Jindřich Kostrba se narodil 22. října 1883 v Kutné Hoře. V Praze vystudoval Vinohradské reálné gymnázium. Zde byli jeho spolužáky budoucí piloti Rakousko-Uherska a Československa Rudolf Holeka a Karel Hupner. Po vystudování se rozhodl stát se důstojníkem. Po ukončení studia na kadetní škole byl zařazen k 57. pěšímu pluku v Haliči. O deset let později byl Leutnant Kostrba přeložen k pěšímu pluku č. 73 v Praze.
Jeho bývalý spolužák z gymnázia Rudolf Holeka mezitím absolvoval pilotní výcvik a stal se jedním z prvních pilotů rakousko-uherské armády a prvním Čechem v letectvu rakouské monarchie vůbec. Kostrba po setkání s ním zatoužil stát se také pilotem.
Před začátkem první světové války prodělal pozorovatelský kurs. Na přímluvu kamaráda pilota Rudolfa Holeky byl zařazen k Flik 8 v Haliči.
První bojový let absolvoval s Rudolfem Holekou, kvůli poruše museli ale nouzově přistát.
Další jeho bojové lety ale měly větší úspěch. Už v září 1914 byl dekorován Záslužným vojenským křížem III. třídy (Militärverdienstkreuz III. Klasse). Na ruské frontě zůstala jednotka Flik 8 do března 1915. Poté byla jednotka poslána na italskou frontu. Kostrba zde absolvoval další bojové lety na místě pozorovatele.
V srpnu 1915 byl poslán k pilotnímu výcviku. Dne 28. října 1915 obdržel pilotní diplom číslo 254. V polovině prosince 1915 byl poslán k Flik 4 (letiště Heidenschaft) na italské frontě. Zde působil jako zástupce velitele, ktorým byl Hauptmann Mathias Bernath. Část jednotky byla vyzbrojena Fokkery E.III. Nesměli však být nasazeny nad nepřátelským územím, protože kulomety byly vybaveny synchronizací pro střelbu okruhem vrtule. A právě kvůli utajení se synchronizace zbraní nesměla dostat do rukou nepřítele.
Dne 18. února 1916 dosáhl dalších vítězství. Sedm italských bombardérů Caproni Ca.1 ze 4. Squadriglia de Bombardamenti letělo bombardovat město Lublaň. Po osmé hodině odstartovali stíhači od Flik 4, s nimi i Kostrba a povedlo se mu sestřelit jeden Caproni Ca.1. Po přistání, přezbrojení a natankování opět vzlétnul a nad městečkem Opcina sestřelil Caudron G.IV. Než stačil přistát povedlo se mu s Feldweblem Brocinerem sestřelit ještě bombardovací Caproni Ca.1. Během hodiny tak sestřelil tři nepřátelská letadla na letounu Fokker A.III čísla 03.51.
Počátkem března 1916 byl jmenován velitelem Flik 23 na jihotyrolské frontě. Tato jednotka byla vyzbrojena dvoumístnými pozorovacími a lehkými bombardovacími letouny Hansa Brandenburg C.I. Kostrba používal letoun se sériovým číslem 26.09. Většinou létal s pozorovatelem Oberleutnantem Johannem Frintem. V červnu 1916 tato dvojice sestřelila tři italské Farmany (dva jednomotorové a jeden dvoumotorový - čtyřmístný). Opět mu na to stačila jedna hodina. Dosáhl tak svého druhého „Hattricku“. A celkově měl už na kontě sedm vzdušných vítězství. V srpnu sestřelil osmého soupeře a byl dekorován Řádem železné koruny III. třídy s válečnou dekorací a meči na stuze.
Na podzim odešel od své jednotky Flik 23. V listopadu 1916 byl jmenován velitelem Flek 2 (pilotní škola) ve Wiener Neustadt (podle jiných zdrojů zde vykonával pouze funkci instruktora).
Důvody jeho odchodu od bojové jednotky a později i výcviku nejsou známy. Mluvil o národnostních sporech a nedůvěře velení k českým vojákům.
V květnu 1917 byl jmenován velitelem roty u náhradního praporu pěšího pluku č.73. V srpnu odjel na italskou frontu jako velitel roty, ale brzy onemocněl. V létě 1918 je převelen do Prahy. Kostrba byl jmenován 1. září 1918 do funkce velitele pražské vojenské policie, na přímluvu přítele Hauptmanna Jaroslava Rošického, v té době jednoho z čelních představitelů tajné odbojové organizace „Maffie“.
Během léta 1918 Čeští politici v Praze utvořili Národní výbor, který sdružoval tehdy proti monarchisticky smýšlející politiky. Ten se dne 28. 10. 1918 po vyhlášení České samostatné republiky přeměnil na Ústavodárné Národní shromáždění. V následném prohlášení byli čeští vojáci podřízeni Národnímu výboru (Ústavodárnému Národnímu shromáždění), jehož vojenské záležitosti zatím řídili Josef Schneiner a Hauptmann Jaroslav Rošický.
