Řád půlměsíce

V angličtině obvykle uváděn jako THE IMPERIAL ORDER OF THE OTTOMAN CRESCENT

Název bývá též přeložen jako Řád tureckého půlměsíce, či jednoduše jako Řád půlměsíce.

Tento řád je považován za první turecký řád ve vznikajícím systému tureckých vyznamenání. Udělování vyznamenání ve formě odznaků v té době nebylo v turecké říši standardní praxí. Dosud byly častější finační odměny či různými šperky, které ovšem neměly žádný stanovený design.
Nejvyšším stupněm takového oceněnění pak byla agrafa na turban.

Řád půlměsíce založil v srpnu 1799 sultán Selim III. na počest Nelsonova vítězství u Abú Kíru (Francouzi se v té době pokoušeli porazit Turky v Egyptě a rozšířit tak své koloniální panství). Nelson se také v témže měsíci stal prvním nositelem tohoto řádu. Jde o jediné muslimské vyznamenání založené kvůli vítězství křesťanů.

I proto bylo toto vyznamenání ve své době považované za jedinečné.

Bohužel o tomto řádu není mnoho informací a ty které jsou k dispozici si často protiřečí. Jak se zdá, řád ve své době neměl pevný statut ani design, ale spíše byl sérií jedinečných ocenění podobného vzhledu a charakteru.

Zřejmě existovali jen tři nositelé tohoto vyznamenání:

Admirál Nelson
Britský ministerský předseda William Pitt
Generál Sir Hugh Baird

Podle některých zdrojů existovala ještě jedna či dokonce dvě třídy tohoto řádu a těmito třídami bylo vyznamenáno množství britských důstojníků během svého působení v Egyptě. Možná však jde o záměnu s jiným vznamenáním poodbného vzhledu, neboť turecký systém dekorací v té době nebyl ucelený.

Není ani zcela jasné, kdy a zda byl řád zrušen. Zřejmě k tomu došlo po vypuzení Francouzů z Egypta, k němuž došlo ještě v roce 1799.

Dekorace: I zde se zdroje liší. Řád měl zžejmě tvar oválné stříbrné hvězdy s centrálním smaltovaným medailonem, z něhož vystupoval vypouklý stříbrný půlměsíc a hvězda. Barva smaltu u řádu uděleného generálu Bairdovi (viz. obrázek dole) je červená, avšak na Nelsonových portrétech je vždy modrá. Podle tvaru Bairdova řádu je zjevné, že řád měl být nošen s hvězdou nalevo z pohledu nositele (tedy vpravo při pohledu na řád, tzn, stejně jako na turecké vlajce). Podle Nelsonových portrétů je tedy zjevné, že Nelson tento řád nosil vzhůru nohama. Aby zmatků nebylo málo, Nelson navíc na svých kabátech nosil pouze látkové repliky, které se na různých portrétech liší tvarem i velikostí.

Stuha: Šerpa možná byla buď bledě žluté/krémové barvy, nebo karmínově červená. Avšak první originální řády zřejmě neměly žádnou stuhu a byly připinány přímo do kabátu.

Královské potvrzení, že Lord Nelson smí přijmout a nosit odznaky turecké říše je datováno 20. března 1802 a registrováno v College Arms.


Zdroje:
http://www.aboutnelson.co.uk/crescent.htm
www.turkishmedals.net

Turecko v době napoleonských válek:



Bonapartova expedice a tažení do Egypta v roce 1798 ohrozila mocenské zájmy i postavení Anglie ve Středozemním moři a také zájmy Osmanského Turecka v Egyptě i Sýrii. Generál Bonaparte vyplouvá dne 19. května 1798 z Toulonu, ale i z italského Janova, Civitavecchi, ale také z korsického Ajaccia a velkým loďstvem, které mělo kolem 400 plavidel směrem do Egypta. V tomto lodním svazu bylo 13 bitevních korábů, 6 fregat i korveta. Na palubách lodí bylo 54 000 mužů, v tomto počtu je asi 13 000 námořníků a zhruba 37 000 mužů určených k boji pod pyramidami. Pěchota čítala 25 072 vojáků, dále zde bylo 2810 jezdců a 3345 dělostřelců. Dále však sebou Napoleon vezl na 120 vědců, techniků, umělců. On sám se plavil na vlajkové lodi l´Orient s admirálem Bruysrsem. Zde s nim byli i jeho věrní druhové z italského tažení jako byl Joachim Murat, Alexander Berthier, Jean Batiste Lannes, Nicolas Davout, generálové Leclerg, Menou, Reynier, Bellierd, Baraguay, d´Hilliers, Dugna, Klébér, Caffarelli a další.


