Collishaw, Raymond

     
Příjmení:
Surname:
Collishaw Collishaw
Jméno:
Given Name:
Raymond Raymond
Jméno v originále:
Original Name:
Raymond Collishaw
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
letecký vicemaršál Air Vice Marshal
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
- -
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
22.11.1893 Nanaimo /
22.11.1893 Nanaimo /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
28.09.1976 West Vancouver
28.09.1976 West Vancouver
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
velitel 202. skupiny RAF
velitel 204. skupiny RAF
velitel 14. skupiny RAF
Commander of the No. 202 Group RAF
Commander of the No. 204 Group RAF
Commander of the No. 14 Group RAF
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
- nejúspěšnější stíhací eso Královské námořní letecké služby (RNAS) a 2. nejúspěšnější kanadské stíhací eso 1. sv. v. s 60 potvrzenými sestřely [31 sražených do neřízeného pádu (29 sám, 2 sdílel), 22 zničených (sám), 6 zničených v plamenech (5 sám, 1 sdílel) a 1 zajatý (sám)] a 1 nepotvrzeným [zničen (sám)] - top scoring fighter ace of Royal Naval Air Service (RNAS) and 2nd top scoring Canadian fighter ace of WW1 with 60 claims [31 driven out of control (29 solo, 2 shared), 22 destroyed (solo), 6 destroyed in flames (5 solo, 1 shared) and 1 captured (solo)] a 1 unconfirmed [destroyed (solo)]
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
https://www.rafweb.org/Biographies/Collishaw.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/Raymond_Collishaw
www.theaerodrome.com
URL : https://www.valka.cz/Collishaw-Raymond-t9119#495243 Verze : 2
     
Příjmení:
Surname:
Collishaw Collishaw
Jméno:
Given Name:
Raymond Raymond
Jméno v originále:
Original Name:
Raymond Collishaw
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR RAF Staff College
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
10.01.1916 poručík
03.06.1916 nadporučík (výkon.)
30.06.1917 nadporučík
02.07.1917 kapitán (výkon.)
31.12.1917 kapitán
02.01.1918 major (výkon.)
01.04.1918 nadporučík
01.04.1918 major (výkon.)
01.08.1919 kapitán
01.08.1919 major (výkon.)
01.01.1922 major
01.07.1929 podplukovník
01.07.1935 plukovník
01.04.1939 letecký komodor
21.03.1942 letecký vicemaršál (výkon.)
DD.MM.RRRR letecký vicemaršál
10.01.1916 Flight Sub-Lieutenant
03.06.1916 Flight Lieutenant (Act.)
30.06.1917 Flight Lieutenant
02.07.1917 Flight Commander (Act.)
31.12.1917 Flight Commander
02.01.1918 Squadron Commander (Act.)
01.04.1918 Lieutenant
01.04.1918 Major (Act.)
01.08.1919 Flight Lieutenant
01.08.1919 Squadron Leader (Act.)
01.01.1922 Squadron Leader
01.07.1929 Wing Commander
01.07.1935 Group Captain
01.04.1939 Air Commodore
21.03.1942 Air Vice Marshal (Act.)
DD.MM.RRRR Air Vice Marshal
Průběh vojenské služby:
Military Career:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vyznamenání:
Awards:
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
http://www.rafweb.org/Biographies/Collishaw.htm
http://en.wikipedia.org/wiki/Raymond_Collishaw
www.theaerodrome.com
collections.historymuseum.ca
URL : https://www.valka.cz/Collishaw-Raymond-t9119#495248 Verze : 1
Raymond Collishaw


Britské válečné letectvo se postupem času stalo nejmohutnější leteckou silou na světě. Bylo to možné jen za cenu obrovských ztrát na lidských životech a díky mnoha vynikajícím letcům, kteří ze sebe vydávali všechno, a to jak v boji, tak při výcviku nových pilotů. Jedním z těchto špičkových stíhačů byl Kanaďan Raymond Collishaw. Třebaže sestřelil v boji 60 německých letadel, třebaže byl třetím nejúspěšnějším britským stíhačem a sloužil prakticky celou válku, nebyl nikdy vyznamenán Viktoriiným křížem. Paradoxně se tak možná stalo proto, že se zároveň stal nejúspěšnějším pilotem Royal Naval Air Service - Královské námořní letecké služby. Britská admiralita totiž nijak nepodporovala oslavování námořních pilotů. Námořní důstojníci žili v přesvědčení, že jejich lodě jsou chloubou britského impéria a oni sami se považovali za výkvět britských ozbrojených sil. Na piloty se tedy dívali jako na něco podřadného a méněcenného. Proto letci dali RNAS přezdívku Tichá služba.


