Zumwalt, Elmo Russell Jr.

Zumwalt, Elmo Russell Jr., admirál - Životopis

Úvod

Admirál Zumwalt Elmo Russell Jr. (* 29. listopadu 1920 / + 2. ledna 2000) byl důstojník vojenského námořnictva Spojených států amerických.

V pořadí jako devatenáctý byl jmenován do funkce Velitelem Námořních operací, což je v USA nejvyšší velitel ve vojenském námořnictvu, a byl nejmladším důstojníkem v této funkci za celou dobu existence Vojenského námořnictva USA.

Pokud byl v této funkci, sehrál velmi důležitou roli vojenské námořní historie USA, zejména v době vietnamské války.

Byl to válečný veterán, který byl mnohokrát vyznamenán a měl zásadní vliv na změnu přístupu k běžným námořníkům. Snažil se zlepšit život vojáků a také se zasadil o řešení vztahových otázek v souvislosti s rasovými a pohlavními problémy.

Po odchodu z armády USA po 32 letech námořní kariéry neúspěšné kandidoval do Senátu USA.

Část 1.: Čas mládí, čas vzdělání

Zumwalt se narodil v San Francisku (stát Kalifornie). Jeho rodiče, tatínek Elmo Russell Zumwalt a maminka Francis Zumwalt M.D., byli vesnickými lékaři. Francis byla dcerou páru francouzsky hovořících kanadských lékařů z malého městečka ve státu Vermont. Osiřela v raném mládí, její rodiče zemřeli v průběhu epidemie neštovic. Osvojila si ji rodina, která se přestěhovala do Los Angeles, kde potom vyrůstala. Adoptivní rodiče podpořili její záměr jít ve stopách svých zemřelých rodičů a stát se také lékařkou.

Zumwalt byl ve svém mládí Eagle skautem (obdoba našeho skautu) a dostal Vyznamenání za zásluhy pro Eagle skauty od Americké skautské organizace. Poté absolvoval střední školu Tulare Union High School ve městě Tulare (stát Kalifornie), kde byl po jejím ukončení vybrán k přednesení závěrečného projevu na rozloučenou.

Dále absolvoval přípravnou školu Rutherford Preparatory School v Long Beach, stát Kalifornie.

>>>Eagle Scout<<< en.wikipedia.org

Část 2.: Cesta k námořnictvu

Původně měl Elmo Russell Zumwald Jr. úmysl stát se lékařem, tak jako byli jeho rodiče. Přes tento záměr byl v roce 1939 přijat na Vojenskou námořní akademii "United States Naval Academy" (USNA, Námořní akademie Spojených států) v Annapolisu, stát Maryland.

Jako námořní kadet této akademie se stal prezidentem společnosti Trojzubec (Trident Society), viceprezidentem společnosti Quarterback (Quarterback Society) a dvakrát zvítězil v soutěži "Červnová týdenní veřejná rétorika" (1940 - 1941). Zumwalt se živě účastnil debat s kolegy a byl velitelem roty (1941) i velitelem pluku (kapitán 3.stupně).

Akademii ukončil s vyznamenáním a do hodnosti podporučík byl jmenován 19. června 1942. Dostal také Čestné uznání od Texaské technické univerzity.

Část 3.: II. světová válka

Zumwalt se stal členem posádky torpédoborce USS Phelps (DD-360). V srpnu 1943 byl USS Phelps převelen pod tichooceánské výcvikové velení.

V lednu 1944 byl Zumwalt převelen na torpédoborec USS Robinson (DD-562). V průběhu služby na této lodi byl Zumwalt vyznamenán Bronzovou hvězdou s emblémem chrabrosti za "... hrdinnou analytickou práci v centru bojových informací..." v boji s japonskými bitevními loděmi 25.října 1944 v Bitvě v zálivu Leyte. Ve zdůvodnění bylo mimo jiné doslova napsáno: "Během torpédového útoku na nepřátelské bitevní lodě poskytl nadporučík Zumwalt informace nezbytné k úspěšnému útoku...".

Po skončení své účasti v II. světové válce v srpnu 1945 pokračoval Zumwalt ve službě v americkém vojenském námořnictvu.

Po zastavení vojenských akcí v srpnu 1945 velel (jako výtečný důstojník posádky USS Robinson) japonské říční dělové lodi HIMJS "Ataka" s výtlakem 1 133 t, která byla do roku 1933 v sestavě 3. flotily USA. Bylo to poprvé, co bylo Zumwaltovi svěřeno velení. Během působení na této lodi, které skončilo 8. prosince 1945, Američané loď Ataka zajali, japonskou posádku odzbrojili a podíleli se na obnově pořádku. Loď se pohybovala po řece Wangpoo směrem k Šanghaji. Tady se také Elmo Russell Zumwalt Jr. seznámil se svojí budoucí manželkou Mouza Coutelais-du-Roche, jejímž otcem byl Francouz a maminka Ruska (není vyloučena možnost, že Zumwalta to podvědomě táhlo francouzským směrem v souvislosti s vlastními rodiči, kteří byli francouzsky hovořící Kanaďané). V Šanghaji byli oba mladí lidé oddáni a jako manželé se vrátili do Spojených států.

Část 4.: Velitelské funkce

Další loď, na které sloužil, byl torpédoborec USS Soufley (DD-465), v březnu 1946 pak byl převelen na torpédoborec USS Zellars (DD-777) jako starší důstojník a navigátor.

V lednu 1948 jej odeslali k výcvikovému sboru přípravy záložních důstojníků při Univerzitě Severní Karolíny v Chappel Hill, kde působil do června 1950.

V tomtéž měsíci byl jmenován velitelem eskortního torpédoborce USS Tills (DE-748), který měl status zálohy. Tento torpédoborec byl postaven v loděnicích v Charlestonu a do služby byla uvedena 21.listopadu 1950.

Na USS Tills (DE-748) velel Zumvalt do března 1951, kdy byl převelen na bitevní loď USS Wisconsin (BB-64) ve funkci navigátora.

"Za zásluhy ve službě jako navigátor na USS Wisconsin během bojových operací proti nepřátelské Severní Koreji a Čínským komunistickým silám na korejském válčišti od 23. listopadu 1951 do 30. března 1952..." udělil velitel 7. flotily pochvalný list se stužkou a bojovým "V". V pochvalném listu je dále napsáno: "Jeho navigátorská schopnost a neúnavná píle v zajištění bezpečné navigace lodi dovolila velícímu důstojníku věnovat větší část pozornosti plánování a operační střelbě. Jeho plnění povinností bylo nepřetržitě dokonalé a umožnilo lodi bezpečně proplout zaminovanými a plavbu omezujícími vodami, často za nepříznivých podmínek a nedostatečné viditelnosti. Výrazně přispěl při plánování bojových činností (...) a řídil plavbu Wisconsinu v nejtěsnější možné blízkosti břehu v postaveních, která zajišťovala maximální účinek vlastní střelby..."

