Main Menu
User Menu

McCudden, James Thomas Byford

     
Příjmení:
Surname:
McCudden
Jméno:
Given Name:
James Thomas Byford
Jméno v originále:
Original Name:
-
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
major
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
-
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
-
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
28.03.1895 Gillingham, hrabství Kent /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
09.07.1918 Auxi-le-Château /
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
Velitel letky
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
Nositel Viktoriina kříže

Sedmé nejúspěšnější eso 1. sv. války s 57 sestřely

Zahynul při letecké havárii
Související články:
Related Articles:
Zdroje:
Sources:
www.theaerodrome.com
https://en.wikipedia.org/wiki/James_McCudden
URL : https://www.valka.cz/McCudden-James-Thomas-Byford-t9118#324726Verze : 1
MOD
     
Příjmení:
Surname:
McCudden
Jméno:
Given Name:
James Thomas Byford
Jméno v originále:
Original Name:
James Thomas Byford "Mac" McCudden
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
22.02.1916-09.04.1916 Farnborough
01.05.1916-07.05.1916 ústřední letecká škola (pokročilý výcvik)
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
28.04.1913 letecký mechanik 2. třídy
01.04.1914 letecký mechanik 1. třídy
20.11.1914 desátník
01.04.1915 četař
23.01.1916 rotný
01.01.1917 poručík
DD.MM.1917 nadporučík
DD.06.1917 kapitán
DD.03.1918 major
Průběh vojenské služby:
Military Career:

26.04.1910-28.04.1913 královští ženisté
28.04.1913-DD.MM.RRRR Královský letecký sbor
09.05.1913-15.06.1913 skladiště ve Farnborough (letecký mechanik)
15.06.1913-DD.08.1914 3. peruť RFC (letecký mechanik)
DD.08.1914-DD.07.1915 3. peruť RFC (letecký mechanik/pozorovatel)
DD.07.1915-24.01.1916 3. peruť RFC (pozorovatel)
09.04.1916-29.04.1916 41. peruť RFC (sólo lety)
07.05.1916-DD.06.1916 ústřední letecká škola (instruktor)
08.07.1916-02.08.1916 20. peruť RFC (pilot)
02.08.1916-23.02.1917 29. peruť RFC (pilot)
23.02.1917-15.04.1917 6. výcvikové křídlo (instruktor)
15.04.1917-DD.06.1917 Dover
DD.06.1917-15.08.1917 66. peruť RFC (pilot)
14.08.1917-05.03.1918 56. peruť RFC (velitel letky B)
05.03.1918-DD.04.1918 dovolená
DD.04.1918-DD.07.1918 1. škola leteckého boje v Ayr, Skotsko (instruktor)
DD.07.1918-09.07.1918 60. peruť RAF (velitel) - nepřevzal
Vyznamenání:
Awards:

21.01.1916

Válečný kříž
Croix de Guerre
bronzová palma

01.10.1916

Vojenská medaile
Military Medal
-

06.02.1917

Vojenský kříž
Military Cross
Citace k Vojenskému kříži - MC v London Gazette z 12. března 1917
Por. James Thomas Byford McCudden, Gen. List, and RFC
Za zřetelnou udatnost a služební oddanost. Pronásledoval nepřátelský stroj do výšky 300 stop a srazil ho k zemi. Prokázal skvělé dovednosti v mnoha předchozích příležitostech a zničil dva nepřátelské stroje a jeden srazil do neřízeného pádu.


06.10.1917

Vojenský kříž - bar
Military Cross - bar
Citace k znovuudělení Vojenského kříže - MC & bar v London Gazette z 18. března 1918
Por. (Dočas./Kapt.) James Thomas Byford McCudden, M.C., Gen. List and R.F.C.
Za zřetelnou udatnost a služební oddanost. Zúčastnil se mnoha útočných hlídek, kterých vedl přes třicet. Zničil pět nepřátelských strojů a tři srazil do neřízeného pádu. Prokázal nejvyšší statečnost, dravost a dovednosti.


15.12.1917

Řád Za vynikající službu
Distinguished Service Order
Distinguished Service Order (DSO)
Citace k Řádu za vynikající službu - DSO v London Gazette z 5. července 1918
Por. (Dočas./Kapt.) James Byford McCudden, M.C., M.M., Gen. List and R.F.C.
Za zřetelnou udatnost a služební oddanost. Napadl a srazil nepřátelský dvoumístný stroj za našima liniema, osádka byla vzata do zajetí. Při další příležitosti se střetl s dvoumístným strojem ve výšce 2 000 stop. Pokračoval v boji až do výšky 100 stop ve velmi špatném počasí a zničil nepřátelský stroj. Klesl na několik stop nad zem na nepřátelské straně linie a pak konečně přeletěl linii ve velmi malé výšce. Zatím zničil sedm nepřátelských strojů, z nichž dva dopadly za našima liniema a šel skvělým příkladem kuráže a odhodlání své peruti.


03.01.1918

Řád Za vynikající službu
Distinguished Service Order
Distinguished Service Order (DSO)
Citace ke znovuudělení Řádu za vynikající službu - DSO & bar v London Gazette z 18. července 1918
Por. (Dočas./Kapt.) James Byford McCudden, D.S.O., M.C., Gen. List, and R.F.C.
Za zřetelnou udatnost a služební oddanost. Napadl nepřátelskou formaci, jako velitel hlídky a samostatně. Svou nebojácností a chytrým manévrováním srazil třicetjedna nepřátelských strojů, deset z nich dopadlo za našima liniema. Jeho kuráž a odhodlání mají vliv na efektivnost jeho perutě.


29.03.1918

Viktoriin kříž
Victoria Cross
Citace k Viktoriinýmu kříži - VC v London Gazette z 2. dubna 1918
Por. (Dočas./Kapt.) James Byford McCudden, D.S.O., M.C., M.M., Gen. List and R.F.C.
Za zřetelnou statečnost, výjimečnou vytrvalost, pokoru a velkou služební oddanost.
Kapitán McCudden má v současné době na kontě 54 nepřátelských aeroplánů. 42 z nich bylo zničeno, z toho 19 za našima liniema. jen 12 z 54 bylo sraženo do neřízeného pádu.
Při dvou příležitostech, zničil čtyři nepřátelská dvoumístné aeroplány v jeden den a při poslední příležitosti všechny čtyři stroje byli zničený v rozmezí 1 hodiny a 30 minut.
Se svou současnou perutí se zúčastnil 78 útočných hlídek a téměř pokaždé byl velitelem. Při alespoň 30 příležitostech, s tou samou perutí překročil sám linii, buď v pronásledování nebo vyhledávání nepřátelských letadel.
Následující případy jsou příklady jeho nedávné práce: -
23. prosince 1917, během vedení hlídky, napadli osm nepřátelských aeroplánů mezi 14:30 a 15:50. Z nichž dva byly sestřeleni kapitánem McCuddenem za našima liniema. Ráno toho samého dne vzlétl v 10:50 a střetl se se čtyřmy nepřátelskými aeroplány; ve výsledku byly dva sestřeleni.
30. ledna 1918, samostatně napadl pět nepřátelských stíhaček, ve výsledku dvě byly zničeny. Při této události se se vrátil domů jen tehdy, když byli nepřátelské stíhačky zahnány na východ; Jeho Lewis již neměl munici a pás v jeho Vickersu byl přetržený.
Jako velitel hlídky za všech okolností prokazoval nejkrajnější statečnost a dovednosti, nejen ve smyslu, kdy napadal a ničil nepřátele, ale i ve smyslu, když během leteckých bojů ochraňoval nové členy své letky a udržoval jejich ztráty na minimu.
Tento důstojník se považuje svým záznamem, který učinil svou nebojácností a velkou službou, kterou poskytl své zemi, si zasluhuje nejvyšší pocty.


DD.MM.RRRR

Medaile vítězství
Victory Medal
-

DD.MM.RRRR

Hvězda 1914-15
1914-15 Star
-

DD.MM.RRRR

Britská válečná medaile stříbrná
British War Medal Silver
-

Poznámka:
Note:
-
Zdroje:
Sources:
www.theaerodrome.com
https://en.wikipedia.org/wiki/James_McCudden
www.historynet.com
www.vconline.org.uk
URL : https://www.valka.cz/McCudden-James-Thomas-Byford-t9118#649189Verze : 4

Úvod



James McCudden byl jedním z předních britských stíhacích es 1. světové války a britským letcem s nejvíce vyznamenáními za chrabrost.

Narodil se 28. 3. 1895 v Gillinghamu v hrabství Kent, rodičům Williamu a Amelii McCuddenovým, jako třetí ze 6 dětí. Jeho sourozenci byli William Thomas James (narozen 1891); Mary Amelie (1893); John Anthony (1897); Kathleen Annie (1899) a Mauric Vincent (1901).

