SSN - Permit

Permit class
     
Název:
Name:
Permit Permit class
Originální název:
Original Name:
Permit class
Kategorie:
Category:
útočná ponorka s nukleárním pohonem submersible ship, attack, nuclear powered (SSN)
Přehled vyrobených plavidel:
Summary of Built Boats:
SSN-594 USS Permit
SSN-595 USS Plunger
SSN-596 USS Barb
SSN-603 USS Pollack
SSN-604 USS Haddo
SSN-605 USS Jack
SSN-606 USS Tinosa
SSN-607 USS Dace
SSN-612 USS Guardfish
SSN-613 USS Flasher
SSN-614 USS Greenling
SSN-615 USS Gato
SSN-621 USS Haddock
Posádka:
Crew:
103-112 členů (94-143 *)
Technické údaje:
Technical Data:
 
Standardní výtlak:
Standard Displacement:
3750 t 3691 long tons
Plný výtlak:
Full Load Displacement:
- -
Výtlak pod hladinou:
Submerged Displacement:
4300 t 4232 long tons
Délka:
Length:
84.88 m 278 ft
Šířka:
Beam:
9.66 m 32 ft
Ponor:
Draught:
8.53 m 28 ft
Pohon:
Propulsion:
 
Typ:
Type:
tlakovodní jaderný reaktor S5W
2x parní turbína
pressurized water nuclear reactor S5W
2x steam turbines
Výkon:
Power:
11185 kW při ? ot/min 15000 hp at ? rpm
Šrouby:
Propellers:
1 1
Zásoba paliva:
Fuel Load:
? t ? long tons
Výkony:
Performance:
 
Rychlost na hladině:
Surfaced Speed:
33 km/h 18 kt
Rychlost pod hladinou:
Submerged Speed:
50 km/h 27 kt
Dosah na hladině:
Surfaced Range:
neomezený unlimited
Dosah pod hladinou:
Submerged Range:
neomezený unlimited
Maximální hloubka ponoření:
Maximum Depth:
600 m 2000 ft
Výzbroj a vybavení:
Armament and Equipment:
 
Výzbroj:
Armament:
4 torpédomety ráže 533 mm


torpéda Mk.37 (později Mk.48)
protiponorková raketová torpéda UUM-44A Subroc
protilodní řízené střely UGM-84A/C Harpoon
miny Mk.57, Mk.60 CAPTOR a Mk.67 SLMM
4x torpedo-tube 21"


torpedoes Mk.37 (later Mk.48)
anti-submarine rocket torpedo UUM-44A Subroc
anti-ship missile UGM-84A/C Harpoon
mines Mk.57, Mk.60 CAPTOR and Mk.67 SLMM
Vybavení:
Equipment:
AN/BPS-11 (přehledový / vyhledávací radar)


AN/BQQ-2 (později AN/BQQ-5D [V]3) (souprava pasivního sonaru)
AN/BQS-6 (součást AN/BQQ-2) (aktivní sonar)
AN/BQR-7 (potvrzen jen u SSN-595) (pasivní sonar)
TB-16 (vlečné sonarové pole)


Mk.113 (později Mk.117) (systém řízení palby torpéd)
AN/WSC-3 (satelitní komunikační terminál)
AN/BPS-11 (surface-search radar)


AN/BQQ-2 (later AN/BQQ-5D [V]3) (passive sonar suit)
AN/BQS-6 (part of AN/BQQ-2) (active sonar)
AN/BQR-7 (confirmed only at SSN-595) (passive sonar)
TB-16 (Fat Line Towed Array)


Mk.113 (later Mk.117) (torpedo fire control system)
AN/WSC-3 (SATCOM terminal)
Uživatelské státy:
User States:
Spojené státy americké United States of America (U.S.A.)
Poznámka:
Note:
* údaje o počtu námořníků na palubě se různí


ponorka SSN-605 má délku 90,53 m


ponorky SSN-613 - SSN-615 mají délku 89,00 m
* different information about crew number


