Main Menu
User Menu

SSB - Projekt V611 (kód NATO: Zulu IV)

ДПЛРБ - Проект В611

     
Název:
Name:
Projekt V611
Originální název:
Original Name:
Проект В611
Kategorie:
Category:
raketonosná ponorka
Přehled vyrobených plavidel:
Summary of Built Boats:
B-67
Posádka:
Crew:
72 osob, z toho / persons, from this
- 12 důstojníků / officers
- 60 ostatních / others
Technické údaje:
Technical Data:
 
Standardní výtlak:
Standard Displacement:
1890 t
Plný výtlak:
Full Load Displacement:
? t
Výtlak pod hladinou:
Submerged Displacement:
2415 t
Délka:
Length:
90,5 m
Šířka:
Beam:
7,5 m
Ponor:
Draught:
5,1 m
Pohon:
Propulsion:
 
Typ:
Type:
3x dieselový motor 37D (3x 1491.4 kW)
1x elektromotor PG102 (1x 2013.4 kW)
2x elektromotor PG101 (2x 1006.7 kW)
2x elektromotor pro ekonomickou plavbu PG104 (104.4 kW)
3x sada akumulátorových baterií 46CU (3x 112 článků)
Výkon:
Power:
4474.2 kW při ? ot/min
Šrouby:
Propellers:
3
Zásoba paliva:
Fuel Load:
? t
Výkony:
Performance:
 
Rychlost na hladině:
Surfaced Speed:
30.9 km/h
Rychlost pod hladinou:
Submerged Speed:
23.1 km/h
Dosah na hladině:
Surfaced Range:
6759.8 km při rychlosti ? km/h
Dosah pod hladinou:
Submerged Range:
537.1 km při rychlosti 3.7 km/h
Maximální hloubka ponoření:
Maximum Depth:
200 m
Výzbroj a vybavení:
Armament and Equipment:
 
Výzbroj:
Armament:
1x systém řízení torpédové střelby PUTS-L6-4
10x torpédomet 533 mm (6x přední, 4x zadní)
- zásoba 10 torpéd
1x raketový komplex D-1
- zásoba 2 rakety R-11FM
Vybavení:
Equipment:
1x attack periscope on rotating platform S-2
1x anti-aircraft periscope on rotating platform S-8
radar for search surface and air targets Flag
station for search radar signals Nakat
noise-pelengation station Fenix
hydroacustic system Tamir-5LS
gyro-compass Kurs-3 (in the full completation)
equipment for work diesel engines under water
Uživatelské státy:
User States:
SSSR
Poznámka:
Note:
Vývojová ponorka pro vývoj nosiče balistických raket
Autonomnost: 58 dnů
Ekonomická rychlost pod vodou: 3,7 km/h
Dosah pod hladinou 537,1 km při rychlosti 3,7 km/h
Kód NATO: Zulu IV
Zdroje:
Sources:
Ju.V.Apalkov, D.I.Mant, S.D.Mant - Tuzemské námořní balistické rakety a jejich nosiče (Galeja Pring, Petrohrad 2006)
Podvig, P.A. - Strategické jaderné zbraně Ruska
Koršunov + Kutovoj - Balistické rakety sovětského a ruského námořnictva
Širokorad, A.B. - Encyklopedie tuzemských raketových zbraní 1817 - 2002
Širokorad, A.B. - Ohnivý meč ruského námořnictva
Preston, Antony - Submarine Warfare
Šturm glubiny
Enciklopedija korablej
VMF Rossii
Russian ships info
URL CZ: https://www.valka.cz/SSB-Projekt-V611-kod-NATO-Zulu-IV-t90330#337861Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/1044-1055-1051-1056-1041-1055-1088-1086-1077-1082-1090-1042-611-t90330#337861Version : 0
Projekt V611 - bokorys a půdorys ponorky
SSB - Projekt V611 (kód NATO: Zulu IV) - Projekt V611 - bokorys a půdorys ponorky

