ST-26 (UST-26)
Ženijní mostní tank s možností připojení dalších zařízení
Na základě Tankového plánu, podle kterého měla ke každému typu tanku existovat jeho ženijní a plamenometná verze, byl od roku 1932 vyvíjen ve Vojenno-inženěrskoj akaděmii pod vedením ing. Gutmana ženijní tank na platformě tanku T-26.
Korba a podvozek byly totožné s tankem T-26-1931, ovšem dvě věže nahradila jedna kulometná s odměrem +-105 stupňů (1x DT 7,62 s 1 008 náboji). Dále přibyly na předku korby držáky na další ženijní zařízení. Na trubkové pohyblivé konstrukci byl umístěm ocelový most o délce 7 000 mm, se kterým se manipulovalo pomocí ocelových lan na kladkové soustavě poháněných převodovkou. Dvojčlenná osádka měla položit most, který umožňoval tankům do hmotnosti 15 tun (max.BT) překonat příkop o šířce 6,5 m nebo zídku o výšce 2 m, do 40 sekund. Naložení mělo být provedeno do 3 minut za pomoci velitele tanku vně vozidla. K mostům byly dodávány i ocelové 2,5 m dlouhé podpěry, které umožňovaly spojovat jednotlivé dílce za sebou. Váha vozidla činila 9 500 kg.
Po zkouškách tří prototypů v létě 1933 nařídila Komise obrany výrobu 100 kusů těchto vozidel během příštího roku. Výroba však vázla a roce 1934 bylo vyrobeno pouze 44 vozidel a v dalším jen 20. Souběžně se ale pracovalo na inovacích a do roku 1936 bylo vyrobeno 20 vozidel s upravenou mostní konstrukcí ing. Alexandrova (posádka nemusela opuštět vozidlo) a dva UCT-26, u kterých byl most manipulovám pákovým systémem.
K vozidlům bylo možno namontovat také šípovou radlici, nožový odminovač a kolečkový odminovač KMT-26. Celkem bylo vyrobeno do roku 1939 75 tanků ST-26 (UST-26).
Zdroj:
KOLOMIJEC, Maksim: T-26-ťažolaja suďba legkogo tanka, Eksmo, Moskva 2007
Ženijní mostní tank s možností připojení dalších zařízení
Na základě Tankového plánu, podle kterého měla ke každému typu tanku existovat jeho ženijní a plamenometná verze, byl od roku 1932 vyvíjen ve Vojenno-inženěrskoj akaděmii pod vedením ing. Gutmana ženijní tank na platformě tanku T-26.
Korba a podvozek byly totožné s tankem T-26-1931, ovšem dvě věže nahradila jedna kulometná s odměrem +-105 stupňů (1x DT 7,62 s 1 008 náboji). Dále přibyly na předku korby držáky na další ženijní zařízení. Na trubkové pohyblivé konstrukci byl umístěm ocelový most o délce 7 000 mm, se kterým se manipulovalo pomocí ocelových lan na kladkové soustavě poháněných převodovkou. Dvojčlenná osádka měla položit most, který umožňoval tankům do hmotnosti 15 tun (max.BT) překonat příkop o šířce 6,5 m nebo zídku o výšce 2 m, do 40 sekund. Naložení mělo být provedeno do 3 minut za pomoci velitele tanku vně vozidla. K mostům byly dodávány i ocelové 2,5 m dlouhé podpěry, které umožňovaly spojovat jednotlivé dílce za sebou. Váha vozidla činila 9 500 kg.
Po zkouškách tří prototypů v létě 1933 nařídila Komise obrany výrobu 100 kusů těchto vozidel během příštího roku. Výroba však vázla a roce 1934 bylo vyrobeno pouze 44 vozidel a v dalším jen 20. Souběžně se ale pracovalo na inovacích a do roku 1936 bylo vyrobeno 20 vozidel s upravenou mostní konstrukcí ing. Alexandrova (posádka nemusela opuštět vozidlo) a dva UCT-26, u kterých byl most manipulovám pákovým systémem.
K vozidlům bylo možno namontovat také šípovou radlici, nožový odminovač a kolečkový odminovač KMT-26. Celkem bylo vyrobeno do roku 1939 75 tanků ST-26 (UST-26).
Zdroj:
KOLOMIJEC, Maksim: T-26-ťažolaja suďba legkogo tanka, Eksmo, Moskva 2007