Raymond Collishaw vstoupil do řad RNAS koncem roku 1915. Už předtím ale sloužil v královském námořnictvu, protože již před válkou byl námořním důstojníkem a zúčastnil se i jedné polární výpravy. Proto se po vypuknutí války na vlastní náklady přepravil z Kanady do Anglie a přihlásil se k námořnictvu. V Anglii však poprvé uviděl letadla a zatoužil po létání. Nechal se přeložit k RNAS a v lednu 1916 získal pilotní diplom. Prvních osm měsíců pak Collishaw strávil hlídkovými lety nad Kanálem. Královští admirálové letadlům nedůvěřovali, při svém nedostatku představivosti nebyli schopni rozvinout nějakou spolupráci mezi loděmi a letadly a létajícího personálu si nevážili. Proto celkem s radostí dovolili některým svým squadronám RNAS, aby pomohly kolegům od RFC na pevnině.


K jedné takové squadroně byl v srpnu převelen i Collishaw. Jednotka operovala s letouny Sopwith 1 1/2 Strutter, nazývanými „Jedenapůlvzpěrný“ podle toho, že vzpěry podepírající střed horního křídla nad trupem měly přesně poloviční délku oproti vzpěrám na koncích křídel. Tyto stroje byly konstruovány jako dvoumístné stíhačky, ale proti jednomístným stíhačkám neměly moc šancí. Proto byly často využívány jako bombardéry nebo průzkumná letadla. Byl to také první britský typ vyzbrojený synchronizovaným kulometem. V době, kdy Collishaw dorazil k jednotce, experimentovala peruť s dálkovými nálety.


Dne 12. října 1916 se Collishaw zúčastnil jedné takové akce. Nálet směřoval proti továrně Mauser, kde se vyráběly ruční palné zbraně v německém Oberndorfu. Část Strutterů letěla bez střelců, aby se zvětšila nosnost pum a zbytek formace tvořil jejich doprovod, do něhož byl určen i Collishaw. Bombardéry už byly téměř u cíle, když je napadlo šest německých stíhaček. Collishaw manévroval se svým letadlem tak, aby umožnil palbu svému střelci. Ten svým pohyblivým kulometem jedno německé letadlo poškodil. Collishaw se za ním otočil stoupavou zatáčkou a dorazil ho svým synchronizovaným kulometem. Posádky ostatních britských letadel sestřel potvrdily a tak Collishaw získal své první vítězství.


Další dvě vítězství si musel Collishaw tvrdě vybojovat. Přelétal toho dne bez střelce s novým Strutterem ze zápolí na základnu, když jej napadlo šest německých Albatrosů. Collishaw se okamžitě přitiskl k zemi a ve výšce stromů začal chytře manévrovat. Při boji těsně nad zemí značně poklesla hodnota nepřátelské početní převahy. Při dynamické honičce pod úrovní vrcholků stromů se po Collishawově přesné palbě dva Albatrosy roztříštily o stromy a zbytek raději odlétl. Tento souboj viděly tisíce francouzských vojáků a řada vysokých důstojníků, které mistrovský zápas nadchl natolik, že se postarali, aby za něj byl Collishaw vyznamenán francouzským Válečným křížem (Croix de Guerre).


Dne 27. prosince bylo Collishawovo letadlo těžce poškozeno při návratu z náletu na ocelárnu v Dilingenu. Collishaw jen taktak dotáhl pochroumaný stroj za francouzské linie, kde havaroval. Z vraku však vylezl bez zranění.


V únoru 1917 byl Collishaw převelen ke 3. squadroně RNAS, která létala se stroji Sopwith Pup a zajišťovala ochranné a doprovodné lety pro průzkumné a pozorovací stroje RFC. Během dvou měsíců služby u tohoto útvaru Collishaw sestřelil dalšího nepřítele a jeho skóre tak činilo čtyři sestřely.


Dne 1. dubna 1917 se Collishaw hlásil u 10. squadrony RNAS jako velitel letky B. Tato squadrona byla jednou ze šesti, jež měly ve výzbroji vynikající stíhačky Sopwith Triplane. Tyto skvělé trojplošníky byly určeny výhradně pro RNAS. Jako první je obdržely 1. a 8. squadrona, které však byly ihned po přezbrojení na Triplany vřazeny do stavu RFC a to 15. 1. 1917 a 28. 3. 1917. Do dubna byly Triplany vybaveny ještě 9., 10., 11. a 12. squadrona RNAS, přičemž 10. sqn. byla zařazena do RFC 15. května.


