Václav IV.

Wenceslaus IV / Václav IV.
     
Příjmení:
Surname:
- -
Jméno:
Given Name:
Václav IV. Wenceslaus IV
Jméno v originále:
Original Name:
Václav IV.
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
- -
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
král King
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
26.02.1361 Norimberk
26.02.1361 Nuremberg
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
16.08.1419 Nový hrad u Kunratic
16.08.1419 Nový hrad u Kunratic
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
římský král
český král
King of the Romans
King of Bohemia
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
- -
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_IV.
URL : https://www.valka.cz/Vaclav-IV-t21745#519436 Verze : 0
 Předchůdce:
Preceded by:
Vládl jako, od-do:
Reigned as, from-to:
Nástupce:
Succeeded by:

Římský král
(King of the Romans)
Karel IV.
(Charles IV)
Václav
(Wenceslaus)
1378-1400
Ruprecht III. Falcký
(Rupert)
Český král
(King of Bohemia)
Karel IV.
(Charles IV)
Václav IV.
(Wenceslaus IV)
1378-1419
Zikmund
(Sigismund)
Lucemburský vévoda
(Duke of Luxembourg)
Václav I.
(Wenceslaus I)
Václav II.
(Wenceslaus II)
1383-1388
Jošt
(Jobst)
Braniborský kurfiřt
(Elector of Brandenburg)
Ota V.
(Otto V)
Václav
(Wenceslaus)
1373-1378
Zikmund
(Sigismund)




Zdroj: wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/Vaclav-IV-t21745#307708 Verze : 0
Narodil se 26. února 1361 jako syn císaře Karla IV. a Anny Svídnické. Již jako dvouletý byl z vůle svého otce korunován na českého krále a zároveň se stal braniborským kurfiřtem. Ve svých devíti letech ho otec oženil s Johanou Bavorskou a v patnácti letech byl roku 1376 v Cáchách korunován římským králem. Po otcově smrti o dva roky později se stal hlavou lucemburské dynastie, jejíž moc se opírala především o vládu v českých zemích, Lucembursku a Braniborsku.

Václav IV. panoval v složité době schizmatu v církvi a počátků reformačního hnutí, době střetů mezi drobnou šlechtou a městy na straně jedné a mocnými pány a církví na straně druhé. Když Václav IV. nedokázal soudobé krizové jevy odvrátit v důsledku své osobní neschopnosti, ztratil záhy svoji autoritu mezi Lucemburky i domácí šlechtou. Rovněž jeho vztahy s církví byly narušeny sporem s arcibiskupem Janem z Jenštejna, které vyvrcholily umučením Jana z Nepomuku v roce 1393. Král navíc stále více prosazoval své oblíbence, kteří se neoprávněně obohacovali a podporovali krále v jeho zábavách a alkoholismu. V květnu 1394 byl král Václav IV. dokonce zajat představiteli panské jednoty, kteří ho na přímluvu jeho bratra Jana Zhořeleckého v červenci téhož roku propustili za příslib, že splní jejich požadavky. Přesto, že král tyto požadavky roku 1396 písemně stvrdil, jeho spory se šlechtou pokračovaly. V březnu 1402 byl podruhé zajat panskou jednotou, která se souhlasem dalších Lucemburků (Zikmund I. a Jošt) převzala vládu v zemi. Již o dva roky dříve ztratili Lucemburkové v důsledku pasivity krále Václava IV. císařskou korunu ve prospěch Ruprechta Falckého.

Václav IV. se po svém propuštění v listopadu 1403 pokusil napravit některé chyby. Stabilizoval vládu v českých zemích ustanovením spoluvlády panstva. Po smrti Ruprechta Falckého byl za římského krále dočasně zvolen Jošt Lucemburský. Václav IV. si uvědomil, že obnovení jeho vlády v říši závisí na jeho schopnosti svolat církevní koncil a odstranit schizma. K tomu potřeboval podporu mistrů vysokého učení, zejména českých. Proto vyhověl jejich požadavkům a v roce 1409 tzv. Dekretem kutnohorským upravil poměry na Pražské univerzitě v jejich prospěch na úkor mistrů německých. Koncil svolaný téhož roku do Pisy nakonec potvrdil Václavův nárok na říšskou korunu, ale problém schizmatu nevyřešil a Václav svoji autoritu v říši fakticky neobnovil.

V posledních letech své vlády již Václav IV. do politického dění významněji nezasahoval, faktickou vládu v dědičných zemích převzala šlechtická obec. Zároveň s tím se vzmáhalo reformní hnutí a radikalismus, zejména po upálení mistra Jana Husa na koncilu v Kostnici roku 1415. Země se poté ocitla ve stavu permanentní občanské války mezi stoupenci a odpůrci Husova učení. Po zprávě o první pražské defenestraci 16. srpna 1419 dostal král srdeční záchvat, kterému podlehl.
URL : https://www.valka.cz/Vaclav-IV-t21745#104488 Verze : 1
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více