Projekt V611 - bokorys a půdorys ponorky
URL CZ: https://www.valka.cz/SSB-Projekt-V611-kod-NATO-Zulu-IV-t90330#374256Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/1044-1055-1051-1056-1041-1055-1088-1086-1077-1082-1090-1042-611-t90330#374256Version : 0
Projekt V611 - částečný řez ponorkou v oblasti raketových šachet
SSB - Projekt V611 (kód NATO: Zulu IV) - Projekt V611 - částečný řez ponorkou v oblasti raketových šachet

Projekt V611 - částečný řez ponorkou v oblasti raketových šachet
URL CZ: https://www.valka.cz/SSB-Projekt-V611-kod-NATO-Zulu-IV-t90330#374261Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/1044-1055-1051-1056-1041-1055-1088-1086-1077-1082-1090-1042-611-t90330#374261Version : 0
Historie třídy Projekt V611


V roce 1953 velení VMF, tvůrci raket a stavitelé plavidel předložili návrh vedení státu osadit část nových ponorek balistickými nebo křídlatými raketami.


Tato myšlenka byla schválena tím spíše, že Američané již přistoupili k dozbrojení svých ponorek podobnými zbraněmi.


V lednu 1954 rada ministrů SSSR přijala usnesení "O provedení projektovo-experimentálních prací k vyzbrojení ponorek balistickými raketami dalekého dosahu...".


Tento přísně tajný program dostal kódový název "Vlna" ("Волна").


Hlavním konstruktérem budoucí raketonosné ponorky byl jmenován N.Isanin, rakety řešil v SKB-1 S.Koroljov.


Stála před nimi velká práce a to především proto, že nikdo netušil, jak se bude dařit provádět odpálení rakety z kývající platformy, jaký bude vliv výtokových plynů rakety na startovací zařízení a trup ponorky, jestli rakety vydrží dlouhodobý kývavý pohyb a tlak v hloubce.


Vlastní šachtu bylo potřeba vyvinout v prvém pořadí. Konkrétně, jak napsal V.Žarkov, pracovník speciální projektově-montážní strojírenské kanceláře Malachit: "...je potřebné vyvinout principiálně nový agregát, který bude schopen udržovat raketu po jejím naložení na ponorku, zasunout ji do šachty, vyzvednout před startem a uvolnit ze zámků startovacího zařízení v potřebném okamžiku. Všechny tyto operace bylo nutné provést za 5 minut, při vlnobití do 5 balů s raketou o váze kolem 5 tun!".


V srpnu 1954 projektu raketonosné ponorky dali index V611, jeho hlavní zbraní se stala balistická raketa R-11, kterou podle potřeb námořnictva dopracovali a dostala označení R-11FM. V srpnu byl tedy projekt potvrzen.


Jako základ k raketonosné ponorce vzali ponorku existující třídy Projekt 611.


Ze čtvrtého úseku odebrali jednu sadu akumulátorů, v jeho přední části a dozadu prodloužené věži smonovali dvě vertikální šachty délky 14 m o průměru 2 m.


Byla sejmuta dělostřelecká výzbroj (jen tak mimochodem, dělostřelecká výzbroj byla sejmuta ze všech ponorek třídy Projekt 611 do roku 1956) a část náhradních torpéd.


Pro zabezpečení raketové střelby byl na ponorce instalován gyroskopický azimut horizontu typu Saturn, který byl určen ke korekci parametrů kývání a bočení. Dále byl nainstalován výpočetní systém Dolomit k vydání informace o souřadnicích cíle palubnímu systému řízení rakety R-11FM.


K prověření nových zařízení byly vyrobeny zkušební stendy.


Letové zkoušky rakety byly zahájeny začátkem roku 1955 na polygonu Kapustin Jar.


V roce 1954 byla do závodu Severní loděnice č.402 v Molotovsku (nyní Severodvinsk) předána o rok dříve v Leningradu vyrobená ponorka B-67. Plavba z Leningradu do Molotovska se uskutečnila přes Bělomořsko-Baltský kanál.


B-67 umístili do doku a poté do zakryté loděnice, odřezali část lehkého trupu a zadní část věže a dále pracovali tak, jak bylo předepsáno v projektu V611.