Jeho otec byl vysloužilý praporčík (Sergeant-Major), což víceméně určilo další život všech čtyř jeho synů. Nakonec všichni sloužili u letectva a tři z nich také padli. Ale nepředbíhejme.

Začátek služby



Podle všech svědectví si James a jeho starší bratr William byli velmi blízcí. James k bratrovi vzhlížel. Oba navštěvovali posádkovou školu v kasárnách Brompton v rodném Gillinghamu v hrabství Kent.

Jamesovi se ve škole dařilo (dokumenty psané jeho rukou, které se zachovaly, svědčí o velmi dobrých vyjadřovacích schopnostech a bezchybném pravopisu), vynikal ve sportu a zejména ve střelbě - možná první náznak toho, jakým fenomenáním střelcem se později měl stát.

Školní záznamy svědčí o tom, že byl velmi svědomitý a puntičkářský - což se později projevovalo i v jeho kariéře pilota.

V roce 1909 se rodina McCuddenových přestěhovala do Sheerness a právě zde William a James strávili mnoho hodin sledováním letadel na nedalekém letišti Eastchurch. Oba chlapci se tehdy rozhodli stát se letci.

James McCudden ukončil školu, když mu bylo 14 let
a jakmile dosáhl potřebného věku pro vstup do armády, učinil tak. Narukoval 26. dubna 1910, měsíc po 15. narozeninách, jako trubač ke sboru Královských ženistů (Royal Engineers), útvaru kde sloužil jak kdysi jeho otec a nyní také jeho bratr William. Zde se mimochodem opět projevilo Jamesovo nadání ke střelbě, neboť zde platil za vynikajícího střelce z pušky.

Když v dubnu 1912 vznikl Royal Flying Corps, William si podal žádost o převelení a v srpnu téhož roku byl zařazen do sboru a stal se pilotem. Brzy si vybudoval renomé jednoho z nejlepších pilotů ve sboru.

James následoval bratrova příkladu a také si podal žádost o přeložení k RFC, které bylo vyhověno jakmile dosáhl plnoletosti.

Nastoupil tak k letectvu 28. dubna 1913 jako letecký mechanik 2. třídy.

Když v srpnu 1914 vypukla 1. sv. válka, seržant William McCudden a letecký mechanik 2. třídy James McCudden se jako příslušníci 3. perutě RFC přesunuli do Francie.

Letouny sboru byly tehdy používány jako průzkumné prostředky pozemních sil. Dosud ještě nebyla oficiálně vytvořena kategorie leteckých pozorovatelů. Když byla dvoumístná letadla poslána na průzkum, sedával na místě pozorovatele buď další pilot nebo někdo z členů pozemního personálu. James McCudden, toužící být své zemi co nejužitečnější, se tohoto úkolu často dobrovolně ujímal navíc ke svým povinnostem mechanika, a létal v B.E. 2 ozbrojen puškou. 20. listopadu byl povýšen na desátníka (corporal).

Pozorovatelem



Počátkem roku 1915 se bratři museli rozdělit - William byl stažen zpět do Británie, aby byl přidělen k nově formované 13. peruti.

Bohužel se však bratři již neměli znovu sejít. V květnu 1915 se William zabil při cvičném letu. James by zdrcen a kamarádi jej našli plačícího za hangárem s telegramem se zprávou o Williamově smrti v ruce...

V červenci 1915 si McCudden podal žádost o absolvování pilotního výcviku. Protože se však mezitím velmi dobře osvědčil jako mechanik a nekvalifikovaný pozorovatel, nebyla žádost schválena. Zatím ale byla oficiálně vytvořena kategorie pozorovatelů a velení McCuddenovi náhradou umožnilo absolvovat závěrečný test pozorovatelského kurzu. McCudden jej úspěšně dokončil a získal odznak pozorovatelů - okřídlené O (z anglického Observer). V prosinci zažil při hlídkovém letu na dvoumístném Morane L vyzbrojeném kulometem Lewis svůj první souboj. Tehdy už musely spojenecké průzkumné stroje létat alespoň po třech, aby se mohly chránit před útoky nepřátelských stíhacích Fokkerů. Právě takové akce se účastnil i McCudden. Fokker nejprve napadl jiný stroj formace a poškodil jej, potom třikrát zaútočil i na McCuddenův letoun Fokker E. I, ten však všechny tři útoky odrazil. McCudden se tehdy domníval, že nepřátelským pilotem byl sám“ Orel z Lille“ – Max Immelmann:

„Fokker zůstal ve značné vzdálenosti a prováděl vertikální obraty a podobné kousky. Jakmile jsme skončili, sledoval nás jako sup. Bezpochyby čekal, až bude mít někdo z nás problémy s motorem. Nyní jsme se na cestě domů přiblížili k Douai a fokker šel na přistání na douaiské letiště. Určitě mu došel benzín… Měli jsme za to, že fokkerův pilot byl pravděpodobně Immelmann… Byl jsem opravdu vděčný za to, že jsem se z tohoto výletu vrátil… Předtím jsem si představoval, že až nás Immelmann ve svém fokkerovi uvidí, pak nebudeme mít moc šancí. Ale přežili jsme.“

Je pravdou, že úvaha o Immelmannovi, jakožto pilotovi nepřátelského Fokkeru, je možná. Tehdy z Douai operovali jako fokkerpiloti zejména Immelmann a Boelcke a není vyloučeno, že jeden z nich pilotoval i výše zmíněný Fokker během tohoto souboje...

Stíhačem



V lednu 1916 byl James McCudeen povýšen na četaře (sergeant) a konečně byl poslán do Anglie do pilotního kurzu. 8. července se vrátil na frontu a byl zařazen jako pilot ke 20. peruti, kde létal se stroji F.E. 2. Příští měsíc byl však převelen ke 29. peruti, kde se konečně dostal k létání se stíhačkami D.H. 2..

6. září sestřelil McCudden své první nepřátelské letadlo. Toho dne byl na hlídce u Ypres, když náhle spatřil dvojmístný letoun a dal se do jeho pronásledování. Na vzdálenost asi 350 metrů vyprázdnil zásobník Lewise, avšak bez zjevného účinku. Vyměnil zásobník a znovu ho úplně vystřílel. Německý střelec neodpovídal, ale letadlo klesalo dolů. Ve výšce asi 1 300 metrů vyprázdnil McCudden třetí bubnový zásobník. Oba letouny sklesaly asi do 700 metrů, ale už se nacházely příliš na východ od německých linií, McCudden proto vzdal pronásledování a jen sledoval, jak se Němec strmě ponořil do mraků nad Gheluve. Po návratu podal hlášení, nicméně sestřel mu nemohl být uznán. Avšak o tři dny později přišla náhle zpráva od agenta operujícího za německými liniemi, že německý stroj havaroval u Meninské cesty v Gheluve, a protože čas a místo se shodovaly s McCuddenovým bojovým hlášením, byl mu sestřel dodatečně oficiálně uznán.

27. prosince se po Immelmannovi utkal s dalším slavným esem. Tentokrát jeho soupeřem nebyl nikdo jiný, než Manfred von Richthofen. Ten po souboji ohlásil střetnutí s „velmi odvážným dvoumístným Vickersem“, jenž „po 300 ranách vypálených ranách začal (...) nekontrolovatelně klesat. Pronásledoval jsem ho do výšky 1 000 metrů. Protivníkův stroj havaroval na nepřátelské straně, kilometr za frontou u Ficheux.“

Richthofenovi vítězství potvrdily dvě německé dělostřelecké baterie a tak mu bylo přiznáno jakožto jeho 15. sestřel. Britské letectvo však toho dne neudává žádnou ztrátu. Podle všeho se tedy Richthofenova hlídka Albatros D.II od Jasta 2 utkala s tříčlennou formací D.H. 2 od 29. perutě, ačkoliv „dvoumístným Vickersem“ obvykle Richthofen nazýval dvoumístný F.E. 2. Richthofen zřejmě ostřeloval právě McCuddenův letoun v. č. 5985 a jeho neřízený pád k zemi ohlásili i dva McCuddenovi kolegové, kteří s ním byli na hlídce. K jejich úžasu se však McCudden vrátil na letiště a dokonce neměl v letadle jediný průstřel.


