McGuire, Thomas Buchanan

     
Příjmení:
Surname:
McGuire McGuire
Jméno:
Given Name:
Thomas Buchanan Thomas Buchanan
Jméno v originále:
Original Name:
Thomas Buchanan "Tommy" McGuire Jr.
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
major Major
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
- -
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
01.08.1920 Ridgewood, New Jersey /
01.08.1920 Ridgewood, New Jersey /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
07.01.1945 Negros /
07.01.1945 Negros /
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
- velitel, 431. stíhací peruť
- operační důstojník, 475. stíhací skupina
- Commander, 431st Fighter Squadron
- Operation Officer, 475th Fighter Group
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
- 2. nejúspěšnější americké stíhací eso 2. sv. v. a všech dob s 38 potvrzenými sestřely, 3 pravděpodobnými a 2 poškozenými (38-3-2 vítězství)
- padl v leteckém boji
- 2nd highest scoring American Fighter Ace of WW2 and of all times with 38 confirmed claims, 3 probable and 2 damaged (38-3-2 Claims)
Killed in Air Battle
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
https://en.wikipedia.org/wiki/Thomas_McGuire
URL : https://www.valka.cz/McGuire-Thomas-Buchanan-t57806#574636 Verze : 3
     
Příjmení:
Surname:
McGuire McGuire
Jméno:
Given Name:
Thomas Buchanan Thomas Buchanan
Jméno v originále:
Original Name:
Thomas Buchanan "Tommy" McGuire Jr.
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.1937 Sebring High School
DD.MM.1937-12.07.1941 Technologický institut v Georgii
DD.MM.RRRR-DD.MM.1937 Sebring High School
DD.MM.1937-12.07.1941 Georgia Institute of Technology
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
02.02.1942 poručík
06.06.1943 nadporučík
10.12.1943 kapitán
23.05.1944 major
02.02.1942 2nd Lieutenant
06.06.1943 1st Lieutenant
10.12.1943 Captain
23.05.1944 Major
Průběh vojenské služby:
Military Career:
12.07.1941-02.02.1942 letecký sbor armády Spojených států (letecký kadet)
DD.02.1942-07.05.1942 313. stíhací peruť, 50. stíhací skupina (pilot)
07.05.1942-15.05.1943 56. stíhací peruť, 54. stíhací skupina (pilot)
15.05.1943-DD.03.1943 56. stíhací peruť, 54. stíhací skupina (pilot)
DD.03.1943-20.07.1943 9. stíhací peruť, 49. stíhací skupina (pilot)
20.07.1943-02.05.1944 431. stíhací peruť, 475. stíhací skupina (pilot)
02.05.1944-23.12.1944 431. stíhací peruť (velitel)
23.12.1944-07.01.1945 475. stíhací skupina (operační důstojník)
12.07.1941-02.02.1942 U.S. Army Air Corps (aviation cadet)
DD.02.1942-07.05.1942 313th Pursuit Squadron, 50th Pursuit Group (pilot)
07.05.1942-15.05.1943 56th Pursuit Squadron, 54th Pursuit Group (pilot)
15.05.1943-DD.03.1943 56th Fighter Squadron, 54th Fighter Group (pilot)
DD.03.1943-20.07.1943 9th Fighter Squadron, 49th Fighter Group (pilot)
20.07.1943-02.05.1944 431st Fighter Squadron, 475th Fighter Group (pilot)
02.05.1944-23.12.1944 431st Fighter Squadron (commander)
23.12.1944-07.01.1945 475th Fighter Group (Operations officer)
Vyznamenání:
Awards:
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
https://en.wikipedia.org/wiki/Thomas_McGuire
www.cmohs.org
veterantributes.org
www.tracesofwar.com
https://valor.militarytimes.com/hero/2988
airforce.togetherweserved.com
https://www.cieldegloire.com/014_mc_guire_t_b.php

McGuire, Thomas Buchanan - http://www.uniforms-4u.com/medalsribbonsbuilder.aspx (Bez medaile cti)

www.uniforms-4u.com (Bez medaile cti)
URL : https://www.valka.cz/McGuire-Thomas-Buchanan-t57806#650215 Verze : 4
Major Thomas Buchanan McGuire Jr.


*1.srpna 1920 - †7.ledna 1945


Narodil se 1. srpna 1920 ve městě Ridgewood ve státě New Jersey. Jeho otec, Thomas senior, byl irský prodejce aut a matka, Pauline "Polly" Wathonová, pocházela z bohaté presbyteriánské rodiny. Kvůli sňatku museli spolu odejít a Thomas senior nebyl nikdy přijat Pollynou matkou, Dorou.


Tomův strýc, Charles Watson, byl pilotem za 1. světové války. Když se Charles Lindbergh vrátil do Spojených států na lodi a vyrazil z Východního pobřeží, k návratu do St. Louis, Charles vzal malého Tommyho, aby viděl slavného "Ducha St. Louis", jak letí nad továrnou Curtisse a Wrighta v Patersonu, New Jersey. Strýc Charles mu řekl "Navždy si pamatuj tento den, Tommy. Všichni na světě budou číst o letadle pana Lindbergha a uvidí jeho fotky v novinách, ale jen pár tisíc ho uvidí ve vzduchu." Tommy si tento den zapamatoval a jednoho dne se s Lindberghem blízce spřátelil.