Dne 9. června loďstvo doplulo k ostrovu Malta, které se s výjimkou pevnosti v La Valettě Francouzi zmocnili. V noci z 1-2. července, bez problému a ohrožení ze strany admirála Nelsona, který měl za úkol jim vylodění zabránit, přistávají v Alexandrii a zde se vylodili. Jednotky z chodu pokračuji v postupu na Káhiru a ve dnech 5-6. července se střetávají s vojskem Mameluků, vedených Muradem bejem v bitvě u Embabehu, která do dějin válečnictví vstupuje pod názvem:
Bitva u Pyramid


Dne 28. července se Napoleon zmocnil egyptského hlavního města Káhiry. Generál L. CH. Desaixe, vyslaný k pronásledování Murade beje do Horního Egypta, slavně vítězí 7. října 1798 u Sedimanu a tím jej vyřadil z dalších vojenských akcí.
Sultán Selim III. vyhlásil válku Francii a připojil se k rusko-anglické koalici. Sultán současně rozhodl o vyslání tureckého vojska do ohroženého Egypta, ve kterém se Napoleon stal skutečným pánem.



Zatím se francouzské loďstvo pod velením kontraadmirála Brueyerse shromáždilo v kotvišti přístavu v Abukiru. Dne 1-2. srpna je zde napadlo anglické loďstvo vedené admirálem Horatio Nelsonem. Francouzi se hrdinně bránili, ale Nelson skvěle vítězí a francouzské loďstvo je zničeno.


Sultán Selim III. se v srpnu roku 1799 rozhodl ocenit statečnost anglickým důstojníků a především admirála Nelsona a založil právě jen pro tyto důstojníky vůbec první a nejstarší osmanský řád, který byl nazván:
Řád Půlměsíce (Rád Tureckého půlměsíce) známý spíše jako:


THE ORDER OF THE CRESCENT.



Literatura:
Burke j.B. The Book of Orders Knighthood an Decorations of Honour.
Gordon L.:British Battles and Nedala,London 1962
Měřička V. Tři historické řády,Praha 1956
Purves Alec:-TAPRELL DORLING: Ribbons and Medalas,Spink 1983

K tomuto řádu i historii není žádná ucelená odborná literatura. Podle majora L. Gordona, znalce této problematiky, který uvádí že existuji celkem čtyři různé velikosti tohoto řádů v různých stupních. Uvádí, že klenotnicky zhotovené medaile (dekorace) byly nošeny na oranžových stuhách, které procházely ouškem napojeným na medailí.
Podle Gorgona byly medaile založené sultánem Selimem III. a udělovány britským důstojníkům,kteří se podíleli na egyptském tažení v roce 1801. Důstojníci dostávali zlaté medaile, poddůstojníci medaile stříbrné. Autor se ale domnívá, že je správne hovořit o řádu, nikoliv o medailích neb řada zlatých medailí byla zdobená brilianty. Gordon uvádí, že měl možnost studovat medaile, které patřily kapitánu Johnu Chamberrsovi Whiteovi, který v době udělení byl vlajkovým kapitánem u admirála sira Johna Borlase Warrena na lodi „Renown“. Protože tato anglická loď pronásledovala francouzskou loď až do Toulánu, byl sultán tak potěšen a z nadšení udělil admirálu Warrenovi a kapitánu Whiteovi dekorace dvakráte za sebou.-(viz obrázek)


Zde jako ukázka zlaté medaile či řádové dekorace The Order of the Crescant

Problematikou tohoto tureckého řádu se u nás zabýval pan Václav Měřička od padesátých let minulého století. Na toto téma měl i několik přednášek v Praze a v Hradci Králové. Nebude od věcí se seznámit s jeho závěry, které jsou mimořádně zajímavé a stále platné.


