McDonnell Douglas MH-6 / AH-6 Little Bird
Řada lehkých vrtulníků určená pro nasazení ve speciálních operacích. První verze byly postaveny na bázi vrtulníku OH-6A Cayuse, novější varianty vychází z civilních typů řady MD 500, resp. MD 530. Stroje v provedeních MH-6 jsou především určeny k přepravě vojáků speciálních sil a k tomuto účelu jsou na bocích opatřeny dvěma vnějšími lavicemi, které pojmou až šest osob. Varianty AH-6 jsou oproti tomu lehké bitevní vrtulníky s možností nést patřičnou podvěsnou protizemní výzbroj (kulomety, neřízené rakety,...) pro přímou leteckou podporu speciálních sil nebo ozbrojený doprovod transportních vrtulníků. Little Birdy jsou provozovány výhradně americkým pozemním vojskem (US Army) u útvaru 160th SOAR (A). Vrtulníky řady MH-6 / AH-6 byly poprvé pojově nasazeny na Grenadě během operace Urgent Fury v roce 1983. V tomtéž roce působily Little Birdy v Nikaragui, kde zajišťovaly podporu silám Contras. V roce 1987 operovaly stroje MH-6 / AH-6 v rámci operace Prime Chance proti íránským námořním silám v oblasti Perského zálivu. K dalším operacím s účasí Little Birdů patří Just Cause (Panama, 1989), Gothic Serpent (Somálsko, 1993, viz Black Hawk Down z pohledu účastníka mise – pilota) nebo Iraqi Freedom (Irák, od 2003).
MH-6B
Lehký transportní/víceúčelový a pozorovací vrtulník odvozený od typu OH-6A Cayuse. Celkem bylo postaveno 23 kusů této verze (sériová čísla 68-17140, 68-17155, 68-17167 až 68-17168, 68-17175, 68-17193, 68-17225, 68-17256, 68-17290, 68-17316, 68-17320, 68-17332, 68-17334, 68-17341, 68-17346, 68-17348, 69-16015, 69-16052 až 69-16054, 69-16057, 69-16062, a 69-16072). MH-6B se od svého předchůdce odlišuje výkonnějším motorem Allison 250-C20 opatřeným prostředky pro snížení tepelného vyzařování a přepracovaným kokpitem optimalizovaným pro činnost v nočních podmínkách s brýlemi pro noční vidění. Na přídi se objevil senzor FLIR. Na boky trupu byly přidány držáky pro uchycení dvou lavic (celkem pro 4 vojáky) nebo dvou rotačních kulometů M134. Tři MH-6B byly později přestavěny na standard AH-6C. Deset vrtulníků, které přežily operační službu, bylo prodáno v letech 1991 až 1992 do civilu.
EH-6B
Lehký vrtulník určený pro velení a vedení radiotechnického průzkumu (odposlechu) ve prospěch speciálních sil. Na tento standard byly v roce 1982 přestavěny čtyři stroje OH-6A Cayuse (sériová čísla 68-17301, 68-17358, 69-15977 a 69-160180). EH-6B byly opatřeny výkonnějšími motory Allison 250-C20 s prostředky pro snížení tepelného vyzařování. Dva tyto vrtulníky (68-17358 a 69-15977) byly později přestavěny na standard MH-6B, z jednoho se stal bitevní AH-6C.
AH-6C
Lehký bitevní vrtulník, celkem bylo postaveno 15 kusů této verze. Jedenáct AH-6C vzniklo přestavbou z OH-6A (68-17191, 68-17228, 68-17242, 68-17249, 68-17258, 68-17276, 68-17298, 68-17307, 69-15973, 69-16031 a 69-16058), jeden byl postaven na bázi EH-6B (69-160180) a tři byly modifikací z MH-6B (69-16052 až 69-16054). AH-6C byly vybaveny motory Allison 250-C20 s prostředky pro snížení tepelného vyzařování a trupovými držáky pro podvěsnou výzbroj (dva kulomety M134, dvě nebo čtyři raketnice na sedm (případně devatenáct) 70mm neřízených raket řady Hydra, případně čtyři protitankové řízené střely BGM-71 TOW)
MH-6E
Lehký transportní/víceúčelový a pozorovací vrtulník postavený na základě typu MD 500MD Quiet Advanced Scout Defender. V této verzi bylo vyrobeno 15 vrtulníků (sériová čísla 81-23629 až 81-23637 a 81-23648 až 81-23653), šestnáctý kus vznikl konverzí z EH-6E (81-23655). Motor typu Allison 250-C20R.