Službu na USS Wisconsin ukončil v červnu 1952 a nastoupil na Námořní válečnou akademii v Newportu, Rhode Island.

Jednoroční studium ukončil v červnu 1953 a ihned poté se hlásil na Hlavní sekci pobřežní a námořní základny, Kancelář námořní personalistiky, Vojenské námořnictvo USA, Washington. Současně byl i náborovým důstojníkem a také důstojníkem programu lékařské pomoci přestárlým důstojníkům a poddůstojníkům. Tuto práci ukončil v červenci 1955.

Po skončení práce v Kanceláři námořní personalistiky převzal v červenci 1955 velení na torpédoborci USS Arnold J. Isbell (DD-869), s nímž se účastnil akcí ve dvou dislokacích 7. flotily USA. V této funkci byl oceněn pochvalným listem velitele křižníků a torpédoborců Pacifické flotily USA za vítězství jím vedené lodě v soutěži o Nejlepší loď a za ceny, které obdržela - bojovou výkonnost, technická údržba, dělostřelba, boj proti ponorkám a operativnost.

V červenci 1957 se vrátil do Kanceláře námořní personalistiky, kde pokračoval v plnění vojenské služby.

V prosinci 1957 byl převelen do kanceláře asistenta sekretáře pro vojenské námořnictvo (personál a záložní síly), a sloužil jako zvláštní asistent pro námořní personál do listopadu 1958, pak jako zvláštní asistent a námořní pobočník do srpna 1959.

V prosinci 1959 převzal Elmo Russell Zumwalt Jr. velení na první americké raketové fregatě USS Dewey (DLG-14), postavené v loděnicích Bath Iron Works, v Maine. Tato loď byla uvedena do služby 7. 12. 1959 a Zumwalt na ní velel až do června 1961.

Během jeho velení získala loď odměnu v soutěži o Nejlepší loď v technické údržbě, zásobování a výzbroji a byla na druhém místě v bojové efektivitě.

V červnu 1961 byl Zumwalt odvelen do Washingtonu ke studiu na Národní válečnou akademii. Studoval zde v jeden rok v rozmezí let 1961-1962.

Po ukončení studia v červnu 1962 byl přiřazen do kanceláře asistenta ministra obrany pro mezinárodní bezpečnostní záležitostí ve Washingtonu, kde sloužil nejprve jako odpovědný důstojník pro Francii, Španělsko a Portugalsko a potom jako ředitel kontroly zbrojení a rezervního plánování pro Kubu.

Od prosince 1963 do 21. července 1965 byl výkonným asistentem a starším pobočníkem Paula H. Nitze, sekretáře pro Vojenské námořnictvo.

Za výtečné plnění povinností ve funkcích v kancelářích ministerstva obrany i sekretáře pro námořnictvo byl vyznamenán Záslužnou legií.

Část 5.: 7.flotila, námořní analýza a Vietnam

Elmo Russell Zumwalt Jr. byl 1. července 1965 povýšen do hodnosti kontradmirál a současně s tímto oceněním jeho dosavadní práce v řadách vojenského námořnictva USA byl pověřen velením 7. flotile křižníků a torpédoborců.

"Za výjimečně záslužnou práci ..." v této funkci byl oceněn Zlatou hvězdou ke druhé Záslužné legii.

V srpnu 1966 byl jmenován ředitelem Analytické skupiny hlavních námořních operačních systémů ve Washingtonu a "... za mimořádně záslužnou činnost ... ve funkci ředitele Systémového analytického oddělení Kanceláře Velitele Námořních operací za období od srpna 1966 do srpna 1968 jej zástupce vědeckého důstojníka Centra pro námořní analýzu vyznamenal Medailí Za zásluhy. V přiloženém pochvalném listu bylo udělení tohoto vyznamenání zdůvodněno takto:
"Kontradmirál Zumwalt z vedení Velitelství Námořních operací pověřený vedením Oddělení systémové analýzy rychle toto oddělení rozvinul ve vysoce efektivní a správně reagující organizaci. Pod jeho velením oddělení přispívalo při vytváření lepšímu porozumění požadavkům, problémům a efektivnějšímu řešení těchto požadavků uvnitř vojenského námořnictva v důležitých oblastech, ve kterých měly silný vliv na rozvoj bojových schopností amerických námořních sil současné i dalších generací. Prokázal výjimečnou prozíravost, integritu, taktnost a diplomacii jako osobní zmocněnec Velitele Námořních operací nejen při jednání uvnitř Ministerstva národní obrany, ale také při dokladech výborům Kongresu USA. Mezi nejvýznamnější analýzy dokončené pod jeho přímým řízením byla Činnost eskortní flotily námořních sil v boji proti ponorkám, dále analýzy týkající se činnosti taktického letectva, řízených střel země-země a studie "Válka na moři". Navíc bylo Středisko pro námořní analýzu ještě stále pod vedením kontradmirála Zumwalta reorganizováno. Jím zavedené metodiky jednoznačně a přesně definovaly rozsah, cíle, způsob a provedení dokončených studií, které vedly ke zdokonalování US vojenského námořnictva."

V září 1968 přijal funkci velitele Námořních vojenských sil USA ve Vietnamu a stal se šéfem skupiny amerických vojenských poradců a pomocníků ve Vietnamu.

1. 10. 1968 byl Elmo Russell Zumwalt Jr. povýšen do hodnosti viceadmirál.

V této hodnosti se stal námořním vojenským poradcem generála Creighton Williams Abrams Jr., velitele všech vojenských sil USA ve Vietnamu v letech 1968 - 1972 (od roku 1972 do roku 1974 pak byl Náčelník štábu armády USA. K generálovi Creightnovi Abramsovi se vždy hrdě hlásil a říkal o něm, že to byl nejstarostlivější důstojník ze všech, které kdy znal.

Zumwalt ve Vietnamu nevelel svazkům lodí pro "hluboké moře" (jako je např. 7. flotila), ale flotile rychlých člunů, které hlídkovaly okolo břehů, hlídaly zátoky a řeky Vietnamu.

