Boeing FB-1

V polovině 20. let potřebovalo americké námořnictvo konečně skutečnou námořní stíhačku, místo zastarávajících Curtissů TS-1, Voughtů UF-1 a podobných nouzových typů. Se zájmem proto sledovalo armádní soutěž, ve které proti sobě bojovaly konstrukce Boeingu a Curtissu. Armáda umožnila pilotům námořnictva otestovat jak Curtissův XPW-8A, tak Boeingův XPW-9 - ostatně případná objednávka od obou složek by mohla zajímavě snížit jednotkovou cenu.


Námořnictvo preferovalo Boeing, který podle testovacích pilotů vedl v ovladatelnosti, manévrovatelnosti a snadnější údržbě, měl mnohem lepší výhled z kokpitu, ale choval se trochu hůř při vzletu a přistání. Námořnictvo proto na počátku roku 1925 objednalo 14 Boeingů pod označením FB-1. Prvních deset strojů, doručených mezi 1. a 22. prosincem 1925, byly v podstatě PW-9 s mírnými změnami ve vybavení podle požadavků námořnictva a ponechaly si i stejné firemní označení, Model 15. Ostatní stroje byly dodány s dalšími úpravami a byly proto přejmenovány na FB-2 (Model 53), FB-3 (Model 55) a FB-4 (Model 54). FB-1 byly určeny pro službu na pobřežních základnách, neměly proto ani žádné vybavení pro přistávání na letadlových lodích.


Všech deset strojů převzalo čerstvě formované letectvo námořní pěchoty, nejprve šlo šest strojů k peruti VF-1M, sídlící jako součást Marine Aviation Group v Quanticu, zbylé byly rozděleny mezi VF-2M a VF-3M, která byla součástí Second Aviation Group v San Diegu. Tyto peruti byly v roce 1927 kvůli možnosti záměny s perutěmi námořnictva přejmenovány - to už bylo devět z deseti strojů soustředěno u VF-3M, nyní přejmenovanou na VF-10M, a posláno společně s pozorovací perutí VO-5M a jejími O2B-1 v rámci expedičních sil do Šanghaje, kde americká námořní pěchota dohlížela na bezpečnost mezinárodní čtvrti. Ta se v té době obávala blížící se nacionalistické armády a hlavně komunistů v ní. Desátý stroj létal u VO-8M v San Diegu. V létě 1928 se všechny zbylé stroje setkaly u peruti VF-6M v San Diegu. Poslední stroje byly vyřazeny někdy v polovině 30. let.


Jako FB-2 byly dodány dva stroje, oba námořnictvo převzalo 8. prosince 1925. V podstatě to byly jen FB-1 vybavené přistávacím hákem a podvozkem se společnou osou, asi o 180 kg těžší než standardní stroje. Již 25. prosince byly dodány námořní peruti VF-2B, která je testovala na palubě letadlové lodi USS Langley. V testech se osvědčily a úpravy navržené testujícími piloty byly použity na hlavní verzi, FB-5. Oba FB-2 byly poté vráceny na standard FB-1.

Zdroj:
Bowers, Peter M. Boeing Aircraft since 1916. London, Putnam 1989. ISBN 0-85177-804-6.
Swanborough, F. G.; Bowers, P. M. US Navy Aircraft Since 1912, Putnam Aeronautical Books, London 1990. ISBN 0-85177-838-0.
Matt, Paul R. United States Navy and Marine Corps Fighters 1918-1962. Harleyford Publications, Los Angeles 1962.