Main Menu
User Menu

Boeing P-12E

     
Název:
Name:
Boeing P-12E
Originální název:
Original Name:
Boeing P-12E
Kategorie:
Category:
stíhací letoun
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1931-DD.10.1931 Boeing Aircraft Division, United Aircraft & Transport Corp., Seattle, Washington
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1931-DD.10.1931
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
110 P-12E
2 Model 100E
První vzlet:
Maiden Flight:
29.09.1930 Model 218
15.10.1931 P-12E
Osádka:
Crew:
1
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
dvouplošník
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické
Podvozek:
Undercarriage:
pevný
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
914 kg
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
1225 kg
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
? kg
Rozpětí:
Wingspan:
9.14 m
Délka:
Length:
6.17 m
Výška:
Height:
2.74 m
Plocha křídla:
Wing Area:
21.14 m2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
? kg/m2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Pratt & Whitney R-1340-17 Wasp o výkonu 391 kW
dvoulistá kovová vrtule
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
208-416 l
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
304.2 km/h v 2134 m
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
257.5 km/h v ? m
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
9.8 m/s
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
5.8 min do 3048 m
Operační dostup:
Service Ceiling:
9571 m
Dolet:
Range:
941.5 km
Maximální dolet:
Maximum Range:
? km
Výzbroj:
Armament:
2x pevný synchronizovaný 7,62mm kulomet Browning nebo
1x 7,62mm a 1x 12,7mm kulomet Browning

5x 11kg bomba
Uživatelské státy:
User States:


(100E)
Poznámka:
Note:
-
Zdroje:
Sources:

Bowers, Peter M. The Boeing P-12E, Profile No.2. Profile Publications, Leatherhead.
Davis, Larry. P-12/F4B in Action, In Action No.141. Squadron/Signal Publications, Carrollton 1994. ISBN 0-89747-309-4.
Bowers, Peter M. Boeing Aircraft since 1916. London, Putnam 1989. ISBN 0-85177-804-6.
Pelletier, Alain. Boeing - The Complete Story. Haynes Publishing, Yeovil 2010. ISBN 978-1-84425-703-4.
Jones, LLoyd S. U.S. Fighters. Aero Publishers, Inc. Fallbrook 1975.
United States Army and Air Force Fighters 1916-1961, Harleyford Publications, Letchworth 1961.
Fahey, James C. U.S. Army Aircraft 1908-1946. Ships and Aircraft, Falls Church, 1964.
https://joebaugher.com/usaf_fighters/p12.html
https://crimso.msk.ru/Site/Crafts/Craft21450.htm
www.nationalmuseum.af.mil
https://www.aerofiles.com/_boe2.html
https://joebaugher.com/usaf_fighters/p12.html
https://www.airminded.net/F4b/BoeF4b.html

Boeing P-12E -


URL : https://www.valka.cz/Boeing-P-12E-t81282#297863Verze : 0
MOD
Kořeny hlavní verze P-12, P-12E, byly v Boeingu Model 218, soukromém stroji, na kterém firma testovala nové konstrukční prvky. V podstatě šlo o P-12B s kovovým poloskořepinovým trupem, který firma prvně otestovala na XP-15, a hřbetem přecházejícím v opěrku hlavy. Směrovka byla původně shodná s P-12B, později byla nahrazena vyšší a oblejší. Stroj poprvé vzlétl 29. září 1930, byl testován na McCook Field, kde dostal zkušební označení XP-925, později, po dočasné výměně motoru R-1340D za R-1340E, označení XP-925A. Testy 218 proběhly u armádního i námořního letectva, krátce i s kapotovaným podvozkem, s civilním označením X66W, a po jejich skončení byl 218 v roce 1931 poslán do Číny. Tam toho roku Julius Barr předváděl jiný Boeingův demonstrátor, Model 100D, odpovídající P-12D, který ale zničil při pokusu o rychlostní rekord. Model 218 byl v prosinci 1931 poslán místo něj. Kvůli problémům s povolením ale zůstal ve skladišti v Šanghaji až do února následujícího roku, kdy byl zprovozněn a 18. února zakoupen pro Nankinské letectvo během Šanghajského incidentu, krátké války o město mezi Čínou a Japonskem. Americký instruktor Robert Short byl požádán, aby dopravil stroj do Nankingu, 22. února se ale zapletl do boje se třemi japonskými stíhačkami. Dvě údajně s Boeingem sestřelil, pak ale sám zahynul.

Mezitím armádní letectvo objednalo sériovou podobu Modelu 218 jako P-12E (Boeing Model 234), objednávka na 135 strojů byla podepsána 3. března 1931. Mezi 19. zářím a 15. říjnem 1931 bylo armádě předáno 110 strojů, zbylých 25 bylo dokončeno jako P-12F. P-12E používaly stejný poloskořepinový trup a nové ocasní plochy jako Model 218, jinak ale odpovídaly standardnímu P-12D. Až v průběhu služby byly ocasní ostruhy nahrazeny kolečkem. Původně dostaly P-12E vzduchové kapsy v horním křídle umožňující udržet se na hladině v případě nouzového přistání, použité i na předchozích verzích, v průběhu služby byly ale většinou odstraněny a u většiny strojů nahrazeny "panamskou opěrkou", podstatně zvětšeným hřbetním hrbem obsahujícím gumový záchranný člun, vyvinutým pro nasazení v oblasti panamské kanálové zóny.

