Řád Sv. Ferdinanda a za zásluhy

Originální název: Ordine di S. Ferdinado e del Merito


Řád sv. Ferdinanda založil výnosem z 1. 4. 1800 Ferdinand Bourbonský (jakožto Ferdinad III. byl králem sicilským a jako Ferdinand IV. vládl království neapolskému), neboť s tím, jak rostla angažovanost cizích mocností do záležitostí jeho monarchie, cítil potřebu nového řádu, jímž by mohl odměňovat nejen vlastní šlechtice, nýbrž i osoby ze zahraničí, které se významným zasloužily o jeho země. Stávající řády byly totiž často úzce vázány na katolickou církev a tak bylo mnoho osobností nezpůsobilých pro jejich udělení (jedni z prvních nositelů řádu byli Angličan admirál Nelson, tedy protestant, a pravoslavný Rus polní maršál Suvorov).



Název řádu byl zvolen na počest králova předka, Ferdinanda Velikého, krále kastilského. Statut řádu nebyl vázán žádným náboženským omezením, v prvním odstavci zakládacího dekretu bylo pouze ustanoveno, že řád bude „odměnou tomu, kdo poskytl mimořádné a vynikající služby a podal důkaz veliké a nevšední oddanosti a náklonností naší královské osobě a monarchii.“


Řád byl původně založen ve dvou třídách. První třídu tvořili nositelé hodnosti „komandér“, druhou pak nositelé velkokříže. Zatímco počet rytířů první řídy nebyl nijak omezen, rytířů druhé třídy mohl být jen 24. Jedni z prvních nositelů velkokříže byli admirál Nelson, anglický ministerský předseda Sir John Acton, polní maršál Suvorov a ruský car Pavel I. Král Ferdinand, jeho dva synové, ministři sicilského království a nejpřednější šlechtici země pak doplnili počet nositelů velkokříže na potřebných 24. Velmistrem řádu byl sám král Ferdinand, dále struktura řádu zahrnovala čtyři důstojníky, velkokancléře, vrchního ceremoniáře, vrchního pokladníka a sekretáře.


Všichni členové řádu museli přísahat věrnost velmistru a svým církvím. Nositelé velkokříže měli nárok na titul „Excelence“ (Eccellenza) a směli si ponechat na hlavě klobouk v přítomnosti krále.


Byli-li řád udělován za vojenské zásluhy, pak velkokříž náležel vojevůdcům, kteří dosáhli vítězství v bitvě, zatímco komandérský kříž mohl být udělen např. za dobytí pevnosti či města.


Jedni z prvních nositelů komandérského kříže byli Nelsonovi kapitáni od Abú Kíru, Thomas Troubridge, Alexander Ball, Samuel Hood, Thomas Louis a Benjamin Hallowell. Stejně jako Nelson však museli požádat anglického krále o povolení nošení cizího řádu. Nelsonovi samotnému bylo toto povolení uděleno 7. ledna 1801.


Každý nový rytíř řádu byl nejprve přijat jako novic. Teprve jakmile prokázal svoji ušlechtilost a loajalitu církvi, velmistr jeho členství oficiálně potvrdil. K řádu též náležel poněkud komplikovaný řádový stejnokroj z bílé látky zdobené zlatem, doplněný zlatým kloboukem s bílou kokardou a třemi barevnými pery, k němuž v okamžiku, kdy byl rytíř „potvrzen“ velmistrem, ještě přibyl modrý plášť, zlatý řetěz, pás a meč.


Řádová dekorace měla podobu hvězdy o šesti zlatých paprscích, střídaných bílými liliovými květy, vycházejících z kruhového středového meadilonu s vyobrazením sv. Ferdinanda v rouchu a s korunou, třímajícho v pravičce meč a v levičce vavřínový věnec. Medailon je vrouben modrým okrajem se zlatými písmeny vyvedeným řádovým heslem FIDEI ET MERITO (překladem si nejsem zcela jist, ale domnívám se, že to bude něco jako VĚRNÝ A ZASLOUŽILÝ). Na reversu je nápis FERD. IV INSTITUIT 1800. V horní části je koruna tvořící závěs na stuhu. Hvězdy jednotlivých tříd jsou zcela totožné, liší se jen velikostí. Dále jsou odlišné způsoby nošení dekorace.


Nositelé velkokříže nosí hvězdu na tmavomodré šerpě s tenkým karmínovým okrajem (kombinace barev Francie a Španělska, reprezentující rod Bourbonů), dále na levé straně hrudi nosí stříbrnou hvězdu, která je jinak zcela stejná, avšak bez závěsu v podobě koruny (tato stříbrná hvězda smí být nošena nejen na řádovém stejnokroji, ale též na běžném oděvu). Dále k odznakům nositelů velkokříže patří řádový řetěz.


Komandéři nosí zlatou hvězdu na úzké stuze stejných barev, jako má šerpa velkokříže kolem krku. Nemají právo nosit stříbrnou hvězdu na hrudi.


Úředníci řádu (sekretář, důstojníci apod.) nosí stejnou dekoraci jako komandéři, avšak mohou nosit i stříbrnou hvězdu na hrudi.


Roku 1810 byla pak zřízena ještě třída rytířů s dekorací malého kříže.


Království Obojí Sicílie bylo roku 1861 připojeno k Italskému království. Ačkoliv král Obojí Sicílie František II. tímto okamžikem formálně prohlásil řád za zrušený, Italské království jich ještě několik udělilo, naposledy v roce 1912.


Prameny:


www.bourbon-two-sicilies.org
http://www.aboutnelson.co.uk/stferdinand.htm