"Tommy vždy projevoval mimořádný zájem o letectví. Jeho strýc Charles byl stíhacím pilotem za 1. světové války a při každé příležitosti se bavili o létání", ze vzpomínek Paula Gustata, kamaráda z dětství. Strýček Charles měl také sbírku modelů letadel, se kterými, ač zprvu neochotně, dovolil Tommymu si hrát. Později Tommy sám vyráběl modely letadel z balzy.


Když trochu povyrostl, stal se zaníceným čtenářem příběhů o slavných letcích, četl Lindberghův životopis společně s příběhy o prvoválečných esech jako Franku Lukovi, Raoulu Lufberym a Eddie Rickenbackerovi. Strých Charles přispěl i vlastními historkami s Rickenbackerem, se kterým za války sdílel letiště ve Francii. V době kdy se z Tommyho stal teenager, příběhy o esech vyplnily celou jeho mladičkou představivost a tak se zrodil budoucí stíhací pilot.


V roce 1927 se Tommyho rodiče rozvedli. Polly a Tommy se přestěhovali do Sebringu, na Floridě, kam se přestěhovali i její rodiče. S Tommem seniorem z cesty, Pollyna matka začala zesměšňovat juniora kvůli jeho Irským kořenům, když mu říkala "Mick" a urážela ho řečma, že irové v americe jsou jen líní, nezaměstnaní ožralové. Vzpurný Tommy, který už tou dobou byl teenager ji řekl, že je hrdý na svůj irský původ.


V Sebringu, byl Tommy novým "bohatým dítětem" a tak ho často pošťuchovali a šikanovali místní, ale to Tommyho jen posílilo. Začal urputně soutěžit ve všem, co se dalo. Když začal hrát na klárinet, rychle stal se prvním klarinetistou ve středoškolské kapele. Krátce nato byl ostatními kluky z okolí přijat.


Tommy začal řídit, když mu bylo sotva 14 a po čase byl v okolí známý svým bezohledným řízením. Když přiletělo ohlušující, třímotorové letadlo na místní letiště, Tommy si na něm každý den platil lety. Osádka si na něj po čase tak zvykla, že ho nechala i okusit řízení letadla ve vzduchu. To jeho vášeň jen podnítilo.


Tommyho strýček mu dal jako dárek neobvyklou kanoi a když na ní začal jezdit, začalo se povídat, že jezdí po jezeře Jackson. Plavil se stejně bezohledně jako řídil. Mnoho teenagerů ve městě řeklo svým rodičům, že by s Tommym nikdy nejeli, ani v autě, ani na lodi.


V roce 1938, dokončil studium na Sebring High School, byl po celém Sebringu slavný, nebo neslavný, záleželo na tom, jak jste se na to dívali. Tommy byl tak dychtivý dostat se do války jako pilot, že když v únoru 1941 uslyšel, že RAF nabírala americké piloty, vyplnil jejich vstupní formuláře a odeslal je. Byl velmi zklamaný, když dostal nazpět dopis, že ho nepřijmou kvůli jeho nedostatečným leteckým zkušenostem. V červenci 1941, když dokončil studia na Technologickém institutu v Georgii, se vrátil z koleje a se svým spolužákem, Chuby Fultonem, vyrazili na Hendricksovo letiště a šli si udělat kadetní pilotní zkoušky. Tommy to udělal bez vědomí své matky. Oba prošli a byli předběžně přijati.


Tommyho matka z toho byla rozrušená a navrhla, že by strýc mohl zatahat za nějaké nitky a on by skončil v kanceláři ve Washingtonu. Tommy o tom nechtěl ani slyšet, "Matko, ani se neopovažuj." řekl Tommy. "Já chci létat, a to nemůžu, když budu sedět za stolem." Polly se vzdala nevyhnutelnému. Dny před rozloučením, utratila rychle zbývající jmění, aby se ujistila, že jejich poslední dny budou památné. 12. července, vstoupil do Leteckého sboru a nastoupil na vlak do Texasu.


Ke konci července započal McGuire svůj pilotní výcvik v Corsicaně, v Texasu. Základní výcvik probíhal na Fairchild PT-19A. Když ostatní kadeti zjistili, že už má něco nalétáno, stal se pro mnoho z nich neoficiálním učitelem. Za chvíli bylo jasné, že 175 cm vysoký, 64 kilový, černovlasý McGuire, je rozeným pilotem. 5. srpna, méně jak měsíc po začátku výcviku, ho nechal instruktor letět jeho první sólo.


McGuire lehce prošel první fází výcviku, zatímco téměř polovina kadetů nikoliv. Pokračoval na Randolphovo letiště poblíž San Antonia, kde navázal pilotním výcvikem pro pokročilé. V neděli, 7. prosince, byl v klubu ve městě s dalšími kadety, když někdo vešel a řekl, že všichni příslušníci armády, se musí okamžitě hlásit na základně. Předtím než opustili město, zaslechli, že Japonci bombardovali Pearl Harbor. McGuire nyní věděl, že trénoval na boj, ne létání. V polovině prosince, začali létat na jedněch z nejslavnějších letadel v historii Spojených států, AT-6 Texanech.