P-12E 31-553 byl 1. října 1931 hned po předání přeznačen na XP-12E a vyčleněn pro testy. Podobně vznikl P-12J, což byl P-12E 32-042 vybavený motorem Pratt & Whitney SR-1340H (R-1340-23) o výkonu 429 kW a pumovým zaměřovačem. V tomto provedení se zvýšil dostup, jinak ale nový motor moc výhod nepřinesl. XP-12E, P-12J a pět standardních P-12E (32-033, -036, -040, -046 a -049) bylo později upraveno na další pokusnou verzi, YP-12K, s motory SR-1340E a vstřikováním paliva Q-2, jeden z nich také chvíli létal s podvozkem vybaveným lyžemi umístěnými vedle kol. V červnu 1938 bylo všech sedm strojů přestavěno zpět na standard P-12E. Mezitím byl v únoru 1937 YP-12K 31-553 potřetí přejmenován, tentokrát na XP-12L poté, co byl vybaven turbokompresorem Type F-7, o měsíc později z něj byl ale opět YP-12K.

P-12E létaly například u 24., 27., 77., 79. a 95. letky, zůstaly společně s P-12F v prvoliniové službě až do roku 1935, kdy byly nahrazeny jednoplošnými Boeingy P-26, a poté byly přeřazeny hlavně k výcviku, v roce 1941 byly poslední kusy uzemněny jako draky pro výcvik mechaniků.

Armáda v roce 1940 pracovala na úpravě vyřazených P-12E na radiem řízený létající terč, označený A-5, a jeden stroj tak byl vybaven radiovým ovládáním a testován, armáda však vzápětí k tomuto úkolu vyřazená letadla přestala používat a projekt ukončila. Po vstupu USA do války však bylo 23 strojů P-12(P-12C 31-151,- 154,-209,-210, P-12D 31-245 a -258 P-12E 31-561,-564,-576,32-010,- 013,-025,-033,-040,-041,-044,-046,-048, -057, -066,-069,-074 a P-12F 32-85) předáno námořnictvu, které provedlo vlastní přestavbu na létající terč a bez rozdílu původní verze byly všechny tyto stroje přejmenovány na F4B-4A. Dostaly také nové serialy v rozmezí 2489-2511. Většina byla během cvičení sestřelena.

Jeden z P-12E, 32-017, byl mezi stroji předanými jako nelétající učební pomůcka civilním letecký školám a z Kalifornského polytechnického institutu byl později získám kalifornským Ontario Air Museum. V roce 1961 byl s civilní registrací N3360G uznán letuschopným, nejprve létal ve zbarvení námořního F4B-3. Dnes by měl být stále v držení muzea v Chinu. P-12E 31-559 byl podobným způsobem získán soukromým majitelem, který ho později věnoval Muzeu US letectva na Wright-Patterson AFB, kde je vystaven ve zbarvení 6. stíhací letky.

Verze E je jedinou verzí mimo exportních, která se dostala k zahraničnímu uživateli - v roce 1935 byly dva stroje předány nově formovanému filipínskému letectvu, kde snad vydržely až do obsazení Filipín Japonci v roce 1941.
Boeing P-12E - Boeing Model 218, prototyp P-12E, ve své závěrečné podobě. V Číně létal pravděpodobně ve stejném zbarvení, je zmiňováno černé písmeno X na horním křídle.

Boeing Model 218, prototyp P-12E, ve své závěrečné podobě. V Číně létal pravděpodobně ve stejném zbarvení, je zmiňováno černé písmeno X na horním křídle.
URL : https://www.valka.cz/Boeing-P-12E-t81282#412216Verze : 0
MOD
Dva stroje na počátku 30. let objednalo siamské letectvo kvůli porovnání s Bulldogem Mk.II a Heinkelem He 43 D. Šlo o stroje v podstatě shodné s americkými armádními P-12E, kvůli tehdejšímu vládnímu zákazu exportovat letadla v té době dodávaná americkým složkám byly "zamaskovány" firemním označením Model 100E. Do Siamu byly doručeny 10. listopadu 1931, aniž by byly sestaveny a testovány v továrně. Siamské letectvo jim přidělilo označení Ch7(ข๗, anglická transkripce Kh7) čili stíhač č.7, a minimálně jeden stroj přežil ve službě až do roku 1949. Další stroje od Boeingu Thajci nekoupili, v roce 1933 byly místo toho nakoupeny konkurenční Hawky II a později Hawky III. Dnes se přeživší 100E nachází v Muzeu Thajského královského letectva na letišti Don Muang u Bangkoku.


Zdroj:
Bowers, Peter M. Boeing Aircraft since 1916. London, Putnam 1989. ISBN 0-85177-804-6.
www.thai-aviation.net
peterlewisdesign.tripod.com
zh.wikipedia.org;

Boeing P-12E -


URL : https://www.valka.cz/Boeing-P-12E-t81282#420131Verze : 0
MOD
P-12E
Boeing P-12E -


URL : https://www.valka.cz/Boeing-P-12E-t81282#41541Verze : 0
.
Boeing P-12E - Velitelský stroj 95. Attack Squadron. Původní zbarvení Olive Green na všech plochách bylo na přelomu 20. a 30. let doplněno výraznými žlutými doplňky.

Velitelský stroj 95. Attack Squadron. Původní zbarvení Olive Green na všech plochách bylo na přelomu 20. a 30. let doplněno výraznými žlutými doplňky.
Zveřejněno s laskavým svolením autora

Boeing P-12E -


Zveřejněno s laskavým svolením autora

URL : https://www.valka.cz/Boeing-P-12E-t81282#396610Verze : 0
MOD