránců pokračovaly v odporu do soumraku 25. března. XXII. sbor 2. armády a XVI. sbor 9. armády zahájily po silné dělostřelecké přípravě a leteckém bombardování 24. března ve 02.00 hlavní postup.

Velitel 9. armády, generál Simpsons, pro přechod řeky vybral veterány 30. pluku 79. pěší divize náležející ke XVI. sboru. 30. pluk překročil řeku mezi Weselem a Rheinbergem, zatímco zbytek 79. divize útočil jižně od Rheinbergu. V záloze XVI. sboru byla ponechána 8. tanková, 35. a 75. pěší divize, stejně jako celý XIII. a XIX. sbor, každý složený ze tří divizí.


"Noční scenérie při přechodu Rýna" od Gary Sheahana (Army Art Collection)

Simpson měl v plánu zapojit do akce XIX. sbor, co nejdříve to bude možné po zajištění předmostí, a XIII. sbor využít k zajištění oblasti na jih od místa přechodu řeky. Po hodinu trvajícím intenzivním odstřelování, které osobně sledoval i generál Eisenhower, zahájila 30. pěší divize útok. Dělostřelecká palba byla tak účinná a dobře načasovaná, že útočné prapory na svých motorových člunech překonaly řeku a dosáhly protějšího břehu, aniž by narazily na jakýkoliv odpor. Když na druhý břeh dorazila druhá vlna, jednotky se rozptýlily a brzy obsadily první vesnici na východním břehu řeky, přičemž narazily pouze na slabý odpor nepřítele. O hodinu později, v 03.00, dále po proudu zahájila se stejným výsledkem přechod řeky 79. pěší divize. Když byly na druhý břeh Rýna přepraveny silněji vyzbrojené jednotky, zahájily obě divize postup na východ a do konce dne pronikly 5 - 9 km hluboko do německé obrany.

Britové na severu rovněž úspěšně zvládli překonat Rýn a do soumraku se pozemní jednotky spojily s výsadkáři, kterým se - kromě všech úkolů stanovených pro první den - podařilo získat 3 500 zajatců.

V sektoru 30. pěší divize na jihu byla zjištěna trhlina v německé obraně a velitel divize se domníval, že by větší průlom mohl být proveden již 25. března. Když se omezené útoky provedené ráno 25. března setkaly pouze s malou reakcí nepřítele, generálmajor Leland S. Hobbs zformoval dvě úderné skupiny k provedení hlubšího průniku do středu německé obrany. Naneštěstí Hobbs si však zcela neuvědomil špatný stav komunikační sítě v prostoru XVI. sboru, který se pokoušel dosáhnout výraznějšího postupu v hustě zalesněné oblasti protkané rozbahněnými silnicemi a stezkami, které mohly být úspěšně bráněny malými jednotkami využívajícími dobře rozmístěné zátarasy. Výsledkem byl pomalý postup úderných jednotek, které během 25. března postoupily pouze o 3 km. Příštího dne se těmto jednotkám podařilo postoupit téměř o 10 km a splnit své úkoly, ale Hobbsovi bylo jasné, že šance na rychlý průnik berou rychle za své.

Kromě toho špatnou komunikační síť využívala i německá 116. tanková divize. V severní oblasti přechodu Rýna spojeneckými vojsky byly ponechány pouze zadržovací jednotky a zbytek německé 116. divize se začal 25. března přemisťovat z oblasti holandsko-německých hranic na jih do nejvíce ohrožené oblasti, tj. do oblasti americké 9. armády. Přítomnost německé tankové divize, která velmi efektivně využívala členitého terénu, pocítila 30. divize, které se 26. března nepodařilo výrazněji postoupit. Když se 79. pěší divize setkala s odhodlaným odporem nepřítele, rozhodl se generál Simpsons nasadit své záložní síly, které doposud čekaly na západním břehu Rýna, a tak večer 26. března 8. tanková divize zahájila svůj přesun na předmostí.

Přestože přesun tankové divize zvýšil útočnou sílu jednotek na předmostí, Simpson se stále vážněji zabýval myšlenkou vyslat XIX. sbor přes most u Weselu, s čímž Montgomery souhlasil, a využít tak lepší síť pozemních komunikací k obchvatu německých jednotek blokujících postup 30. divize. Naneštěstí měla britská 2. armáda v důsledku německého odporu ve svém úseku vážné potíže s dokončením pontonového mostu u Xantenu, a tak většina jejích jednotek využívala most u Weselu. Montgomery svolil 9. armádě využívat tento most a silniční síť severně od řeky Lippe pouze po dobu pěti hodin denně, čímž značně omezil schopnost Simpsonových jednotek provést výraznější obchvat nepřítele.