1. ledna 1917 byl, už jako držitel Military Medal a Croix de Guerre, jmenován důstojníkem. Byla to pozoruhodná kariéra, když uvážíme, že Británie tehdy byla zemí značných třídních rozdílů. Ale McCudden nikdy netrpěl předsudky vůči důstojníkům, neboť s řadou z nich létal a sám byl vojákem z povolání už čtyři roky, během nichž uplatňoval velitelskou autoritu staršího poddůstojníka a už tehdy netrpěl žádnou formu lajdáctví. Když byl nyní povýšen do důstojnické hodnosti, cítil se hned v důstojnické jídelně jako doma, protože během své dlouhé služby v armádě měl spoustu příležitostí pozorovat chování důstojníků, fráze a společenské zvyklosti.

Na druhou stranu ho jeho okolí jednoznačně nepřijímalo. Svědčí o tom mnohem pozdější vzpomínka amerického pilota J. Gridera, jenž jako dobrovolník létal u britské 85. peruti, na dobu, kdy už byl McCudden uznávaným esem:

"Přišel generál, dal si s námi čaj a zeptal se nás, koho bychom chtěli za velitele. Chtěl k nám poslat McCuddena, ale my ho nechceme. Sám Němce sundává, ale nikomu jinému nedá šanci, aby to s nimi zkusil. Ostatní u perutě měli námitky proto, že byl kdysi obyčejné ucho a jeho táta u pozemní armády vrchním seržantem. Nebylo mi jasné, proč by tohle mělo nějak mluvit proti němu, ale Angličanům na kastách moc záleží."

Nyní se tedy McCudden snažil svým velitelům dokázat, že jeho povýšením neudělali chybu, poněvadž 26. ledna sestřelil další dvoumístné letadlo nepřítele a do 15. února už měl na kontě pět vítězství (všechno pozorovací dvousedadlovky) a stal se tak jedním z pouhých 13 pilotů, kteří se na typu D.H. 2 stali esy.

Jeho cenu chápalo i velení. Díky neustálé vzdušné ofenzívě získal RFC iniciativu v letecké válce, ovšem za cenu obrovských ztrát na lidských životech. Vrchní velitel RFC gen. Trenchard si uvědomoval vysokou cenu vycvičeného létajícího personálu. Věděl také, že dlouhodobé bojové nasazení vede k enormní psychické zátěži letců, což mohlo být příčinou jejich zbytečné ztráty. Proto zkušené letce odesílal domů na odpočinek, spojený s výcvikem nových pilotů, kteří tak na frontu přicházeli s cennými poznatky, jež byli jejich předchůdci nuceni sbírat v boji za cenu chyb a omylů. Ve válce může každá chyba stát život. Pokud pilot nějakou udělá a jakýmsi zázrakem tuto zkušenost přežije, už nikdy se podobného omylu nedopustí. Jestliže o své chybě řekne kolegům, ani oni ji nezopakují. Díky těmto instruktorům tak noví piloti nepřicházeli na frontu jako „cíle“ pro nepřátelské stíhače.

Instruktorem



Hodnota takovýchto učitelů byla nesmírná. I McCudden byl pro své příjemné vystupování, skvělé technické znalosti a cenné bojové zkušenosti vybrán k výuce nových pilotů. Koncem února 1917 byl odvelen do Anglie jako instruktor nováčků. Příštích pět měsíců učil nové piloty taktice vzdušného boje, umění složité pilotáže a letecké střelby. Létal v té době s letounem Sopwith Pup, navštěvoval s ním letiště a instruoval zdejší piloty. Jeden z nich, J. C. F. Hopkins na to vzpomíná takto:

„Byl to skvělý pilot, absolutně vynikající. Viděl jsem ho při kouscích, při kterých vstávaly vlasy na hlavě, když předváděl, co všechno pup umí. Jeho oblíbeným kouskem bylo udělat looping těsně nad zemí ze vzletu a pokračovat v dalších přemetech. Jednou provedl třináct loopingů ze vzletu, a když skončil, byl 500 stop vysoko. Nádherný letecký kousek. Nebo se dostal do výšky asi 1 000 stop, obrátil stroj vzhůru nohama a jen kroužil nad letištěm, než se motor zastavil. Pak pokračoval v klouzání. Pak se převrátil, nahodil motor a odletěl pryč. Byl prostě skvělý. Neexistovalo nic, co by se svým strojem nedokázal.“

13. června přiletěl na základnu v Croydonu, aby zde instruoval místní piloty. Právě když přistál, dozvěděl se, že formace německých těžkých bombardérů bombardovala Londýn. Okamžitě odstartoval ve svém Pupu, aby se zapojil do jejich pronásledování. Ve výšce 4 500 m spatřil formaci čtrnácti dvoumotorových letounů typu Gotha. Zaútočil na ně, ale okamžitě se na něj snesla soustředěná obranná palba palubních střelců. Sám vystřílel neúspěšně všechnu munici, musel se rychle odpoutat a vrátil se na letiště se zásahy v letounu a vzteky bez sebe. Nálet měl za následek 162 mrtvých a 432 zraněných. Britské obyvatelstvo zachvátila bezmála panika a vláda se vzniklou situací musela okamžitě zabývat. Na obranu ostrova byla z Francie stažena 66. peruť vyzbrojená stíhačkami Sopwith Pup a elitní 56. peruť se stroji S.E. 5, a to jednak kvůli jejím schopnostem a hlavně proto, aby jejich pověst uklidnila hysterickou veřejnost.

Když byla 56. peruť dislokována v Anglii, navštívil McCudden její základnu, setkal se s jejími příslušníky a pak prohlásil, že mají vynikající bojovou morálku, mnohem vyšší než kterákoli jiná peruť. Poté, co obě perutě splnily své poslání, byly 56. a 66. peruť odeslány zpět na frontu a jejich místa zaujaly jiné jednotky.

Ironií osudu hned po jejich návratu na frontu podnikli Němci další velký nálet. Stalo se tak 7. července a tentokrát proti nim vzlétlo celkem 95 britských letadel, jejichž neorganizované útoky však neměly žádný efekt. Do pronásledování bombardérů se hodlal zapojit i McCudden, jak k tomu podává svědectví podporučík J. C. F. Hopkins:

„Bylo zjevné, že chce vzlétnout a do těch neřádů se pustit. Pobíhal jako šílený. Myslím, že Vickers neměl nabitý, ale na horním křídle měl kulomet Lewis. Běhal sem a tam a sháněl zásobníky, kolik jich jen od různých mechaniků dokázal opatřit. Upoutal si je drátem kolem pilotní kabiny a už byl pryč.“

McCudden skutečně bombardéry dostihl a osamocen zaútočil:

„… Jakmile kolem mne celá formace prolétla, nalétl jsem na nejzadnější letoun a z malé vzdálenosti vystřílel celý bubínek. Při nalétávání jsem se dostal až příliš blízko k horní nosné ploše Gothy, a abych se s ní nesrazil, musel jsem vybírat ta prudce, že se po ostrém přitažení páky celá má tělesná váha opřela do sedadla tak, že se jeho podpěry zlomily a já jsem byl rád, že to nebyla křídla. Držel jsem se dál nahoře a uvažoval teď o jiném způsobu, jak na zadní Gothu zaútočit. Nasadil jsem nový bubínek, nalétl jsem na Němčoura zezadu zprava, až jsem se dostal na vzdálenost nějakých tří set stop, pak jsem najednou sklouzl stranou, dostal se k němu zezadu zleva a ze vzdálenosti nějakých padesát yardů jsem vystřílel celý bubínek dříve, než se německému střelci podařilo otočit kulomet ze směru, ze kterého jsem nalétával původně. Prudce jsem stoupal směrem od Němce, ale ten vypadal, že je dál v pořádku. Nasadil jsem třetí a poslední bubínek a umiňoval si, že teď to musím udělat co nejlíp a dostat ho. Zopakoval jsem manévr s přechodem z jedné strany na druhou a s uspokojením jsem viděl, jak moje trasovací střely zasahují po celé délce trup i křídla. Gothu to ale donutilo jen trochu sklonit příď, jinak to žádoucí účinek nemělo. Byl jsem velmi zklamán, protože jsem už vypotřeboval všechno střelivo a Němci byli zrovna nad South Endem. Bylo ode mě tuze hloupé, že jsem vystartoval jen se třemi zásobníky, když jsem jich klidně mohl nést tucet, aniž by to ovlivnilo stoupavost nebo rychlost stroje. Teď už mi nezbývalo nic jiného než jen tak letět vedle Němců a dělat na ně ksichty.“

McCudden absolvoval 7. července doplňovací kurz a potom byl odvelen do Francie právě k 56. a 66. peruti, aby zde získal moderní bojové zkušenosti a po návratu mohl aktualizovat výuku. Jeho čerstvě nabyté znalosti měly pomoci novým pilotům udržet krok s neustálou inovací na frontě. McCudden u obou jednotek skóroval – 21. 7. sestřelil na S.E. 5 u 56. perutě německý Albatros D. V a získal tak svůj šestý potvrzený sestřel. O pět dní později srazil do neřízeného pádu na Sopwithu Pup 66. perutě letoun téhož typu. Piloti 56. perutě jej v době, kdy působil u 66. perutě, pozvali na večeři a McCudden se tehdy zeptal majora Blomfielda, velitele 56. perutě, zda by jej nechtěl u své jednotky. Blomfield mu slíbil, že si jej vyžádá.