EH-6E
Lehký vrtulník určený pro velení a vedení radiotechnického průzkumu (odposlechu) ve prospěch speciálních sil. Vyrobeny byly tři kusy (sériová čísla 81-23654 až 81-23656), které vychází z civilního lehkého vrtulníku MD 500D. Motor typu Allison 250-C20R.
AH-6F
Lehký bitevní vrtulník vyrobený v počtu devíti kusů (sériová čísla 84-24319, 84-24677, 84-24681, 84-24683 až 84-24684 a 85-25347 až 85-25250). Podobný stroj (86-0141) byl vyroben i pro speciální síly amerického letectva (US Air Force), které ho však pouze zkoušely a do operační služby nezavedly. AH-6F v sobě spojuje drak, pohonnou soustavu a rotory verze MH-6E se zbrojním repertoárem AH-6C „obohaceným“ o 30mm kanón M230 nebo dvě protiletadlové řízené střely FIM-92 Stinger.
AH-6G
Lehký bitevní vrtulník odpovídající konstrukčně civilní řadě MD 530F s výkonnější pohonnou jednotkou Allison 250-C30. Pět exemplářů bylo vyrobeno nově (sériová čísla 84-24678 až 84-24680, 84-24682 a 85-25346), zbylých sedm vzniklo zástavbou nových motorů do stávajících AH-6F (84-24319, 84-24677, 84-24681, 84-24683/84-24684 a 85-25347 až 85-25348).
MH-6H
Lehký transportní/víceúčelový a pozorovací vrtulník vzniklý přestavbou (mj. výkonnější motor Allison 250-C30) 12 kusů MH-6E (sériová čísla 81-23629 až 81-23634 a 81-23648 až 81-23653) a dvou EH-6E (81-23654 a 81-23656).
MH-6J / AH-6J
Lehký transportní/víceúčelový a pozorovací vrtulník, resp. lehký bitevní vrtulník postavený na bázi civilního typu MD 530MG (část vznikla konverzí starších vrtulníků řady MH-6). Vrtulníky MH-6J a AH-6J se odlišují typem misí, které mají plnit, jejich konstrukce a účelové vybavení je do značné míry identické. Stroje mají skládací ocasní nosník, aby je bylo možné snáze přepravit v nákladních letounech. Pohon zajišťuje motor Allison 250-C30. Vnitřní vybavení tvoří mj. navigační systém TNL-3100, vežička AN/AAQ-16 se systémem FLIR nebo laserový ozařovač cílů Litton AIM-1.
AH-6J je na bocích trupu opatřen závěsníky Aerocrafter Weapons Plank (celkem 4 závěsné body) pro podvěšení výzbroje, kterou mohou tvořit kulomety M134, GAU-2/A, GAU-19/A, raketnice M260 a M261, protitankové střely AGM-114 Hellfire, protiletadlové střely FIM-92 Stinger nebo přídavné palivové nádrže.
MH-6J je zvnějšku opatřen skládacími lavicemi External Plank System, prostředkem FRIES (Fast Rope Insertion and Extraction System) pro rychlé slanění z vrtulníku nebo držáky pro přepravu dvou terénních motocyklů.
Novovýroba AH-6J byla financována penězi uvolněnými ve fiskálních letech 1988 až 1995. První dva bitevní Little Birdy byly americké armádě formálně předány 1. července 1992.
MH-6M / AH-6M MELB (Mission Enhanced Little Bird)
Modernizace stávajících strojů MH-6J a AH-6J zahájená v roce 2002. Dodávka všech 51 (?) modernizovaných Little Birdů ve verzi M měla skončit ve fiskálním roce 2007. Přepracované vstupy vzduchu k motoru, výkonnější motor Allison 250-C30-R3M s elektronickým řízením, šestilistý hlavní rotor, „skleněný kokpit“ CAAS (Common Avionics Architecture System) a nová generace elektro-optických senzorů. Přepracovaný drak, který umožnil zvýšit maximální vzletovou hmotnost na 2131 kg, větší dveře nákladového prostoru.