Mezi veliteli rychlých člunů byli mimo jiných i jeho syn Elmo Russek Zumwalt III. a budoucí senátor John Forbes Kerry.

Zumwalt měl vždycky na prvním místě ochranu lidí, kteří byli pod jeho velením, před silami Vietkongu. Členové Vietkongu se skrývali ve vietnamských džunglích a nastražovali nejrůznější pasti na Američany i na vojáky jihovietnamské armády.

Na likvidaci listů rostlinného porostu v džungli (a nejen v džungli, prostě odlistění obecně), pod jehož příkrovem se příslušníci Vietkongu skrývali, slouží tzv. defolianty, v USA v byl té době vyvinut a začal se vyrábět úplně nový chemický prostředek s názvem " Agent orange".

O tom, jaké vedlejší účinky na lidský organismus tato chemická látka má, neměl v té době nikdo ani ponětí, tedy ani viceadmirál Elmo Russell Zumwalt Jr. Společnosti Dow Chemical Company, Monsanto Company a Valero Energy Corporation (Diamond Shamrock), které tuto chemickou látku vyráběly, se snažily všemožně uživatele přesvědčit a ujistit, že je jejich výrobek naprosto bezpečný pro lidi, kteří s ním manipulují.

Viceadmirál Zumwalt chtěl použitím "Agent orange" ochránit svého syna a přirozeně i všechny ostatní americké vojáky před "... jasnou a skutečnou hrozbou ..." v podobě Vietkongu a proto vydal rozkaz k jeho použití. Tím ale všechny nechtěně vystavil jinému neméně vážnému nebezpečí, jednak v podobě rakoviny pro ty, kteří s touto látkou přišli osobně do styku, jednak v podobě degeneračních vad u jejich potomků. Bohužel teprve budoucnost ukázala, že "Agent orange" je silně karcinogenní na genetiku negativně působící látka. Zumwalt se ale rozhodoval v době, kdy tyto negativní účinky známy nebyly, rozhodl se rychle, jednoznačně a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí správně, aby ochránil svoje lidi.

Na následky "Agent orange" zemřel Elmo Russell Zumwalt III. v roce 1988 ve svých 42 letech a jeho syn (viceadmirálův vnuk) přišel na svět s vrozenými vadami.

Elmo Russell Zumwalt III. v roce 1968 řekl: "Jsem advokát a nevím, jestli mám důvod soudit, že je ′Agent orange′, jak se ukazuje podle posledních vědeckých výzkumů, příčinou všech mých zdravotních problémů - problémů s nervovou soustavou a s rakovinou kůže. Jsem o tom ale přesvědčen."

Námořním vojenským silám USA ve Vietnamu velel viceadmirál Elmo Russell Zumwalt Jr. do 15. května 1970.

Část 6.: Velitel Námořních operací

President USA Richard M. Nixon 14. dubna 1970 navrhl viceadmirála Zumwalta jako kandidáta na funkci Velitel Námořních operací. Z tohoto důvodu byl 15. května 1970 odvolán z funkce velitele Námořních vojenských sil USA ve Vietnamu. Při této příležitosti byl za vynikající práci v této funkci vyznamenán druhou Zlatou hvězdou k Medaili Za zásluhy.

1. července 1970 nastoupil do funkce Velitel Námořních operací a ke stejnému dni byl i povýšen do hodnosti Admirál. Bezprostředně po nástupu do funkce jako svoje první rozhodnutí zásadního charakteru souhrn opatření pro potlačení diskriminace z rasových a pohlavních důvodů. Tato opatření byla důsledně aplikována ve všech složkách vojenského námořnictva USA a mezi námořníky byla známa jako "Z-grams". Opatření obsahovala i rozkazy ohledně nošení plnovousu, dlouhých vlasů i vyholené hlavy. V kasárnách byla povolena instalace automatů na čepování piva.
Zdaleka ne všechny Zumwaltovy rozkazy a opatření byly kladně přijímány staršími námořníky. Především opatření proti diskriminaci žen a barevných byla zásadně odmítána těmi, kteří z toho měli do příchodu Zumwalta výhody.

Admirál Elmo Russell Zumwalt zahájil plán s názvem "High-Low" (= Vysoký-nízký), který spočíval jednak v nákupu a používání velkého množství vojenských lodí ze II. světové války, jednak ve stavbě i levných lodí. Pomocí plánu "High-Low", jež byl realizován i přes odpor admirála Hymana G. Rickovera a dalších vysoce postavených důstojníků, se Zumwaltovi podařilo zajistit rovnováhu mezi nákupy velmi drahých lodí s jaderným pohonem a levných lodí pro námořní hlídky, které byly potřebné ve velkém množství. Rickover jako budoucí "otec atomové flotily USA" upřednostňoval nákup několika velkých lodí před nákupem lodí obyčejných.

Během Zumvaltova velení Námořním operacím byly do výzbroje vojenského námořnictva zavedeny čtyři nové třídy lodí, z nichž ve třech se plně odrážel plán "High-Low":
- raketový rychlý útočný hlídkový člun třídy Pegasus - bylo plánováno vyrobit více než 100 lodí této třídy, vyrobeno jich bylo ale pouhých šest.
- raketová průzkumná fregata třídy Oliver Hazzard Perry - kromě USA se vyráběly v Austrálii (jako třída Adelaide), Španělsku (jako třída Santa Maria) a na Tchai-wanu (jako třída Cheng Kung). Byla to nejoblíbenější třída lodí od II. světové války do zavedení do výzbroje torpédoborců třídy Arleigh Burk.
- torpédoborec třídy Arleigh Burke.
- SCS (Sea Control Ship - lehká letadlová loď) - tento projekt byl po odchodu Elmo R. Zumwalta z funkce v roce 1974 přerušen a doposud nedokončen. Některé prvky a myšlenky převzalo Španělsko a zkonstruovalo svoji lehkou letadlovou loď "Príncipe de Asturias".

Z funkce Velitel Námořních operací byl uvolněn 29. června 1974, aktivní službu ukončil k 1. červenci 1974 a odešel do zálohy.

Část 7.: V civilu

V roce 1976 Elmo Russell Zumwalt Jr. kandidoval jako demokratický kandidát za stát Virginia do Senátu USA. V této oblasti neuspěl a zvolen tedy nebyl.

Ve svém životě měl Zumwalt ještě jednou kontakt s Velením Námořních operací, byť nepřímý a navíc velmi smutný.