Pak byl McCudden přeložen zpět k instruktáži do Anglie, major Blomfield však držel slovo a tak se McCudden už 15. srpna hlásil u 56. perutě jako velitel jedné z jejích letek.

U 56. perutě



Okamžitě začal Blomfieldovi dokazovat, že udělal dobře, když jej povolal ke své jednotce. Už 18. srpna sestřelil McCudden stíhací Albatros D.V, příštího dne další a 20. srpna dokonce dva stroje tohoto typu.

V té době zuřila ve Flandrech bitva o Ypres a nad frontou se utkávaly velké formace letadel. McCudden ukazoval, v čem spočívá jeho největší síla. Měl především vynikající zrak, takže obvykle uviděl nepřátelské letadlo jako první a na obrovskou dálku, mnohem dříve než nepřítel mohl uvidět jeho. Díky tomu McCudden mohl využít všech svých dovedností, aby získal taktickou výhodu - s využitím oblačnosti, slunce a dýmu stoupajícímu ze země se často nepozorovaně připlížil za nepřítele, a protože také dokázal skvěle odhadovat vzdálenosti, což bylo neocenitelné pro přesnou střelbu, rychle ho potom zničil.

23. září vedl McCudden hlídku sedmi letounů S.E. 5a, zakrátko spatřili dvě jiné S.E. 5a, které napadl osamělý německý trojplošník. Britové tehdy nevěděli, že je to nový Fokker F. I, ani že ho pilotuje velký individualista, vynikající akrobat, výtečný střelec a snad vůbec nejlepší německý pilot Werner Voss. Všech sedm britských letadel se na něj ihned vrhlo a rozpoutal se zuřivý boj. Voss jim předvedl veškeré své umění. Dlouhých deset minut kličkoval, točil utažené bojové zatáčky, prováděl přemety a překruty, stoupal ve svíčce a zase se vrhal střemhlav dolů a vůbec manévroval tak razantně, že nikdo z britských pilotů jej nedokázal zasáhnout. Voss naopak poškodil v boji všechna letadla nepřítele a některá i velmi vážně. Na pomoc se mu vrhl jakýsi osamělý Albatros D. V, ale během divokého boje byl zakrátko sestřelen. Nakonec i Voss udělal osudnou chybu a devatenáctiletý Arthur Rhys-Davids se na několik vteřin ocitl ve střelecké pozici. Nezaváhal a zasypal trojplošník palbou ze svých kulometů. Werner Voss se zřítil k zemi jako jeho devatenáctá oběť.

Po těžkých ztrátách se ofenzíva ve Flandrech zastavila a zdálo se, že pozemní boje tím pro rok 1917 skončily. Britové se však pokusili vynést poslední kartu. 20. listopadu zahájili překvapivý útok na Cambrai. Prostor byl zvolen pro neporušenost terénu ostřelováním. Ofenzívě nepředcházela obvyklá dělostřelecká příprava, neboť anglické velení chtělo dosáhnout momentu překvapení. Britské baterie tak zahájily palbu (mimo jiné také chemickou municí) až v okamžiku zahájení útoku. Pod palebnou clonou dělostřelecké palby se Britové pustili vpřed s 374 tanky, s dalšími 102 tanky v záloze a s podporou 300 letadel.

Tanky se vklínily do německých postavení, dobyté pozice začala obsazovat australská pěchota. Všude však britští tankisté narážejí na odhodlanou a účinnou obranu. Tanky sice vniknou do německých pozic a pálí kolem sebe, ale jsou ničeny svazky ručních granátů, které na ně vrhají němečtí vojáci i odhodlanou palbou německého polního dělostřelectva. Tanky jsou zastaveny a další pokusy o průlom jsou odsouzeny k nezdaru.

Britové pokračovali v úderech až do 25. listopadu, ale přestože dosáhli několika dílčích úspěchů, příležitost k rozhodujícímu průlomu už minula. Celkem Britové ztratili 227 tanků. 30. listopadu podnikli Němci protiútok a vyhnali Angličany ze svých zákopů. Následně se pokusili prorazit i britské linie, ale čerstvé britské posily německou ofenzívu zastavily a 6. prosince po několika dnech nerozhodných bojů bitva ustala. Obě strany zaujaly své původní pozice...


Jestliže si britští letci mysleli, že po zastavení ofenzívy u Ypres si odpočinou, pak se mýlili. Po zahájení tankové ofenzívy u Cambrai byly totiž perutě RFC určeny k přímé podpoře pozemních vojsk. Na počátku bitvy činilo McCuddenovo skóre 19 sestřelů, avšak s rostoucí intenzitou bojů se mělo brzy zvýšit. Britské stíhačky, především Camely, byly nasazeny jako stíhací bombardéry. Napadaly německá letiště, aby zabránily nepřátelským stíhačům dostat se do vzduchu, umlčovaly dělostřelecké baterie a ostřelovaly pěchotu.

Vzdušné souboje byly tvrdé, u Cambrai operovala mimo jiné i Jasta 5, jež byla jednou z nejúspěšnějších německých jednotek. 21. listopadu se ke Cambrai přesunula i Richthofenova JG 1, jejíž pohyby samozřejmě neopomněla sledovat 56. peruť.

McCudden se v prostoru bitvy několikrát utkal s nebývale útočnou letkou Albatrosů, kterou do bojů vodil letoun se zeleně natřeným ocasem. Jeho pilot, přezdívaný „Green Tail“ (Zelený ocas), byl velmi schopný a sestřelil několik britských letadel. Mezi letci RFC se zanedlouho stal velmi známým a i McCudden jej často vídal v akci. 23. listopadu se příslušníci 56. perutě utkali s letkou vedenou Green Tailem poprvé a 19. prosince Green Tail sestřelil jednoho z nich. Pro jednotku to byla citelná ztráta, protože Maybery, jenž byl tím sestřeleným letcem, až dosud dosáhl 21 vítězství.

Třebaže pozemní část ofenzívy u Cambrai skončila 6. prosince, boje ve vzduchu stále pokračovaly. McCuddenovi se v prosinci dařilo. 23. 12. sestřelil čtyři německé letouny. O pět dní později zničil během dvaceti minut tři dvoumístné LVG, přičemž první z nich překvapil útokem zezadu a německá posádka o něm neměla do poslední chvíle ani tušení. McCudden v tomto případě přiznal jistý pocit studu: „Hrozně nerad sestřeluji Huny, aniž by mě zpozorovali, protože i když se to shoduje s mojí naukou, je to proti té troše sportovních instinktů, které mi zůstaly.“

Další LVG sundal ze vzdálenosti 350 m (!). Jeho odhad byl později zpochybňován, ale McCudden trval na tom, že jeho úsudek byl správný. McCudden stále dokazoval, že disponuje vynikajícími schopnostmi stíhače. Navíc si jako bývalý mechanik pozorně všímal stavu a výkonu letounu i kulometů.


