IG Farbenindustrie AG [1925-1952]

I.G. Farbenindustrie AG

Interessen-Gemeinschaft Farbenindustrie AG (Zájmová skupina průmyslu barev)

IG Farben byl založen dne 25/12/1925 fůzí následujících šesti společností:
BASF (vlastní kapitál 27,4 %)
Bayer (27,4 %)
Hoechst (včetně Cassella a Chemische Fabrik Kalle) (27,4 %)
AGFA (9,0 %)
Chemische Fabrik Griesheim-Elektron (6,9 %)
Chemische Fabrik vorm. Weiler Ter Meer (1,9 %)

Hlavní sídlo IG Farben pro konglomerát bylo ve Frankfurt am Main (bylo dostavěno v roce 1931).
V roce 1913 tyto firmy produkovaly 90 procent celosvětové produkce barviv a prodávali kolem 80 procent z jejich produkce do zahraničí. Tři hlavní firmy spojily svou produkci zejména do nezbytných surových materiálů a začaly expandovat do ostatních oblastí chemického průmyslu, jako jsou farmaceutika, fotografický film, zemědělská chemie a elektrochemikálie. V roce 1926 měl IG Farben tržní hodnotu 1,4 billionů Reichsmark a pracovní sílu okolo 100,000 lidí, z toho bylo 2,6 % vysokoškolsky vzděláno, 18,2 % mzdových odborníků a 79.2 % dělníků. Během svého vrcholu IG Farben byla čtvrtá největší společnost na světě, hned po General Motors, US Steel a Standard Oil.
V roce 1938 měla již IG Farben přes 218,000 zaměstnanců.
Během plánování invaze do Československa a Polska, IG Farben úzce spolupracoval s nacistickým vedením na plánu zabavení a předání chemických závodů přímo IG Farbenu. V roce 1941 odhalilo vyšetřování kartel mezi John D. Rockefellerovou firmou z USA Standard Oil Co. a IG Farben.
IG Farben vybudoval továrnu (Chemický závod Buna) pro produkci syntetického paliva a gumy (z uhlí) v Auschwitzu, který byl počátkem aktivity SS a měl koncentační tábory v této lokalitě během holocaustu. Na vrcholu v roce 1944 měla tato továrna 83 000 pracovních otroků. Pesticid Zyklon B, který měl IG Farben patentovanán, byl produkován společností DEGESCH (Deutsche Gesellschaft für Schädlingsbekämpfung – Německá společnost pro boj proti škůdcům). Tuto společnost IG Farben vlastnil ze 42,2 procent v akciích, včetně toho byli dosazeni vlastní manažeři.
Po druhé světové válce, mezi roky 1947 a 1948 stanulo 24 ředitelů IG Farben obviněných před americkým vojenským tribunálem v podsekci Norimberských procesů. Z toho bylo 13 usvědčeno a posláno do vězení s tresty od jednoho do osmi let odnětí svobody. Někteří z obviněných v soudním procesu byli následně vedoucími pracovníky v poválečné éře ve vedeních společností, které se oddělili od IG Farben
Díky vážnosti válečných zločinů spáchaných IG Farben během 2. světové války, bylo rozhodnuto o zániku této společnosti. Sovětský svaz zabavil většinu z továren IG Farben umístněných v sovětské okupační zóně, jako část svých válečných reparací. Západní spojenci nicméně, v roce 1951, rozdělili společnost IG Farben do původních společností. Čtveřice velkých rychle skoupila zbývající malé a dnes jsou následníky IG Farbenu společnosti Agfa, BASF, a Bayer, když se Hoechst spojil s francouzskou společností Rhône-Poulenc Rorer pro vznik firmy Aventis, která byla později koupena společností Sanofi-Synthélabo a vznikla tak firma Sanofi-Aventis.
I přes to, že společnost byla oficiálně zlikvidována v roce 1952, pokračovalo obchodování s jejími akciemi na burze ve Frankfurtu jako s trustovou firmou, která držela v majetku několik realit. Insolvence poslala firmu do konečného úpadku 10.10.2003. Likvidační firma po té uvolnila 500,000 DM (£160,000 / €255,646) jako náradu škod pro nuceně nasazené. Zbytek majetku, který činil 21 milionů DM (£6.7 mil. / €10.7 mil.), připadl kupujícímů.
Produkty IG Farben:
Syntetická barviva, Nitrilová pryž, Polyuretan, Prontosil, Resochin, Zyklon B a další.

Vědci IG Farben stojí za důležitými „příspěvky“ v nejrůznějších oborech chemického průmyslu.
Otto Bayer objevil polyadizaci pro syntézu polyurethanu v roce 1937. Několika vědcům IG Farben byla udělena Nobelova cena.
Carl Boschovi a Friedrich Bergiusovi byla udělena Nobelova cena v chemii v r.1931 "uznání za jejich přispění k vynaleznutí a vývoji chemických vysokotlakých metod".
Gerhard Domagkovi byla udělena Nobelova cena ve Fysiologii i medicíně v r.1939 "za objevení antibakteriálních účinků prontosilu".
Kurt Alderovi byla udělena Nobelova cena v chemii (současně s Otto Dielsem) v r.1950 "za jejich objev a vývoj dienové syntézy".

generální ředitelé
Carl Bosch (1925–1935)
Hermann Schmitz (1935–1945)

ředitelé
Carl Duisberg (1925–1935)
Carl Bosch (1935–1940)
Carl Krauch (1940–1945)


zdroj:
www.answers.com
www.britannica.com