16. května 1996 spáchal sebevraždu (zastřelil se) v té době výkonný Velitel Námořních operací admirál Jeremy M. Boorda kvůli polemice plukovníka Davida Hackwortha, uveřejněné v týdeníku News Week, zda oprávněně používá bojové "V" za službu ve Vietnamu ke svým vyznamenáním Navy Commendation Medal a Navy Achievement Medal.

Admirál ve výslužbě Elmo Russell Zumwalt Jr. se jako jeho tehdejší nadřízený ve Vietnamu veřejně jednoznačně vyjádřil, že Boorda má za službu ve Vietnamu plné právo bojové "V" používat. Bohužel se ale toto Zumwaltovo prohlášení nedostalo k Boordovi včas, on nevydržel psychický nápor a stiskl spoušť ...

Část 8.: Rodina

Na své stáří, prakticky ale od ukončení aktivní služby v roce 1974, se Elmo Russell Zumwalt Jr. usadil v Arlingtonu, stát Virginia.

S manželkou Mouza Coutelais du Roche (narodila se v Charbinu v Mandžusku, nyní Čínské lidové republice, otec byl Francouz, matka Ruska) měli spolu čtyři děti, dva syny a dvě dcery.

První syn se jmenoval Elmo Russell Zumwalt III. a zemřel v roce 1988 v nedožitých 42 letech na rakovinu, když při službě ve Vietnamu přišel do styku s defoliantem "Agent orange".
Druhý syn se jmenuje James Gregory Zumwalt.
Dcery se jmenují Ann F. Zumwalt-Coppola a Mouza C. Zumwalt-Weathers.

Počátkem osmdesátých let dvacátého století, v době těžké nemoci staršího syna, Elmo Russell Zumwalt velmi intenzivně loboval v Kongresu USA za zřízení Národního registru dárců kostní dřeně, aby bylo možné pomáhat lidem nutně potřebujícím kostní dřeň a v jejichž rodinách se nevyskytuje vhodný dárce.

Při tom těžce nemocný syn Elmo Russell Zumwalt III. cizího dárce nepotřeboval, protože mohl bez problémů dostat transplantát kostní dřeně od své vlastní sestry. Mnoho jiných těžce nemocných tak jako on však možnost dostat kostní dřeň od příbuzných neměli, proto chtěl jeho otec těmto lidem právě Registrem dárců kostní dřeně pomoci a dám jim šanci když ne na úplné vyléčení, tak alespoň na prodloužení života.

Jeho nezměrné úsilí v této oblasti opravdu nakonec vedlo ke zřízení "Národního programu dárců kostní dřeně" (NMDP) v červnu 1986. Admirál v záloze Elmo Russell Zumwalt Jr. se pak stal prvním předsedou rady ředitelů tohoto programu.

Zumwalt říkal, že příčinu rakoviny syna tušil v "Agent orange". Také se zmiňoval o tom, že jeho vnuk Russell trpěl vrozenou tělesnou vadou také kvůli této chemické látce.

Přes tyto negativní skutečnosti, které bezprostředně poznamenaly jeho nejbližší, však prohlásil, že ani v nejmenším nelituje vydání rozkazu použít "Orange agent", protože je přesvědčen, že i když někteří lidé kvůli této látce těžce onemocněli a zemřeli, počet lidí, jimž život nepřímo zachránil zničením maskování nepřítele, je daleko vyšší.

V roce 1988 zemřel v "Fred Hutchinson Cancer Research Center" v Seatlu syn Elmo Russell Zumwalt III. Nemoc byla prostě silnější a nepodařilo se mu ji přemoci a pro otce to byla velká ztráta. Před svou smrtí řekl, že vůči svému otci nepociťuje zlobu a ani mu nic nevytýká. Poté, co prodělal mnohá léčení v několika nemocnicích, se dostal právě do Výzkumného centra rakoviny Freda Hutchinsona v Seattlu, kde mu provedli transplantaci kostní dřeně darované jeho sestrou Mouzou.

Část 9.: Poslední sbohem

Admirál Elmo Russell Zumwalt Jr. skonal 2. ledna 2000 v "Univerzitním lékařském centru Duke" v Durhamu v Severní Karolíně.

Příčinou jeho smrti byla "mesothelioma", což je poměrně řídký druh rakoviny plic, který je vyvolán působením azbestu, který se na lodích v době, kdy na nich Zumwalt sloužil, naprosto běžně používal jako tepelná izolace.

Kromě výše jmenované manželky Mouzy a tří žijících dětí Jamese Gregoryho, Ann a Mouzy po něm zůstalo ještě 6 vnoučat.

Doplněk A: Knihy

Elmo Russell Zumwalt Jr. se podílel na napsání dvou knih.

První knihu napsal sám a jmenovala se "On Watch: A Memmoir" (Na stráži: paměti). Vyšla v nakladatelství Quadrangle / New York Times Book Co. v New Yorku roku 1976. V této knize vzpomíná Zumwalt na svoji kariéru u vojenského námořnictva USA a hodně prostoru věnuje svému realizovanému plánu "High-Low".

Na druhé knize "My Father, My Son" (Můj otec, můj syn) pracovali celkem tři: Elmo Russell Zumwalt Jr., jeho syn Elmo Russell Zumwalt III. a spisovatel John Pekkanen. Kniha vyšla v nakladatelství Macmilan v New Yorkub roku 1986. Zde je nejvíce prostoru věnováno boji syna se zákeřnou nemocí - rakovinou.

V roce 1988 byl podle knihy "My Father, My son" natočen televizní film stejného jména, ve kterém roli otce hrál herec Karl Malden a roli syna Keith Carradine. Tento film syn Elmo Russell Zumwalt III. bohužel však neviděl, protože skonal ještě před jeho uvedením.

Poručík Elmo R. Zumwalt, Jr. (druhý zprava)


Za odměnu byl poručík Zumwalt pověřen velením na zajaté japonské říční dělové lodi HIMJS "Ataka". Americká posádka klade otázky japonskému námořnímu důstojníkovi v přístavu Šanghaj, Čína, říjen 1945.


Říční dělová loď HIMJS "Ataka" je uvázána u mola za nimi.


- ------


Lieutenant Elmo R. Zumwalt, Jr. (2nd from right)


Prize crew officer of the Japanese gunboat Ataka, and other U.S. Navy personnel question a Japanese Navy officer on the dock at Shanghai, China, in October 1945.
Ataka is tied up behind them.


- ------
Official U.S. Navy Photograph, now in the collections of the National Archives.