Němci se v té době soustředili především na výškový průzkum. Většina spojeneckých stíhaček se ani nemohla dostat do stejné výšky jako německé dvousedadlovky, osazené speciálními výškovými motory. McCudden se ale nehodlal jen tak vzdát, jako bývalý mechanik si dokázal svůj stroj „vyladit“ na nejvyšší výkon:

„Den za dnem jsem startoval a ve výškách 17 – 20 000 stop čekal na dvoumístné německé průzkumné letouny, které se za dobré viditelnosti na naší straně vyskytovaly vždy. Řekl bych, že někteří z těch Němčourů dostali šok, když letěli ve výšce 18 000 stop a najednou na ně shora zaútočilo „eséčko“. Zejména v zimě to byla opravdu výjimka, spatřit tohle letadlo nad hladinou 17 000 stop, která byla pro SE s motorem o výkonu 200 koní a s veškerou bojovou zátěží skutečnou mezí dostupu. Já jsem měl na stroji udělanou takovou spoustu drobných úprav, že jsem mohl vystoupat až do 20 000, kdykoli se mi zachtělo.“

Rok 1917 ukončil McCudden s 37 potvrzenými vítězstvími, což byl pozoruhodný výkon, kterého si všimli i ostatní kolegové, jak dokládá vzpomínka poručíka G. Lewise od 40. perutě RFC:

„Nejváženějším odborníkem je tu teď jistý McCudden. Zmíněného dne šlo jen na naší straně frontové linie k zemi osm Němců a z těch sestřelil tři on. Během tří dnů dostal celkem osm Němců, z nichž tuším sedm dopadlo u nás. Úspěch, jakému není rovno.“

Poslední rok



Byla to však tvrdě vykoupená sláva. McCudden byl během častých letů ve výškách kolem 7 000 metrů zcela promrzlý, vysílený a trpěl kyslíkovým dluhem. Za 2. sv. války byly povinné kyslíkové přístroje pro létání ve výškách větších než 4 000 m a zcela běžné byly vytápěné kabiny, nyní se ovšem o ničem takovém nikomu ani nesnilo:

„Cítil jsem se opravdu hodně zle. Nebylo to tou výškou nebo tím, jak jsem rychle klesal, ale prostě tím intenzivním chladem, který jsem zažil tam nahoře. Výsledkem bylo, že když jsem se dostal do menší výšky a vdechoval víc kyslíku, začalo mi silněji bít srdce a snažilo se mi línou a vychladlou krev hnát žilami až příliš rychle. Důsledkem byl pocit slabosti a vyčerpání, který si dokáže představit jen ten, kdo to zažil. Namouduši, nebylo mi dobře, a ten pocit, který jsem měl, když jsem se dostal dolů na zem a zase se mi vrátila do žil krev, nedokážu nazvat jinak než utrpení.“


24. ledna 1918 sestřelil McCudden dvoumístné DFW, konající dělostřelecké pozorování. Jeho komentář k tomuto vítězství odhaluje tvrdý profesionalismus vojáka z povolání: „Tato posádka si zasloužila zemřít, protože neměla ani nejmenší ponětí o tom, jak se bránit, což ukazuje, že během výcviku byla nepozorná a líná. Pravděpodobně mnohem raději jezdívali do Berlína, místo toho, aby se věnovali tréninku a naučili se co nejvíce. K takovým kolegům necítím žádné sympatie.“

Stejný profesionalismus mu ale umožňoval vyslovit i obdiv. Jednou zaútočil ve výšce 1200 m sám na dvoumístný DFW. Ten začal rychle klesat a obratně manévrovat a jeho střelec zahájil palbu z kulometu. McCuddenovi se zasekl Vickers a tak se musel spolehnout pouze na Lewis. Po pětiminutovém pronásledování se pouhých 150 m nad zemí raději odpoutal: „Ten Hun byl na mě příliš dobrý a nebezpečně mě ostřeloval. Kdybych vytrval, určitě by mě dostal, protože neexistoval trik, který by neznal, takže jsem tomu červenohnědému DFW přiznal vítězství.“

16. února sestřelil další čtyři nepřátelské letouny. 18. 2. se 56. squadrona opět utkala s letkou vedenou Green Tailem. McCudden po něm střílel a poslal jeho Albatros v plamenech k zemi. Německý pilot z hořícího letounu vypadl nebo vyskočil: „Řítil se do zkázy rychleji než jeho stroj. Pak jsem nalétl na další Albatros a okamžitě jej sestřelil. Musím říci, že pilot Albatrosu se zeleným ocasem musel být velice šikovný chlapík. Mnohokrát jsem obdivoval jeho letecké kvality. Jen doufám, že jsem ho zabil hned první kulkou.“

Tato epizoda ukazuje zoufalství pilotů, když stáli tváří v tvář ohni. Tehdy ještě neměli padáky a pokud začal jejich stroj hořet, mnoho z nich dávalo přednost smrti pádem z výšky před uhořením zaživa.

Často se spekuluje, kdo mohl být onen „Green Tail“. Toho dne totiž totiž žádné německé eso v boji nepadlo a McCudden takřka jistě sestřelil Vzfw. Kleina od Jasta 35, jenž měl na kontě pouze jedno vítězství. Legenda o "Green Tail" podle všeho vznikla po záměně řady letounů elitní Jasta 5 v předchozích střetnutích, jejíž všechny stroje měly natřené ocasy na zeleno...

K tomuto dni již činilo McCuddenovo skóre ohromujících 54 vítězství. Ale neustálý kolotoč bojových letů si začínal poznenáhlu vybírat svou daň, ačkoliv sám James to nejspíš nepostřehl. V rozporu se všemi svými zásadami začínal být příliš lehkomyslný, jak dokazuje další z jeho vzpomínek na závěr jedné vzdušné bitvy:

„Nefungoval mi ani jeden kulomet, ale cítil jsem se úžasně odvážný, a protože zbývající Pfalz a Albatros byly nemožné, začal jsem je honit, i když jsem neměl čím střílet, a jednou jsem do ocasu toho Pfalzu skoro narazil. Byl bych na jeho pilota mohl hodit vajíčkový granát, kdybych v tu chvíli u sebe nějaký měl.“

26. února narazil McCudden na Hannover Cl.III. Už v minulosti se s těmito stroji střetl a věděl, že se jedná o velmi odolné a robustní letouny, schopné snést značná poškození v boji a současně velmi obratné – dokázaly bez problémů utočit užší zatáčku než jeho S.E. 5a. Přesto se rozhodl bezhlavě zaútočit:

„Už jsem zaútočil na dost Hannoverů a některé jsem poškodil tak, že musely dolů, ale žádný jsem dosud nezničil, a tak jsem si řekl: - Tenhle Hannover sestřelím, nebo budu při tom pokusu sestřelen sám. – Zajistil jsem si si palebnou pozici, zachytil jsem do zaměřovače kabinu Hannoveru a pálil z obou kulometů, dokud se ten dvoumístný letoun nerozletěl na kusy. Vrak se zvolna snášel jako třepetavý pomník mého sedmapadesátého a na nějakou dobu posledního vítězství nad nepřítelem.“

Počátkem března byl McCudden povýšen na majora a odvelen zpět do Anglie. Jeho celkové skóre tehdy činilo 57 vítězství, z toho 19 sestřelů bylo klasifikováno jako „captured“ (dopadly na spojenecké straně linií), 28 „destroyed“ (zničeny, potvrzen jejich dopad na nepřátelské straně linií) a pouze 10 jako „out of control“ (sražen do neřízeného pádu, dopad nepozorován). U řady jeho kolegů naopak činila vítězství klasifikovaná jako „OOC“ podstatnou část jejich úspěchů. Daň však byla vysoká. Jeho nervy byly silně pocuchány, o čemž svědčí vzpomínka tohoto jinak velmi klidného a vyrovnaného muže na večer 1. března 1918, den před jeho odjezdem zpět do Anglie:

„Toho večera v posteli jsem o tom všem znovu přemýšlel a víc než kdy jindy litoval, že musím opustit ten život, který mi byl vším. Přiznám se, že jsem brečel.“

Pocty



V Anglii byl přivítán se všemi poctami, vyznamenání jen pršela – až dosud obdržel Military Cross, DSO a Bar a v dubnu byl vyznamenán za dosavadní službu Victoria Cross a stal se tak prvním příslušníkem nově vzniklé RAF, který obdržel toto nejvyšší britské vyznamenání, přičemž jej převzal z rukou krále v Buckinghamském paláci. V citaci k tomuto vyznamenání se také říká mimo jiné, že „jako velitel hlídek vždy projevil krajní udatnost a schopnosti, a to nejen ve způsobu jakým napadá a ničí nepřátele, ale též tím, jak během vzdušných bojů chrání nové příslušníky jeho letky a tak drží úroveň jejich ztrát na minimu.“

Po čtyřměsíčním odpočinku byl počátkem července James McCudden pověřen velením proslulé 60. squadrony RAF, ale nikdy je nepřevzal. Před cestou do Francie odletěl do Kentu, kde strávil noc se svojí rodinou. Ráno 9. 7. posnídal se svojí sestrou a přeletěl do Francie na letiště Auxi-le-Château, odkud měl pokračovat dále. Když vzlétal se svojí S.E. 5a, aby se přesunul na svoje nové působiště, vysadil mu při startu motor. V tu chvíli se dopustil věci, kterou jako instruktor přísně zakazoval všem nováčkům. Místo toho, aby nouzově přistál ve směru letu, otočil svůj letoun nazpět, aby se pokusil přistát na letišti. Letadlo v zatáčce ztratilo rychlost a zřítilo se. James utrpěl rozsáhlá poranění, kterým podlehl o dvě hodiny později po převozu do nemocnice, aniž by nabyl vědomí. Smrt si pro slavné stíhací eso přišla tím posledním způsobem, který by kdo čekal.