11. prosince, si vyšel se spolužákem na dvojité rande. Jeho rande byl Marillyn Gieslerová, spolužačka z koleje. Válka někdy dokáže věci urychlit a jejich vztah rychle rozkvetl. Nějakým způsobem, navzdory intenzivnímu pilotnímu výcviku, se zkraje roku 1942, do sebe zamilovali.


2. února 1942, byla Thomasi McGuirovi připíchnuta na hruď pilotní křidélka leteckého sboru. Už žádný kadet McGuire, od nýnějška pilot a poručík McGuire. Jeho první jednotkou se stala 313. stíhací peruť, 50. stíhací skupiny na Keyově letišti, v Meridianu, v Misssissippi. Už nelétal s cvičnými letadly, nyní létal s Curtisse P-40 Warhawk; stejným letadlem, které proslavili "Létající tygři" v Číně.


Peruť strávila nějaký čas v Orlandu, což dovolilo McGuirovi strávit nějaký čas s matkou a přáteli v Sebringu. Také mu to dovolilo, si neodpustit trochu legrace, když během cvičných letů přelétával se svoji P-40 nízkou nad zemí přes město. Po všech potížích, které způsobil místní policii svým řízením, by nikoho nepřekvapilo, kdyby někdo v žertu neřekl šerifovi "Tommy McGuire je zpátky".


7. května 1942, byl přeřazen k 56. stíhací peruti, 54. stíhací skupiny, u které se předpokládalo, že bude brzy nasazena do boje proti Japoncům. Jako mnoho jiných mužů, kteří vyráželi do boje, McGuire myslel na svou milovanou Marilynn a na možnost, že už ji nikdy neuvidí. Tak ji 2. června zavolal a přes telefon ji požádal o ruku. Ačkoliv ji tím zaskočil, řekla mu své ano. Ale jeho 56. stíhací peruť vyrazila krátce nato na Aljašku.


Krátký čas sloužil na Aljašce, kde byla jeho peruť přezbrojena na všeobecně nepřijímané P-39 Aircobry. 56. byla umístněna do Nome, tudíž se nedostala do akce proti japoncům, kteří provedli invazi na ostrovi Attu a Kiska na Aleutských ostrovech, během bitvy o Midway. Ale McGuire a ostatní piloti perutě získali cenné pilotní zkušenosti, které se jim zanedlouho vyplatili v Jižním Pacifiku.


V listopadu peruť směřovala na jih, zpět do států. Kam to McGuire a další čtyři piloti téměř nezvládli, když se ztratili v bouři a museli přistát na zamrzlé bažině, předtím než jim došlo palivo.


McGuire měl ještě jednu šanci se setkat s otcem v New Jersey a s matkou na Floridě, než vyrazil do Texasu na svatbu s Marilynn. 4. prosince 1942, si Thomas a Marilynn, jako mnoho jiných páru v americe a po světě v té válečné době, si řekli své ano předtím, než Thomas vyrazí do zámoří, kde ho čekal nejistý osud. Novomanželé vyrazili na Hardingovo letiště. Kde strávili 2 měsíce na svatební cestě, než musel McGuire odjet do Kalifornie na výcvik na P-38, které se staly páteří armádního stíhacího letectva v Pacifiku. Stojíc ve dveřích C-54 Skymaster, jehož 4 motory bublali, si Tom a Marilynn darovali pusu na rozloučenou.


McGuire a jeho spolubojovníci se naučili létat s novými, dvoumotorovými P-38 v Mohavské pouští na Murocově (dnes Edwardově) letecké základně. V březnu vyrazil do Austrálie, aby se zapojil do války. Jeho první bojovou jednotkou byla 9. stíhací peruť, 49. stíhací skupina. 16. dubna 1943, odletěl do Dobodura na východním pobřeží Nové Guineie, kde sídlila 9. stíhací peruť.


Prvních několik měsícu ve válečné zóně bylo pro Tommyho neskutečně frustrující. Vše začalo tím, že byl jedním z "nováčků", kteří se nejdříve naučili létat ve formaci a poté byli odesíláni na mise, kde s největší pravděpodobností neměli narazit na žádné Japonské letadlo. Byl si velmi jistý, že z něj bude skvělý stíhací pilot, jen kdyby dostal šanci. Získal tak pověst všeználka mezi ostřílenými piloty. Jedním z těchto pilotů byl i Richard Bong, který měl na kontě 16 sestřelů předtím, než McGuire vůbec vystřelil na svého prvního japonce.


Zde byl brzy povýšen na nadporučíka.


20. července 1943 byl převelen k 431. stíhací peruti 475. stíhací skupiny. 475. byla vůbec první skupinou, která byla plně přezbrojena na P-38. Předtím, než opustil Doboduro a odletěl do Austrálie, se připojit k nové jednotce, dostalo se mu úžasného shledání. Čirou náhodou se na základně setkal se třemi svými kamarády ze Sebringu, Howardem McDonaldem, Billem Duttonem a Johnem C. Batesem. Tisíce mil od domova si čtyři kamarádi dali pár piv uprostřed džungle a vzpomínali na staré časy. Byl to neobviklý a magický moment, kteří si většina vojáků pamatuje do konce života ... pokud přežijí válku.