V průběhu zavádění do výzbroje se Triplane stal pro svoji neobvyklou koncepci objektem pomluv, které ale velmi rychle vyvrátili piloti, kteří na Triplanech létali. Tři nosné plochy dávaly takový vztlak, že bylo možno zúžit křídla, což si piloti chválili kvůli dobrému výhledu z kabiny, a celkově zmenšit rozměry a hmotnost letounu. Ten potom disponoval fantastickou obratností a stoupavostí.


Například večer 7. dubna zaútočil v 18.45 hod. poručík Robert Little (celkem 47 sestřelů) sám na formaci 11 nepřátelských letadel, převážně typu Albatros. Ačkoliv nesestřelil ani jednoho nepřítele, dokonale německým pilotům boj znechutil, když jim předvedl, jak Triplane jejich stroje předčí v obratnosti, stoupání i rychlosti střemhlav.


O dva týdny později další britští stíhači Roderic Stanley Dallas (39 sestřelů) a Thomas Grey Culling napadli smíšenou sestavu 14 dvoumístných a jednomístných letounů. V průběhu tři čtvrtě hodiny trvajícího boje sestřelili tři nepřátele, rozprášili celou formaci a zahnali Němce zpět na jejich stranu zákopů.


I Raymond Collishaw začal záhy potvrzovat kvality nových trojplošníků a 28. dubna sestřelil svého prvního nepřítele u 10. squadrony. Tento sestřel zahájil také pozoruhodnou sérii vítězství letky B. Jejími příslušníky byli výhradně Kanaďané - spolu s Collishawem tu sloužili podporučíci William Melville Alexander, Gerald Ewart Nash, Ellis Vair Reid a John Edward Sharman. Tato pětice se proslavila pod názvem Black Flight - Černá letka, podle černě natřených přídí jejich Triplanů. Každý pilot navíc pokřtil svůj letoun nějakým „černým“ jménem. Collishawův Triplane se jmenoval Black Maria (Černá Marie), Alexander létal na stroji jménem Black Prince (Černý princ), Reidův nesl jméno Black Roger (Černý Roger), Nash svůj stroj pokřtil Black Sheep (Černá ovce) a Sharman měl Triplane nazvaný Black Death (Černá smrt).


Je ale vcelku málo známou skutečností, že Collishaw u 10. squadrony létal celkem na třech Triplanech, z nichž nejméně druhý a třetí nesly jméno Black Maria. O prvním Triplanu na němž Collishaw létal, není mnoho známo. Není jisté, zda stroj také nesl černé barevné doplňky a jméno Black Maria, ačkoliv by se to zdálo logické i vzhledem k tomu, že Collishaw používal černé doplňky i na Pupu u 3. squadrony. Na tomto Triplanu výrobního čísla N5490 sestřelil Collishaw mezi 28. dubnem a 7. červnem čtrnáct německých letadel.


V té době se piloti RNAS připravovali spolu se svými kolegy od RFC na ofenzívu u belgického města Ypres ve Flandrech. Spojenecká ofenzíva provedená na jaře neměla prakticky žádný úspěch. Francouzi zaútočili na skvěle opevněná německá postavení u Chemin des Dames a utrpěli takové ztráty, že 45 francouzských divizí zachvátil plamen vzpoury, jež byla potlačena těmi nejbrutálnějšími prostředky. Britská část útoku u Arrasu se sice nevyznačovala takovými ztrátami u pozemních jednotek, ale Britové byli během Krvavého dubna téměř smeteni z oblohy a některé jejich letky vykazovaly více než 100% ztráty.


V létě se Britové rozhodli provést sérii ofenzív ve Flandrech, jejichž cílem bylo probít se k základnám německých ponorek Zeebrugge a Ostende na belgickém pobřeží, odkud vyplouvaly, aby zle škodili britské lodní dopravě. Zároveň měly útoky ulevit bouřícím se Francouzům. Ofenzíva byla naplánována na počátek června a generálmajor Trenchard dokázal, co je největší silou britského impéria. Přes obrovské ztráty utrpěné v Krvavém dubnu dokázal pro nadcházející ofenzívu soustředit více než 800 letadel. Ofenzívě předcházely týdny fotografického průzkumu. Britští stíhači doprovázeli a ochraňovali pozorovací letadla a snažili se zatlačit nepřátelské letectvo za německou balónovou linii. Ve dnech předcházejících bitvě létala rovněž britská letadla podél frontové linie, aby zamaskovala hluk tanků přisouvajících se k bitevní linii.