Pan V. Měřička uvádí, že řád byl založen sultánem Selimem III. v srpnu 1799, tedy plný rok po skvělém vítězství v bitvě u Abukiru. Vyplývá z toho, že řád vznikl při prvním výročí této legendární Nelsonovy bitvy. V. M. dále upřesňuje, že řád byl udělován později a to ještě v souvislosti s tažením v Egyptě. Proto se ještě nakrátko vrátíme k událostem po bitvě u Abukiru. Napoleon po zprávě o zničení svého loďstva neztratil hlavu, ale vrátil se do Káhiry, kde krutě a krvavě potlačil povstání, které proti Francouzům vypuklo. Ve dnech 22.-23. října 1799 vzbouřence porazil a zmasakroval. Potom se svými vojáky, kterých bylo jen 12 000 vyrazil na sever proti turecké armádě, která se vylodila na syrském pobřeží. Dne 6. února 1799 byl již v Syrii a dne 5. března se zmocnil Jaffy a dne 17. března obešel pevnost Akon. Nemoci, tyfus a cholera však vojsko Napoleona zcela zdecimovaly. Napoleon se proto rozhodl k návratu což také dne 20. května realizoval. Zde pak znovu, opět u Abukiru se odehrála tentokráte vítězná bitva (25.července). V srpnu ale dorazily zprávy o nutné přítomnosti Bonaparta v Paříži a tak 22. srpna 1799 Bonaparte odjíždí zpět do vlasti a velení nad armádou v Egyptě přebírá generál Jean Babtista Kleber. Ten dokázal skvěle zvítězit nad Turky dne 20. března 1800 v bitvě u Heliopolisu. Krátce nato dne 14. června 1800 byl generál Kleber zavražděn fanatikem-musulmanem a velení přebírá méně schopný generál Menou.


Dne 8. března roku 1801 se v Alexandrii vylodil další anglický expediční sbor pod velením generála sira Ralpha Abercrombyho. Angličané v počtu asi 18 000 mužů přistáli u Abukiru a již dne 13. března se jim podařilo porazit Francouze v bitvě u Mandory a dne 21. března se střetli s vojskem generála Menoua v bitvě u Alexandrie. Zde opět zvítězili, ale generál Abercromby byl těžce zraněn a dne 28. března na následky zranění umírá. Velení nad anglickým expedičním sborem přebírá generál John Hely Hutchinson, hrabě z Donoughmore. Dobývá Damiettu a Ramanich, obklíčil Kahiru a francouzský generál Bellird dne 27. června kapituluje. Pak se Hutchinson obrátil proti Menouvi a donutil jeho sbor o síle 10 000 můžů také složit zbraně a kapitulovat. Hutchinson zvítězil a je povýšen na lorda. Porážka Francouzů znamenala konec egyptského dobrodružství, uzavření příměří s Anglii v této oblasti.


Sultán Selim III. nejprve vyznamenal svým řádem admirála Nelsona, ale později rozhodl aby řád obdržel i generál Abercromby, jeho nástupce generál John Hely Hutchinson, ale i další Angličan, admirál Georgie Elphistone Vikomt Keith, který velel loďstvu, které krylo plavbu anglického expedičního sboru Abercrombyho. Víme dále, že i další angličtí námořníci, ale i pozemní důstojníci, ale i stateční poddůstojníci byli řádem dekorování.

Popis řádu:


Selimův řád Půlměsíce v nejvyšším řádovém stupni byl tvořen ze zlatého kruhového medailonu o průměru 53 mm (2,l palce). Střed medailonu o průměru 38 mm byl červeně smaltovaný a na něm položen stříbrný půlměsíc s osmicípou hvězdou, obé zdobeno brilianty. Při okraji medailonu bylo mezikruží, 8 mm široké, zdobené ornamentikou s malými pětilístkovými růžičkami. Rubní strana medailonu, která byla celozlatá, nesla ve středu podpis sultána Selima III.,tedy jeho thugru. Při okraji stejné mezikruží v šířce 8 mm, stejně jako na lícové straně. Horní okraj medailonu byl opatřen kulovitým ouškem, kterým procházel závěsný kruh pro stuhu. Ta byla červené barvy a náhrdelní. Klenot řádu nebyl zavěšen na velkostuze, dle zvyklostí u evropských řádů. Nevíme jak široká stuha byla, neb se žádná nezachovala. Nenalézá se ani stuha u osobního řádu admirála Nelsona (Jeho osobní řády jsou uloženy v námořním muzeu Lloydu v Londýně).
Řádový klenot byl doplněn stříbrnou náprsní hvězdou o rozměru 90 x 85 mm, která je ve tvaru elipsy a je tvořena celkem 36 samostatnými, vzájemně nespojenými, směrem zevnitř se rozšiřujícími a na konci směrem doprava skosenými paprsky, které v místě skosení jsou vlnkovitě zakončeny. Středem každého paprsku prochází rovná řada malých bodů. Ve středu hvězdy se nacházel oválný medailon o průměru 40 x 34 mm, který je zlatě orámován, červeně smaltován a na něm jsou opět oba symboly, tj. stříbrný půlměsíc a osmicípá hvězda, vše je pokryto brilianty. První výrobek tohoto řádu, zhotoveno klenotníkem byl určen výhradně pro admirála Nelsona a my jej známe z portrétů, kde je řádem dekorován (viz obrázek)


