Jiné významné skutečnosti: (maximálně tři) Other Notable Facts: (up to three)
- 1 ze 2 nositelů (Nikolaj Patoličev) nejvíce Leninových řádů (11) - po sestřelení letu Korean Air 007 doporučil generálnímu tajemníkovi Andropovovi zatajit skutečnost, že nalezli černou skříňku, jelikož její nahrávka nepodporovala sovětské tvrzení, že se jednalo o špionážní letoun - po onemocnění zápalem plic podstoupil operaci k nápravě aneurysmatu v aortální chlopni, došlo však ke zhoršení funkce jater a ledvin a nakonec zemřel na zástavu srdce
- 1 of 2 recipients (Nikolai Patolichev) of most Orders of Lenin (11) - after shooting down a Korean Air 007 flight, he advised Secretary-General Andropov to conceal the fact that they had found a black box, as its recording did not support the Soviet claim that it was a spy plane - after pneumonia, he underwent surgery to correct an aneurysm in the aortic valve, but his liver and kidney function deteriorated and he eventually died of cardiac arrest
Dmitrij Fjodorovič Ustinov (Дми́трий Фёдорович Усти́нов) byl sovětský politik, maršál Sovětského svazu a od roku 1976 do své smrti ministr obrany Sovětského svazu. V této pozici patřil k nejbližším Brežněvovým spolupracovníkům a nejmocnějším osobnostem SSSR. Dále byl Hrdinou ČSSR a nositelem řady vysokých sovětských i zahraničních vyznamenání.
Mládí
Narodil se do dělnické rodiny Fjodora Sysojeviče a Jefrosin'je Martynovny, měl další 3 bratry, nejstarší Petr byl členem sociálně-revoluční (komunistické) strany a účastník občanské války, zemřel v roce 1938, druhý bratr, Ivan zemřel v občanské válce v roce 1918. Třetí bratr Nikolaj byl též účastníkem občanské války. Dmitrij začal pracovat, když mu bylo 10 let, během občanské války odešel jeho nemocný otec do Samarkandu, kde v roce 1922 zemřel. V letech 1922-1923 sloužil jako dobrovolník v Rudé armádě u 12. turkestánského pluku, v jejíž řadách se účastnil bojů proti basmačům. Po demobilizaci se se svou matkou přestěhoval do města Makarev u Ivanovo-Vozněsenska, kde pracoval jako montér v papírně. Krátce nato - v roce 1925 - zemřela i jeho matka.
V roce 1927 (ve věku 19 let) vstoupil do komunistické strany. V letech 1929-1934 studoval na polytechnikách v Ivanovo-Vozněsensku, Moskvě a Leningradu. Poté pracoval jako inženýr a později i ředitel v leningradské zbrojovce „Bolševik“.
Druhá světová válka
Necelé 2 týdny před začátkem Operace Barbarossa, byl 9. června 1941 Stalinem jmenován do funkce lidového komisaře pro vyzbrojování, kde nahradil zatčeného Borise Lvoviče Vannikova. Z této pozice byl zodpovědný za masivní evakuaci obranného průmyslu z obleženého Leningradu na východ za Ural (bylo evakuováno více než 80 vojenských průmyslových podniků, jež dohromady zaměstnávaly více než 600 tisíc lidí), za což byl poprvé jmenován Hrdinou socialistické práce. Sehrál také klíčovou roli při přenosu německého válečného raketového programu do Sovětského svazu, kde se stal základem sovětské kosmonautiky.
Poválečné období
V roce 1952 se stal členem ÚV KSSS. 5. března 1953 zemřel na následky mrtvice generalisimus Josif Stalin. Po jeho smrti byla 15. toho měsíce Ministerstva pro vyzbrojování a leteckého průmyslu sloučena do Ministerstva obranného průmyslu, on sám stanul v jeho v čele. Nikita Chruščov si jeho řídících schopností vysoce cenil, a proto jej v roce 1957 jmenoval místopředsedou vlády SSSR a v roce 1963 i do čela Nejvyšší rady národního hospodářství, řídícího orgánu rozhodující části sovětské ekonomiky. U příležitosti Gagarinova historického letu v roce 1961 byl podruhé oceněn titulem Hrdina socialistické práce.
