McWhorter, Hamilton

Commander Hamilton "Mac" McWhorter III


* 08.02.1921, Athens, Georgia
+ 12.04.2008, El Cajon, San Diego County, California


"Mac" McWhorter III vstoupil do námořnictva 21. června 1941, když předtím navštěvoval University of Georgia. Byl určen pro pilotní výcvik, který dokončil na letišti Pensacola 22. ledna 1942 jako stíhač, a 9. února 1942 byl povýšen do hodnosti Ensign.


McWhorter byl poté přidělen k VF-9, která vznikla v březnu na letišti NAS Norfolk. Zpočátku byla vyzbrojena stíhačkami F2A-3 Buffalo, které však záhy nahradily modernější stroje F4F Wildcat.


Po prvé VF-9 a sní i McWhorter zasáhla do bojů během operace Torch, vylodění Spojenců v severní Africe, které začalo 8. listopadu 1942. VF-9 do něj zasáhla z paluby letadlové lodi USS Ranger, dosáhla šesti vítězství nad francouzskými stíhači, sama ale přišla o čtyři letce. McWhorter tentokrát žádný úspěch nezískal.


Po návratu do USA byla VF-9 přezbrojena na nové F6F-3 Hellcat a umístěna na palubu letadlové lodi USS Essex, se kterou v létě 1943 vyplula do Tichého oceánu. McWhorter do té doby nalétal přes 685 hodin.


Své první vítězství získal McWhorter 5. října 1943, kdy svaz šesti letadlových lodí zaútočil na ostrov Wake. Piloti z VF-9 se s Japonci utkali přímo nad ostrovem, kde vypukla prudká bitva. "Mac" se právě chystal na jedno z asi dvaceti Zer zaútočit, když se druhé objevilo přímo v jeho zaměřovači. "Mac" jen stisk spoušť svých kulometů a Zero explodovalo. Tento sestřel je zajímavý tím, že letadlo zasáhl jen jedinou kulkou. V peruti mu tak začali říkat "One Slug" (jednoranka). Poté zaútočil na druhé, které také zasáhl, neviděl však jeho dopad a ohlásil jen pravděpodobné vítězství.


Další vítězství si "Mac" připsal v listopadu 1943. Jedenáctého zaútočily letouny z letadlových lodí na Rabaul. Stíhači VF-9 měli za úkol doprovod bombardérů, jejichž cílem byly lodě v přístavu. Zde už na Američany čekala hbitá Zera, která se okamžitě spustila do útoku. McWhorter se bil jako lev a, ačkoliv byl jeho Hellcat lehce poškozen, ohlásil tři vítězství. Byly mu však přiznány "jen" dvě jistá a jedno pravděpodobné.


Následně Američané svou pozornost obrátili k ostrovu Tarawa v Gilbertově souostroví, který chtěli obsadit. Vylodění začalo 20. listopadu a skončilo po krvavé bitvě, při které padlo 1687 Američanů a téměř všichni z pěti tisíc Japonců, o tři dny později americkým vítězstvím. Nad ostrovem došlo k leteckým soubojům, McWhorter však byl úspěšný již během cesty k cíly. Již osmnáctého sestřelil průzkumný plovákový dvouplošník Pete, následující den z nebe smetl bombardér Betty. By to jeho pátý jistý sestřel a McWhorter se tím stal nejen prvním esem u VF-9 ale i prvním esem na letounu Hellcat.


Další vítězství si "Mac" připsal až v následujícím roce 1944.


V lednu 1944 byl cílem amerického námořnictva atol Kwajalein, který měl být také obsazen. Akce začala devětadvacátého útokem stíhačů na japonské pozice na atolu a blízkém ostrůvku Roi-Namur. Japonci ale včas přilétající útočníky zaregistrovali a do vzduchu vyslali hbitá Zera. Došlo k dalšímu divokému souboji, po kterém McWhorter ohlásil vítězství nad dvojicí stíhaček, které identifikoval jako Hamp.


Operace skončila 3. února Americkým vítězstvím.


Ještě úspěšnější byl McWhorter 17. února 1944, během útoku na atol Truk. Piloti VF-9 doprovázeli bombardovací SBD, které byly nad cílem napadeny japonskými stíhači. "Mac" se svým číslem se do útočníků bez váhání pustili a během několika minut čtyři sestřelili, tři sám "Mac", který se tak stal prvním pilotem F6F s deseti jistými vítězstvími.


Na konci února 1944 byla VF-9 stažena na odpočinek, do té doby získali její piloti 120 sestřelů, deset pilotů získalo status esa, nejúspěšnějším z nich byl právě "Mac".


V dubnu 1944 byl McWhorter povýšen do hodnosti Lieutenant (poručík) a v červnu byl poslán k VF-12, která byla právě reformována na letišti Astoria. Jednotka byla vyzbrojena stroji F6F-5 a lednu 1945 byla umístěna na letadlové lodi USS Randolph. V jejích řadách pak McWhorter získal svá poslední vítězství.

První z nich dobyl 16. února 1945 během prvního útoku letadlových lodí proti Tokiu, kdy mu za oběť padlo jedno Zero. Poslední vítězství si pak připsal 13. května, kdy byl během hlídky naveden proti vetřelci, který letěl ve výšce 25 000 stop. McWhorter k němu začal na plný plyn stoupat, Japonec ho však spatřil a dal se na ústup. "Mac" ho ale dohnal, rozpoznal jako letoun Myrt a krátkou dávkou ho sestřelil. Bylo to jeho 12 vítězství.


VF-12 na bojišti zůstala do června 1945 a získala celkem 51 sestřelů. McWhorter za své úspěchy mimo jiné obdržel 2x DFC a 5x AM.


I po válce zůstal McWhorter u námořnictva, zastával řadu velitelských funkcí u leteckých jednotek i na palubách letadlových lodí. Dne 1. července 1954 byl povýšen do hodnosti Commander a v červenci 1968 odešel do důchodu.


V roce 1989 by uveden do Georgia Aviation Hall of Fame.


Prameny:
Prameny:
Olynyk, Frank: Stars & Bars, Grub Street, London 1995
Tillman, Barrett: Hellcat, Svět křídel, Cheb 1997
Tillman, Barrett: Hellcat Aces of Worl War 2, Osprey, Oxford 1996
http://www.acepilots.com/usn_mcwhorter.html
en.wikipedia.org