Dne 7. června 1917 zahájili Britové první ze série útoků. Tento úder směřoval na Messinský hřbet, do něhož dlouhé týdny předtím britští ženisté vykopali celkem 19 štol, v nichž uložili dohromady 453 000 kg trhavin. Nálože byly odpáleny téměř současně a výbuch byl tak obrovský, že odtrhl celý hřeben kopce a tlakovou vlnu spolu se zemětřesením pocítili dokonce i obyvatelé britských ostrovů. RFC a RNAS se vrhly do bitvy s převahou 4:1. Collishaw 11. června přesedlal na Triplane výrobního čísla N5492, na němž létal až do 21. července a sestřelil na něm 18 německých letadel, přičemž Nash na něm předtím sundal ještě dalších pět. Boje ve vzduchu byly nesmírně hektické a obtížné. Bitva u Ypres se totiž vyznačovala do té doby nevídanými počty letadel, jež se utkávaly nad frontou. Collishaw a jeho Black Flight například museli vybojovat pětatřicetiminutovou vzdušnou bitvu nad lesem Polygon, ohniskem vzdušných bojů. Napadli tehdy početnou formaci nepřítele, rozprášili ji a Collishaw sestřelil tři dvoumístné eskortní Albatrosy C.III, přičemž jeho piloti přidali ještě dalších šest vítězství. Patnáctý červen byl Collishawovým nejúspěšnějším dnem. Sestřelil tenkrát tři jednomístné stíhačky a jeden dvoumístný stroj.


Takovéto a podobné výjimečné akce spojeneckých pilotů snížily ztráty způsobené vyděšenými německými Jastami na pouhá tři letadla během prvního týdne bojů. Trenchardovo úsilí tedy neslo své ovoce a Krvavý duben se již neopakoval. Přesto zůstávali němečtí piloti nebezpečnými protivníky. Do prostoru bitvy se přesunula i čerstvě sestavená Richthofenova JG I. S jejími piloty se brzy začali utkávat i stíhači 10. sqn. Právě v boji Richthofenovými letci utrpěl Black Flight první ztrátu. 26. června se Nash utkal sám se dvěma německými Albatrosy. Jeden z nich pilotoval Karl Allmenröder, který krátce před tím převzal velení Jasta 11. Nash s oběma německými letci svedl dlouhý boj, ale nakonec jej Allmenröder sestřelil. Nashovi se naštěstí podařilo nouzově přistát, bohužel však na německé straně bojové linie a tak upadl do zajetí.


Hned následujícího dne se Black Flight utkal s JG I znovu. Tentokrát se s Allmenröderem střetl sám Collishaw, ačkoliv v tu chvíli to pochopitelně nevěděl. Oba letci souboj zahájili čelním útokem a pokračovali manévrovým bojem v zatáčkách. Collishaw využil všech výhod, které mu poskytoval Triplane proti Albatrosu - větší obratnosti a stoupavosti, i když nepodceňoval dvojnásobnou palebnou sílu dvou kulometů Albatrosu proti jedinému u Triplanu. Nakonec se však Collishaw dostal do palebné pozice a Allmeröderovo letadlo se zřítilo k zemi v neřízeném pádu.


Nash právě ležel ve své cele, když to odpoledne uslyšel znít zvony a od svého strážce se dozvěděl, že je to pohřeb letce, který jej včera sestřelil. Strážce mu také prozradil, že Allmenrödera sestřelil vedoucí těch černě zbarvených trojplošníků.


Britové v prvních týdnech bojů dosáhli naprosté převahy ve vzduchu. Jejich piloti ale byli brzy vyčerpáni. Trenchard navíc musel 56. a 66. squadronu, jedny ze svých nejlepších jednotek, odeslat k ochraně Londýna před nálety. Krveprolití ve Flandrech však nebralo konce. Obě strany vyzbrojovaly své stíhací jednotky novými letouny, Němci přezbrojovali na výkonnější Albatrosy D.V, Britové nasadili Camely a SE 5a. Bojovalo se do naprostého vyčerpání.


Tak to pokračovalo i v červenci. Letadla se utkávala ve stále větším počtu. 12. července se nad bojujícími pěšáky odehrála letecká bitva, která trvala přes hodinu a zúčastnilo se jí 60 letadel. 26. července už dosáhl počet letadel bojujících nad lesem Polygon stovky. V tvrdých bojích měl namále i sám Collishaw. Jednou se ve výšce 4800 m utkal se třemi Albatrosy. Při provádění prudkých manévrů se přetrhly jeho upínací pásy a Collishaw vypadl z kokpitu. Naštěstí se mu povedlo chytit středních vzpěr a díky své síle se udržel. Když se pak letadlo začalo převracet, podařilo se mu zaháknout nohu za řídící páku a vrátit letadlo do normální polohy, takže se dostal zpátky do kabiny. Mezitím klesl na 1800 m.