Admirál Elmo R. Zumwalt, Jr., Velitel Námořních operací


Admirál Zumwalt promlouvá k posádce USS Newman K. Perry (DD-883) v Newportu 14.září 1970, stát Rhode Island.


- ------


Admiral Elmo R. Zumwalt, Jr., Chief of Naval Operations


Speaks to the crew of USS Newman K. Perry (DD-883), Newport, Rhode Island, 14 September 1970.


- ------
Photograph by PHC William M. Powers, released by the U.S. Naval War College Public Affairs Office.
Official U.S. Navy Photograph, from the collections of the Naval History and Heritage Command.

Sbor náčelníků štábů (Generální štáb)


Fotografie byla pořízena v budově Pentagonu 4. ledna 1971.


Zleva doprava:
Admirál Elmo R. Zumwalt, Jr., Velitel Námořních operací;
General William C. Westmoreland, Náčelník generálního štábu armády USA;
Admiral Thomas H. Moorer, Náčelník štábu vojenského námořnictva USA;
General John D. Ryan, Náčelník štábu letectva USA;
General Leonard F. Chapman, Jr., Velitel námořní pěchoty USA


- ------


The Joint Chiefs of Staff


Photographed at the Pentagon, 4 January 1971.
They are, from left to right:
Admiral Elmo R. Zumwalt, Jr., Chief of Naval Operations;
General William C. Westmoreland, Chief of Staff, U.S. Army;
Admiral Thomas H. Moorer, USN, Chairman, Joint Chiefs of Staff;
General John D. Ryan, Chief of Staff, U.S. Air Force; and
General Leonard F. Chapman, Jr., Commandant, U.S. Marine Corps.


- ------
Photographed by Frank E. Hall.
Official U.S. Navy Photograph, from the collections of the Naval Historical Center.

Admirál Elmo R. Zumwalt. Jr., Velitel Námořních operací (vlevo) a kontradmirál Robert S. Salzer, Velitel námořních sil USA ve Vietnamu.


Diskutují o aktuální situaci na palubě letadla během Zumwaltovy návštěvy námořní základny Nam Can během mezipřistání, květen 1971


- ------


Admiral Elmo R. Zumwalt. Jr., USN, Chief of Naval Operations (left), and Rear Admiral Robert S. Salzer, USN, Commander Naval Forces Vietnam


Discuss their recent visit to Nam Can Naval Base, Republic of Vietnam, as the fly to their next stop, May 1971.


- ------
Official U.S. Navy Photograph.

Admirál Elmo R. Zumwalt, Jr., Velitel Námořních operací (uprostřed vzadu)


Admirál Zumwalt na mítinku s americkými vojáky na námořní základně Rach Soi ve Vietnamu, květen 1971.


Všimněte si, že má stejný baret jako obyčejní námořníci a že ho má dokonce i stejně opotřebovaný, což svědčí o tom, že jej běžně používal.


- ------


Admiral Elmo R. Zumwalt, Jr., USN, Chief of Naval Operations (center background)


Participates in a question and answer session with U.S. Navy Advisors at the Rach Soi Naval Base, Republic of Vietnam, in May 1971.


Note berets worn by Admiral Zumwalt and many of the others present.


- ------
Photographed by PH1 H.P. Shiplett.
Official U.S. Navy Photograph, from the collections of the Naval History and Heritage Command.

Admirál Elmo R. Zumwalt, Jr., Velitel Námořních operací (sedí u stolu třetí zleva)


Admirál Elmo R. Zumwalt rozmlouvá s "Human Relations Council" (Zástupců pro mezilidské vztahy), Yokosuka, Japonsko, 2.července 1971.


- ------


Admiral Elmo R. Zumwalt, Jr., USN,
Chief of Naval Operations (seated, third from left)


Speaks with the Human Relations Council, at Fleet Activities, Yokosuka, Japan, 2 July 1971.


- ------
Photographed by PH2 Edward C. Mucma.
Official U.S. Navy Photograph, from the collections of the Naval History and Heritage Command.

John W. Warner, Ministr námořnictva, poručík Randall H. Cunningham, podporučík William P. Driscoll a admirál Elmo R. Zumwalt. Jr., Velitel Námořních operací (zleva doprava)


Setkání ve Wernerově kanceláři v Pentagonu, červen 1972.
Toto setkání proběhlo bezprostředně poté, co byli oba letci námořního letectva z války ve Vietnamu vyznamenáni a navíc dostali titul "Letecké eso".
Poručík Cunningham byl pilotem F-4J "Phantom", podporučík Driscoll byloperátorem radiolokátoru a zbraňových systémů.
Sestřelili od ledna do května celkem pět MiGů (čtyři MiG-17 a jeden MiG-21).
Oba byli příslušníky 96. stíhací eskadry (VF-96), která měla základnu na letadlové lodi USS Constellation (CVA-64).


Všimněte si, že na této fotografii drží Cunningham i Driscoll v ruce model stíhačky F-4.


- ------


John W. Warner, Secretary of the Navy, Lieutenant Randall H. Cunningham, Lieutenant (Junior Grade) William P. Driscoll, and Admiral Elmo R. Zumwalt. Jr., Chief of Naval Operations (listed from left to right)


Meet in Mr. Warner′s Pentagon Office, June 1972, in a ceremony honoring the two aviators, the Navy′s only Vietnam War air "Aces".
Lt. Cunningham piloted F-4J "Phantom" jet fighters, with LtJG Driscoll as Radar Intercept Officer, when they shot down five enemy MiGs (four MiG-17s and one MiG-21) in January and May 1972. They were members of Fighter Squadron 96 (VF-96), based aboard USS Constellation (CVA-64).


In this photo, Cunningham and Driscoll are holding models of F-4 fighters.


- ------
Official U.S. Navy Photograph.

Arlington, stát Virginia, 10. ledna 1973


Ministr obrany Melvin R. Laird v rozhovoru s nejvyššími veliteli a náčelníky ve své kanceláři v Pentagonu.


Mítinku se zúčastnili (zleva doprava):
admirál Thomas H. Moorer, předseda;
generál Creighton W. Abrams, Náčelník generálního štábu armády USA;
admirál Elmo R. Zumwalt JR., Velitel Námořních operací;
generál Robert E. Cushman Jr., Velitel námořní pěchoty;
generál John D. Ryan, Náčelník štábu letectva USA


- ------


Arlington, Virginia, 10 Jan 1973


Secretary of Defense Melvin R. Laird meets with the Joint Chiefs of Staff in his Pentagon office.