Po návratu do Austrálie se připojil ke své nové jednotce a v srpnu se stal velitelem jedné z jejich letek. Byla mu přidělena jeho vlastní P-38, kterou pojmenoval Pudgy (baculka), byla to přezdívka jeho ženy v San Antoniu, ačkoliv buclatá nebyla. 8. srpna směřovali do Port Moresby na Nové Guinei. Nastal čas pro ctižádostivého stíhacího pilota, aby se zapojil do války a ukázal co v něm je.


Po několika nezáživných misích se dostal 18. srpna 1943 do svého prvního leteckého souboje, když doprovázel formaci B-25 na bombardování Wewaku, když byli zaskočeni několika Zery. McGuire naklonil svou P-38 do ostré zatáčky a poprvé zahájil palbu na nepřátelské letadlo, které vybuchlo v plamenech. Oslav si dlouho neužil, když mu wingman řekl, že se mu na zadek přilepilo další Zero. Manevroval se svým letadlem, dokud se mu nepodařilo poslat i toto Zero v plamenech k zemi. McGuire byl v boji jen pár minut a už měl dva sestřely. To je nevídaný výsledek na první souboj, ale ještě neskončil. Při návratu k B-25, překvapil stíhačku Ki-61 Tony, která chtěla bombardéry napadnout. Stačili tři dávky a stíhačka šla v závěji kouře k zemi. Také získal zajímavou upomínku na tento první boj, barvu na konci křídla, když se při čelním útoku lehce odřel o japonskou stíhačku.


Četař Frank Kish, vedoucí McGuirova pozemního personálu, ukazoval potom pilotům a ostatním členům pozemního personálu to místo, kde se otřel McGuire o japonskou stíhačku a kde zůstala barva. Společně se třemi sestřeli a tímto "hraním na zbabělce" s nepřátelskou stíhačkou vysloužilo McGuirovi statut legendy. Za akci toho dne byl později vyznamenán svou první Stříbrnou hvězdou.


O 3 dny později doprovázela 431. opět bombardéry nad Wewak. McGuire sestřelil další 2 Zera, která chtěla napadnout bombardéry a tak se během dvou bojových střetů s nepřítelem stal esem. Taková bilance nemá v americkém letectvu obdoby, aby se pilot-nováček stal esem během dvou bojových vzletů. Za tuto akci obdržel Záslužný letecký kříž.


Během těchto dvou letů dosáhl většího úspěchu, než o jakém se mu kdy snilo. Nepochyboval, že na něj bude jeho matka hrdá, až se doslechne o jeho úspěchu. Ale naneštěstí dorazila 26. srpna do Pacifiku smutná zpráva, že už se to nikdy nedozví. Od Marilynn dorazil dopis o matčině smrti. 9000 mil od domova, s tím nemohl nic dělat, tak si to alespoň svůj vztek vylil na japoncích.


3 dny po zprávě doprovázel další bombardovací nálet na Wewak a opět sestřelil Zero a Tonyho, ale jak šel Tony k zemi, byl překvapen třemi Zery. 20 mm granát z japonského kanonu zapálil jeho levý motor. Potlačil a využil střemhlavého letu, ve kterém byla těžší P-38 lepší než Zero a zbavil se jak ohně, tak dotěrných Zer.


Nepodařilo se mu však doletět zpátky na Port Moresby, ale byl nějakých 250 mil od nejbližší americké základny na Marylinu. Provedl několik procedur, které šetřily palivo, dostal se na základnu a přistál s jedním motorem, což byl s P-38 velmi riskantní kousek. Jeho pověst po tomto těsném úniku začala narůstat a jemu to vysloužilo další Záslužný letecký kříž.


Následující měsíc nečinili Japonci 431. na misích žádný odpor. Až konecně 28. září, se postavili na odpor dalšímu útoku na Wewak. McGuire, který sedlal svůj druhý stroj "Pudgy II", sestřelil další 2 Zera, ale s poškozeným levým motorem byl donucen se vrátit na základnu na Tsili-Tsili. Po příletu přesedl do další P-38, která předtím přistála poškozená a podstupovala opravy. Odlet v jedné stíhačce a návrat v jiné, to jen přiživovalo jeho pověst.


Za tuto akci obdržel další Záslužný letecký kříž a po pěti týdnech boje měl na kontě 9 sestřelů, Stříbrnou hvězdu a 3 Záslužné letecké kříže. Jeho hvězda začala rychle stoupat.


475. stíhací skupina se v říjnu přesunula do Dobodura, odkud napadala Japonce na Rabaulu. Po jednom náletu na Rabaul, 15. října podnikli Japonci útok na Doboduro. V tomto boji sestřelil McGuire jeden střemhlavý bombardér D3A Val a opět skóroval 17., když bylo jeho letadlo ještě v opravárenské dílně, McGuire vzlétl na útok v P-38 jeho velitele perutě, majora Franklina Nicholse. Navzdory tomu, že Nichols všem pilotům řekl, ať nikdo nikdy nenasedne do jeho letadla.


