DD.11.1918-DD.MM.RRRR 2. bojová eskadra DD.05.1919-DD.MM.RRRR Velitel: III. mobilní letecký park a letecké dílny DD.MM.1919-DD.MM.RRRR Velitel: II. Letecký park 2. leteckého pluku 04.10.1922-DD.MM.RRRR Velitel: Ústřední letecké dílny
DD.11.1918-DD.MM.RRRR 2nd Combat Squadron DD.05.1919-DD.MM.RRRR Commander: 3rd Mobile Air park and Air Workshop DD.MM.1919-DD.MM.RRRR Commander: 2nd Air Park of 2nd Air Regiment 04.10.1922-DD.MM.RRRR Commander: Central Air Workshop
Letecký pozorovatel K. u K. Luftfahrtruppe Letec polského vojenského letectva
Narodil se 7. července 1889 ve městě Nowy Sacz. Studoval na Lvovské polytechnice. V roce 1911 byl povolán k výkonu vojenské služby v rakousko-uherském námořnictvu. Ze začátku vojenské prezenční služby učil na škole jednoročních dobrovolníků. Poté sloužil na pancéřovém křižníku SMS St. Georg. V roce 1912 během balkánské války sloužil 6 měsíců na lodi "Gea". V roce 1913 odešel do zálohy.
Po vypuknutí první světové války byl povolán zpět k rakousko-uherskému námořnictvu. V prosinci 1914 sloužil v námořní dělostřelecké pevnosti Pola a od března 1915 u praporu námořní pěchoty. V srpnu 1916 absolvoval kurs leteckého pozorovatele v Šibeniku, pak sloužil v námořním letectvu - Marine Seefliegerkorps. Létal na průzkumné lety nad Jaderské moře, na protiponorkové hlídky, vyhledával lodní miny a létal jako vzdušný doprovod lodím. Létal převážně na letounech Hansa-Brandenburg K a Lohner R. Do konce války nalétal asi 1000 hodin. K 1. lednu 1918 byl povýšen na korvetního poručíka v záloze (odpovídá hodnosti poručíka).
V říjnu 1918, v době zhroucení Rakousko-Uherska, byl na dovolené ve Lvově. Vstoupil do nově vytvořených polských jednotek v hodnosti poručíka. Zde se zúčastnil bojů o Lvov s Ukrajinci.
S piloty Stefanem Bastyrem a Januszem de Beaurain s lvovskými studenty a vojáky obsazují 2. listopadu 1918 ve Lvově letiště Lewandówka. Podílel se na druhé letecké bojové akci vedené z tohoto letiště dne 5. listopadu 1918 s pilotem Stefanem Bastyrem (byl to zároveň i druhý bojový let polských leteckých sil).
Do konce listopadu provedl 27 bojových letů na místě pozorovatele. Mimo to se podílel i na údržbě letadel. Dne 27. listopadu s pilotem Stefanem Stecem letěl do Varšavy se zprávou pro hlavní představitele státu. Poté se zúčastnil dalších bojů v polsko-ukrajinské válce.
V květnu 1919 převzal velení III. leteckého parku a letiště ve Lvově. V srpnu 1920 byl III. letecký park, z důvodu ohrožení Lvova bolševickou armádou během polsko-sovětské války, přesunut do Krakova, kde se sloučil s II. leteckým parkem pod Toruňovým velením. Po polsko-sovětské válce byl Toruň povýšen na majora a zůstal velitelem II. leteckého parku 2. pluku letectva v Krakově.
Dne 4. října 1922 byl povýšen na podplukovníka a stává se ředitelem Centralne Warsztaty Lotnicze ve Varšavě, kde se připravuje licenční výroba letadla Hanriot H-28.
Zemřel v noci ze soboty na neděli 10. srpna 1924 v nemocnici Ujazdowski ve Varšavě na následky těžkých vnitřních zranění a krvácení, které utrpěl v důsledku nešťastné nehody při opravě elektroinstalace v bytě.
Pohřben byl v úterý 12. srpna 1924 na hřbitově Powązki. Po více než 10 letech, 24. listopadu 1935, byly jeho ostatky uloženy na hřbitově obránců Lvova.
Byl ženatý. Měl syna, který se narodil pět dní před jeho smrtí. Jeho švagři byli ze Lvova: novinář Stanisław Zachariasiewicz a důstojníci kpt. Mieczkowski a por. Marek.
V rakousko-uherské armádě byl povýšen do hodnosti korvetní poručík v záloze. V polském letectvu obdržel hodnost podplukovníka-pozorovatele.
Během období Ukrajinské SSR, během znesvěcování a srovnávání se zemí hřbitova obránců Lvova Maria Tereszczakówna (polská sociální aktivistka) spolu se skupinou několika dalších lidí, aby zachránili ostatky polských hrdinů pohřbených na tomto hřbitově, přesunuli několik těl význačných Poláků (kromě Władysława Toruńe mimo jiné Tadeusze Jordana-Rozwadowského, generála Wacława Iwaszkiewicz-Rudoszańského, velitele obrany Lvova v roce 1918 Czesława Mączyńského, arcibiskupa Lvova Józefa Gerarda Szmyda, osobnosti polského letectví Stefana Bastyra a Stefana Stece) na jiné pohřebiště, které v důsledku smrti přímých svědků a dřívějšího nezájmu polských institucí zůstávají dodnes neznámé (kromě tzv. pohřebiště biskupa Teodorowicze a otce Szmyda).