Jindy zabloudil v mlze a přistál na německém letišti. Už pojížděl před hangáry, když uviděl německé černé kříže na letadlech stojících kolem. Dal ihned plný plyn, vzlétl a v posledním okamžiku tak unikl přibíhajícím německým vojákům.


Často se vracel s průstřely ve svém letounu a jednou mu dokonce kulka rozbila jeho letecké brýle. 15. a 17. července byl Collishaw sestřelen, ale pokaždé vyvázl z nouzového přistání bez zranění. Takové štěstí ale neměl Sharman, jenž byl 22. 7. sestřelen a zabit (k 30. 6. byl sice převelen k letce C, ale od tohoto data do své smrti uskutečnil s Black Flightem minimálně dva bojové lety).


Boje na zemi začínaly zatím poněkud ochabovat, ale 21. 7. 1917, kdy se nad Evropou klenulo čisté modré nebe, zahájily britské jednotky novou ofenzívu v prostoru mezi Dixmuidenem a Ypres. 23. 7. Collishaw znovu vyměnil letoun. Nyní obdržel Sopwith Triplane N533, jenž byl jedním ze šestikusové série trojplošníků, vyzbrojených dvěma kulomety, které vyrobila firma Clayton & Shuttleworth. Raymond Collishaw s ním odlétal mezi 23. a 27. červencem 1917 sedm bojových akcí. Při svém posledním vzletu dne 27. 7. sestřelil dva Albatrosy D.V.


Téhož dne byl sestřelen Sopwith Triplane N5492, jenž pilotoval podporučík Roach, který byl zabit. Je zajímavé, že Němci oznámili sestřelení Collishawova letounu s tím, že za řízením seděl neznámý pilot. 28. července utrpěl Black Flight další ztrátu, protože padl Reid.


K 31. 7. 1917 zahájili Spojenci třetí ofenzívu u Ypres. Toho dne bylo špatné počasí, což omezilo letecké akce a umožnilo Němcům protiútok. Ten byl odražen a Britové stále postupovali směrem na Passchendaele, avšak za cenu velkých ztrát.
Britské pozemní jednotky krvácely ve Flandrech až do podzimu. Pak ofenzíva u Ypres po těžkých ztrátách uvázla v říjnu 1917 na mrtvém bodě u městečka Poelcapelle. Nakonec byla definitivně zastavena 10. listopadu 1917.


Toho všeho už se ale Collishaw neúčastnil, protože byl koncem července odeslán na dovolenou. Black Flight dosáhl během své krátké existence výsledků, odpovídajících nejlepším tradicím 10. squadrony RNAS, která ve svých řadách vychovala celkem 29 stíhacích es i když také měla největší ztráty na životech ze všech britských stíhacích jednotek. Během května, června a července pět pilotů Black Flightu připravilo německé vzdušné síly o 87 letadel. Z toho 34 sestřelů šlo na Collishawův účet.


Collishaw odejel domů do Kanady jako osmatřicetinásobný vítěz, nositel Croix de Guerre, Distinguished Service Cross (Kříž za vynikající službu - rovnocenný Military Cross udělovanému příslušníkům RFC) a DSO a druhý nejúspěšnější žijící britský stíhač. Muž, který stál před ním, byl Bishop, který přibližně v téže době také trávil svou dovolenou v Kanadě jako velmi populární osobnost. Ale Collishawa téměř nikdo neznal. Takovou povahu měla Tichá služba.


Byl však velmi dobře znám svým kolegům letcům, a to na obou stranách fronty. S tím jak se hromadila jeho vítězství, rostla i jeho sláva a spolu s ní i sláva Sopwithu Triplane. Třebaže Triplanů bylo vyrobeno jen 147 kusů, znamenal pro německé letectvo vážnou hrozbu. Tento malý a u britských pilotů nesmírně oblíbený trojplošník udělal na nepřítele hluboký dojem. Sám Manfred von Richthofen mu v hlášení uděluje punc nejlepší britské stíhačky té doby a zmiňuje se o nutnosti rychlého přezbrojení německých stíhacích jednotek, když hovoří „o těch zatracených Albatrosech“. Ukořistěné Triplany tak vyprovokovaly zrod neméně slavného protějšku - Fokkeru Dr.I, který by jinak, a to bez jakýchkoliv pochyb, nikdy nevznikl.


