Stíhací esa 1914-1918

Sám pojem "stíhací eso" se zrodil ve Francii. V době bitvy u Verdunu se ukazovala potřeba systému, který by stíhače i další letce povzbudil ke snaze předčit ostatní v počtu sestřelených nepřátelských letadel.
Major de Rose, velitel letectva II. armády, tehdy nahradil dosud nesoustavnou evidenci sestřelů přesnými záznamy a současně byla stanovena i kriteria pro uznávání úspěchů, v prvé řadě svědectví
vlastních pozemních jednotek. Pilot, který dosáhl pěti sestřelů, měl nárok na titul esa...


Ve vzdušných bojích I. svět války Velká Británie, jejíž letectvo neslo na svých bedrech břímě nepřetržité letecké ofenzívy za německými liniemi, utrpěla ze všech zúčastněných států nejtěžší ztráty, jež čítají 16 623 mrtvých, raněných a nezvěstných letců, z nichž 6 166 padlo v boji. Na druhou stranu sloužilo v britských vzdušných silách pozoruhodných 784 es, tedy opět nejvíce ze všech států účastnících se vzdušné války.


Zde jsou příběhy některých z nich...


George Lanoe Hawker


Albert Ball


George William Barker


James McCudden


Raymond Collishaw


William Avery Bishop


Edward C. Mannock


(pozn. : clanky na sebe navazuji, doporucuji tedy precist vse Admin)

Přehledy stíhacích es Britského společenství národů


Anglie
Wales
Skotsko
Irsko
Austrálie
Kanada
Jižní Afrika
Nový Zéland
Svazijsko
Indie