ASM - P-700 Granit / 3M45 / 3M15 [kód NATO: SS-N-19 Shipwreck]

ПКР - П-700 Гранит / 3М45 / 3М15
P-700 Granit, SS-N-19 Shipwreck, 3M45


P-700 Granit je moderní střela s plochou dráhou letu (křídlatá raketa v originální terminologii) určená pro boj s plavidly protivníka na velkou vzdálenost, a to zejména s letadlovými loděmi a nejdůležitějšími loděmi námořních svazů. Střely mohou být také použité proti pobřežním cílům, i s konvenční hlavicí. Hlavními klady střely jsou vysoká rychlost a malá výška letu, dlouhý dolet a velmi kvalitní naváděcí systém.


Vývoj této střely probíhal v OKB-52 nebo-li KBM (KB mašinostrojenija, Konstrukční kancelář strojírenství), hlavním konstruktér KBM byl Vladimir Čelomej, od roku 1984 Gerbert Jefremov. Vývoj začal v roce 1969. V roce 1970 byl dokončen předběžný projekt. Zkoušky začaly v listopadu 1975 na pozemní stolici a skončily v srpnu 1983. Od prosince 1980 probíhaly zkoušky z ponorky projektu 949. Od 12. března 1983 byl komplex Granit oficiálně přijat do výzbroje.


Na začátku vývoje bylo posouzeno asi 10-20 možných konfigurací - různé provedení střely a jejích systémů, způsoby vypuštění. Jednotlivé varianty byly vyhodnoceny z hlediska dosažitelných výkonů, praktičnosti a efektivity v boji. Podle některých zdrojů bylo důležitým úkolem odstranit problémy s trupem předchozí střely P-500 Bazalt (SS-N-12 Sandbox). Jedním z problémů bylo zajištění informací o cílech pro střely s velkým doletem, což samotný nosič nebyl schopen (dosah jeho systémů je omezen radarovým horizontem). Jako řešení byla zvolena komunikace s kosmickými výzvědnými družicemi - radarovými a radiotechnickými, které měly dodávat informace o možných cílech na nosič střely a pozemní střediska. Na výpočtech vhodných drah a postavení družic určených k tomuto úkolu se podílel tým akademika M.V. Keldiše. Vesmírný průzkumný systém byl původně označen US, formálně bylo jeho financování schváleno 21. července 1967, satelity byly vynášeny raketami R-36. Ponorky a lodě z něj získávají informaci pomocí datalinku (satelit-loď) Kasatka (Punch Bowl).


Pohon zajišťuje nadzvukový proudový motor KR-93 umístěný v ocase střely, který vyvinula konstrukční kancelář Ufimské motorářské výrobní asociace UMPO pod vedením Sergeje Gavrilova. Maximální rychlost střely je Mach 2.5 ve velké výšce a Mach 1.5 v malé. Zkušební varianta střely s nadzvukovým náporovým motorem 4D04, vyvinutým v OKB-670 pod vedením Michajla Bondarjuka dosáhla rychlosti až Mach 4. V koncové části střely se kormě letového motoru také nachází urychlovací startovací motor na tuhé pohonné hmoty, který začíná pracovat pod vodou. Střelu je možné vypouštět z povrchových plavidel a ponorek (i ponořených).


Letová rychlost střely je taková, že po odpálení nejsou nutné korekce kurzu během letu k cíli, jak je běžné u jiných střel s velkým dosahem. Dalším faktorem, který umožňuje vypuštění korekcí ve střední fázi letu je zřejmě propracovaný algoritmus vyhledávání cíle. Ponorky proto mohou střely vypouštět ponořené, podle informací získaných ze satelitního systému přes datalink Kasatka (Punch Bowl). V případě odpalu z hladinových lodí může být střela sledována lodním radarem, kromě toho je vybavena datovým spojem, přes který zpět na nosič vysílá ISAR obraz cílového prostoru (tento datalink není používán při odpalu z ponorky).