Avšak náhle, v plném lesku úspěchů, přišel konec. Sopwith Triplane se stal jedním z mála letounů, které opustily první linie, aniž by byly zastaralé nebo překonané nepřátelskou technikou. Důvodem byla zejména velká pracnost oprav a následné dolaďování a vypínání výztužného systému. Letouny musely být kvůli kvalifikovaným opravám neustále odesílány k opravárenským jednotkám a tak squadrony trpěly nedostatkem bojeschopných strojů. Triplany tak začaly být nahrazovány Camely. 8. a 9. squadrona jimi byla přezbrojena už v červenci 1917, 10. sqn. přišla na řadu koncem srpna. Své tři zbývající Triplany předala 1. squadroně, která tak měla ve stavu 18 trojplošníků a její piloti na nich létali až do listopadu.


V listopadu se Collishaw vrátil do bojů, převzal velení 13. squadrony RNAS a vodil stíhací hlídky nad kanálem La Manche. Během dvou následujících měsíců získal další dva sestřely a zaokrouhlil tak počet svých vítězství na 40. V té době také došlo k pozoruhodné letecké bitvě, při níž nebyl vypálen jediný výstřel! Collishaw tehdy velel letce, která zajišťovala ochranu pozorovacího stroje, jenž naváděl palbu bitevních lodí na ponorkovou základnu Zeebrugge. K britským letadlům se přiblížil silný letový útvar německých stíhaček. Collishaw vedl své piloty k útoku na něj, ale po chvíli manévrového boje, během něhož nikdo nevystřelil, se Němci odpoutali a zmizeli. Collishaw zjistil, že oba jeho kulomety jsou nefunkční, protože v nich v důsledku extrémně nízké teploty zmrzl olej. Později se dozvěděl, že podobnou poruchu měly kulomety všech jeho pilotů a pravděpodobně také kulomety německých stíhaček.


Koncem ledna se Collishaw vrátil na západní frontu, aby převzal velení 3. squadrony RNAS. Collishaw však operačně nelétal, protože mu byly zadány administrativní úkoly. Funkce velitele squadrony vyžadovala spíše vedení „papírové“ války.


Ráno v 05.00 hodin 21. března 1918 zahájili Němci svoji jarní ofenzívu. Britské letouny včetně stíhaček od počátku napadaly postupující německé jednotky pumami a kulomety. Stroje se neustále vracely, aby doplnily pumy a náboje do kulometů. Tankovalo se vždy až po několika vzletech, protože nepřítel byl blízko. Dokonce tak blízko, že některé squadrony musely opustit svá letiště, zapálit na nich hangáry a přeletět na záložní základny více vzdálené od fronty. Třebaže nízkoletící britské letouny obtěžkané bombami byly snadnou kořistí německých stíhačů, držely se ztráty na relativně nízké úrovni. Britové první den sestřelili 42 strojů nepřítele při vlastní ztrátě 46 sestřelených, 11 pohřešovaných a 8 při ústupu zapálených letadel na bezprostředně ohrožených letištích.


Protizemní útoky britských stíhaček byly úspěšné, o čemž svědčí Němci přiznaná skutečnost, že 25. 3. 1918 bylo při jediném útoku Camelů během několika vteřin z boje vyřazeno 8 důstojníků a 135 vojáků. Při podobných akcích pochopitelně stoupala spotřeba munice závratným tempem, takže např. výzbrojní důstojník 4. sqn. AFC (Australian Flying Corps - Australský letecký sbor) téhož večera žádal o dodání 15 000 nábojů ráže 7,7 mm pro kulomety Vickers. Britští stíhači útočili v extrémně malých výškách, o čemž se zmiňuje jedna německá zpráva: „Poručík Nocke se musel vrhnout na zem, ale přesto ho kola jednoho z prolétávajících letadel uhodila do zad. Letadlo ho doslova přejelo.“ Jeden německý pluk přiznal ve svém hlášení účinek britských náletů: „... za častých leteckých náletů náš útok nemohl pokračovat.“ Cena za tyto úspěchy však byla vysoká. Mnoho letadel bylo sestřeleno, částečně německými stíhačkami, zčásti palbou ze země. Spousta dalších se vracela na letiště úplně provrtána kulkami. Bitva se protáhla až do dubna, i když postup německých jednotek se podařilo značně zbrzdit.