Brežněvova éra
Po pádu Chruščova a převzetí moci Leonidem Brežněvem se vrátil do obranného průmyslu. V roce 1965 se stal kandidátem politbyra a tajemníkem ÚV KSSS pro dohled nad ozbrojenými silami, obranným průmyslem a některými bezpečnostními složkami. Měl také na starosti vývoj letectva pro strategické bombardování a systému mezikontinentálních balistických raket. Všechna tato jmenování posilovala jeho moc a když v roce 1967 zemřel ministr obrany maršál Rodion Malinovskij, všeobecně se předpokládalo, že jeho místo zaujme právě on. Místo něj se však novým ministrem obrany stal maršál Andrej Grečko.
Ministrem obrany
Ministrem obrany se stal až po Grečkově smrti v roce 1976. Dne 30. července téhož roku byl — bez ohledu na svou minimální předchozí vojenskou kariéru — povýšen do hodnosti maršála Sovětského svazu. Rostoucí vliv sovětské armády mu dal roli rozhodující postavy Kremlu; jeho podpora zajistila Andropovovi nástupnictví po Brežněvovi a on sám si udržoval svůj vliv i za Černěnka.
KAL 007
V roce 1992 ruský prezident Boris Jelcin nechal zveřejnit pět přísně tajných dokumentů z konce roku 1983 pocházejících z týdnů následujících po sestřelení letu Korean Air 007. Podle nich se Sovětskému svazu podařilo najít černou skříňku sestřeleného letadla a dešifrovat její záznamy. Následně pak, společně se šéfem KGB Čebrikovem, Ustinov doporučil Andropovovi, aby tyto skutečnosti nezveřejňoval, protože obsah nahrávky nepodporoval sovětské tvrzení, že let KAL 007 byl na americké špionážní misi.
V souvislosti s výše uvedenými skutečnostmi se jeví být velmi žádoucí, aby nedošlo k předání palubních zapisovačů Mezinárodní organizaci pro civilní letectví (ICAO) nebo kterékoli třetí straně ochotné rozluštit jejich obsah. Skutečnost, že zapisovače jsou v držení SSSR musí zůstat tajemstvím. Pokud je nám známo, nemají USA ani Japonsko o palubních zapisovačích jakékoli informace. Učinili jsme potřebné kroky s cílem zabránit jakémukoli zveřejnění informací v budoucnu. —Memorandum č. 5
Úmrtí
Koncem října 1984 onemocněl zápalem plic. Nezúčastnil se tradiční vojenské přehlídky u příležitosti výročí VŘSR dne 7. listopadu, kde jej zastoupil první náměstek ministra obrany maršál Sergej Leonidovič Sokolov. Podrobil se operaci k nápravě aneurysmatu v aortální chlopni, došlo však ke zhoršení funkce jater a ledvin a nakonec zemřel na zástavu srdce. Dne 24. prosince byl pohřben u kremelské zdi.
Po jeho smrti bylo město Iževsk přejmenováno po něm, za Gorbačova se však vrátilo zpět ke svému původnímu jménu.
Ve svým pamětěch popsal Michail Gorbačov Ustinova jako energického a přívětivého muže. Když čelil Gorbačov opozici v politbyru po smrti Andropova, Ustinov mu poradil, aby zůstal pevný a dodal si odvahy.
Generálplukovník Igor Illarinov, který byl Ustinovovým pobočníkem 30 let, ho popsal jako "největšího Stalinistu ze všech komisařů". Illarionov taktéž o Ustinovovi řekl, že jako ostatní jeho vrstevníci byl zformován zážitky z Velké vlastenecké války. Sám Illarionov ho popsal jako muže, který byl do své práce velmi zapálený, často pracoval dlouho do noci a spal jen několik hodin denně.
Jevgenij Chazov napsal o Ustinovovi:
"Poprvé jsem ho potkal díky Andropovovi, který byl jeho blízkým přítelem. Od prvního okamžiku se mi líbilo jeho odhodlání, rychlé rozhodování, optimismus, zápal a odbornost spojená s jistou jednoduchostí a otevřeností. V mé mysli reprezentoval nejlepšího představitele tzv. systému velení a kontroly, který porazil Němce v 2. světové válce. Myslím, že jeho jedinou chybou, kterou si neuvědomil, byla afghánská válka. Jako špatný politik a diplomat, představitel staré stalinistické gardy pevně věřil, že se všechno vyřeší silou. Viděl jsem Andropova, jak byl zmatený a nervozní kvůli afghánské válce. Věřím, že naprosto pochopil svou chybu. Ustinov nicméně byl stále klidný a zřejmě přesvědčený, že měl pravdu."
