Paul McDaniel a Paul J. Schmitt: Soviet orders and medals, Arlington 1997 A.Volodin a N.Merlaj: Medals of the USSR, Sankt-Peterburg 1997 cs.wikipedia.org ru.wikipedia.org
Tato medaile byla zřízená na základě výnosu prezidia nejvyššího Sovětu ze dne 17.října 1938. Zároveň byl vydán schválený řád či statuta udělování, který doznal drobné změny, které se realizovaly výnosy stejného státního orgánu ze dne 19.07.1943 a dále 16.12.1947. Je zajímavé, že stanovy jak a za co se medaile uděluje jsou nápadně shodné s podobným statutem pro udělení kříže Sv. Jiří.
Na základě tohoto výnosu bylo stanoveno, že medaile je určená vojákům za statečnost v poli, tváří tvář nepříteli. Podle článku 8 mají být vojáci dekorování touto medailí osobním příkladem statečnosti a odvahy a musí být příkladem ostatním při plnění svých povinností. Jedním z prvních vyznamenaných jsou pohraničníci vojíni N.E. Guljajev a B.F. Grigorjev, kteří medaile obdrželi již 22. října 1938 za akci při ochraně státní hranice proti Japonsku. Do Velké vlastenecké války v roce 1941 bylo uděleno jen do 26 000 kusů této medaile, která ve svých počátcích byla nošená na typické, tak zvané malé kolodce s červenou stuhou (viz obrázek). Ze sběratelského hlediska jsou ceněny především exempláře udělené za boje u Chalchin-Golu a jezera Chasan a dále za boje v nespravedlivé válce, kterou vedl SSSR proti malému, ale statečnému finskému lidu.
V letech Velké vlastenecké války v letech 1941-1945 bylo uděleno více jak tři miliony těhto medailí. Tuto medaili můžeme významem a statutem udělení přirovnat např. k Železnému kříži II.třídy 1939 (jde jen o významové přirovnání, nikoliv ideologické).
Medaile je ražená ve stříbře, kruhová a má průměr 37 mm. Lícová strana (viz obrázek). Na zadní stranu se razila čísla udělení. U prvních typů medailí je číslo ručně ryté a vždy zde nacházíme tyto podobu No 11 12l (příklad mé medaile). Medaile nevykazuje zvláštní odchylky či jiné ražby. Jde o tradici, která v tomto pojetí vychází opět z carské tradice Ruska před rokem 1917. Medaile se udělovala i po roce 1945. Zde jsou však jednotlivé exempláře nečíslované a poslední typy jsou raženy již jen z bílého kovu. Je sice možno diskutovat o výtvarném pojetí medaile, které je až naivně realistické, ale samotná medaile si zaslouží vážnost a úctu, neb ji v letech války 1941-45 obdrželi vojáci, kteří i k nám v tomto okamžiku přinesli svobodu.
E.N.Ševaljeva: Katalog řádů, medailí a čestných odznaků,Leningrad 1962(překlad) Kolesnikov-Rožkov:Řády a medaile SSSR, Moskva 1978 Nakladatelství „Izvestija“ Rády a medaile Svazu SSR. Moskva 1984
Ukazka "velké spony SSSR" na stejnokroji či občanském oděvu, nošené při slavnostních příležitostech jako je den Vítězství
Výnosem prezidenta Ruské federace z 2. března 1994 je tato medaile obnovena, či přesněji včleněna do nové sestavy řádu a vyznamenání Ruské federace. Medaile je opět ražená ve stříbře, je číslovaná a k medaili se vydává dekret, či řádová knížka. Rusko v bojích se sousedními státy (bývalé státy SSSR) pro své bojovníky navázalo na tradice z let Velké vlastenecké války (snad je to šťastné rozhodnutí). Na obrázcích vidíme, že číslovaní je nové a medaile mají na ruské poměry nízká čísla udělení.
Poznámka: Můj kolega, Rus a humanista přirovnává současné Rusko ke starému carskému Rusku s jeho výboji do Střední Asie a je zásadně proti těmto neokoloniálním praktikám, které jako historik odsuzuje. Tyto a podobné medaile jsou jen pomocníkem při ovládání armády a mladých lidí, kteří ve „svatém zájmu Ruska“ nasazuji životy jen za pomyslnou slávu a medailičku, která v Ruském prostředí však má zcela jiný význam než dokážeme zde uprostřed Evropy pochopit.
V.A.Durov:Ruská a sovětská vojenská vyznamenání Archiv: Ivan Smýkal Archiv: Alt.
Poznámka: Autentický překlad dobového statutu pro udělení uvedeného vyznamenání
MEDAILE „ZA ODVAHU“ Zřízena Výnosem prezídia CIK SSSR 17. října 1938
Medailí „Za odvahu“ se vyznamenávají vojáci Sovětské armády, válečného loďstva, pohraničních a vnitřních vojsk a další občané SSSR za osobní hrdinství a odvahu, prokázané v bojích s nepřáteli socialistické vlasti; při ochraně státní hranice SSSR; Při plnění vojenských povinností v podmínkách spojených s rizikem ohrožení života. Medailí se mohou vyznamenávat osoby, které nejsou občany SSSR.
Pramen: "Nebe východní fronty," Jiří F. Šiška, Votobia, 2001
Nositel nejvíce medailí za odvahu, seržant zdravotnické služby Semjon Vasiljevič Grecov, který za odnášení raněných z bitevního pole, často v plné palbě, získal mezi roky 1943 a 1945 šest medailí za odvahu. Dle oficiálních záznamů zachránil z bitevního pole okolo 130 vojáků i s jejich výzbrojí. Další desítky raněných zachránil bez jejich výzbroje a poskytl jim první pomoc.
Nikdo před ním, ani po něm (i v rámci Ruské federace) tolik medailí nezískal.
