Der Tapferkeit - Historie vzniku rakouských medailí ZA STATEČNOST

maršál Arnošt svobodný pán Laudon
Velká Porta vypověděla válku Rusku, kde však carevna Kateřina II. s válkou počítala a byla připravena boj přijmout. Rusko mělo dvě silné armády, první(ukrajinská) velitel maršál Petr Alexandrovič Rumjancev (1725-1796) směřovala na Chotín a Očakov s cílem je dobýt. Druhá hlavní armáda, zvaná jekatěrinburská, pod vedením knížete Grigorije Alexandroviče Potěmkina (1739-1791) s úkolem vést hlavní nápor na turecké síly. Kateřina II. přitom počítala i s pomoci Rakouska, se kterým v roce 1780 a opětovně v roce 1787 byla uzavřena dohoda o spojenectví a společném postupu ve válce proti Turecku.


Rakouský císař Josef II.(1741-1790) byl připraven plnit uzavřenou dohodu a tak dne 9. února 1788 zahajuje polní tažení. Sám císař je v čele armády a za vojenského poradce si vybral maršála Františka Mořice, hraběte Lacyho (1725-1801). Císařská armáda však v počátku svého tažení se dostává do nesnází a při střetu s tureckými oddíly je neúspěšná. V tomto okamžiku nabízí císaři své služby maršál Arnošt Gideon LAUDON (1717-1790), který však je z počátku odmítnut s ohledem na vysoký věk. Další porážka však rozhodla a do čela armády je postaven tento sice starý, ale osvědčený válečník. Císař maršálovi svěřil velení na pravém křídle, to jest armádě, která operovala na území Chorvatska. Laudon se tedy dne 18. srpna 1788 v Dubici ujal velení a následně 28. srpna poráží pašu z Travniku a dobývá dubnickou pevnost. Koncem srpna přebírá Laudon velení i nad slovinskou částí armády, překračuje řeku Sávu a napadá Berbir. Dne 2. září zablokoval berbírskou pevnost a postupuje směrem na Novi, kde 20. září zaútočil na jednotky paši z Travníku, ale je odražen. Laudon soustředil své síly a znovu dne 3. října útočí na pevnost, zajímá velitele, pašu z Dubina i novického beje. Jen zimní počasí zachraňuje Turky od totální porážky. Teren bojiště je nezdravý, mnoho vojáků onemocnělo a to i císař Josef II. Maršál Lacy, který neprokázal bojového ducha, je odvolán a na jeho místo ustanoven maršál Ondřej, hrabě Hadik (1710-1790). Starý maršál útočí a u Futaku Turky poráží. Zde však také vážně onemocní a musí být ze zdravotních důvodů z velení i armády odvolán. A teprve tehdy pověřuje císař velením nad celou armádou maršála Laudona.


Maršál, si jako starý voják uvědomuje, že vojáci jsou vystaveni těžkostem bojů, válečným útrapám i smrti a je nutno je tedy i nějak odměnit. Do této doby za hrdinské činy dostávali pouze finanční odměnu, kterou většinou propíjejí. Chybí viditelné ocenění zásluh a statečnosti vojáka. Laudon vycházel ze zkušenosti důstojníků a statutu řádu Marie Terezie, tedy nejvyššího vyznamenání pro důstojníky za projevenou statečnost na bitevním poli. Pro poddůstojníky a prosté vojáky žádná podobná dekorace nebyla k dispozici. Císař Josef II. posoudil tento návrh a dne 19. července 1789 zakládá ve svém hlavním stanu v Petrovaradině čestnou a záslužnou medaili ve stříbře i zlatě. Toto vyznamenání s určením ocenit statečnost vojáků dostává název: PAMĚTNÍ A ČESTNÁ VOJENSKÁ MEDAILE.


Laudon přebírá velení a dne 17. srpna vypracoval plán na dobytí Bělehradu. Dne 14. září se Laudonovi daří Bělehrad obklíčit a pevnost uzavřít. Ve dnech 25.-30. září probíhá dělostřelecké ostřelování bělehradské pevnosti Kalemegdanu, pevnost hoří. Velitelem pevnosti je sám zástupce sultána Osman paša. Dne 30. září rakouská armáda pod velením generálů Eugena Argenteauva a generála Olivera Patricia Wallise zahajuje přímý útok na pevnost a vítězí. Velitel pevnosti se vzdává a je pozván maršálem k slavnostnímu obědu. Plukovník Klebeck jako rychlý posel přináší tuto zprávu o dokonalém vítězství do Vídně k císařskému dvoru. Císař Josef II. pro maršála připravil Velkokříž Vojenského řádu Marie Terezie, kde je hvězda zdobena brilianty, rubíny a smaragdy.