Souboj byl následovně popsán ve zprávě. Sestřelil 3 další Zera, ale sám byl sestřelen, když letěl s letadlem svého velitele. Jak letadlo padalo, trhal za zbytkem uvolňovacího lanka padáku, jeho tělo najednou sebou trhlo, když se padák otevřel jen pár set stop nad vodou. Po přistání na vodu se pokusil nafouknout záchranný člun, ale ten byl plný děr. Pokusil se tedy nafouknout záchrannou vestu "Mae West", která se nafoukla jen z poloviny. Byl několik mil od pobřeží. Domníval se, že má zlomená žebra, takže nebyl v kondici na plavání, do toho krvácel z poraněné ruky do moře plného žraloků. Najednou uslyšel slabý vrčivý zvuk a uviděl přijíždět americký torpédový člun. Muži z PT 152 naštěstí v té chvíli hlídkovali v oblasti a uviděli jeho padák. Byl zachráněn, ale měl zlomená žebra a dva modřiny z toho, jak jeho tělo narazilo při výskoku do letadla.


Major Nichols ho navzdory tomu, že nejenže letěl s jeho letadlem, ale také o něj přišel, za tuto akci navrhl na další Stříbrnou hvězdu a obdržel první Purpurové srdce. Ve snaze nevyděsit Marilynn, po týdnu, kdy už mohl držet pero ji napsal, "Před týdnem jsem si vymkl zápěstí a nedokázal jsem držet pero."


V listopadu 1943 byl s 13 sestřely byl o 8 sestřelů pozadu za Bongem, který byl vedoucím esem armádního letectva v Pacifiku. V té době začali ostatní piloti začali o celé záležitosti jako o soutěži, ačkoliv byl Bong dočasně odvelen do USA, kde pomáhal s prodejem válečných dluhopisů.


V prosinci byl McGuire povýšen na kapitána a vrátil se k bojovému létání. Ostatní přemýšleli, jestli sestřelení a zranění bude mít na jeho agresivitu ve vzduchu nějaký vliv, ale všem 26. prosince po sestřelení 3 střemhlavým bombardérů Val dokázal, že nikoliv. Za tuto akci později obdržel Kříž za vynikající službu. Začátek roku 1944 byl na souboje chudý, protože veškerý japonský odpor zmizel.


V té době se rozhořela neoficiální soutěž v rámci 5. letecké armády o to, kdo bude prvním pilotem, jenž překoná Tommyho modlu z 1. světové války, Eddieho Rickenbackera a jeho 26 sestřelů. V rámci 5. letecké armády kandidáti byli vcelku 3; Richard Bong a Thomas Lynch ze stáje Lightningů a Neel Kearby od Thunderboltů. Do března ale Bong a Kearby zvýšili svůj náskok natolik, že s nimi Lynch nedokázal držet krok a byl z kola ven. V závodě o prvenství tak zůstali Bong a Kearby. Ačkoliv Bong zvyšoval náskok, Kearby se ho držel zuby nehty, ačkoliv byl oficiálně uzemněn za pracovní stůl.


Pro Kearbyho mělo získání prvenství dvojí význam, prvním byl stejně jako v případě McGuira jeho vrozená bojovnost a ctižádostivost, v druhém, že byl velkým zastáncem Thunderboltů a v té době začali kolovat drby, že budou Thunderbolty z pacifických operací vyřazeny a budou postupně nahrazeny Mustangy a Lightningy. Takže zisk prvenstvní by mohl ukojit jeho ctižádostivost a prodloužil život Thunderboltů v Pacifiku, za které tolik bojoval.


Naneštěstí však byl první týden v březnu 1944 zřejmě jedním z nejtragičtějších v historii amerického letectva. 5. března byl sestřelen plukovník Kearby, když ho při útoku na bombardér sestřelila japonská stíhačka, v době svého sestřelení měl 22 sestřelů a tak mu na Eddieho Rickenbackera chyběli jen 4. Ač přes své předčasné úmrtí, zůstal až do konce války nejúspěšnějším esem na Thunderboltu v Pacifiku.


O 3 dny později, 8. března, zemřel při útoku na japonský přístav Aitape, podplukovník Lynch. letěl s ním tehdy Richard Bong. Na svém kontě měl 20 sestřelů. Po těchto úmrtích vydalo velitelství 5. letecká armády rozkaz, který zakazoval podobné hony za vlastními sestřely, jelikož to stálo život dva z nejlepších armádních pilotů v Pacifiku.


Začátkem května byl tehdy 23 letý McGuire jmenován velitelem 431. stíhací perutě, která se tehdy přemístila do Holandie, na pobřeží Nové Guineie.


V polovině května se vrátili do akce a McGuire si 17. a 19. připsal po jednom letadle a o 4 dny později byl 23. května byl povýšen na majora.