Attending the meeting are, left to right: Adm. Thomas H. Moorer, chairman;
Gen. Creighton W. Abrams, chief of staff, U.S. Army;
Adm. Elmo R. Zumwalt JR., chief of naval operations;
Gen. Robert E. Cushman Jr., commandant, U.S. Marine Corps; and
Gen. John D. Ryan, chief of staff, U.S. Air Force.


- ------
Camera Operator: PHC Davis Wilson

Slavnostní ceremoniál předání funkce Velitel Námořních operací


Osobnosti seřazené na půdě US Námořní akademie v Annapolisu, stát Maryland, během slavnostního ceremoniálu při předání funkce Velitel Námořních operací 29.června 1974.


Zprava doleva jsou:
Admiral James L. Holloway III., nastupující Velitel Námořních operací;
Admiral Elmo R. Zumwalt, odcházející Velitel Námořních operací;
Admiral Thomas H. Moorer, Náčelník generálního štábu USA;
Ministr obrany USA James R. Schlesinger;
viceadmiral William P. Mack, ředitel Námořní akademie.


- ------


Chief of Naval Operations change of command ceremonies


Senior attendees line up at the U.S. Naval Academy Superintendent′s quarters, Annapolis, Maryland, during CNO change of command ceremonies held on 29 June 1974.


Those present are (from right to left):
Admiral James L. Holloway, III, incoming CNO;
Admiral Elmo R. Zumwalt, outgoing CNO;
Admiral Thomas H. Moorer, Chairman, Joint Chiefs of Staff;
Secretary of Defense James R. Schlesinger; and
Vice Admiral William P. Mack, Naval Academy Superintendent.


- ------
Photographed by PHC B.M. Anderson.
Official U.S. Navy Photograph, from the collections of the Naval History and Heritage Command.

Fotografie Elmo Russella Zumwalta Jr. při rozhovoru s Harry Kreislerem 14. března 1989.


Záznam celého pořadu, který se jmenuje "Conversations with History - Elmo Russell Zumwalt Jr." a je pro Californskou universitu v Berkeley, je zde: http://www.youtube.com/watch?v=e-2bwLiX_DY


- ------


In this 1989 interview, Conversations host Harry Kreisler welcomes Admiral Elmo R. Zumwalt for a discussion of his life and times as one of America′s most distinguished military officers.


Videorecord from this interview: http://www.youtube.com/watch?v=e-2bwLiX_DY


- ------
Zdroj informace:
Institute of International Studies, UC Berkeley - globetrotter.berkeley.edu

Prezident Clinton salutuje Elmo R. Zumwaltovi při předávání nejvyššího amerického civilního vyznamenání Medaile Svobody v lednu 1998.


- ------


President Clinton saluted Zumwalt with the Presidential Medal of Freedom in January 1998.


- ------
Zdroj informace:
CBS News - www.cbsnews.com

Obálka knihy "Na stráži"


- ------


Cover Sheet from Book "On Watch"


- ------
Zdroj informace:
Amazon.com - www.amazon.com

Obálka knihy "Můj otec, můj syn".


- ------


Cover Sheet from Book "My Father, My Son".


- ------
Zdroj obrázku:
Domovské stránky žijícího syna James G. Zumwalt - http://www.jgzumwalt.com/index.php/tradition/144

Portrét admirála Elmo R. Zumwalta Jr. od Toma Nielsena.


Obraz je olejomalba rozměru 106,7 x 76,2 cm a je v blíže neupřesněné soukromé sbírce.


- ------


Admiral Elmo R. Zumwalt, Jr.


Traditional Oil on Canvas.
Size: 42 by 30 inches
Private Collection


- ------
Zdroj informace:
Tom Nielsen Fine Art - http://www.tomnielsenfineart.com/adults.htm

Zumwalt, Elmo Russell Jr., admirál - Z-grams


Toto je seznam tzv. Z-gramů (je o nich v textu zmínka), prozatím jenom anglicky. Budu se snažit o přeložení tohoto seznamu co nejdříve.
Admirál Zumwalt mně ale dal dost zabrat a tak si od něj musím malinko odpočinout.


FCH


Z-grams: A List of Policy Directives Issued by Admiral Zumwalt While in Office as Chief of Naval Operations, 1 July 1970 to 1 July 1974.


Note: A Z-gram is properly known as a Z-NavOp. Z-gram #1 became effective on 14 July 1970. All Z-grams were canceled in name only on the day Zumwalt left his post as Chief of Naval Operations (CNO). At that time, two Z-grams had previously been canceled and 87 had been or were being incorporated into the regular Navy directives system. The remaining 32 were informative in nature, announcing a one-time program or were statements of policy subsequently included throughout Navy personnel programs. Some of the Z-grams are on line.