Raketová střelba mohla být provedena pouze tehdy, pokud byla ponorka vynořena na hladině, při vlnobití do 4 až 5 balů a rychlosti od 8 do 12 uzlů.


Předstartovní příprava raket k odpálení byla prováděna při poloze ponorky pod hladinou a byl na ni potřebný čas do 2 hodin.


Odpálení první rakety mohlo být provedeno 5 minut po vynoření ponorky na hladinu. Za tu dobu se odpalovací stůl zvedl na úroveň horní hrany věže ponorky.


11.září 1955 byla na palubě B-67 vztyčena vlajka VMF.


První vyplutí na raketovou střelbu bylo určeno na pátý den po přijetí ponorky do výzbroje.


Za podmínek velmi přísného utajení, v noci ze 14. na 15.září, byla na palubu ponorky umístěna raketa.


Na palubu ponorky přišli N.Isanin a S.Koroljov a také další představitelé průmyslu i námořního polygonu.


Kapitán 2. stupně F.Kozlov (nyní Hrdina Sovětského svazu, kontr-admirál v záloze) vyvedl B-67 na volné moře.


Až poté, co nabrala ponorka bojový kurz, připlul k ní na člunu a pak vstoupil na její palubu admirál L.A.Vladimirskij, který v té době vykonával funkci zástupce Vrchního velitele VMF pro stavbu plavidel a výzbroj.


Aby byla zabezpečena přesná střelba, nedaleko od vesnice Něnoks byly umístěny směrové znaky, které plnily úlohu zaměření.


Na vodě, v místu startu, byla umístěna bóje.


Hodinu před plánovaným odpálením rakety byla zahájena rakety ke startu.


16.září 1955 v 17 hodin 32 minut MDT byla z prostoru Bílého moře úspěšně odpálena z paluby ponorky v poloze na hladině balistická raketa.


Brzy přišlo hlášení z místa cíle, že raketa po překonání 250 km dopadla do místa cíle s potřebnou přesností.


Celkem bylo v roce 1955 provedeno z paluby B-67 8 zkušebních střeleb.


Na základě zkoušek B-67 byly v CKB-16 průběžně prováděny úpravy projektu V611. Koncem roku 1955 byly tyto práce dokončeny a nový projekt dostal označení Projekt AV611.


11.listopadu byla ponorka opět začleněna do sestavy VMF, tentokrát v roli výcvikově-zkušebního plavidla.


Pod velením kapitána 3. stupně I.Guljajeva (nyní kapitán 1. stupně v záloze, Hrdina Sovětského svazu) pak ponorka pokračovala ve zkouškách. Posádka prověřovala hermetičnost šachet při dlouhé plavbě i za podmínek bouře a ve velkých hloubkách.


Kromě toho koncem roku 1957 ponorku bez posádky ponořili a 80 až 125 m od jejího trupu shodili několik hlubinných bomb, při čemž jedná hlubinná bomba explodovala přímo nad raketovými šachtami.


Potom ponorku vyzvedli a pečlivě je celo prohlédli. Mírně poškozeny byly pouze jednotlivé mechanismy, raketové šachty zůstaly nepoškozeny.


Jedné z plaveb, při které byly úspěšně vypuštěny obě rakety, se znovu účastnil S.Koroljov. Na tento okamžik vzpomíná I.Guljajev takto: "Už jsme se vraceli, když jsem Sergeje Pavloviče pozval do své kajuty. On mně řekl 'Já ale nepiju, tím méně líh.' Bylo ale vidět, že nechtěl pokazit dobrou atmosféru a zvedl skleničku. Poté co ji vypil nečekaně řekl 'Ty nevíš nic, Ivane Ivanoviči. Tak, snad, pít nezačneš...' "


V roce 1958 byly letové zkoušky R-11FM ukončeny a v únoru 1959 byl raketový komplex D-1 s balistickou raketou R-11FM přijat do výzbroje.
URL CZ: https://www.valka.cz/SSB-Projekt-V611-kod-NATO-Zulu-IV-t90330#374260Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/1044-1055-1051-1056-1041-1055-1088-1086-1077-1082-1090-1042-611-t90330#374260Version : 0