Ze vzpomínek V. G. Repina, šéfkonstruktára systému včasné výstrahy a varování z vesmíru: "Dmitrij Fjodorovič i na nejvyšších postech neváhal studovat a trval na tom, aby i jeho podřízení studovali. Ačkoliv byl již ministrem obrany, rozkázal mi, abych přečetl jemu a celé radě ministrů svazek lekcí o principech budování komplexního systému strategické informovanosti, metody zajišťující nejvyšší spolehlivost strategických informací, moderní a slibné techniky významu těchto systémů, jejich algoritmické a softwarové propojení. Byl nejaktivnějším posluchačem těchto lekcí a dle mého názoru, i v době mé nepřítomnosti dával svým nejbližším podřízeným něco jako testy."
N. G. Egorychev: ... Ustinov se soustředil na obranný průmysl a neměl v zájmu pomáhat ekonomice své země. Velkou měrou přispěl k vítězství nad fašismem, ale na druhou stranu, myslím, že způsobil škodu naší ekonomice, když svým podáním nešetřilo vedení Brežněva na obraně, dokonce ani na blaho pracujícího lidu.
Maršál dělostřelectvaNikolaj Dmitrijevič Jakovlev: ... Zvlášť já <...> pamatuju si mladého, tehdy 33letého lidového komisaře pro výzbroj Dmitrije Fjodoroviče Ustinova ... nemám zdání, kdy chodil spát, budil dojem, že je neustále vzhůru. Vyznačoval se neustálým elánem a největší shovívavostí vůči lidem.
Na postu lidového komisaře pro vyzbrojování se Ustinov ukázal jako vynikající inženýr, hluboký znalec a zručný organizátor výroby. Byl zastáncem rychlých a odvážných řešení, důkladně rozuměl nejtěžším technickým problémům. A navíc ani na minutu neztratil své lidské vlastnosti.
Konflikty
Ustinovova neochota podpořit jakékoliv reformy, i ty, se kterými souhlasilo samotné politbyro, vedlo k častým srážkám s náčelníkem generálního štábu maršálem Nikolajem Ogarkovem. Ogarkov a mnozí další důstojníci generálního štábu nesnášeli Ustinovův vliv na Brežněva, nahlíželi na to jako na střet zájmů obranného průmyslu proti zájmům armády. To bylo problémem pro Ogarkova, jelikož se přikláněl spíše ke snižování masivního sovětského zbrojního arzenálu do více kompaktní útočné síly, která spojovala vysoce moderní konvenční zbraně a zaměřovala se na operace speciálních sil.
Ustinov na druhé straně (bez ohledu na jeho lobbování za obranný průmysl), upřednostňoval obvyklý důraz na hrubou sílu a jaderné zastrašování, aby udržel svou strategii „vysoce intenzivního nejaderného konfliktu“, a to navzdory nedostatečné efektivitě, která se ukázala v Afghánistánu. Ve světle toho, ačkoliv Ustinov drasticky zvýšil technologické možnosti sovětských ozbrojených sil, nejvíce pokroku bylo dosaženo v oblasti strategických jaderných zbraní, jako ponorky třídy Typhoon, bombardér Tu-160 a raketa SS-20 Saber.
Byl ženatý s Taišou Alexejevnou Briekalovou-Ustinovovou (1903-1975) s níž měl 2 děti, dceru Věru Dmitrijovnu Ustinovovou a syna Nikolaje Dmitrijoviče Ustinova (1931-1992). Dále měl i vnučku, Nasťu Němcovou.
Ustinov promlouvá na prezídiu 23. února 1978.
za ním v 1. řadě zleva: Dimnuchamed Achmedovič Kunajev, Fjodor Davidovič Kulakov a Leonid Iljič Brežněv.
2. řada zleva: Vladimir Ivanovič Dolgich, Arvid Janovič Pelše, Boris Nikolajevič Ponomarev a Šaraf Rašidovič Rašidov.
Ustinov s Černěnkem na pódiu Mauzolea v roce 1984.
Ustinov s Andropovem na pódiu Mauzolea v roce 1983.
Maršál Sovětského svazu Ustinov (zcela vlevo s brýlemi) účastnící se vojenského cvičení zemí Varšavské smlouvy. Po jeho boku stojí náčelník generálního štábu Sovětské armády, maršál Sovětského svazu Nikolaj Vasilijevič Ogarkov (uprostřed) a zcela vpravo stojí ministr národní obrany ČSSR, armádní generál Martin Dzúr.
URL : https://www.valka.cz/Ustinov-Dmitrij-Fjodorovic-t36590#687759
Verze : 0
Reklama
Přidejte se k nám
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady.
Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.