submarine SSN-605 is 297 ft long


submarines SSN-613 - SSN-615 are 292 ft long
Zdroje:
Sources:
http://www.gdeb.com/ ; http://www.fas.org/ ; http://www.wikipedia.org/ ; http://navysite.de/ ; http://www.globalsecurity.org/ ; http://www.hazegray.org/ ; http://www.military.cz/ ; http://www.navy.mil/ ; dále z knižních publikací Jane′s Válečné Lodě (ISBN 80-7236-080-9) ; Válečné Lodě Současnosti (ISBN 80-86215-81-4) ; Ponorky - Válka pod vlnami (ISBN 978-80-206-0914-4) ; Ponorky současnosti (ISBN 978-80-87087-00-8) ; Moderní ponorky (ISBN 80-7180-291-3) ; Válečné lodě 5 (ISBN 80-206-0414-6)
URL : https://www.valka.cz/SSN-Permit-t87514#324476 Verze : 0

SSN - PERMIT




Historie




Zcela nová generace, i tak lze shrnout charakteristiku třídy Permit. Přestože je, ostatně jako vždy, celá věc složitější, není toto sousloví vůbec nadnesené. Třída totiž ve své době disponovala několika natolik závratnými novinkami, že nelze než ji přiřknout prvenství - první třída víceúčelových útočných ponorek s tichým provozem a schopností velkého ponoru, určená pro boj proti ponorkám.


První stránky historie této třídy se začaly psát ve 2. polovině 50. let 20. století. V tomto období, přesněji v roce 1956, podává velitel námořních operací USA admirál Arleigh Albert Burke žádost speciálně vytvořenému výboru z Národní Akademie Věd (Commitee on Undersea Warfare of the National Academy of Sciences). Ta se týká zkoumání nových technologií vhodných pro ponorkový boj a jejich efektu na jeho vedení. Výsledky tohoto studia kladou enormní důraz na hluboký ponor, tichý provoz a výkonný pasivní sonar a vejdou ve všeobecnou známost jako Project Nobska.


Tyto události se odehrávají v době, kdy jsou stavěny rovněž průlomové ponorky s kapkovitým tvarem a vysokou podhladinovou rychlostí řady Skipjack. Avšak u těchto ponorek není možné stávající závěry od NAS (National Academy of Sciences) uplatnit právě z důvodu použitého tvaru trupu, a proto je nutno navrhnout zcela novou třídu. Naštěstí je v té době přehodnocena strategie nasazení řízených střel odpalovaných z ponorek, ve prospěch balistických střel Polaris (odpalovaných z ponořených ponorek) je zrušen program Regulus (odpalovaných z vynořených ponorek) a s tím související plánovaná stavba jeho podmořských nosičů. A ty, místo aby byly zrušeny, jsou přepracovány na koncept stíhacích víceúčelových ponorných plavidel a navrženy podle závěrů programu Project Nobska.


Dle výsledků programu disponuje novým typem trupu, který umožní nejen hladké proudění vody, ale zároveň poskytne maximálně využitelný vnitřní prostor pro vybavení, výstroj a výbroj (což je výrazný nedostatek kapkovitého trupu předešlé třídy Skipjack). Nově jde o protáhlý doutníkovitý trup s jen o málo horšími hydrodynamickými vlastnostmi než má výše zmíněný kapkovitý trup. Společně s použitím odhlučněných závěsů pro strojní zařízení (např. turbíny) a zmenšením velitelské věže se podařilo dosáhnout prvního ze tří pilířů Project Nobska - výrazného snížení hlučnosti (jediné, co bylo v tomto případě obětováno, byla rychlost).


Po kladné zkušenosti s umístěním rozměrného aparátu pasivního sonaru v přídi ponorky SSN-597 USS Tullibee, dostala i plavidla řady Permit toto řešení společně se šikmo směřujícími torpédomety na bocích trupu za přídí (do té doby byly torpédomety v přídi). Umístění hlavního senzoru ponorky - sonaru - v sobě zahrnovalo několik výrazných kladů. Zejména se jednalo o to, že zástavba vskutku rozměrného a sofistikovaného systému pasivní soustavy hydrofonů do přídě umožní jejich ničím nerušený provoz (zejména vlastní plavbou ponorky). Připravený sonar AN/BQQ-2, svým tvarem připomínající rozměrnou kouli, ostatně nebylo možné z praktických důvodů jeho funkce umístit jinam. Přesto to s sebou neslo také nepříjemnost v podobě umístění torpédometů do středu plavidla, včetně jejich šikmého vyústění, což nelibě nesli především velitelé ponorek samých. Avšak toto uspořádání je u US ponorek využíváno dodnes. Třetím a posledním úkolem bylo dosáhnout hlubšího ponoru než měly předešlé třídy. Toho se podařilo docílit jen zčásti, ponor se sice zvýšil, ale nikterak významně oproti třídě Skipjack.


