Boeing F4B-1

Na základě testů prototypů Boeing Model 83 a Model 89 objednalo americké námořnictvo 28. listopadu 1928 stavbu 27 sériových F4B-1 (A8130-A8156). Tyto stroje dostaly firemní označení Model 99 a vycházely hlavně z Modelu 89 - dostaly stejný podvozek, měly ale navíc přistávací hák jako Model 83 a dostaly motor R-1340C. R-1340B prototypů měl stejný výkon, měl ale vypouklejší přední kryt kvůli lepší aerodynamice, verze C ale byla již v sériové výrobě a ztráty na výkonech vlivem odporu byly jen marginální.


Kvůli bezpečnosti nad vodou byly v horním křídle hned vedle středových vzpěr umístěny dva vaky, které mohly být v případě přistání na hladině nafouknuty oxidem uhličitým z tlakových láhví. Vzhledem k podvozku s oddělenými podvozkovými nohami si F4B-1 zachovaly možnost podvěsit jednu 227kg bombu.


První dokončený stroj poprvé vzlétl 25. dubna 1929 a všech 27 strojů bylo námořnictvu předáno mezi 19. červnem a 22. srpnem. 27 strojů nestačilo na vyzbrojení dvou celých letek (tu tvořilo 18 strojů), byly ale rozděleny mezi dvě letky, bombardovací VB-1B na palubě USS Lexington (kam dorazil první 8. srpna 1929) a stíhací VF-1B.


Již v červnu byly jako A8128 a A8129 zakoupeny i oba prototypy, které byly upraveny na sériový standard. F4B-1 původně nesly za motorovými válci aerodynamické přechody, testy ale ukázaly, že jejich sejmutí nejen usnadní chlazení, ale paradoxně i mírně zvýší rychlost, byly proto brzy odstraněny. Ještě později jejich motory dostaly prstence typu Townend, a nakonec také zvětšené ocasní plochy zavedené od finální verze F4B-4. To už ale byly přeřazeny k výcvikovým jednotkám, např. Námořní letecké škole na NAS Pensacola.


Jeden stroj, A8133, byl upraven na osobní dopravní stroj asistenta tajemníka námořnictva, jediného stíhacího esa námořnictva Davida C. Ignallse. Tento stroj byl první, který dostal motorový prstenec Townend, byl odzbrojen a kromě horního křídla, které zůstalo shora žluté, byl celý natřen na modro. Do centroplánu horního křídla byla také přesunuta nádrž.


Podle fotek by se skoro mohlo zdát, že F4B-1 bylo vyrobeno nejméně jednou tolik - letky námořnictva v této době neustále měnily označení, výše zmíněná VB-1B Red Rippers hned na počátku 30. let změnila jméno na VF-5B, VF-5S a poté zpět na VF-5B. Podle toho se měnila i trupová označení, měnila se také identifikační zbarvení na ocase - původně byly ocasní plochy stříbrné jako trup, později VF-5 používala modrou barvu a ještě později zelenou. S Red Rippers F4B-1 prošly službou na Lexingtonu, USS Saratoga a USS Ranger. Standardním zbarvením F4B-1 jinak byla stříbrná, s výjimkou horního křídla, které bylo seshora žlutooranžové ("chrome yellow").