V červnu roku 1940 podal Winston Churchill spolu s tehdejším třetím lordem admirality, kontradmirálem Brucem Fraserem, žádost u zbrojovky Vickers-Armstrongs Ltd. na vytvoření dvou obřích kanónů, které by využily dvě hlavně ráže 14 palců a které byly původně určené jako rezerva pro loď King George V. Děla měla být umístěna v blízkosti přístavu Dover. Zbrojovka vytvořila obří otočné věže, jež měly být usazeny do mohutných betonových základen. Jako vhodné místo byla vybrána doverská zátoka svaté Margarety a již 3.srpna 1940 byla jedna z věží smontována a za pomoci největšího britského železničního jeřábu usazena na své místo. Za přítomnosti Winstona Churchilla bylo dělo pokřtěno "Winnie". 22.srpna byly vystřeleny první granáty směrem k francouzskému pobřeží.
Druhá věž byla usazena v únoru 1941 a pokřtěna "Pooh". Během válečných let byla obě děla v častém provozu, přičemž jejich nejčastějším cílem byla Batterie Todt na mysu Griz Nes, na níž dopadlo celkem 187 granátů. Řízení dělostřelecké palby většinou obstarával pozorovatel v lehkém letounu Taylorcraft Auster. Po invazi byla oblast u Griz Nes obsazena kanadskými jednotkami a "Winnie" i "Pooh" umlkly. Na konci války byly věže rozebrány a na jejich místě vznikly ohrady pro chov ovcí.
Druhá věž byla usazena v únoru 1941 a pokřtěna "Pooh". Během válečných let byla obě děla v častém provozu, přičemž jejich nejčastějším cílem byla Batterie Todt na mysu Griz Nes, na níž dopadlo celkem 187 granátů. Řízení dělostřelecké palby většinou obstarával pozorovatel v lehkém letounu Taylorcraft Auster. Po invazi byla oblast u Griz Nes obsazena kanadskými jednotkami a "Winnie" i "Pooh" umlkly. Na konci války byly věže rozebrány a na jejich místě vznikly ohrady pro chov ovcí.