Tato řada ponorek byla vyvinuta přímou iniciativou U.S. Navy a vzešla z rýsovacích prken vojenských loděnic (což bylo první narušení do té doby dominantního postavení loděnice General Dynamics Electric Boat Division, která měla jakýsi monopol na vývoj atomových ponorek). Plavidla byla stavěna v celkem 5 loděnicích na východním i západním pobřeží USA (loděnice Portsmouth Naval Shipyard (PNS), Kittery, ME; Mare Island Naval Shipyard (MINS), Vallejo, CA; Ingalls Shipbuilding Litton Industries, Pascagoula, MS; New York Shipbuilding, Camden a General Dynamics Electric Boat Division, Groton, CT).


Jako první byla postavena ponorka SSN-593 USS Thresher, která byla jakýmsi prototypem těchto pokrokových plavidel. A právě po něm, jak tomu bylo a je v Spojených státech zvykem, měla být pojmenována celé třída. Ale poté, co se plavidlo nešťastně potopilo, a aby se zabránilo podobné katastrofě, ihned potom, co byly objeveny nedostatky v konstrukci, byly provedeny úpravy náležité úpravy. A třída byla přeznačena na v pořadí druhé plavidlo SSN-594 USS Permit. Stavba této třídy probíhala více jak 8 let a za toto období bylo postaveno 13 podmořských člunů (mimo zmíněné USS Thresher).


Přestože se do této nové generace ponorek upíraly značné naděje, nebyla třída Permit tak převratná, jak si mnozí představovali. To ostatně v té době ani nebylo dost dobře možné, ale i tak byla vrcholem tehdejších technologií a absolutní špičkou ve světě. Sovětské ponorky v té době již značně pokulhávaly, zejména co se týče hladiny emitovaného zvuku, i bezpečností a spolehlivostí svých reaktorů. A stejně tak jako USS Nautilus poskytl technologii jaderného pohonu a USS Albacore dodal technologii tvaru trupu, tak i třída Permit se stala důležitým základem pro budoucí ponorky tříd Sturgeon, Los Angeles, Seawolf a v neposlední řadě i současná Virginia. Třída Permit tak představuje kvalitativní skok v oblasti redukce hluku a použití výkonného sonaru - vznikla tak první třída ponorek určených speciálně pro stíhání nepřátelských ponorek.


Popis


Plavidla třídy Permit (včetně ponorky-prototypu USS Thresher) jsou, na rozdíl od předešlé třídy Skipjack, zcela novou vývojovou etapou a předznamenaly tak budoucí evoluci v oblasti podmořských člunů U.S. Navy. Využívají sice poznatky a zkušenosti z předešlých plavidel, ale jejich konstrukce byla ve své době zcela převratná a jsou od ní odvozeny novější třídy.


U ponorek řady Permit byla poprvé použita vysokopevnostní ocel HY-80 a díky tomu jsou plavidla schopná potopit se do větších hloubek než předešlé třídy (rozdíl však není nijak markantní). Od počátku byl trup navržen tak, aby při plavbě pod hladinou kladl co nejmenší odpor a přitom poskytoval co možná největší využitelný vnitřní prostor. Příďová hloubková kormidla jsou umístěna na velitelské věži zhruba ve 2/3 výšky.


Samotná výška věže byla u plavidlel SSN-613, SSN-614 a SSN-615 z přibližně 4-4,5 metrů u ostatních plavidel zvětšena na +/- 6 metrů a trup prodloužen o více jak 4 metry z důvodu zlepšení stability (všechny tři ponorky byly postaveny v loděnicích GD Electric Boat Division). Záďová horizontální a vertikální kormidla jsou standardního provedení (ve tvaru kříže - znaku +).


Údaje o posádce plavidel řady Permit se značně rozcházejí. Nejpravděpodobněji ji tvořilo mezi 103-112 příslušníky námořnictva USA (jiné zdroje uvádějí počty od 94 do 143 mužů). Veškeré vnitřní prostory, včetně ubikací, jsou klimatizovány.