Do 28. března se 8. tankové divizi podařilo rozšířit předmostí o pouhých 4,5 km a stále se jí ještě nepovedlo obsadit Dorsten, město ležící asi 17 km východně od Rýna, jehož železniční uzel dával XVI. sboru šanci na rychlý postup. V ten samý den však Montgomery oznámil, že oblast po východní hranici silnic vedoucí z Weselu včetně mostů přes Rýn by měla do 30. března přejít zcela pod kontrolu 9. armády, což se však uskutečnilo až o den později. Rovněž 28. března jednotky americké 17. výsadkové divize operující na sever od řeky Lippe ve spolupráci s britskými obrněnými jednotkami postoupily do oblasti přibližně 45 km východně do Weselu, čímž otevřely koridor pro XIX. sbor, a rychle provedly obchvat města Dorstenu a nepřátelských jednotek na jih od něho. Generál Simpson měl nyní příležitost využít vojenského potenciálu 9. armády k zahájení postupu na východ a na sever s cílem obklíčit Porúří. Realizaci svých záměru Simpson zahájil přesunem 2. tankové divize od XIX. sboru na předmostí vytvořené XVI. sborem a rozkazem překročit řeku Lippe východně od Weselu s cílem vyhnout se dopravní zácpě ve městě. Po překročení řeky Lippe na její severní břeh 29. března vyrazila 2. tanková divize z čelních pozic v okolí Halternu 19 km severovýchodně od Dorstenu, které obsadil XVIII. výsadkový sbor. Během 30. a 31. března tankové jednotky při svém rychlém postupu na východ směrem na Beckum urazily téměř 65 km, přičemž přetnuly dvě ze zbývajících tří železničních tepen v Porúří a přerušily dálnici směřující do Berlína. Jak zbytek XIX. sboru těžil z tohoto výrazného postupu, 1. armáda dokončila svůj stejně výrazný postup okolo jižního a východního okraje Porúří, čímž se jeho úplné obklíčení stalo otázkou několika hodin.

Postup z předmostí u Remagenu zahájila 1. armáda před setměním 25. března. Německý polní maršál Walter Model, jehož armádní skupina armád B byla určena k obraně Porúří, hustě rozmístil své jednotky podél řeky Sieg jižně od Kolína v očekávání, že Američané z Remagenského předmostí zaútočí přímo na sever. Namísto toho americká 1. armáda vyrazila na východ směrem na Giessen a k řece Lahn a po téměř 100 km rychlém postupu od Rýna se stočila na sever směrem na Paderborn a spojila se jednotkami 9. armády. Do průlomu 1. armády z předmostí byly zapojeny všechny tři její sbory, které během prvního dne do akce zapojily 5 pěších a 2 tankové divize. VII. sbor, operující na levé části útočících vojsk, se potýkal s houževnatou obranou Němců soustředěných severně od předmostí, dokud soustředěné tankové jednotky neprorazily obrannou linii a nepostoupily téměř o 20 km. Přestože III. sbor operující uprostřed do akce zapojil své obrněné jednotky, podařilo se mu postoupit o pouhých 6 km. V. sboru útočícímu na pravé části se první den útoku podařilo s minimálními ztrátami postoupit o 8 až 12,5 km.

Ráno dalšího dne, 26. března, tankové divize všech tří sborů převzaly iniciativu při průlomu, nezadržitelně převálcovaly všechny nepřátelské obranné body a pronikly hluboko do týlu německé obrany. Dokonce 28. března 1. armáda generála Hodgese po 80 km rychlého postupu z výchozích pozic překročila řeku Lahn a zajala tisíce překvapených německých vojáků. V této oblasti však německý odpor již začal nabývat na intenzitě. 29. března 1. armáda změnila směr svého postupu a začala postupovat směrem na Paderborn, nacházející se asi 130 km severně od Giessenu. Pravý bok jí kryla Pattonova 3. armáda, která po průlomu ze svého předmostí rychle postupovala severovýchodně na Kassel.


Americký voják střežící Němce zajaté v Rúrské kapse
(National Archives)

Zdroje a doplňující materiály na internetu:
Central Europe - http://www.army.mil/cmh-pg/brochures/centeur/centeur.htm
Rhineland - http://www.army.mil/cmh-pg/brochures/rhineland/rhineland.htm
Southern France - http://www.army.mil/cmh-pg/brochures/sfrance/sfrance.htm
Ardennes-Alsace - http://www.army.mil/cmh-pg/brochures/ardennes/aral.htm

Seriál

  1. Spojenecké tažení střední Evropou od 22. března do 8. května 1945 (1)
  2. Spojenecké tažení střední Evropou od 22. března do 8. května 1945 (2)
  3. Spojenecké tažení střední Evropou od 22. března do 8. května 1945 (3)
  4. Spojenecké tažení střední Evropou od 22. března do 8. května 1945 (4)

Podobné články

Další články autora

Autor : Luboš Pavel / mindphaser 🕔18.05.2003 📕9.713

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře