Main Menu
User Menu

Supermarine Seafire Mk.XV

Supermarine Seafire Mk.15

     
Název:
Name:
Supermarine Seafire Mk.XV
Originální název:
Original Name:
Supermarine Seafire Mk.XV
Kategorie:
Category:
stíhací letoun
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1943-DD.MM.1944 Vickers-Armstrongs (Aircraft) Ltd. (Supermarine Division), Eastleigh
DD.08.1944-DD.MM.194R Cunliffe-Owen Aircraft Ltd., Eastleigh
DD.03.1945-DD.MM.194R Westland Aircraft Ltd., Yeovil
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1943-DD.MM.194R
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
390:
6 Supermarine
134 Cunliffe-owen
250 Westland
První vzlet:
Maiden Flight:
DD.12.1943
Osádka:
Crew:
1
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CATOBAR - Vzlet pomocí katapultu, přistání s pomocí brzdících lan
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické
Podvozek:
Undercarriage:
zatahovací
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
2856 kg
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
3629 kg
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
? kg
Rozpětí:
Wingspan:
11.227 m
Délka:
Length:
9.700 m
Výška:
Height:
3.480 m
Plocha křídla:
Wing Area:
22.48 m2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
161,43 kg/m2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Rolls-Royce Griffon VI kapalinou chlazený dvanáctiválec s válci do V, přeplňovaný jednostupňovým dvourychlostním kompresorem o výkonu 1 380 kW v h= 610 m.
Vrtule čtyřlistá Rotol s konstantní rychlostí otáček o průměru 3 175 mm
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
545 l + 2x 102 l v přídavných nádržích
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
616.4 km/h v ? m
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
338 km/h v ? m
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
27,5 m/s
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
? min do ? m
Operační dostup:
Service Ceiling:
12000 m
Dolet:
Range:
692 km
Maximální dolet:
Maximum Range:
? km
Výzbroj:
Armament:
2x pevný kanón Hispano Mk.II ráže 20 mm, 150 nábojů na hlaveň a
4x pevný kulomet Browning Mk.II ráže 7,7 mm se zásobou 350 nábojů na hlaveň.
Pumový náklad: 1x puma o hmotnosti 227 kg a/nebo 2x puma o hmotnosti 113 kg (s přetížením všechny)
Uživatelské státy:
User States:



Poznámka:
Note:
-
Zdroje:
Sources:
David Brown, The Spitfire That Went to Sea, Greenhill Books, London 1989. ISBN: 1-85367-039-1.
Pavel Berger a Zdeněk Svoboda, Stíhací letouny Spitfire s motorem Griffon, Naše vojsko, rok 1994, ISBN 80-206-0489-8
www.fleetairarmarchive.net
https://www.airwar.ru/enc/fww2/sfire15.html
https://spitfirestory.com/supermarine_seafire.html
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Supermarine-Seafire-Mk-XV-t89595#334209Verze : 0
MOD
Supermarine Seafire Mk.XV


Stručná historie:
V průběhu vývoje palubních stíhaček Seafire došlo i zde na instalaci výkonného motoru Rolls-Royce Griffon. Royal Navy o tuto instalaci požádala specifikacemi N.4/43. Odpovědí na tyto specifikace byl Seafire Mk.XV, jak vidíme, také zde bylo použito označení odlišné od předešlých verzí. Poslední verze Seafiru byla L III (číslování Seafirů dosud nemělo s řadou letounů Spitfire nic společného), nová verze byla označena „patnáctkou“ a tak její označení doplňuje mezeru mezi Spitfirem Mk.XIV (motor Griffon) a Spitfirem Mk.XVI (americkou verzí „devítky“). Původně bylo zvažováno označení Seafire XII.


První prototyp byl dokončen v prosinci roku 1943, dříve se často uvádělo, že se jednalo o navalizovanou verzi Spitfiru Mk.XII, že tomu tak zcela nebylo, uvidíme v dalším popisu. Trup byl převzat ze Seafiru L III (byl zesílený a vybavený přistávacím hákem), tento trup nejvíce odpovídal verzi Spitfiru Mk.VC. Křídlo by nejvíce odpovídalo Seafiru Mk.III, bylo jej možno ručně složit, po jeho složení měl Seafire v hangáru rozpětí 4,1 m. Ocasní plochy byly převzaty z verze Spitfire Mk.VIII (zahrocená SOP) a pohonná jednotka byla kompletně převzata ze Spitfiru Mk.XII. Chladiče kapaliny však byly již symetrické a svou velikostí a umístněním odpovídaly Spitfiru Mk.IX. Uložení a skladba zbraní bylo obdobné jako u Spitfiru Mk.VC, ale díky novému nabíjecímu mechanismu továrny Martin-Baker, vzrostla zásoba granátů na 150 ks. Granáty byly již v nábojových pásech. Výzbroj čtyř kulometů Browning Mk.II ráže 7,69 mm (0.303) se později (letoun byl vyřazen až počátkem padesátých let) již projevovala jako málo účinná. Pod trup bylo možno zavěsit pumu do hmotnosti 227 kg a pod křídla dvě pumy po 113 kg nebo palivové nádrže o celkovém objemu 204 l. Podvozek zůstal shodný jako měl typ Seafire Mk.II, ale hmotnost byla již značně vyšší. Přistávací hák se zprvu nacházel pod trupem, na konec trupu se přemístil až od jednapadesátého vyrobeného letounu, vzadu pod trupem se potom také objevila jakási hrazdička, která chránila trup před poškozením při přistání a zároveň zabraňovala zachycení přistávacího lana o trupové kolečko.


Palubní stíhací letoun Supermarine Seafire XV přišel již pozdě na to, aby mohl zasáhnout do bojů druhé světové války. Do výzbroje Fleet Air Arm se dostal až v květnu 1945, postupně tvořil výzbroj osmi perutí a operoval z palub letadlových lodí HMS Venerable, HMS Ocean, HMS Glory a HMS Theseus. Brzy nato se dostal do služby u Royal Canadian Navy na palubě HMCS Warrior. V roce 1949 zakoupila „patnáctky“ také Francie a zde operují Seafiry XV společně se Seafiry MK.III na palubě letadlové lodi Arromanches, ale poměrně záhy byly nahrazeny americkými letouny Hellcat a Bearcat.
Zřejmě jediným uživatelem, jehož Seafiry Mk.XV se dostaly do boje, byl Barmský svaz, barmské letectvo vzniklo v roce 1950 a ihned od svého vzniku používalo dvacet „denavalizovaných“ Seafirů Mk.XV proti barmským maoistickým partyzánským oddílům, tyto oddíly tehdy terorizovaly barmské obyvatelstvo.


Letouny Seafire Mk.XV nebyly příliš povedené stroje a přinesly spíše zklamání, měly několik závažných konstrukčních nedostatků, které se nepodařilo odstranit. Největší slabinou byl motor Griffon VI, který byl ještě nevyzrálý, např. ve vyšších otáčkách motor nečekaně ztrácel výkon, to bylo to způsobeno prokluzováním spojky kompresoru a ztráta výkonu motoru palubní stíhačky při vzletu… Vrtule byla příliš blízko letové paluby, podvozek byl poddimenzovaný a stále měl malý rozchod (sklápěl se od trupu do křídel). Navíc se námořní piloti s opačným otáčením motoru Griffon (oproti Seafirům s motory Merlin), vypořádali ještě hůře, než tomu bylo u jejich kolegů u RAF. Na druhou stranu gyroskopický moment vrtule, který způsoboval vybočování letounu při startu a při přistání, byl velmi nepříjemný. Jediným opatřením bylo doporučení, či zákaz, nepoužívat vysoký stupeň přeplňování motoru. Po jistou dobu byla „patnáctkám“ dokonce pozastavena operační činnost. Výkony letounu byly slabší, než jakých dosahovaly soudobé americké námořní stíhačky, kterým měl Seafire konkurovat.
V Británii je FAA začala poměrně brzy vyřazovat, nejdéle sloužily u třech perutí Royal Navy Volunteer Reserve (Dobrovolnické zálohy Královského námořnictva), zde byly vyřazeny v roce 1951. Kanadské letectvo je nahradilo letouny Hawker Sea Fury a u francouzské Aviation navale byly nahrazeny Hellcaty a Bearcaty.


Koncem roku 1945 bylo upuštěno od označování římskými číslicemi a tak byl tento letoun nově označován Supermarine Seafire Mk.15.


Použité prameny:David Brown, The Spitfire That Went to Sea, Greenhill Books, London 1989. ISBN: 1-85367-039-1.
Pavel Berger a Zdeněk Svoboda, Stíhací letouny Spitfire s motorem Griffon, Naše vojsko, rok 1994, ISBN 80-206-0489-8
www.fleetairarmarchive.net
https://www.airwar.ru/enc/fww2/sfire15.html
https://spitfirestory.com/supermarine_seafire.html
archiv autora

Supermarine Seafire Mk.XV -


Supermarine Seafire Mk.XV -


Supermarine Seafire Mk.XV -


Supermarine Seafire Mk.XV -


URL : https://www.valka.cz/Supermarine-Seafire-Mk-XV-t89595#334213Verze : 0
MOD
https://www.airwar.ru/enc/fww2/sfire15.html

Supermarine Seafire Mk.XV -


URL : https://www.valka.cz/Supermarine-Seafire-Mk-XV-t89595#538672Verze : 0
MOD