1. Relieving Admiral Moorer (Zumwalt assumes duties as CNO)
2. Retention Study Groups
3. Cryptographic procedures and Policy
4. 30 days leave authorization for officers receiving Permanent Change of Station orders
5. Civilian clothes aboard ship for First Class Petty Officers on certain ships in Sixth and First fleets
6. Dependent Air Charter Program
7. Navy Sponsor Program
8. Officer Assignment
9. Meritorious advancement in rate of superior performing career Petty Officers
10. Services to crews of transient aircraft
11. Enlisted requests to remain on sea duty
12. Civilian clothing on shore establishments
13. Post-deployment leave policy
14. Collateral duties
15. Statement of earnings (to all Navy members)
16. Swaps (established a centralized and automated exchange of duty program at Bureau of Naval Personnel)
17. Personal check cashing ceilings (increased to $50 per person per day)
18. Navy Finance Center 24-hour service
19. Below-zone percentage limitation suspension (concerning % of officers who could be recommended for promotion)
20. Lockers and washing facilities (for personnel who had to work in dungarees ashore)
21. Compensatory time off
22. Improving shore establishment habitability
23. CPO [Chief Petty Officer] advisory board to CNO
24. Wives ombudsman http://www.history.navy.mil/faqs/faq93-24.htm
25. Forces afloat liberty policy
26. Shore patrol staffing and training
27. Forces afloat operating tempo
28. Retention study group progress report
29. Leave policy for deployed units
30. Commissioned officers open mess
31. TyCom [Type Command] ship handling competition
32. Reenlistment ceremonies
33. Navy exchange and commissary advisory boards
34. Uniform changes
35. BOQ/BEQ conveniences (encouraged installation of beer vending machines in Bachelor Officers Quarters and senior Bachelor Enlisted Quarters)
36. Standards of service
37. Aviation squadron command
38. Holiday routine at sea
39. Extended commissary hours
40. Cash/check option at payday
41. Command excellence forum
42. Junior officer request for sea duty
43. Disbursing claims processing
44. Quarterdeck watches
45. Assistance to POW/MIA [Prisoner of War/Missing in Action] families
46. Refinement of 3-M [Maintenance Material Management] system
47. Responsibility for inactivating ships
48. People programs
49. Medals and awards
50. Cold iron status (to encourage liberal leave and liberty following return of ships from extended assignments)
51. Small craft insignia (new breast insignia) www.history.navy.mil
52. Dissemination of CNO policy
53. Officer billet summary
54. CNO discussions with Navy personnel
55. Human Resource Management
56. Exchange duty for officers
57. Elimination of demeaning or abrasive regulations http://www.history.navy.mil/faqs/faq93-57.htm
58. Acceptance of checks in ships′ stores
59. Professional development program
60. Action Line telephone
61. Reassignment of CWO [Communication Watch Officer] and RPS [Registered Publication System] duties
62. CNO senior officer forum
63. ComTac publications aboard ship (reduction of operational publications on board ships, thus reducing administrative workload to make changes to them)
64. Ship conning indication
65. Vietnamization challenge
66. Equal opportunity http://www.history.navy.mil/faqs/faq93-66.htm
67. Command inspection program
68. Civilian clothes aboard ship http://www.history.navy.mil/faqs/faq93-68.htm
69. Command in the grade of captain
70. Grooming and uniform policy
71. Battle streamers for Navy flag
72. Quarterdeck watches
73. Enlisted Vietnam volunteers
74. Preferential housing considerations
75. Sea/shore rotation
76. Outstanding recruiter awards
77. Enlisted blue working uniform
78. Inspection scheduling policy
79. Augmentation into Regular Navy
80. MCPOs on E-8/E-9 selection boards
81. Regular Navy warrant officer program
82. Boards, committees and guidance programs
83. Motor vehicle transportation for forces afloat
84. Copies of fitness reports
85. Legislation status reports
86. CNO scholars program
87. Navy uniform
88. Advances of pay
89. SecNav/CNO fellowship program
90. Responsibility pay for senior Naval advisors in Vietnam
91. Limited duty officer program
92. Civilian clothing aboard ship for nonrated personnel
93. People programs
94. Navy drug exemption/rehabilitation program
95. Master CPO of the command
96. Retention study group schedule
97. ComRats for hospital patients
98. Advance information about new duty stations
99. Officer swords
100. Personnel exchange program
101. Six-day sales operation at designated Navy commissary stores
102. Responsibility for standards of smartness http://www.history.navy.mil/faqs/faq93-102.htm
103. Sailor of the Year award http://www.history.navy.mil/faqs/faq93-103.htm
104. Challenge of 1972
105. Navy drug exemption and rehabilitation program
106. Quarterdeck watch officers
107. CNO Sailor of the Year
108. Continuation beyond 30 years of active service
109. Recruiting
110. Human resources development
111. Southeast Asia build up
112. Collateral duties
113. Career counseling program
114. Ecology spot reports
115. Alcohol and alcoholism among Naval personnel
116. Equal rights and opportunities for women in the Navy http://www.history.navy.mil/faqs/faq93-116.htm
117. Good order and discipline http://www.history.navy.mil/faqs/faq93-117.htm
118. Sea/shore rotation
119. Minority affairs assistance
120. Revised master chief petty officer of the fleet/force/command program
121. CNO change of command remarks

Vystoupení Russella D. Feingolda, senátora za stát Wisconsin v Senátu Spojených států Amerických ve Washingtonu na 106.zasedání, ve 2.sekci, pondělí 24.ledna 2000 na památku admirála Elmo R. Zumwalta Jr.



Remarks by Senator Russell D. Feingold (Wisconsin)


In Honor of Admiral Elmo R. Zumwalt, Jr.


Na památku admirála Elmo R. Zumwalta Jr.



United States Senate
106th Congress, 2nd Section, Washington D.C.
Monday, January 24, 2000


Mr. FEINGOLD. Mr. President, I rise today to honor a titan in our nation′s naval history. Early this year, during our recess, Admiral Elmo R. Zumwalt, Jr. passed away. Admiral Zumwalt led a disciplined, dedicated, and directed life and career as a leader and, sometimes, as an iconoclast.
Mr. President, Admiral Zumwalt′s meteoric rise through the ranks began at the U.S. Naval Academy, where he graduated in just three years, yet ranked seventh in his class. Following his graduation from the academy, Zumwalt began a lengthy career on a number of surface warships.
Among those ships was the U.S.S. Wisconsin, one of four Iowa-class battleships, the largest battleships ever built by the Navy. The four vessels, the Wisconsin, the Iowa, the New Jersey and the Missouri, served gallantly in every significant United States conflict from World War II to the Persian Gulf War. Future Admiral Zumwalt, the Wisconsin′s navigator when the Korean War broke out, extolled her `versatility, maneuverability, strength, and power.′ Unbeknownst to him, this would not be the last time that he would leave his indelible mark on the great state of Wisconsin.
Following his service in the war, Zumwalt shuttled between the Pentagon and the sea. He excelled in both arenas, but in entirely different ways.
In 1970, President Nixon appointed Zumwalt the youngest Chief of Naval Operations in our history. As CNO, Admiral Zumwalt tackled some of the most divisive and challenging issues not just to hit the Navy, but society at large. And we′re still trying to conquer some of them.
Admiral Zumwalt crusaded for a fair and equal Navy. He fought to promote equality for minorities and women at a time of considerable racial strife in our country and at a time of deeply entrenched institutional racism and sexism in the Navy. He pushed so hard against the establishment that he almost lost his job. But thanks to the support of some like-minded reformers, including our esteemed colleague, the late John Chafee, who was then the Secretary of the Navy, Zumwalt prevailed and instituted a host of personnel reforms.
Mr. President, Admiral Zumwalt′s efforts to promote equality addressed, in part, an issue that we are tackling anew. Many in Congress and in the Defense Department seem to think that recruitment and retention can be improved simply by increasing pay and benefits. They could learn much from Admiral Zumwalt, who understood the importance not only of boosting pay, but also of changing the service to reflect the wants and needs of service members.
We should follow Admiral Zumwalt′s example and take a broader view when we look to improve the lives of our military personnel.
Mr. President, in his later years, Admiral Zumwalt dedicated himself to assisting Vietnam War era veterans who had been exposed to Agent Orange. He played an instrumental role in getting Agent Orange-exposed veterans with cancer a service-connected illness designation. I had the honor of meeting with him to discuss his efforts to increase research funding for Agent Orange related illnesses and to explore options for international cooperation in that research.
Admiral Elmo Zumwalt was a great naval leader, a visionary and a courageous challenger of the conventional wisdom. We will not see the likes of him again. We mourn his passing and salute his accomplishments.