Hlavním zdrojem energie nad i pod mořskou hladinou jsou 2 parní turbíny o celkovém výkonu 11 185 kW (15 000 koňských sil). Páru pro ně zajišťuje "srdce" ponorky, osvědčený jaderný tlakovodní reaktor S5W (vyvinutý a vyráběný společností Westinghouse). Výkon je přenášen na jednu lodní hřídel, jdoucí v ose plavidla a zakončenou lodním šroubem. U této třídy byl také poprvé použit systém odhlučnění strojní části jeho umístěním na odpružené platformy, a to jako u vůbec prvních jaderných ponorek.


Plavidla USS Flasher, USS Greenling a USS Gato byla prodloužena o více jak 4 metry, protože měla jiné stroje (do určité míry se jednalo o jakési testovací platformy pro budoucí třídu Sturgeon). Ponorka SSN-605 USS Jack měla experimentální typ pohonu, který měl mít vyšší účinnost a zároveň být tišší. Jednalo se dvojici protiběžných šroubů na jedné hřídeli. Poté, co výsledky nesplnily očekávání, byla přestavěna do standardní podoby ponorek řady Permit.


Pro své bojové nasazení jsou vybaveny odpovídající senzorovou a elektronickou výstrojí. Tu zahrnuje hladinový vyhledávací-přehledový radar AN/BPS-11, ale především byl instalován robustní trupový sonar (a to vůbec poprvé v sérii, výjimkou byla testovací ponorka USS Tullibee). Jedná se o pasivní sonarovou sopravu AN/BQQ-2 o velké citlivosti a značném dosahu. Později je nahrazen novým a samozřejmě výkonným typem AN/BQQ-5D [V]3. Součástí zmíněného pasivního sonaru AN/BQQ-2 je aktivní sonar AN/BQS-6. Některá plavidla mohla být vybavena pasivním sonarem AN/BQR-7, ale zatím byl povrzen jen u SSN-595 USS Plunger. Plavidla jsou dále vybavena pasivním sonarovým vlečným polem TB-16. Pro řízení palby torpéd měly ponorky analogový systém Mk.113, který posléze nahradil digitální Mk.117. Samozřejmě i ponorky třídy Permit mají periskopy (pravděpodobně fy. Kollmorgen).


Úderným prostředkem útočných ponorek jsou torpéda a nejinak je tomu i zde. Dohromady 4 torpédomety jsou umístěny kvůli přítomnosti sonaru AN/BQQ-2 (a později AN/BQQ-5) za přídí (přibližně v úrovni věže) a mají standardní ráži 533 mm. Ponorky byly zpočátku vybaveny torpédy Mk.37, které později nahradily moderní a výkonné Mk.48. Plavidla také nesla protiponorkové raketové torpédo UUM-44A Subroc a později i protilodní řízené střely UGM-84A/C Sub-Harpoon. Na běžnou hlídkovou plavbu byly vyzbrojeny 17 torpédy a 6 raketovými torpédy, později bylo jejich množství upraveno na 15 torpéd, 4 raketová torpéda a 4 protilodní střely. V případě potřeby je možné celý náklad ofenzivní výzbroje zaměnit za miny, které může plavidlo nést a i klást. Celkem se jedná o až 46 kusů min různých typů (Mk.57, Mk.60 CAPTOR a Mk.67 SLMM).


Informace, jakož i níže uvedené obrázky byly (jsou) čerpány z internetových stránek a z knižních publikací:
https://www.gdeb.com/; https://www.fas.org/; https://www.wikipedia.org/; https://navysite.de/; https://www.globalsecurity.org/; https://www.hazegray.org/; https://www.military.cz/; https://www.navy.mil/
Jane′s Válečné Lodě (ISBN 80-7236-080-9); Válečné Lodě Současnosti (ISBN 80-86215-81-4); Ponorky - Válka pod vlnami (ISBN 978-80-206-0914-4); Ponorky současnosti (ISBN 978-80-87087-00-8); Moderní ponorky (ISBN 80-7180-291-3); Válečné lodě 5 (ISBN 80-206-0414-6)
URL : https://www.valka.cz/SSN-Permit-t87514#324478 Verze : 3
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více