V dubnu roku 1789 umírá v Istambulu sultán Abdul Hamid I. a jeho nástupcem se stává Selim III.(1761-1789-1807), který si uvědomuje, že je poražen a uzavírá dne 4. srpna 1791 s Rakouskem mír v Sistově. Maršál Laudon, slavný válečník a voják, který se zasadil o zřízení těchto medailí, umírá na Moravě v Novém Jičíně dne 14. července 1790.

Pamětní a čestná medaile (Die Ehrendenkmunze) z roku 1789 byla ražena ve stříbře a zlatě. Navrhovatelem výtvarného návrhu je vídeňský medailer Johan Nepomuk WIRTH (1763-1810).


Medaile má v průměru 40 mm, při síle 2 mm. Její okraj je oboustranně zvýšený. Na lícové straně je portrét panovníka (poprsí císaře Josefa II.). V horní části medaile je opis: JOSEPF II. a dole při samém okraji je umístěn podpis medailera: I.N.Wirt F,(Facit=zhotovil). Na zadní straně je nápis: DER TAPFERKEIT (Statečnosti).


Toto vyznamenání může získat každý statečný voják, včetně šikovatelů a strážmistrů. Při navržení je nutno dbát, aby došlo k ocenění statečnosti i moudrosti, nikoliv jen zištné chování, ale i vojenská rozvaha a kázeň byla rozhodující. Bylo přihlédnuto k záchraně života důstojníka či válečného kamaráda. Statečnost vojáka musí být doložitelná svědecky. Vyznamenání nikdy nemůže být předáno celé jednotce.


Voják může získat medaili stříbrnou a pokud prokáže další čin statečnosti, může být navržen na udělení medaile zlaté, v tomto případě stříbrnou medaili odkládá a nosí jen medaili zlatou. Nositel zlaté medaile obdrží od císaře zvláštní finanční odměnu, která je rovná hodnotě jeho služebního příjmu. Nositel medaile stříbrné pak polovinu služebního přijmu (žoldu). Na příplatek mají vojáci nárok i v době míru. Při jmenování do důstojnické hodnosti se medaile stává majetkem důstojníka a může být nadále nošená. Kdo se dopustí zločinu či nečestného činu a je potrestán, musí medaili odevzdat svému veliteli. Po smrti vojáka je medaile majetkem pozůstalé rodiny. Medaile z roku 1789 byla udělována všem těm, kteří se vyznamenali ve válce proti Turkům. Za panování císaře Leopolda II. medaile nejsou raženy a nejsou udělovány. Ani v době koaličních válek nejsou medaile s portrétem císaře Josefa II. udělovány a s portrétem císaře Leopolda II. obnoveny. Teprve za císaře Františka II. dochází k obnovení medailí. Ale o těchto medailích je zde již nový článek, který bude v brzké době dostupný všem čtenářům. Medaile s portrétem Josefa II. je velmi vzácná a bohužel nemám k dispozici ani kvalitní obrázek.




Poznámka:
Bojů s Turky se zúčastnilo 27 pěších a 12 jezdeckých pluků. Vojáci pěších pluků obdrželi celkem 214 stříbrných a 11 zlatých medailí. Jezdectvo 78 stříbrných a 7 zlatých medailí. Celkem bylo uděleno:
Medaile stříbrná 292
Medaile zlatá 18


Je možno spekulovat,že k udělení došlo i u pomocných jednotek a dělostřelectva,ale i tak je počet těchto medailí minimální a vzácný.


Hvězdu Velkokříže MMTO posázenou drahými kameny vykoupil císař Leopold II. od vdovy po maršálovi Laudonovi za částku 50 000 zlatých. Hvězda je uložena ve světské klenotnici vídeňského dvorního hradu.


Literatura:
Walther A.Schwarz:Die Tapferkeitsmedaille
Václav Měřička: Rakouské medaile Za statečnost.

Der Tapferkeit - Historie vzniku rakouských medailí  ZA STATEČNOST - V.Měřička:Orden und Ehrenzeichen(převzatý obrázek)Zlatá medaile císaře Josefa II.

V.Měřička:Orden und Ehrenzeichen(převzatý obrázek)Zlatá medaile císaře Josefa II.
URL : https://www.valka.cz/Der-Tapferkeit-Historie-vzniku-rakouskych-medaili-ZA-STATECNOST-t81965#300580 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více