Ten samý den Jaroslav Rošický vyzval vojáky české národnosti ke vstupu do vojska České samostatné republiky. Po ústním podáním a hlavně na základě výzvy otištěné v ranních novinách 29. října, se začali dopoledne na Žofíně shromažďovat čeští vojáci.
Dne 30. 10. 1918 vznikl Letecký sbor a Kostrba byl jmenován velitelem. Letecký sbor měl několik důstojníků, pár pilotů a strážní četu z bývalých českých námořníků – asi 125 mužů. Avšak k dispozici žádné letadlo. Následující dny však přilétla dvě Hansa-Brandenburg B.I. Z rakouského Fischamendu přilétl Rudolf Polanecký s Hansa Brandenburg B.I číslo 276.19. Druhý letoun do Prahy dopravil Hauptmann Klement Adamec z Vídně.
Letiště bylo ustanoveno ve Strašnicích u depa elektrických podniků. Bylo asi 200 metrů dlouhé a 50 metrů široké. Jako hangár sloužila stodola na kraji letiště a několik stanů. Velitelství se nacházelo v hostinci „Na Vinici“. Toto letiště sloužilo Leteckému sboru do prosince 1918.
Dvě další letadla Hansa-Brandenburg C.I se podařilo sestavit v malé holešovické opravně letadel Al-Ma, které se zde pro K. u K. Luftfahrtruppe opravovalo. Další letadla si Letecký zbor opatřil 10. listopadu 1918, rychlým přepadem letiště v Chebu kde byla pilotní škola Flek 16. Byla sestavena ozbrojená skupina, kterou vedli Hauptmann Klement Adamec a Hauptmann Jaroslav Rošický. Asi devět provozu schopných strojů bylo přelétlo do Prahy. Zbytek provozu neschopných letounů, draků, motorů, ale i paliva bylo dopraveno vlakem. Další letecký materiál se podařilo zabavit v Plané u Mariánských lázní.
V Mařaticích u Uherského Hradiště byla založena dne 21. listopadu 1918 1. letecká setnina. Úkolem 1. letecké setniny byly průzkumné lety nad Slovenskem poblíž hranic s Maďarskem, kde hrozil otevřený ozbrojený konflikt. 1. leteckou setninu pomáhal budovat Kostrba osobně.
Dne 1. ledna 1919 vedl Kostrba na letounu Aviatik (Berg) D.I č. 138.14 přehlídkovou formaci pěti letadel na počest návratu do republiky prezidenta T.G. Masaryka. Přehlídkovou letku tvořili čtyři Hansa-Brandenburg B.I a C.I a Aviatik (Berg) D.I č. 138.14 pilotovaný Kostrbou.
Jindřich Kostrba je 20. února 1919 ve funkci velitele Leteckého sboru vystřídán kapitánem Karlem Hupnerem. Dne 28. dubna 1919 byl převelen k 98. pěšímu pluku ve Vysokém Mýtě. Důvodem byly neshody mezi Leteckým sborem a Technickým odborem MNO. Se svým zástupcem Rudolfem Holekou je obžalován z prozrazení vojenského tajemství. Na schůzi Československého aviatického klubu měl uvést počty a druh letadel Leteckého sboru a jejich dislokaci.
Až 20. června 1919 byli oba zproštěni viny. Dál však již sloužil pouze v pěším pluku.
Až v roce 1922 se vrací k letectvu. Je jmenován velitelem hospodářské zprávy Vzduchoplaveckého učiliště v Chebu. Následně v rychlém sledu vystřídal následující funkce a místa. Velitel letecké roty č.32, učitel létání při pokračovací škole v Chebu, velitel pododdílu u Hlavního leteckého skladu v Olomouci, velitel pokusné letky VLÚS.
Na konci roku 1926 chtěl odejít do civilu, měl dostat místo ředitele ČSA.
Bohužel toho se už nedožil. Dne 24. září 1926 měl vést formaci jugoslávských Breguetů 19 nebo Potezů XXV, při jejich letu z Prahy do Krakova. Při startu jeden jugoslávský letoun zezadu shora vrazil do Kostrbova Aera Ab 11. Oba letouny se zřítily asi z desetimetrové výšky na kbelského letiště. Z trosek byla vyproštěna tři mrtvá těla. Jugoslávce podplukovníka Jovana Jugoviče, pilota nadporučíka Eugena Něgovana a štábního kapitána Jindřicha Kostrbu. Bylo mu tehdy 43 let.
Československý stát mu 28. září 1926, na Svatého Václava, vystrojil státní pohřeb. Pražskými ulicemi projížděla jeho rakev naložená na trup letadla. A na obloze prolétaly na jeho poslední cestě letadla Československého letectva.
Nahoře: Kostrba (vpravo) u svého letounu Hansa-Brandenburg; 1916.
Dole: Vrak Kostrbova letounu Ab-11 po havárii dne 24. září 1926.
commons.wikimedia.org