James Thomas Byford McCudden, VC, DSO a Bar,
MC a Bar, MM a Croix de Guerre, byl pohřben odpoledne 10. července 1918 na malém vojenském hřbitově ve Wavans, poblíž Auxi-I-Chateau. Piloti od 56., 60. a dalších perutí se zúčastnili obřadu, kde byl také přítomen generál
Salmond.

Obřad mnoho pilotů znechutil, jeden řekl, že to „bylo špatně uspořádané a provedené.“ Jiný k tomu dodal, že "...Richthofen - nepřítel - měl mnohem lepší pohřeb, a pokud
si někdo zaslouží skutečný pomník, byl to McCudden.“


Poslední rozloučení s tímto hrdinou je tedy v příkrém rozporu s posledními slovy citace k jeho vyznamenání Viktoriiným křížem:

"Tento důstojník je považován, jak množstvím vítězství, jichž dosáhl, tak svou nebojácností a ohromnými službami, které prokázal své vlasti, za hodného nejvyšší pocty."




Prameny:

Alex Revell: Victoria Cross, WWI Airmen and Their Aircraft, Stratford, nakl. Flying Machines Press, 1997, ISBN: 9781891268007
Christopher Shores, Norman Franks, Russell Guest: Above the Trenches, nakl. Grub Street, Londýn, 1996, ISBN: 9780948817199
Norman Franks: SE 5/5a Aces of World War I, Osprey Publishing, Oxford, 2007, ISBN: 9781846031809
M. von Richthofen: Rudý letec, nakl. REVI, Ostrava 1997, ISBN 80-85957-02-7
N. Steel a P. Hart: Rachot v oblacích, nakl. BETA Dobrovský, Praha 2003, ISBN 80-7306-074-4
R. Townshend Bickers: Von Richthofen, nakl. Jota, Brno 1997, ISBN 80-7217-014-7
E. a J. Lawsonovi: První letecká válka, nakl. Jota, Brno 1997, ISBN80-7217-035-X
https://www.acepilots.com/wwi/br_mccudden.html
www.theaerodrome.com
www.rafmuseum.org.uk
www.geni.com
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/McCudden-James-Thomas-Byford-t9118#25886Verze : 9
MOD
McCudden v kokpitu stíhačky SE 5.
URL : https://www.valka.cz/McCudden-James-Thomas-Byford-t9118#52523Verze : 0
MOD


S.E. 5a sériové číslo B4863, 56. peruť, letiště Estrée Blanche, podzim 1917. Peruť letoun poháněný motorem Hispano-Suiza o 200 ks převzala počátkem září 1917. Létal na něm velitel letky B Capt. James McCudden, jenž na něm dobyl 7 ověřených vítězství. 2. 11. 1917 na něm za tmy při přistání havaroval Lt. Slingsby, když narazil do budovy. Stroj byl předán do opravy a po osazení novým motorem odeslán ke 40. peruti, kde byl definitivně zničen v dubnu 1918 opět při havárii při přistání. Pilot poručík Willis naštěstí přežil. Letoun je zobrazen v podobě, v jaké na něm létal J. McCudden. Spodní plochy v barvě lakovaného plátna, horní a boční khaki PC 10. Bílý pruh na zádi značí příslušnost k letce B. Písmeno G je označením pilota a opakovalo se i na horní nosné ploše (bílé) a spodní nosné ploše (černé). Podle fotografií byl stroj osazen krátkými výfuky, nikoliv dlouhými.


Linked from : https://www.valka.cz/topic/postview/612472
URL : https://www.valka.cz/McCudden-James-Thomas-Byford-t9118#612473Verze : 0
MOD
https://en.wikipedia.org/wiki/James_McCudden
www.theaerodrome.com

McCudden, James Thomas Byford - oficiální fotografie J. T. B. McCuddena z roku 1918

oficiální fotografie J. T. B. McCuddena z roku 1918
McCudden, James Thomas Byford - mladý McCudden na leteckých manévrech RFC na motorce Moto Reve model 1913

mladý McCudden na leteckých manévrech RFC na motorce Moto Reve model 1913
McCudden, James Thomas Byford - V době kdy sloužil jako pozorovatel

V době kdy sloužil jako pozorovatel
McCudden, James Thomas Byford - Zde už jako stíhací pilot v roce 1917, když už měl Vojenský kříž, Vojenskou medaili a francouzský Válečný kříž

Zde už jako stíhací pilot v roce 1917, když už měl Vojenský kříž, Vojenskou medaili a francouzský Válečný kříž
McCudden, James Thomas Byford - Oficiální portrét McCuddena namalovaný irem Williamem Orpenem v roce 1918 v době, kdy byl vedoucím esem RFC.

Oficiální portrét McCuddena namalovaný irem Williamem Orpenem v roce 1918 v době, kdy byl vedoucím esem RFC.
URL : https://www.valka.cz/McCudden-James-Thomas-Byford-t9118#649192Verze : 0
https://en.wikipedia.org/wiki/James_McCudden

McCudden, James Thomas Byford - McCuddenova chlouba, jeho osobní vylepšený R.A.F. S.E.5a s.č. B8491 s taktickým označením G
Byl to stroj, který si McCudden vlastnoručně upravil, aby mohl dosáhnout extrémních výšek.
Zvláštností byly zakázkové vysokotlaké kované písty, které dodávaly větší výkon. V zájmu úspory váhy odřízl několik stop výfuku a ze sestřeleného německého letadla vzal vrtuli a předělal svou dvoulistou vrtuli na čtyřlistou, což přidalo nějakých 5 kilometrů v maximální rychlosti. 
Další vychytávkou byly jednodušší žaluzie chladiče motoru, což mělo za následek možnost ohřívání kokpitu teplem od motoru (což ve vysokých výškách, kde panují teploty pod bodem mrazu je velmi vítaná výhoda).
Výkony tohoto stroje nejsou moc zdokumentované, ale údajně dokázal dosáhnout výšky 10 000 stop za 9 minut, čímž překonal standardní S.E.5a o 5 minut! A poznamenal si, že měl v přízemním letu rychlost 135 mil (214 km/h).
Celkem s tímto strojem dosáhl 31 sestřelů.

McCuddenova chlouba, jeho osobní vylepšený R.A.F. S.E.5a s.č. B8491 s taktickým označením "G"
Byl to stroj, který si McCudden vlastnoručně upravil, aby mohl dosáhnout extrémních výšek.
Zvláštností byly zakázkové vysokotlaké kované písty, které dodávaly větší výkon. V zájmu úspory váhy odřízl několik stop výfuku a ze sestřeleného německého letadla vzal vrtuli a předělal svou dvoulistou vrtuli na čtyřlistou, což přidalo nějakých 5 kilometrů v maximální rychlosti.
Další vychytávkou byly jednodušší žaluzie chladiče motoru, což mělo za následek možnost ohřívání kokpitu teplem od motoru (což ve vysokých výškách, kde panují teploty pod bodem mrazu je velmi vítaná výhoda).
Výkony tohoto stroje nejsou moc zdokumentované, ale údajně dokázal dosáhnout výšky 10 000 stop za 9 minut, čímž překonal standardní S.E.5a o 5 minut! A poznamenal si, že měl v přízemním letu rychlost 135 mil (214 km/h).
Celkem s tímto strojem dosáhl 31 sestřelů.

URL : https://www.valka.cz/McCudden-James-Thomas-Byford-t9118#649194Verze : 5

Tabulka sestřelů J. McCuddena:


Poř. č.DatumČasTyp zničeného letounuVlastní strojJednotkaMístoKlasifikace sestřeluProtivníkPoznámka
1.6.9.1916 13:15dvousedadlovka CD.H.2 s. č. 598529. peruťHouthem-Gheluwezničen
2.26.1.1917 10:05dvousedadlovka CD.H.2 s. č. 785829. peruťFicheauxzničen
3.2.2.1917 14:50dvousedadlovka CD.H.2 s. č. 785829. peruťjihovýchodně lesa Adinferzničenve spolupráci: Maj. A. W. Grattan-Bellew
4.6.2.1917 14:00Albatros C.IIID.H.2 s. č. 785829. peruťles Adinferzničen
5.15.2.1917 12:00Roland C.IID.H.2 s. č. 600229. peruťMonchyzničen
6.21.7.1917 19:30-20:30Albatros D.VS.E.5 s. č. A894556. peruťles Polygonsražen do neřízeného pádu
7.26.7.1917 20:15Albatros D.VSopwith Pup s. č. B175666. peruťGheluwesražen do neřízeného pádu
8.18.8.1917 6:30-7:30Albatros D.VS.E.5a s. č. B51956. peruťvýchodně Houthemsražen do neřízeného pádu
9.19.8.1917 16:30-17:30Albatros D.VS.E.5a s. č. B51956. peruťGheluveltsražen do neřízeného páduSvodka generálního štábu: Capt. J. T. B. McCudden, 56. peruť, vedl svou hlídku k útoku shora na formaci nepřátelských letadel, zvolil si jedno zbarvené rudými a žlutými pruhy a srazil je do neřízeného pádu
10.20.8.1917 18:50Albatros D.VS.E.5a s. č. B51956. peruťjihovýchodně lesa Polygonzničen v plamenechVzfw. Karl-Josef Oehler padl, Jasta 24
11.20.8.1917 19:00Albatros D.VS.E.5a s. č. B51956. peruťles Polygonsražen do neřízeného páduSvodka generálního štábu: Captain J. T. B. McCudden, 56. peruť, při vedení hlídky letounů S.E.5, napadl zahájil palbu na NL, které vzplanulo havarovalo. Krátce nato spatřil S.E. tísněné dvěma NL, takže se mu pustil na pomoc. Jedno NL kleslo a začalo stoupat a ve chvíli, kdy se srovnalo, Capt. McCudden zahájil palbu a těsně se mihnul kolem nepřítele, který přešel do zcela neovládaného pádu
nepotvrzen14.9.1917 18:00Albatros D.VS.E.5a s. č. B486356. peruťRoulerspřinucen k přistání za nepřátelskou linií
12.19.9.1917 12:15Rumpler CS.E.5a s. č. B486356. peruťRedinghemzničenCaptain J. T. B. McCudden, 56. peruť, při hlídce ve výšce 18 000 stop nad Bois de Biez, viděl NL přelétat linie ve výšce 14 000 stop a s využitím slunce dosáhl výhodné pozice a sestřelil ho, NL havarovalo těsně na východ od linií
nepotvrzen21.9.1917 13:00dvousedlovka CS.E.5a s. č. B486356. peruťGheluwepřinucen k přistání za nepřátelskou linií
13.23.9.1917 18:00-18:30DFW C.VS.E.5a s. č. B486356. peruťseverovýchodně Houthemzničenpilot Uffz. Rudolf Franke (padl), pozorovatel Lt. Gustav Rudolph (padl), FA 6
14.27.9.1917 15:55-17:50LVG C.VS.E.5a s. č. B486356. peruťjihozápadně Langemarckzničen za vlastními liniemipilot Uffz. Hans Gossler (padl), pozorovatel Uffz. Bruno Wiedemann (padl), Schusta 27b
15.28.9.1917 8:00Albatros D.VS.E.5a s. č. B486356. peruťjižně lesa Houthoulstzničenpilot Ltn. Herbert Pastor (padl), Jasta 29Svodka generálního štábu: Capt. J. T. B. McCudden, 56. peruť, napadl se svojí formací střemhlav NL a jeden vybraný zničil. Křídla se utrhla před dopadem tohoto NL na zem a pilot vypadl ve výšce 8000 stop.
nepotvrzen1.10.1917 14:50Rumpler CS.E.5a s. č. B486356. peruťHerliessražen do neřízeného pádu
16.1.10.1917 17:50Albatros D.VS.E.5a s. č. B486356. peruťWestroosebekesražen do neřízeného páduVe spolupráci: Lt. Leonard Barlow, Lt. Arthur Rhys-Davids, Lt. M. H. Coote, Lt. D. J. Reason
17.17.10.1917 10:25LVG C.VS.E.5a s. č. B486356. peruťjižně Vlammertinghezničen za vlastními liniemiosádka Oblt. Ernst Hädrich (pozorovatel), Flg. Heinrich Horstmann (pilot) od FA 8 zahynula
18.21.10.1917 13:00Rumpler C.IVS.E.5a s. č. B486356. peruťMarzingarbezničen za vlastními liniemiosádka Uffz. Richard Hiltwein (pilot), Lt. Hans Laitko (pozorovatel) od FA 5 zahynula
19.18.11.1917 9:40DFW C.VS.E.5a s. č. B3556. peruťBellicourtzničenTéměř jistě Lt. Schwarzer (zraněn) a Lt. Ernst (zraněn) od FA A 259Svodka generálního štábu: "V průběhu hlídky nad frontou zpozorovaly S.E.5 56. perutě dvoumístný letoun mířící na západ a kapitán J. McCudden se spustil za jeho ocas a po salvě z obou kulometů se německý střelec zhroutil. Stroj spadl a rozbil se o zákop v nepřátelských liniích."
20.23.11.1917 12:00Albatros D.VS.E.5a s. č. B3556. peruťvýchodně Noyelleszničen Vzfw. Karl Bey od Jasta 5 zahynulSvodka generálního štábu: "kapitán J. McCudden, 56. peruť, viděl dva stíhače Albatros útočit na Bristol Fighter, zapojil se do boje a zničil jeden z německých strojů."
21.29.11.1917 7:30DFW C.VS.E.5a s. č. B3556. peruťjižně Bellicourtzničenosádka Lt. Kurt Dittrich a Lt. Manfred Hoettger od FA 202(A) zahynula
22.29.11.1917 13:15DFW C.VS.E.5a s. č. B3556. peruťRouvroyzničenosádka Lt. Werner Georg Dietrich a Lt. Dietrich Schenk od FA 268(A) zahynula
23.30.11.1917 11:15LVG C.VS.E.5a s. č. B3556. peruťjihovýchodně Havrincourtzničen za vlastními liniemi Osádka Vzfw. Wilhelm Flohrig a Gefr. Eckerle od FA 19 zajata; Vzfw. Flohrig podlehl zraněnímHlášení J. McCuddena: "V 11:15 jsem viděl 2 dvousedadlové NL přilétal západně přes Fontaine. Zajistil jsem si dobrou pozici za předním NL a vypálil dobrou dávku z obou zbraní. Motor NL se zastavil a z chladiče proudila voda. Když NL klouzalo na západ, nechal jsem ho v pořádku přistát a pak jsem přistál sám, protože střelec NL zasáhl můj motor výbušnou kulkou. NL přistál JV od Havrincourt neporušený, s výjimkou děr po kulkách. Pilot těžce zraněn."
24.5.12.1917 12:40Rumpler C.VIIS.E.5a s. č. B489156. peruťHermieszničen za vlastními liniemiosádka Lt. Fritz Pauly a Lt. Ernst Sauter od FA 45b zahynula
25.6.12.1917 10:25Rumpler CS.E.5a s. č. B3556. peruťseverozápadně St. QuentinzničenLt. Martin Becker (pozorovatel) a Uffz. Karl Pohlisch (pilot) od FA 225(A) zahynuli
26.6.12.1917 15:00Albatros D.VS.E.5a s. č. B489156. peruťFontainesražen do neřízeného pádu
27.15.12.1917 11:05Rumpler CS.E.5a s. č. B489156. peruťvýchodně Bois de Vaucelleszničen
28.22.12.1917 12:05DFW C.VS.E.5a s. č. B489156. peruťjihozápadně St. Quentinzničenpilot Uffz. Anton Bode (údajně letěl sám) od Schusta 5 padl
29.23.12.1917 11:25LVG CS.E.5a s. č. B489156. peruťAnguilcourtzničen
30.23.12.1917 12:20Rumpler CS.E.5a s. č. B489156. peruťContescourtzničen za vlastními liniemiosádka Lt. Otto Horing Lt. Albert Emil Tibusseck od FA 23 zahynula
31.23.12.1917 14:40Rumpler CS.E.5a s. č. B489156. peruťGouzeaucourtzničen za vlastními liniemiosádka od Bogohl 7 zajata, jména neznámá
32.23.12.1917 15:30LVG C.VS.E.5a s. č. B489156. peruťMetz-en-Couturezničen za vlastními liniemiosádka Vzfw. Kurt Boje a Vzfw. Friedrich Niemann od Schusta 12 zahynula
33.28.12.1917 12:15Rumpler CS.E.5a s. č. B489156. peruťles Veluzničen za vlastními liniemiosádka Uffz. Munck a Lt. Rucker od FA 7 zahynula
34.28.12.1917 12:30Rumpler CS.E.5a s. č. B489156. peruťFlerszničen za vlastními liniemipozorovatel Lt. Hans Adolf Georg Mittag a pilot Uffz. Oskar Güntert od FA 40 zahynuli
35.28.12.1917 12:55LVG CS.E.5a s. č. B489156. peruťles Havrincourtzničen za vlastními liniemiosádka Lt. Albert Weinrich a Lt. Walter Bergmann od FAA 210 zahynula
36.29.12.1917 8:55LVG CS.E.5a s. č. B489156. peruťHavrincourtzničen za vlastními liniemiOsádka Vzfw. Kurt Gerschel (pilot), Uffz. Lehnert (pozorovatel) od Schusta 10 zajata, Vzfw. Gerschel podlehl zraněnímHlášení J. McCuddena: "Opustil jsem letiště v 9:00 a přeletěl linie východně od Gouzeaucourt v 9:45 ve výšce 14 000 stop. Spatřil jsem tři nepřátelské dvousedlovky přilétat směrem na západ. Vrhl jsem se na ně, následován mojí hlídkou a pronásledoval jsem jedno LVG z 13 500 stop až k zemi. NL předstíral, že přistává v našich liniích, ale znovu nahodil motor a vydal se na severovýchod ve výšce asi 10 stop. Znovu jsem ho vedl na západ, ale on se otočil na východ, takže jsem do něj vystřelil další dávku, po níž spadl do ploché vývrtky a v 9:55 havaroval poblíž Havrincourtu."
37.29.12.1917 14:00LVG CS.E.5a s. č. B489156. peruťseverovýchodně Epehyzničen za vlastními liniemiOsádka Lt. Georg Müller a Lt. Walter Dern od FA 33 zahynulaHlášení J. McCuddena: "V 1:50 jsem se spustil na LVG nad Gouzeaucourt ve výšce 15 000 stop. NL mě viděl a začal kroužit doleva, střelec NL střílel na velkou vzdálenost. Po půl tuctu otáček NL sklopil nos dolů a začali jsme klesat na západ. Nyní jsem do něj vystřelil buben kulometu Lewis a 100 ran z Vickerse na vzdálenost 100 yardů, pak mu upadla pravá křídla a trosky dopadly v našich liniích severovýchodně od Epéhy v 1:55."
38.9.1.1918 11:30LVG CS.E.5a s. č. B489156. peruťGraincourtzničen za vlastními liniemi
39.13.1.1918 9:40LVG CS.E.5a s. č. B489156. peruťvýchodně Le Haucourtzničen za vlastními liniemiosádka od FAA 264;pilot Notler zabit, pozorovatel Max Pappenheimer dokázal přistát a byl zajat
40.13.1.1918 9:50DFW C.VS.E.5a s. č. B489156. peruťseverně Vendhuilezničen za vlastními liniemiosádka Vzfw. Hans Rautenberg a Lt. Gerhard Besser od Bogohl 7 zahynula
41.13.1.1918 10:05LVG CS.E.5a s. č. B489156. peruťLempirezničen za vlastními liniemimožná Lt. Max Rittermann od Bogohl 7 (zahynul)
42.20.1.1918 10:30LVG CS.E.5a s. č. B3556. peruťseverovýchodně Cambraizničenosádka Uffz. Gustav Mosch (pilot) a Lt. Friedrich Bracksiek (pozorovatel) od FA A 202 zahynula
43.24.1.1918 13:55DFW CS.E.5a s. č. B489156. peruťVitryzničenmožná Lt. Pallocks od FAA 240, jenž podlehl svým zraněním
44.25.1.1918 14:45Rumpler CS.E.5a s. č. B489156. peruťItancourtzničen
45.30.1.1918 11:15Albatros D.VS.E.5a s. č. B489156. peruťAnneuxsražen do neřízeného pádupilot Vzfw. Adam Barth od Jasta 10 zahynul
46.30.1.1918 11:15Pfalz D.IIIS.E.5a s. č. B489156. peruťAnneuxsražen do neřízeného pádu
47.2.2.1918 10:40LVG C.VS.E.5a s. č. B489156. peruťvýchodně Veluzničen za vlastními liniemiosádka Vzfw. Erich Szafranek a Lt. Werner Kuczowski od Bogohl 7 zahynula
48.16.2.1918 10:35Rumpler CS.E.5a s. č. B489156. peruťjihozápadně Caudryzničen
49.16.2.1918 10:45DFW C.VS.E.5a s. č. B489156. peruťseverovýchodně Le Cateletzničen osádka Lt. Fritz Düsterdieck (pozorovatel) a Uffz. Max Hänicke (pilot) od FAA 269 zahynula
50.16.2.1918 11:10Rumpler CS.E.5a s. č. B489156. peruťHargicourtzničen
51.16.2.1918 12:30Rumpler C.IVS.E.5a s. č. B489156. peruťLagnicourtzničen za vlastními liniemiosádka Vzfw. Heinrich Lechleitner a Vzfw. Lorenz Zeuch od Schusta 29 zahynula
52.17.2.1918 10:25LVG C.VS.E.5a s. č. B489156. peruťGuemappesražen do neřízeného páduosádka Lt. Otto Jablonski (pozorovatel) a Vzfw. Josef Klauke od FA A 263 zahynula.Jiným možným přemožitelem této osádky by mohl být Lt. K. W. Junor od 56. sqn., který získal sestřel přibližně v témže čase a prostoru, avšak nárokoval zničení Albatrosu D.V
53.18.2.1918 9:40Albatros D.VS.E.5a s. č. B489156. peruťVitryzničenpilot Uffz. Julius Kaiser od Jasta 35 zahynul
54.18.2.1918 9:45Albatros D.VS.E.5a s. č. B489156. peruťQuiery la MottezničenPilot Uffz. von Stein od Jasta 35 zraněn.Svodka generálního štábu: "Kapitán J.B. McCudden, 56. peruť, vedl formaci, s níž se vrhl na čtyři nepřátelské stíhačky. Krátce vystřelil na vedoucího, jehož stroj vzplál a pilot vypadl. Kapitán McCudden poté vystřelil dlouhou dávku ze vzdálenosti 100 yardů do dalšího z nepřátelských stíhacích letadel, to šlo strmě k zemi a bylo spatřeno, že havarovalo."
55.21.2.1918 13:47DFW C.VS.E.5a s. č. B489156. peruťjižně MaricourtzničenOsádka Lt. Karl Johann Heger (pozorovatel) a Vzfw. Erich Klingenberg (pilot) od FA A 235 zahynula. Svodka generálního štábu: "Kapitán J. McCudden, 56. peruť, zaútočil na nepřátelský dvousedadlový letoun ve výšce 9 000 stop nad Acheville. Poté, co z každé zbraně vystřelil čtyři výstřely, nepřátelský stroj vzplál a narazil na železniční trať jižně od Mericourtu". Z deníku FA A 235: "Dne 21.2.1918 byli Vizefeldwebel Erich Klingenberg a Leutnant der Reserve Karl Johann Heger se svým DFW C.V překvapivě napadeni nad Acheville jednosedadlovkou a sestřeleni v plamenech. Ve výšce asi 400 metrů jeden svědek viděl pozorovatele, jak se vrhá z letadla, které spadlo do předních pozic naší pěchoty. Vizefeldwebel Klingenberg se ve 160 bojových misích osvědčil jako odvážný a obezřetný pilot."
56.26.2.1918 11:20Rumpler CS.E.5a s. č. B489156. peruťOppyzničenOsádka Lt. Rudolf Binting a Vzfw. Otto Kresse od FA 7 zahynula.
57.26.2.1918 11:30Hannover CS.E.5a s. č. B489156. peruťCherisyzničenOsádka Uffz. Max Schwaier a Lt. Walter Jager od FA A 293 zahynula.