V červnu se osobně setkal se svým hrdinou z dětství, Charlesem Lindberghem. "Osamělý orel", jak se mu říkalo měl cestovat jako "civilní technický konzultant dvoumotorové stíhačky pro americké námořnictvo". Nejen že se s Lindberghem seznámil, ale letěl taktéž jako jeho wingman. Pozemnímu personálu McGuire řekl: "Nemůžu tomu uvěřit. Poletím s mužem, kterého obdivuju celý život." Nakonec se stali dobrými přáteli a společně podnikli několik misí během několika měsíců, sdíleli i stan. Lindbergh později dosáhl i sestřelu, ale to se drželo v tajnosti až do konce války. Lindbergh však udělal mnohem víc, než že sestřelil letadlo, podařilo se mu pomocí nastavení motorů prodloužit dolet Lightningů.


Poté co prošel technický manuál, zjistil že při určitém nastavení škrtící klapky a plnícího tlaku mohou při dosavadním doletu ušetřit 200 až 300 litrů paliva. Což vyústilo v prodloužení operačního doletu Lightningů o téměř 30%! z 2800 na 3600 km.


Krátce nato, se peruť opět přesouvala, tentokrát na ostrov Biak, na sever od Nové Guineie.


Léto bylo taktéž chudé, McGuire docílil "jen" tří sestřelů. Dva 16. června, kdy sestřelil Ki 51 Sonia a Ki 43 Oscar a 27. července, kdy sestřelil dalšího Oscara. Jiným pilotům by to stačilo, ale ne Tommymu. Měl tolik volného času, že sepsal výcvikový manuál nazvany "Bojová taktika v oblasti Jihovýchodního Pacifiku". Někteří piloti se na něj dívali jako na egocentrického pilota, kterého jen zajímá, aby byl nejlepším esem. Takže čas, který věnoval na pomoc ostatním pilotům, nemohl být považován za nic sobeckého. Bong se mezitím vrátil ze států a mohl si létat, jak se mu zachtělo, s jakoukoli skupinou, kterou si vybral. McGuira pěkně dopalovalo, že je svázaný povinnostma velitele perutě, zatímco Bong si mohl létat volně jako pták.


14. října se McGuire bez povolení přiřadil k misi s 9. stíhací perutí a sestřelil další 3 Japonce; Zero, Oscara a Tojo. Tím posunul své skóre na 24 a byl jen o 6 sestřelů za Bongem. Když to velitel skupiny zjistil, přikázal mu aby "podobné kousky už nikdy nedělal." Krátce nato byli na cestě na Filipíny.


1. listopadu se peruť přesunula na novou základnu Tacloban na Leyte. Ve chvíli kdy peruť šla na přistání, objevil se Ki 44 Tojo, McGuire neváhal a sestřelil ho. Pozemní personál to s nadšením sledoval. "Tohle místo se mi líbí!", vtipkoval McGuire "Musíš sestřelit Japonce, abys mohl přistát na vlastním letišti!" Toho odpoledne však čtyřčlenná hlídka s Bongem nesestřelila nic. O dva dny později, během ostřelování japonských vojáků, ho zasáhla protiletadlová palba, kulka ho lehce škrábla na tváři. Sklo se prověřilo, ale prosil Franka Kishe, aby to nehlásil.


9 dní poté, dosáhl McGuire svého druhého sestřelu na Filipínách, ale málem přitom spadl sám, když Oscar vybouchl přímo před ním a trosky narazili do překrytu a pořezali ho na hlavě. Když vystoupil z letadla a krev mu tekla po tváři, řekl Frankovi, že to nic není. Krátce nato byl znova ve vzduchu, několik členů perutě mu tak začalo říkat "Železný major". Když o dva dny později získal další dva sestřely, 27. a 28., měl na kontě víc, než jeho hrdina z dětství, Eddie Rickenbacker. Ačkoliv toho docílil Bong jako první, tak pro McGuira to bylo i tak výjimečné.


Ke konci listopadu se peruť přesunula na leteckou základnu Dulag. Bong také přišel, ačkoliv ho někteří muži z perutě nemuseli, McGuire zařídil, aby se k němu chovali s úctou a vzal ho s sebou i na několik misí. Vládě se ale nelíbilo, že by mohla významného pilota ztratit a tak ho po 40. sestřelu odveleli do států, už nadobro. Bong získal svá poslední 4 vítězství s 431. stíhací perutí. Je až zvláštní, že pilot, který Bongovy potvrdil všechny 4 sestřel, včetně posledních dvou 16. prosince, byl McGuire.


Když McGuire sestřelil svého prvního nepřítele na Nové Guinei, Bong měl náskok 16 sestřelů. Nyní když odešel, byl McGuire pozadu jen o 9. McGuire ubezpečoval svou manželku Marilynn celé měsíce, že se vrátí domů, ale že zůstane, zvláště teď, když máš šanci se stát esem es.


Trpěl horečkou dengue a lehkou malárií spolu s různými zraněními a tropickými kožními problémy. Jeho přirozeně tenké tělo bylo nyní kost a kůže a s klesajícím japonským odporem McGuire začal uvažovat, jestli bude mít někdy šanci dostihnout Bonga.