K 1. 4. 1918 došlo navíc k důležité změně. Royal Flying Corps a Royal Naval Air Service se sloučily v Royal Air Force, jež se tak stala první nezávislou leteckou jednotkou na světě, neboť nepatřila ani armádě, ani námořnictvu a její velení nepodléhalo žádné zbrani. Squadrony RNAS byly přečíslovány; z 1. sqn. RNAS se např. stala 201. sqn. RAF atd., takže Collishaw nyní velel 203. squadroně RAF.


Prvním velkým činem nově vzniklé RAF bylo sestřelení Manfreda von Richthofena, jenž padl v boji 21. 4. 1918. Téhož dne zažil perné chvilky Collishawův podřízený, kapitán Robert Little (47 s.). Tento Australan, sloužící u 203. sqn., sestřelil jednu německou stíhačku, avšak vzápětí byl napaden šesti dalšími, které mu rozstřílely řízení natolik, že musel nouzově přistát (či spíše havarovat) za britskými zákopy a byl z kokpitu Camelu vymrštěn při dopadu na zem. Němci kroužili nad ním a začali jej ostřelovat. Little odpovídal palbou ze svého služebního revolveru, dokud mu nepřiběhli na pomoc britští pěšáci, kteří Němce zahnali soustředěnou palbou z pušek a kulometů.


Německé útoky pokračovaly až do poloviny července. Německá armáda ale slábne od hodiny k hodině. Vyčerpala už všechny zálohy a zdá se, že ji na nohou drží už jen obrovská vůle vydržet. Němci ztratili od počátku ofenzívy 700 000 mužů a německá armáda teď začala doopravdy dodělávat.


V červnu se Collishaw vrátil k operačnímu létání a začal okamžitě hromadit další vítězství. Britské stíhačky byly stále častěji využívány k přímé podpoře pozemních vojsk a k útokům na pozemní cíle. Po vyhasnutí německých útočných aktivit začali Spojenci připravovat generální ofenzívu. V rámci přípravy na rozhodující útok začaly britské letouny napadat především německá letiště, aby udržely nepřátelské letectvo na zemi a co nejvíce tak omezily jeho aktivitu nad frontou.


Těchto útoků se samozřejmě účastnila i 203. squadrona a tak se za úsvitu 22. 7. 1918 vydali dva její velmi zkušení letci, major Collishaw a kapitán Leonard Henry Rochford, na takovou akci proti letišti v Dorignies. Rochford vystřílel všechnu munici na hangáry a boudy na letišti. Pak shodil tři 11 kg pumy na budovy personálu a čtvrtou na hangár, který okamžitě vzplanul. Collishaw pak rozstřílel tři letadla v panice vytažená z vedlejšího hangáru a potom bombardoval blízké obytné budovy. Nakonec sestřelil letadlo, které se právě snažilo přistát.


Na konci července už počet Collishawových vítězství činil přes padesát. Byl vyznamenán Distinguished Flying Cross - Záslužným leteckým křížem, novým vyznamenáním RAF, jež zhruba odpovídalo předchozím MC a DSC. Krátce nato obdržel i stužku ke svému DSO.


Dne 8. srpna začal mohutný závěrečný nápor Spojenců. Jejich vojska udeřila silou čtyř britských a jedné francouzské armády proti výběžku fronty u Amiensu. Úspěch se dostavil prakticky okamžitě. Toho dne začala německá armáda ustupovat a ustupovat už nepřestala. Po boku Francouzů už bojuje milion amerických vojáků a Dohoda na bojiště posílá ne stovky, ale tisíce tanků. Díky USA nyní Spojenci disponují nevyčerpatelnými zásobami válečného materiálu a čerstvých záloh.


Boje ve vzduchu měly takovou sílu jako ještě nikdy. Za týden od 5. do 11. 8. stroje RAF sestřelily 276 německých letadel a balónů, při vlastní ztrátě 93 strojů. Za dané období to byl největší počet v průběhu celé války.


V září se pozornost britských letců soustředila jednak na neustálé napadání německých letišť, a na mohutné souboje s letadly nepřítele. Dne 26. 9. tak zaútočily Camely 203. squadrony, spolu s letadly S.E.5a od 40. sqn. na letiště Lieu St. Amand, přičemž krytí shora zajišťovaly Bristoly F.2B 22. squadrony. Letouny S.E.5a nejdříve svrhly pumy na velký hangár a pak Camely rozbombardovaly vedlejší a tři zbylé zanechaly v plamenech. Collishaw sestřelil letadlo, které se snažilo vzlétnout, a na zpáteční cestě jeho piloti sestřelili ještě čtyři německé stroje.