K dispozici jsou dvě zaměřovací hlavice - pasivní radarová (střela se zaměřuje na radar cíle) a aktivní radarová. Předpokládá se, že hlavním cílem varianty s pasivním radarovým navedením jsou americké lodě se systémem Aegis, přičemž informaci o signatuře (obrazu) cílového radaru získává z radiotechnického průzkumného systému, který je ve výbavě nosičů této střely. Tímto systémem může být MP-404 (Rum Tub), případně jeho následovník (zřejmě MP-405/MP-407, Wine Glass, Football ?). Hlavice s klasickým aktivním radarovým naváděním může během letu přepnout do pasivního režimu, v něm je ale méně citlivá než standardní pasivní radarová varianta.


Palubní autonomní systém řízení střely je založený na tříprocesorovém počítači, který zpracovává informace z více kanálů, což mu umožňuje lépe zhodnotit aktuální situaci. Systém byl vytvořen kolektivem CNII Granit pod vedením V. V. Pavlova.
Střela používá několik různých trajektorií, podle operační a taktické situace na bojišti. Střely je možno použít jak proti osamocenému cíli, tak proti skupině lodí. Obvyklá taktika použití je jedna střela - jeden cíl. Ve speciálním režimu letu ve formaci jedna střela pracuje jako vyhledávač cílů - letí ve výšce, tak aby zachytila cíle na co největší ploše. Ostatní střely ve formaci naopak letí nízko, přičemž střely si za letu průběžně vyměnují informace o cílech. Pokud je střela fungující jako vyhledávací zničena, jedna z ostatních střel automaticky přebere její funkci. Střely si sami rozdělí cíle a zvolí taktiku útoku.
Aby se vyloučila chyba při výběru typu manévru a útoku proti cíli, jsou v palubním počítači střely uloženy informace o známých třídách lodí. Jsou to například taktické informace o umístění lodí ve skupině (letadlových lodí, doprovodných lodí), které pak umožňují střele správně vybrat nejdůležitější loď ze skupiny. Dále jsou v počítači uloženy informace o systémech elektronického boje, které má protivník k dispozici a také taktické informace o způsobech proniknutí jeho protivzdušnou obranou. Po vypuštění střely sami vyhodnocují, která z nich napadne který z cílů a jaké manévry je třeba zvolit pro splnění úkolu. Palubní počítač střely zvolí vhodný postup podle předprogramovaného algoritmu. Po zničení hlavního cíle ve skupině zbylé střely útočí na ostatní lodě, přičemž se vyhýbají tomu, aby dvě střely útočily na ten samý cíl.
Střela disponuje také prostředky pro odvrácení na ni útočících protiraket. Podle názoru činitelů ruského námořnictva VMF je prakticky nemožné Granit sestřelit, díky jeho vysoké rychlosti, profilu letu a manévrovacím schopnostem.


Od konce 90. let 20. století KBM zkouší modernizovat střelu Granit, nová varianta je označována Granit 2.


Střela je ve výzbroji ponorek projektu 949 Granit a 949A Antej (tři ponorky projekt 949 a devět 949A), šéfkonstruktér P. P. Pustyncev (od roku 1977 E. L. Bazanov). Mezi ponorky projektu 949A patřil pro zajímavost i známý Kursk.
Ponorky nesou 24 odpalovacích trubic SM-225A, které mohou nést střely Granit 3M45 nebo také střely 3M15 a umožňují jejich vypuštění nad i pod vodou. Odpalovací zařízení jsou umístěna v kontejneru PL, ten směřuje šikmo vzhůru pod pevným úhlem. Uvnitř kontejneru PL je pak podélně stabilizovaný kontejner se střelou, který je ke stěnám kontejneru PL připevněn amortizátory na tlumení příčných nárazů. Amortizátory se nacházejí v suchém, hermetizovaném prostoru ohraničeném stěnami obou kontejnerů a dvěma gumovými obaly.


