Řád Sv. Sávy

Řád Svatého Sávy
Orden Svetog Sava
Orden des Heiligen Sava
Řád Sv. Sávy založil král Milan I. Obrenovič 23. ledna 1883. Založen byl k poctě světce a arcibiskupa Sávy Srbského ( 1174 – 1235 ).
Řád byl králem Milanem I .založen současně s řádem Bílého orla, který byl vyhrazený především pro zásluhy vojenské. Řád Sv. Sávy byl však určený k ocenění zásluh o pravoslavnou církev, kulturu, školství, vědu a umění, ale uděloval se cizincům, vojákům a příslušníkům diplomatického sboru. Jeho udělování se soustředilo na ocenění civilních zásluh, ale v době míru se uděloval i důstojníkům srbské armády. Tímto řádem po roce 1918 byli často dekorováni, důstojníci a generalita a další občané Československa ( generál Podhajský obdržel Velkokříž řádu Sv. Sávy .
Ve statutu bylo stanoveno, že řád se řadí na třetí místo v řádovém postavení srbských řádů( za řád Bílého orla a řád Takovský ) .
Tento známý a velmi pěkný řád ve svém vývoji prošel zhruba třemi etapami vývoje :
1. Perioda Srbského království v době panování dynastie Obrenovičů ( 1883 – 1903.
2. Perioda Srbského království v době panování dynastie Karaďordevičů ( 1903 – 1918, 1922 )
3. Perioda království Srbů, Chorvatů a Slovinců a království Jugoslávie ( 1922 – 1941 ) .
Řád Sv. Sávy se člení do pěti stupňů :
1. Řád Sv. Sávy I. třídy ( velkokříž ), řádový klenot na velkostuze a řádová hvězda velkokříže
2. Řád Sv. Sávy II. třídy ( velkodůstojník ), řádový klenot na náhrdelní stuze doplnění řádovou hvězdou, která je o něco menší než hvězda velkokříže .
3. Řád Sv. Sávy III. třídy ( komander ), řádový klenot na náhrdelní stuze, není doplněn hvězdou. Velikost řádového odznaku 1- 3. třídy je stejná .
4. Řád Sv. Sávy IV. třídy, ( důstojník ), zlacené stříbro, stuha náprsní, trojúhelníková .
5. Řád Sv. Sávy V. třídy, ( rytíř ), stříbro není zlacené. stuha náprsní, trojúhelníková. Kříže 4 – 5. třídy jsou stejně veliké .
Tak jako tomu bylo u řádu Bílého orla prošel i řád Sv. Sávy v roce 1904 změnou. Tato změna spočívala v odstranění zadního medailonu s šifrou krále Milana I ., která byla nahrazena letopočtem 1883 ( rok založení ) .
Krátce po založení, zhruba do konce roku 1900 se řád skutečně uděloval pouze za kulturní a vědecké objevy, činovníkům pravoslavné církve, ale později a to hlavně v období balkánských válek se řád uděluje i příslušníkům Červeného kříže a vojenským osobám, ale nikdy jako důkaz statečnosti před nepřítelem. Řád tedy nebyl nikdy doplněn ani meči, nenosil se také nikdy na válečné stuze. Tato válečná stuha byla vyhrazena jen pro řády, které se doplňovali v době války meči .
Nařízením ze dne 31. května 1915 bylo povoleno udělovat řád důstojníkům ve válce, ale pouze jako řád záslužný .
Později a to hlavně v době Království Jugoslávie se řád uděloval již téměř masově všem vrstvám obyvatelstva a v nejnižších stupních můžeme hovořit o inflačním udělování .
Za zmínku stojí doložená skutečnost, že král Petr II. Karadjordje, žijící v exilu, tento řád uděloval až do své smrti v roce 1970.
Řád se předával vždy v etuji, které se liší dle provedení různých výrobců. Nejběžnější etuje jsou barvy modré, s označením výrobce :
Arthus Bertrand Berenger – 46. RUE DE RENNES PARIS.
Pro každý řádový stupeň byl vydávám i patřičný udělovací dekret .
Řádové klenoty I. typu s monogramem krále Milana I. považujeme za vzácné a to hlavně ve svých vyšších stupních .
Řádové klenoty II. typu ( Sv. Sáva v zeleném ornátu ) v nižších řádových stupních řadíme mezi běžné a snadno i dnes dostupné .
Poznámka :
Sáva Srbský byl synem srbského krále Štěpána Nemanji. Již od mládí se chtěl věnovat problematice církve. Jeho otec Štěpán s jeho názory nesouhlasil. Mladý Rastko, což bylo jeho původní jméno utekl z domova na horu ATHOS. Zde jej mniši přijali mezi sebe a obdržel mnišské jméno Sáva .
Král svého syna hledal, našel jej v klášteře a síla duchovní myšlenky na Štěpána zapůsobila tak, že složil svůj královský úřad a sám také vstoupil do kláštera, v kterém žil jeho syn .
Sáva se svým otcem Štěpánem obnovili zničený klášter Chilandarský a později se zde Sáva stává jeho igumenem ( představeným ). V této době umírá jeho otec Štěpán .
Sáva odchází do Srbska a stává se igumenem Studnického kláštera. Zde se podílí na obrácení Srbska k církvi a ke Kristu. Odchází zpět na Athos aby vymohl samostatnost srbské církve na cařihradském patriarchovi .Sáva je roku 1219 ustaven do funkce srbského arcibiskupa. Stál pevně na pozicích katolické církve a bojoval proti herezi. Je jeho zásluha, že jeho bratr Štěpán se stal srbským králem .
Jeho diplomatické poslání v Uhrách zabránilo další válce .
V roce 1233 se Sáva vzdá své funkce a odchází do Svaté země. V roce 1236 v Bulharsku v tehdejším hlavním městě Trnově umírá. Neporušené ostatky jsou přeneseny do Srbska a uloženy v Meleševském klášteře .
Roku 1595 byly jeho ostatky spáleny pašou Sinamem. Legenda praví, že paša zemřel v krutých bolestech strašlivou smrti .
Srbové ctí Svatého Sávu jako svého věrozvěsta .
Literatura :
Pavel Car –Tomislav Muhič : Serbische und Jugoslawische Orden und Ehrenzeichen von 1859 bis 1941 .
Boris Prister : Odlikovanja, Zagreb 1984
část č. 1