Řada lehkých vrtulníků určená pro nasazení ve speciálních operacích. První verze byly postaveny na bázi vrtulníku OH-6A Cayuse, novější varianty vychází z civilních typů řady MD 500, resp. MD 530. Stroje v provedeních MH-6 jsou především určeny k přepravě vojáků speciálních sil a k tomuto účelu jsou na bocích opatřeny dvěma vnějšími lavicemi, které pojmou až šest osob. Varianty AH-6 jsou oproti tomu lehké bitevní vrtulníky s možností nést patřičnou podvěsnou protizemní výzbroj (kulomety, neřízené rakety,...) pro přímou leteckou podporu speciálních sil nebo ozbrojený doprovod transportních vrtulníků. Little Birdy jsou provozovány výhradně americkým pozemním vojskem (US Army) u útvaru 160th SOAR (A). Vrtulníky řady MH-6 / AH-6 byly poprvé pojově nasazeny na Grenadě během operace Urgent Fury v roce 1983. V tomtéž roce působily Little Birdy v Nikaragui, kde zajišťovaly podporu silám Contras. V roce 1987 operovaly stroje MH-6 / AH-6 v rámci operace Prime Chance proti íránským námořním silám v oblasti Perského zálivu. K dalším operacím s účasí Little Birdů patří Just Cause (Panama, 1989), Gothic Serpent (Somálsko, 1993, viz Black Hawk Down z pohledu účastníka mise – pilota) nebo Iraqi Freedom (Irák, od 2003).
MH-6B
Lehký transportní/víceúčelový a pozorovací vrtulník odvozený od typu OH-6A Cayuse. Celkem bylo postaveno 23 kusů této verze (sériová čísla 68-17140, 68-17155, 68-17167 až 68-17168, 68-17175, 68-17193, 68-17225, 68-17256, 68-17290, 68-17316, 68-17320, 68-17332, 68-17334, 68-17341, 68-17346, 68-17348, 69-16015, 69-16052 až 69-16054, 69-16057, 69-16062, a 69-16072). MH-6B se od svého předchůdce odlišuje výkonnějším motorem Allison 250-C20 opatřeným prostředky pro snížení tepelného vyzařování a přepracovaným kokpitem optimalizovaným pro činnost v nočních podmínkách s brýlemi pro noční vidění. Na přídi se objevil senzor FLIR. Na boky trupu byly přidány držáky pro uchycení dvou lavic (celkem pro 4 vojáky) nebo dvou rotačních kulometů M134. Tři MH-6B byly později přestavěny na standard AH-6C. Deset vrtulníků, které přežily operační službu, bylo prodáno v letech 1991 až 1992 do civilu.
EH-6B
Lehký vrtulník určený pro velení a vedení radiotechnického průzkumu (odposlechu) ve prospěch speciálních sil. Na tento standard byly v roce 1982 přestavěny čtyři stroje OH-6A Cayuse (sériová čísla 68-17301, 68-17358, 69-15977 a 69-160180). EH-6B byly opatřeny výkonnějšími motory Allison 250-C20 s prostředky pro snížení tepelného vyzařování. Dva tyto vrtulníky (68-17358 a 69-15977) byly později přestavěny na standard MH-6B, z jednoho se stal bitevní AH-6C.
AH-6C
Lehký bitevní vrtulník, celkem bylo postaveno 15 kusů této verze. Jedenáct AH-6C vzniklo přestavbou z OH-6A (68-17191, 68-17228, 68-17242, 68-17249, 68-17258, 68-17276, 68-17298, 68-17307, 69-15973, 69-16031 a 69-16058), jeden byl postaven na bázi EH-6B (69-160180) a tři byly modifikací z MH-6B (69-16052 až 69-16054). AH-6C byly vybaveny motory Allison 250-C20 s prostředky pro snížení tepelného vyzařování a trupovými držáky pro podvěsnou výzbroj (dva kulomety M134, dvě nebo čtyři raketnice na sedm (případně devatenáct) 70mm neřízených raket řady Hydra, případně čtyři protitankové řízené střely BGM-71 TOW)
MH-6E
Lehký transportní/víceúčelový a pozorovací vrtulník postavený na základě typu MD 500MD Quiet Advanced Scout Defender. V této verzi bylo vyrobeno 15 vrtulníků (sériová čísla 81-23629 až 81-23637 a 81-23648 až 81-23653), šestnáctý kus vznikl konverzí z EH-6E (81-23655). Motor typu Allison 250-C20R.