Najednou se na boží hod vánoční, letecká válka vystupňovala. Když McGuire a jeho peruť doprovázeli B-24 na bombardovací nálet na Clarkovo letiště poblíž Manilly. 25. prosince se mu po sestřelení 3 Zer zasekly kulomety, ale i tak poskytoval ochranu svým spolubojovníkům, když prováděl klamné útoky na japonské stíhačky a 26. prosince nad ostrovem Luzon během dramatického boje mezi 15 Lightningy a 20 japonskými stíhačkami Zero, sestřelil během boje hned čtyři Japonce, v tomto boji ukázal nejenom svojí statečnost a hrdinství, ale i vynikající umění vyšší pilotáže, letecké střelby a vedení leteckého boje. Byl svázaný bojem hned s několika letadly nepřítele a nejenom, že sestřelil čtyři japonská letadla, ale i pomohl svému příteli, který v tento den vedl formaci do nerovného boje jako velitel.


Nyní byl jen 2 sestřely za Bongem, ale byl v tom malý háček. Bong zakrátko zamíří do Spojených států na podporu prodeje válečných dluhopisů jako Eso es. Generál Kenney, velitel 5. letecké armády tak uzemnil McGuira a řekl mu: "Pokud tě dneska nechám letět, tak vím, že seš schopnej sestřelit tři japonce a překazit Bongovi celou tuhle párty."


Bong si byl jistý, že ho McGuire brzy dostihne. McGuire byl ve vzduchu hned, jak se Bong vrátil domů. Byla dokonce odeslána fotografie McGuira s příkazem, aby byla pozdržena, dokud McGuire nepřekoná Bonga. To se však nikdy nestalo.


Dne 7. ledna 1945 McGuire vedl skupinu čtyř P-38, spolu s ním letěli major Jack B. Rittmayer (čtyři vítězství), kapitán Edwin R. Weaver (dvě vítězství) a poručík Douglas S. Thropp Jr.. Cílem jejich mise bylo Japonské letiště na ostrově Negros. Jejich cíl, získat sestřely. Toho dne McGuire chtěl stůj co stůj překonat Dicka Bonga, který měl 40 sestřelů. Po sestupu skrz mraky, napadla McGuirova letka osamělý Ki 43 Oscar a věřili, že to bude snadná kořist. Bohužel pilotem toho letadla byl seržant Akira Sugimoto, který na Ki 43 dělal instruktora a měl na něm nalétáno přes tisíc letových hodin a to způsobilo McGuirovi a jeho wingmanovi problémy. McGuire naléhal na všechny piloty aby si ponechali jejich přídavné nádrže, které byly velice potřebné aby mohli dolétnout na Negros. V průběhu bitvy která následovala, McGuire provedl ostrou zatáčku ve výšce 300 stop, kterou by P-38 takhle nízko zvládnout měla, ale bez přídavných nádrží, stroj se tak převrátil nalevo a narazil do země. McGuire zahynul při dopadu na zem. Snad měl dost času, aby si vybavil tvář své milované Marilynn. Další letadlo které se objevilo byl Ki 84 Frank pilotovaný Mizunorim Fukadou, zjevil se blízko rozjezdové dráhy a zaměřil se na Rittmayera. Rittmayerův P-38 se rozpadl pod palbou kanónů Ki 84 a Rittmayer zahynul. Jen Weaver se vrátil nezraněný. Throppovo letadlo bylo těžce poškozené při boji a na základnu se vracelo s vlečkou kouře za jedním motorem.


Místo oslav tak zpátky na základně truchlili nad ztrátou dvou pilotů.


Místo nehody bylo objeveno až v roce 1949 a jeho ostatky byly pohřbeny na Arlingtonském národním hřbitově.


Epilog




Ač přesto, že ti kteří ho znali o něm tvrdili, že sobecky pronásledoval svůj "vavřín" amerického esa es, jeho první, téměř smrtelná srážka se stala, když napadl sedm nepřátelských Zer, aby zachránil jiného pilota v poškozeném letadle a nyní zemřel při záchraně Weavera, který se bezpečně vrátil na základnu. Jeho čin tak byl nesobecký, ne sobecký. Železný major, o kterém si všichni mysleli, že je nezničitelný, byl konečně zlomen. Frank Kish, vedoucí jeho týmu mechaniků měl v té době 3 denní propustku a na základnu se vrátil zrovna v ten den. Byla mu dána McGuirova čepice. "Byl sem tady přes tři roky... zůstal sem jen proto, abych se o něj staral. Postarám se o to, aby ji [čepici] jeho otec dostal." McGuire navíc tehdy letěl v letadle někoho jiného.


V dopise jeho ženě Marilynn, generál Kenny napsal: "Udělal tolik jako kterýkoli jiný stíhací pilot v tomto válečném bojišti, aby vyhledal a zničil moc Japonců." Obdržela taktéž dopis od Marge Vatendallové, snoubenky Richarda Bonga a jeden, který ji šokoval, od Charlese Lindbergha. Lindbergh o něm říkal, že: "Byl jedním z nejlepších pilotů, s jakým sem kdy letěl."


