Curtiss F8C-4 Helldiver

V dubnu 1929 byl námořnictvu předán druhý prototyp Helldiveru, označený XF8C-4. Od předchozího XF8C-2 se z vnějšku odlišoval hlavně nahrazením ostruhy kolečkem s olejopneumatickým odpružením. Brzy poté byl následován pětadvaceti sériovými stroji, které v průběhu roku 1930 nastoupily do služby u stíhací letky VF-1B na letadlové lodi USS Saratoga. Letové vlastnosti a odolná konstrukce původně piloty nadchly natolik, že přehlíželi nedostatky konstrukce, které se ale brzy projevily. Hlavním problémem byl výrazný pokles ve výkonech mezi prototypy a plně vybavenými sériovými stroji, které nedokázaly držet krok se svými jednomístnými protějšky a při letech ve smíšené formaci, kterou vyžadovala taktika se jim jednomístné stroje musely přizpůsobovat. Problémy činily také přehřívající se motory, nedostatečný dolet a potah ocasních ploch, který se při střemhlavém letu trhal. Nehodily se tak k hlavnímu úkolu, pro který byly objednány, a již v lednu 1932, tedy po roce provozu, byly přesunuty k námořní letecké rezervě v Long Beach, kde vydržely až do poloviny 30. let. Další stroje, mezitím objednané jako upravené F8C-5, byly dokončeny bez přistávacích háků a přiděleny námořní pěchotě. Pověst VF-1B ale zatím dosáhla Hollywoodu, a letka a její Helldivery si zahrála ve filmu, příznačně nazvaném Hell Divers, jehož hlavní hvězdou byl Clark Gable.