Pozn.FCH: na překladu pracuji.

.

Franto, vycerpavajici a dechberouci, moc pekna prace !!

Abych sem zbytečně nepsal tisíce nových zpráv, budu to postupně sypat do této jediné, kterou dám vždycky na konec. Předem všem díky za pomoc v tvorbě tohoto pro mne téměř veledíla (jsem přece jenom víc na techniku). F.


2009/09/02-12:19 - Díky Aubi, opraveno. Škoda, že jsem v Argentině byl dva roky, to bylo ale v pravěku - 1961-62 a ze španělštiny (i když tam je trošku ohnutá) si nepamatuju prakticky nic. Mayo je ale opravdu květen.
2009/09/03-14:16 - Díky Tarsi, hodnosti opraveny


***************************************
Ještě, bohužel, není konec, těch momentálních 60% je opravdu reálných.


Chybí mně jeho zahraniční vyznamenání (je jich 30 a máme na ně minimum vlastních zdrojů, takže kvůli zrychlení je v prvním kroku dám bez odkazů a ve druhém jich většinu budu muset založit) no a pak ještě 9 etap životopisu.


Vzhledem k tomu, že Osobnosti a Generalita (tedy lidičkové) nejsou zrovna moje parketa, tak mně to jde jako psovi pastva, ale kvůli těm torpédoborcům třídy Zumwalt to musím dokončit (když už jsem si to sám nadrobil).


Příště si vyberu třídu pojmenovanou po někom, koho už tady máme.


F.



P.s.(2009/09/02-11:22):


Zahraniční vyznamenání, zatím bez prolinkování, už tam jsou.
A v tom, co tam ještě chybí, jsem zapomněl na takových 5 - 6 vsuvek s fotografiemi.


F


2009/06/11-09:42:
Momentálně tam dávám další části tak, jak je stačím připravovat.
Až to bude všechno, tak to přskupím tak, aby to mělo lepší a logičtější pořadí, tak to, prosím, ve stávajícím provedení ještě chvíli vydržte.
Dávám to sem takto za pochodu, neboť se domnívám (a doufám, že ne pouze z vnitřní pýchy), že mnohé z vás osud zajímá admirála Zumwalta stejně jako mne.


F.


2009/09/11-13:30:
Udělal jsem novou tabulku s americkými vojenskými i civilními vyznamenáními


F.

Našel jsem Zumwaltovy akademické tituly a dva ze tří neumím přeložit do češtiny.


Nevíte někdo, prosím, co je to:
- Doctor of Human Letters
- Doctor of Public Service



hammer 10.09.2009 10:46:35 napsal:

Moc děkuji, zní to velmi pravděpodobně, už to tam sypu!


F.


*************************************


2009/09/10-09:17
Za dobu, co Zumwalt velel Námořním operacím, byly do výzbroje vojenského namořníctva USA přijaty 4 nové třídy lodí:


- raketový rychlý útočný hlídkový člun třídy Pegasus
- raketová průzkumná fregata třídy Oliver Hazzard Perry
- torpédoborec třídy Arleigh Burke


- nevíte někdo, prosím, která byla ta čtvrtá?



Díky


F.

Nie som dobornik, ale podla mna by to mohlo byt nasledovné :
- Doctor of Human Letters = Litterarum Humaniorum Doctor
Titul Doctor of Humane Letters (latinsky: Litterarum humanarum doctor; D.H.L.; prip. L.H.D.) je cestny titul. Mohol by byť preložený, ako doktor humanitných vied.
zdroj : encyclopedia.thefreedictionary.com


- Doctor of Public Service = Doktor verejnych sluzieb


Možno niekto ma lepší ekvivalent, ako som povedal na zaciatku, nie som odbornik.

Jako falerista musím vyzvednout to co pan kolega po této stránce vyrobil. To bych hodnotil za naprosto dostatečné, či vlastně výtečné. Pokusím se některá vyznamenání doplnit (Vietnam jsem již trochu upravil) ale některé oblasti nejsou moje "hoby" nebo mi chybí literatura , ale doufám, že výhledově něco také dopíši.

Vážení přátelé,


tímto považuji životopis admirála Elmo Russella Zumwalta Jr. prakticky za dokončený.


Snad se má více než měsíční práce potká s porozuměním, chybičky mně, prosím, odpusťte.


Franta



Tak a je to hotovo (včetně mne). (teda asi skoro, ono se určitě ještě něco najde)


Doporučuji podívat se taky na Přehled Velitel Námořních operací, kde jsem doplnil dvě zajímavé fotografie z roku 1986 a 1990 ze setkání v té době aktuálních i bývalých Velitelů Námořních operací.


Hodně moc děkuji všem, kteří mně s touto pro mne hodně nezvyklou prací pomáhali a pomáhají:
Admin, altman, Aubi, buko1, hammer, Tars, von Fenstein.


Snad jsem na nikoho nezapomněl a aby nebyl problém, tak jste seřazeni podle abecedy.



F.

V právě vyšlém časopisu ATM 10/2009 jsou v souvislosti s admirálem Zumwaltem a jeho nezavedenou ideou letadlových lodí SCS zmiňovány křižníky třídy Ticonderoga, akorát, že je tu problém vůči zde uvedenému údaji, že byly zavedeny až po jeho odchodu z funkce a zmiňované letadlové lodi nebyly zavedeny vůbec.


Dále zde www.globalsecurity.org je také zmiňován



Nebo by ti mohl pomoc tento článek:
newwars.wordpress.com

Měl bych technickou poznámku k překladu jeho knihy On Watch: A Memoir.
"Na hodinkách" se mi zdá celkem jako strojový překlad, já bych to viděl spíš "Na stráži" apod.

Moc díky MART.inovi i FiBe, oba jste mně tuto mimořádně zajímavou informaci poslali.


Chybějící čtvrtou třídu jsem doplnil.


=========================================


Taky děkuji Sedlimu za upřesnění překladu názvu knihy "On Watch: A Memoir", nevěděl jsem, jak to správně formulovat a i když se mně ten původní překlad neseděl, neuměl jsem formulovat lepší.
Takže je to opraveno.