EH-6E
Lehký vrtulník určený pro velení a vedení radiotechnického průzkumu (odposlechu) ve prospěch speciálních sil. Vyrobeny byly tři kusy (sériová čísla 81-23654 až 81-23656), které vychází z civilního lehkého vrtulníku MD 500D. Motor typu Allison 250-C20R.
AH-6F
Lehký bitevní vrtulník vyrobený v počtu devíti kusů (sériová čísla 84-24319, 84-24677, 84-24681, 84-24683 až 84-24684 a 85-25347 až 85-25250). Podobný stroj (86-0141) byl vyroben i pro speciální síly amerického letectva (US Air Force), které ho však pouze zkoušely a do operační služby nezavedly. AH-6F v sobě spojuje drak, pohonnou soustavu a rotory verze MH-6E se zbrojním repertoárem AH-6C „obohaceným“ o 30mm kanón M230 nebo dvě protiletadlové řízené střely FIM-92 Stinger.
AH-6G
Lehký bitevní vrtulník odpovídající konstrukčně civilní řadě MD 530F s výkonnější pohonnou jednotkou Allison 250-C30. Pět exemplářů bylo vyrobeno nově (sériová čísla 84-24678 až 84-24680, 84-24682 a 85-25346), zbylých sedm vzniklo zástavbou nových motorů do stávajících AH-6F (84-24319, 84-24677, 84-24681, 84-24683/84-24684 a 85-25347 až 85-25348).
MH-6H
Lehký transportní/víceúčelový a pozorovací vrtulník vzniklý přestavbou (mj. výkonnější motor Allison 250-C30) 12 kusů MH-6E (sériová čísla 81-23629 až 81-23634 a 81-23648 až 81-23653) a dvou EH-6E (81-23654 a 81-23656).
MH-6J / AH-6J
Lehký transportní/víceúčelový a pozorovací vrtulník, resp. lehký bitevní vrtulník postavený na bázi civilního typu MD 530MG (část vznikla konverzí starších vrtulníků řady MH-6). Vrtulníky MH-6J a AH-6J se odlišují typem misí, které mají plnit, jejich konstrukce a účelové vybavení je do značné míry identické. Stroje mají skládací ocasní nosník, aby je bylo možné snáze přepravit v nákladních letounech. Pohon zajišťuje motor Allison 250-C30. Vnitřní vybavení tvoří mj. navigační systém TNL-3100, vežička AN/AAQ-16 se systémem FLIR nebo laserový ozařovač cílů Litton AIM-1.
AH-6J je na bocích trupu opatřen závěsníky Aerocrafter Weapons Plank (celkem 4 závěsné body) pro podvěšení výzbroje, kterou mohou tvořit kulomety M134, GAU-2/A, GAU-19/A, raketnice M260 a M261, protitankové střely AGM-114 Hellfire, protiletadlové střely FIM-92 Stinger nebo přídavné palivové nádrže.
MH-6J je zvnějšku opatřen skládacími lavicemi External Plank System, prostředkem FRIES (Fast Rope Insertion and Extraction System) pro rychlé slanění z vrtulníku nebo držáky pro přepravu dvou terénních motocyklů.
Novovýroba AH-6J byla financována penězi uvolněnými ve fiskálních letech 1988 až 1995. První dva bitevní Little Birdy byly americké armádě formálně předány 1. července 1992.
MH-6M / AH-6M MELB (Mission Enhanced Little Bird)
Modernizace stávajících strojů MH-6J a AH-6J zahájená v roce 2002. Dodávka všech 51 (?) modernizovaných Little Birdů ve verzi M měla skončit ve fiskálním roce 2007. Přepracované vstupy vzduchu k motoru, výkonnější motor Allison 250-C30-R3M s elektronickým řízením, šestilistý hlavní rotor, „skleněný kokpit“ CAAS (Common Avionics Architecture System) a nová generace elektro-optických senzorů. Přepracovaný drak, který umožnil zvýšit maximální vzletovou hmotnost na 2131 kg, větší dveře nákladového prostoru.