Atomové křižníky projektu 1144 jnesou 20 střel Granit v samostatných podpalubních vypouštěcích zařízeních SM-233. Mezi tyto lodě patří například bývalý Kirov (Admirál Ušakov) nebo Petr Velikij (ex Juri Andropov). Projekt 1144 používá odpalovací zařízení SM-233 (vyvinuté KB speciálního strojírenství), které jsou umístěné v úhlu 60 stupňů. Ty byly vyvinuty podle požadavků, které zahrnovaly unifikaci a převzetí mechanismu odpalovacích zařízení SM-225 z ponorek projektu 949 a také zlepšení spolehlivosti střely při startu pomocí zjednodušení startovní sekvence. Střely jsou neseny pod palubou lodi ve čtyřech řadách po pěti střelách, umístěné jsou v centrální linii lodi. Palubní uspořádání lodi je přizpůsobeno tak, aby umožnilo bezpečný start i přebíjení střel. Lodě byly vybaveny střelami z výrobního závodu LMZ plně odzkoušenými, což urychlilo zabudování a následné zkoušky na vlastních lodích. Ochrana lodních nástaveb je zajištěna hydraulicky ovládanými výsuvnými kryty. Otevírání a zavírání krytů je řízeno cyklogramy, odpovídá počtu odpalovaných střel. Na palubě a krytech jsou připravena místa pro umístění palubního nabíjecího zařízení.


Další lodí vyzbrojenou střelami Granit je letadlový křižník projektu 1143.5 Admirál Kuzněcov (ex Riga, Leonid Brežněv, Tbilisi, hlavní konstruktér V. F. Anikijev), ten disponuje 12 střelami v odpalovacích zařízeních SM-233A. Práce na odpalovacím zařízení SM-233A pro lodě projektu 1143.5 začaly 5. února 1982, cílem při kostrukci bylo zlepšit charakteristiky předchozí verze SM-233. Hlavním záměrem bylo celkové zjednodušení konstrukce a zmenšení počtu mechanizmů, dále zmenšení podílu kovových součástí, zjednodušení údržby, zmenšení počtu propojení mezi odpalovacími zařízeními a systémy nosiče. Hlavním záměrem v pozadí těchto změn bylo zvýšení spolehlivosti a zjednodušení a zlevnění výroby o údržby. Admirál Kuzněcov nese 12 odpalovacích zařízení s pevným úhlem náklonu, umístěných pod palubou. Vnitřní uspořádání kontejnerů se střelami je podobné jako u ponorkové varianty, na vrchu je hermetický kryt, navíc je odpalovací zařízení maskované krytem proti radarovému záření.


Dosah komplexu je asi 20 až 500-550 km, maximální rychlost až 2.5 Mach, výška letu 14 metrů až 14 000 metrů, startovní hmotnost přes 7 tun. Délka trupu asi 10 metrů, průměr 0.85 metru, rozpětí 2.6 metru.
Hlavice: jaderná, se silou 200 nebo 350 kilotun, případně 750 kg vysoce explozivní. Další varianta je submunice (použitelná i proti pozemním cílům), kdy střela nese 750 kusů bombiček s hmotností 1 kg, bombičky jsou různých typů.


Prameny:
Enciklopedija otečestvennogo raketnogo oružija 1817-2002, A. B. Širokorad, ACT Moskva, Charvest Minsk, 2003, ISBN 5-17-011177-0
The Naval Institute Guide to World Naval Weapons Systems 1997-1998, Norman Friedman, Naval Institute Press, 1997, ISBN 1-55750-268-4
Conway′s All the World′s Fighting Ships 1947-1995, editor Robert Gardiner, Naval Institute Press, 1995, ISBN 1-55750-132-7
Warships of the USSR and Russia 1945-1995, A. S. Pavlov, Norman Friedman, Naval Institute Press, 1997, ISBN 1-55750-671-X
Jane′s Fighting Ships 1998-99, editor Richard Sharpe, Jane′s Infohrmation Group, 1998, 0-7106-1795-X
www.new-factoria.ru
URL : https://www.valka.cz/ASM-P-700-Granit-3M45-3M15-kod-NATO-SS-N-19-Shipwreck-t65128#232074 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více