Ale nejvíc šokující dopis, byl ten s datem 31. prosince 1944, na nový rok, od Tommyho: "Očekával sem, že ti pošlu zprávu s tím, abys mě očekávala doma, ale plány se změnily. Šel sem za generálem a dal mi své slovo, že jestli moje žádost o návrat domu bude opět vyhozena, že mě osobně pošle domů koncem února." Koncem února tak nakonec nedorazil McGuire, ale tento dopis.


Ale to nebyl poslední šok. O nějaký čas později, dostala balíček od Kolumbijské rozhlasové sítě. Uvnitř byla nahrávka, ale nevěděla co na ní je. Když ji spustila, místnost vyplnil Tomův hlas, když poskytoval interview pár dní před smrtí.


8. května 1946 mu byla posmrtně udělena prezidentem Trumanem Medaile cti, nejvyšší vyznamenání za statečnost v amerických ozbrojených silách. Ale toto byl jiný případ, nebyla mu udělena za jeden mimořádný čin, jak to bývá obyčejně. Byla mu udělena neustále projevy mimořádné statečnosti v boji proti nepříteli.


Thomas Buchanan McGuire Jr. dosáhl 38 vzdušných vítězství během 17 měsíců. A v průběhu své krátké kariéry získal řadu vyznamenání: mimo Medaile cti dále Kříž za vynikající službu, tři Stříbrné hvězdy, šest Záslužných leteckých křížů, tři Purpurová srdce, patnáct Leteckých medailí, čtyři Prezidentské citace a další kampaňová a osvobozovací vyznamenání.


Na jeho počest byla přejmenovaná letecká základna vojenského letectva USA Fort Dyke ve městě Raystown ve státě New Jersey, dostala jméno: McGuireho základna vzdušných sil (od roku 2009 Společná základna McGuire-Dix-Lakehurst). McGuireův P-38 Lightning se jménem Pudgy V stojí na podstavci před základnou.


Jeho spolubojovníci od 475. stíhací skupiny o něm prohlásili v dokumentárním pořadu o P-38 Lightning toto:

Thomas Oxford: "Byl výborný střelec, ani nepotřeboval zaměřovač, prostě zamířil celým letadlem, stiskl spoušť a někdo šel k zemi. Podle mě to byl nejlepší pilot Lightningu."


Warren Lewis (7 sestřelů): "Tommyho poháněla vrozená bojovnost a odhodlání být nejlepším stíhacím pilotem. Bylo mu jedno, jak toho dosáhne. Byl nejlepší. Měl na to."



Zdroj: archiv autora
Publikováno též na webu autora
thewildgeese.irish
URL : https://www.valka.cz/McGuire-Thomas-Buchanan-t57806#208882 Verze : 16
Sestřely Thomase B. McGuireho, Jr.

datum
jednotka
letadlo
protivník
18.08.1943
431 FS / 475 FG
P-38 Lightning
2x Mitsubishi A6M Zero
Kawasaki Ki-61 Tony
21.08.1943
431 FS / 475 FG
P-38 Lightning
2x Mitsubishi A6M Zero
29.08.1943
431 FS / 475 FG
P-38 Lightning
Mitsubishi A6M Zero
Kawasaki Ki-61 Tony
28.09.1943
431 FS / 475 FG
P-38 Lightning
2x Mitsubishi A6M Zero
15.10.1943
431 FS / 475 FG
P-38 Lightning
Aichi D3A Val
17.10.1943
431 FS / 475 FG
P-38 Lightning
3x Mitsubishi A6M Zero
26.12.1943
431 FS / 475 FG
P-38 Lightning
3x Aichi D3A Val
17.05.1944
431 FS / 475 FG
P-38 Lightning
Nakajima Ki-43 Oscar
19.05.1944
431 FS / 475 FG
P-38 Lightning
Nakajima Ki-44 Tojo
16.06.1944
431 FS / 475 FG
P-38 Lightning
Mitsubishi Ki-51 Sonia
Nakajima Ki-43 Oscar
27.07.1944
431 FS / 475 FG
P-38 Lightning
Nakajima Ki-43 Oscar
14.10.1944
431 FS / 475 FG
P-38 Lightning
Mitsubishi A6M Zero
Nakajima Ki-43 Oscar
Nakajima Ki-44 Tojo
01.11.1944
431 FS / 475 FG
P-38 Lightning
Nakajima Ki-44 Tojo
10.11.1944
431 FS / 475 FG
P-38 Lightning
Nakajima Ki-43 Oscar
12.11.1944
431 FS / 475 FG
P-38 Lightning
2x Mitsubishi J2M Jack
07.12.1944
431 FS / 475 FG
P-38 Lightning
Nakajima Ki-43 Oscar
Nakajima Ki-44 Tojo
13.12.1944
431 FS / 475 FG
P-38 Lightning
Mitsubishi J2M Jack
25.12.1944
431 FS / 475 FG
P-38 Lightning
3x Mitsubishi A6M Zero
26.12.1944
431 FS / 475 FG
P-38 Lightning
4x Mitsubishi A6M Zero

Prameny:
osobní archív
URL : https://www.valka.cz/McGuire-Thomas-Buchanan-t57806#233951 Verze : 2

Diskuse

Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více