Zdroje:
Christopher Shores, Norman Franks, Russell Guest: Above the Trenches, nakl. Grub Street, Londýn, 1996, ISBN: 9780948817199
https://www.theaerodrome.com
https://www.frontflieger.de/
URL : https://www.valka.cz/McCudden-James-Thomas-Byford-t9118#658349Verze : 1
MOD
Diskuse
Červenec 1918 byl pro nově vzniklou RAF zřejmě nejtěžším měsícem války.
7. července zemřelo během letecké nehody tehdy vedoucí eso RAF James McCudden,
26. července zemřelo vedoucí eso RAF, Edward "Mick" Mannock, v ten den paradoxně jeho žák, vedoucí irské eso George McElroy obdržel 2. sponu k Vojenskému kříži. Sám o 5 dní později, 31. července zemřel.
Británie tak v průběhu jednoho měsíce přišla o 3 své nejlepší piloty.
O měsíc dříve mělo i australské letecké nebe další přírustky, když během 5 dnů do něj odešli dvě největší australská esa.
27. května, zemřelo při nočním stíhání nejúspěšnější australské eso Robert A. Little a o 5 dní později v pořadí druhý za ním Roderic "Stan" Dallas, který zahynul v leteckém souboji 1. června.
URL : https://www.valka.cz/McCudden-James-Thomas-Byford-t9118#631864Verze : 5