Angličtí námořníci a to důstojníci Nelsonova loďstva a později i důstojníci expedičního sboru generála Abercrombyho, byli sultánem vyznamenání nižšími řádovými stupni. Byli pro důstojníky raženy ve zlatě, v podobně kruhových medailonů v rozměru 53,34 mm (2,l palce). Druhá velikost dekorace byla 48,18 mm (1,8 palce) a nejnižší stupeň měl rozměr 35,56 mm což odpovídá 1,4 palce..
Na lícové straně medailonu se opět nachází v celozlaté ploše symbol půlměsíce s osmicípou hvězdou, heraldicky umístěné k pravé straně. Při okraji medailonu oboustranně mírně rámované mezikruží s bohatou ornamentikou, tentokráte však tvořenou listovím, které nahoře, dole a ve středu rozděluji ozdobné mašličky od provazce, který věnec z listoví vždy jedenkráte přetíná. Rubní strana shodná pokud se mezikruží týče, ale ve středu je umístěna sultánova thugra. K hornímu okraji této dekorace je pevně napojeno malé ouško do kterého je zapojen krátký řetízek ukončený jehlicí pomocí této jehlice se medailon upevňoval na kabát. Tvrzení, že řád byl nošen na oranžové stuze může vycházet z toho, že dochované stuhy jsou vybledlé. Pozitivně víme, že nejvyšší řádový stupeň byl nošen na náhrdelní stuze, jasně červené barvě. Z logiky tato červená stuha patří i na nižší řádové dekorace. Stuha není tedy žlutá, je jen a jen vybledlá. Medailony jsou poměrně slabé o síle 2,5 mm. Angličané tyto medailony s ohledem na jejich kruhový tvar a nošení na prsou nazývají medailemi, i když se správně jedná o nižší řádové stupně.


Nejvyšší stupeň řádu Půlměsíce se dočkal ještě jednoho udělení.V roce 1802 se sultán Selim III.rozešel s Brity a uzavřel dohodu s prvním francouzským konzulem Bonapartem. Zásluhu o toto sblížení Turecka s Francii měl tehdejší Napoleonův generál a velvyslanec v Istanbulu, potomní maršál a význačný diplomat Francois Horáce Sebastiáni. On byl posledním, kdo nejvyšší řádový stupeň obdržel.
Po Selimově odstranění z trůnu v roce 1807, nebyl již řád prakticky dále udělován a zaniká. Teprve sultán Mahmud II.zakládá v roce 1831 další osmanský řád SLÁVY
(NICHAN-AL-IFTIKHAR), který zůstal v platnosti až do založení řádu MEDJIDIJE v roce 1852 za sultanátu Abdula Mejdjida I.. Řád Slávy se uděloval v jediném stupni, ale ve dvou rozdílných provedeních a opět byl určen cizincům. Mahmud II., uděloval jako výraz úcty různým osobnostem i svůj oválný medailon, zdobený brilianty.


Počet udělených exemplářů:


Podle oficielních pramenů byl řád ve všech stupních udělen osmi stům důstojníků i poddůstojníků a to jak námořníků tak i pozemní armádě. V roce 1799 to bylo udělení admirálu Nelsonovi a jeho námořníkům. V roce 1801 řád obdrželi vojáci expedičního sboru generála Abercrombyho.
Byla to britská admiralita, která zavedla pro tento řád název medaile. Anglický badatel H.Taprell Dorlig ve své knize „Ribbons and medals“ (Stuhy a medaile) hovoří již o existenci řádu a zdůrazňuje, že by se takto o této “medaili“ mělo hovořit i nadále..


Problematikou řádu Půlměsíce se zabývá i Karl-Gustav Studenitz ve své přenádherné knize Orden und Ehrenzeichen, kde na straně 60-61 popisuje řád Půlměsíce II. třídy a přináší i obrázek, kde však je právě tento řád doplněn závěsným „rahénkem“ po vzoru anglických medailí a je určen k nošení na prsou.(viz obrázek)


Poznámka:
Literatura a prameny jsou uvedeny v úvodní částí článku.