Zatímco Britové před sebou tlačili německé jednotky, plánoval spojenecký štáb další ofenzívu, tentokrát na americkém úseku fronty. Tento úsek, který Američané převzali od Francouzů, byl trojúhelníkový výběžek, který jižně od Verdunu zasahoval do francouzského území a u St. Mihiel přetínal svým hrotem řeku Meusu. Generál Pershing, velitel amerických expedičních sil, měl Němce zatlačit na úroveň okolních částí fronty. Pershing rozmístil americké divize podél výběžku a vytvořil z nich I. americkou armádu.


Plukovník William Mitchell, známý jako Billy Mitchell, velitel letectva I. americké armády dostal rozkaz, zajistit vzdušnou podporu ofenzívy. V září byla tedy soustředěna největší letecká síla, jaká byla za celou válku určená k provedení jediné operace. Mitchell vytvořil grandiózní bitevní plán, v němž se pamatovalo dokonce na vybudování falešných letišť s maketami letadel k oklamání nepřátelského průzkumu. Tento plán počítal s vytvořením obrovského nadnárodního leteckého útvaru, jaký neměl v dosavadních dějinách obdoby. Celkem dostal Mitchell 696 stíhaček, 366 průzkumných letadel, 323 denních a 91 nočních bombardérů. Podtrženo a sečteno 1476 amerických, francouzských, britských a italských letadel. Němci měli v tomto úseku pouze 200-300 letadel, z čehož jen asi jedna třetina byly stíhačky.


Ofenzíva začala 12. září a o šest dní později skončila naprostým vítězstvím. Letecká armáda Billyho Mitchella získala naprostou převahu ve vzduchu, rozvrátila svými útoky pozemní obranu a americké pěší jednotky bez větších ztrát výběžek u St. Mihiel zlikvidovaly.


Konec války už byl na dohled, ale Collishaw se už toho nezúčastnil. Koncem září byl odvelen do Anglie a posledních šest týdnů do bojů nezasáhl. To byla doba, kdy většina spojeneckých es dosahovala řady úspěchů, ale Collishaw už neměl možnost své skóre vylepšit. Počet jeho vítězství se zastavil na rovných šedesáti, ale Collishaw nikdy nebyl odkázaný na soutěžení v počtu zabitých. Jeho piloti tvrdili, že pokud došlo ke spornému sestřelu (když například víc pilotů střílelo na jednoho nepřítele), vždy ustoupil a přenechal vítězství někomu jinému. Prohlásili dokonce, že byl schopen své vítězství darovat začínajícímu pilotovi jen proto, aby posílil jeho sebedůvěru. Počkal si prý, až ten mladý pilot bude plně soustředěný na ostřelování nepřátelského stroje. Nezkušený stíhač měl obvykle plné ruce práce ustálit zaměřovač, který „poletoval“ sem a tam po obloze, takže si ani nevšiml, že se kousek za ním a pod ním vznáší Collishawův letoun jako jeho stín. A zatímco chrlil na cíl stovky ran, nepostřehl ani, že Collishaw kousek za ním vypálil krátkou dávku. Zato vzrušený spatřil, jak z letadla jež ostřeloval, náhle vyšlehly plameny, převrátilo se a začalo padat do hlubiny. Po přistání k němu Collishaw přišel jakoby nic, poplácal ho po zádech a pogratuloval mu: „Výborně, hochu! Ty jsi jednoho z nich dostal!“ Není divu, že ho jeho piloti milovali.


Po skončení války zůstal Collishaw v RAF. V letech 1919/20 se zúčastnil intervence do Ruska, kde bojoval proti bolševikům, jako velitel 47. squadrony. Při bojích v Rusku sestřelil další dva letouny. V činné službě zůstal i během II. světové války. V hodnosti vicemaršála letectva velel v roce 1940 jednotkám RAF v Egyptě a během spojenecké ofenzívy na Středním východě. Po skončení II. světové války opustil činnou službu coby nositel Řádu britského impéria.


Zemřel v rodné Kanadě v roce 1976.
URL : https://www.valka.cz/Collishaw-Raymond-t9119#25888 Verze : 7
Třetí a poslední Collishawův Triplane (č. N533) a druhá "Černá Marie". Letoun byl postaven továrnou Clayton and Shuttleworth jako jeden z pouhých šesti vyzbrojených dvěma synchronizovanými kulomety Vickers. Na tomto stroji sestřelil Collishaw minimálně dvě německá letadla.
URL : https://www.valka.cz/Collishaw-Raymond-t9119#52521 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více