Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
? kg
? lb
Rozpětí: Wingspan:
9.75 m
32ft
Délka: Length:
7.14 m
23ft 5in
Výška: Height:
2.49 m
8ft 2in
Plocha křídla: Wing Area:
24.15 m2
260 ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
? kg/m2
? lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
pístový
piston
Počet motorů: Number of Engines:
1
Typ: Type:
Curtiss D-12 o výkonu 324 kW dvoulistá vrtule
Curtiss D-12, power 435 hp two-blade propeller
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
235 l
62 US gal
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
256 km/h v 3048 m
159.1 mph in 10000 ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
228.5 km/h v ? m
142 mph in ? ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
8.3 m/s
1630 ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
7.8 min do 3048 m
7.8 min to 10000 ft
Operační dostup: Service Ceiling:
5768 m
18925 ft
Dolet: Range:
627.6 km
390 mi
Maximální dolet: Maximum Range:
? km
? mi
Výzbroj: Armament:
2x pevný synchronizovaný 7,62mm kulomet Browning nebo 1x 7,62mm a 1x 12,7mm kulomet Browning
2x fixed .30 Browning machine gun, or 1x fixed .30 and 1x .50 Browning machine gun
Uživatelské státy: User States:
Poznámka: Note:
-
-
Zdroje: Sources:
Bowers, Peter M. Boeing Aircraft since 1916. London, Putnam 1989. ISBN 0-85177-804-6. United States Army and Air Force Fighters 1916-1961, Harleyford Publications, Letchworth 1961. Pelletier, Alain. Boeing - The Complete Story. Haynes Publishing, Yeovil 2010. ISBN 978-1-84425-703-4. www.americancombatplanes.com http://joebaugher.com/usaf_fighters/pw9.html crgis.ndc.nasa.gov
Prvních 12 stíhaček PW-9 bylo USAAS objednáno 19. září 1924, 16. prosince 1924 byla objednávka zvýšena na 30 strojů. Sériové PW-9 vycházely ze třetího prototypu XPW-9, odlišovaly se podvozkem se samostatnými osami kol, aerodynamičtější kapotáží motoru a odstraněním pomocné nádrže z horního křídla. Kola měla rozměry 28 x 4 palce, později během služby byly nahrazeny většími, 750 x 125 mm.
Všechny stroje kromě posledního byly armádě předány mezi 30. říjnem a 19. prosincem 1925 a byly přiděleny k jednotkám na Havaji, Filipínách a panamské Kanálové zóně. 30. stroj byl ještě před předáním použit k pokusům se zástavbou motoru Packard 1A-1500 a dostal označení XP-4. Jeden ze standardních PW-9 skončil v lednu 1927 u NACA, jeden byl také testován na McCook Field, kde dostal nové horní křídlo, vyrobené jako celokovové firmou Thomas-Morse a sloužil k porovnávání obou konstrukcí křídla.
Je zajímavé, že v roce 1924 byl zaveden nový systém označení, který místo dosavadních PW, PA atd. zavedl jedinou stíhací kategorii, P. PW-9 šly ale do výroby pod původním označením ačkoli ve stejné době objednaná sériová verze konkurenčního Curtissu XPW-8B dostala nové označení, P-1.
