Hrabě János Esterházy se narodil 14. března 1901 v obci Veľké Zálužie u Nitry. Jeho matka Elisabeth Tarnowska byla Polka, otec Mihály Antal Esterházy patřil do galantské (sedmihradské) větve rodu Esterházi. Otec zemřel, když měl János 4 roky. Vystudoval gymnázium a obchodní akademii v Budapešti. Po ukončení studií začal hospodařit na rodinném velkostatku. 15.10.1924 se oženil s hraběnkou Lívií Serényiovou, měl 2 děti Jánoše a Alici.
Patřil k maďarské šlechtě, která se nikdy nesmířila s politickým uspořádáním po 1. světové válce a odtržení Slovenska od Uher. Velice aktivně se zapojil do politického života maďarské menšiny na Slovensku. V roce 1931 stál v čele Ligy maďarské spolupatřičnosti v Československu (Csehszlovákiai Magyar Népközösségi Liga), která působila při Společnosti národů. Dne 11.12.1932 sa stal předsedou Krajinské křesťanskosocialistické strany v ČSR (Országos Keresztényszocialista Párt). Po volbách v r. 1935 byl zvolen v košickém volebním obvodě za poslance Národního shromáždění. 21.7.1936 byl po sjednoceni dvou nejsilnějších maďarských stran zvolen výkonným předsedou Sjednocené maďarské strany (Egyesült Magyar Párt).
János Esterházy působil jako agent Maďarska v Česko-Slovensku pod jménem „Szalma“ s číslem „221“. V následujícím období podporoval Esterházy slovenský autonomismus, reprezentovaný zejména Hlinkovou ľudovou stranou. Rozbití Československa slibovalo uspokojení maďarských zájmů a proto bylo třeba je podporovat. Dne 14.3.1939 vítal v rozhlasovém vysílaní vznik Slovenského státu. Zústal dále působit na slovensku a založil Maďarskou stranu na Slovensku (Szlovenskói Magyar Párt). Hájila menšinová práva 70 tisíc Maďarů žijících v první slovenské republice a současně požadovala od maďarskeé vlády dodržování práv slovenského obyvatelstva na znovupřipojených územích. Dne 15.5.1942 jako jediný poslanec Slovenského sněmu hlasoval proti ústavnímu zákonu č. 68/1942 o vystěhování Židů, čímž se stal terčem útoků ze strany slovenského tisku. V roce 1944 János Esterházy pomohl stovkám pronásledovaných Židů, Čechů a Slováků v útěku ze Slovenska přes Maďarsko. V říjnu 1944 v memorandu protestoval proti obsazení Maďarska německou armádou. Příslušníci strany šípových křížů ho nakrátko internovali, Gestapo na něho vydalo zatykač.
Po válce se János Esterházy dostal do rukou sovětů přímo v pracovně Gustáva Husáka, u něhož protestoval proti zavedení principu kolektivní viny pro všechny maďarské občany Slovenska. V SSSR je odsoudili na deset let a poslali do gulagu. Na Slovensku zatím proběhl retribuční proces a odsoudil jej k trestu smrti. V r. 1949 Esterházyho vrátili do Bratislavy, kde soud nejprve potvrdil původní rozsudek, ale nakonec jej následujícího roku změnil na doživotí.
Hrabě János Esterházy zemřel dne 8.3.1957 ve věznici Mírov u Mohelnice.
