Souprava vysílače TDV 100 je určena k použití jako traťový, přibližovací a vyčkávací nesměrový radiomaják - nejčastěji byl zasazován na stanovištích dálné přívodné radiostanice( v nové terminologii Letecké radionavigační služby jako polohový radiový maják NDB).
Je koncipována jako dvojice vzájemně zálohovaných vysílačů s kontrolními a ochrannými obvody a s obvody umožňujícími automatické doladění vysílačů při změně vnějších podmínek antény. Umožňuje místní i dálkové ovládání s přenosem informací o stavu zařízení.
Takticko – technická data:
Kmitočtový rozsah: 150 – 1200 kHz ( DV a SV ), pracuje na jednom pevném kmitočtu pevném kmitočtu ( nelze přelaďovat). Přeladění mohou provést specialisté dílen, kteří provedou záměnu krystalu za jiný kmitočet a provedou doladění všech obvodů vysílače ). Výkon vysílače: min. 100 W, 160 W, 200 W (při A0/A1 až 200W, min. 50W).
Dosah vysílače při výšce letu: 150 km, při výšce letu h – 1000 m
Druh provozu: - AM modulace - A0/A1 – přerušovaná nosná, - A0/A2 – přerušovaná nosná modulačním signálem, - A3A – modulace slovním doprovodem, používá se v režimu "HORMON" Hloubka modulace: M% - 95 %
Napájení: - AC 230V/50Hz přes zdroj 40V, - 3 ks AKU 12 V/ 110 Ah, které jsou při provozu se sítě automaticky dobíjeny Ovládání: - místní - dálkové přes zařízení AMS – 1 ( má prioritu)
Modulační kmitočet: 400 Hz a 1200 Hz Spolehlivost: vysílač pracuje se 100 % zálohou ( v soupravě jsou 2 ks vysílačů).
K přepnutí na záložní vysílač dojde v těchto případech: - Chyba CH – 1 výkon vysílače poklesne pod 55 %, - Chyba CH – 2 výpadek identifikační značky nebo při poklesu hloubky modulace pod 75 %.
Ve stojanu vysílače TDV–100 jsou: - blok anténního dílu - blok ovládání, ochran a kontroly - blok vysílače I - blok vysílače II - blok hlavního přepínače a stykačů - blok MKR – 3 - blok "Hormonu" - blok zdroje - blok dobíječe
Na stojanu se nachází měřič kmitočtu MK – 400 PAR a blok přepínání radiového a linkového "HORMONU".
Zdroj: pplk. Ing. K. Kadlec Foto z vlastního archivu
Jíž v "pravěku" používání přívodných radiostanic (z vlastní zkušenosti z období vzs v r. 1959 bylo vyzkoušeno předání nezbytných povelů pilotovi z pozemní stanice JEDNOSMĚRNÝM SPOJENÍM.
Tedy, jak to bylo: "Při poruše rdst VKV na palubě letounu, bylo "aktivováno" jednosměrné spojení z PAR-7 (na dálné u 5. prpzn) na palubu letounu do ARK-5. Z VS po linkovém vedení byly předány povely na "dálnou" a odtud vysílačem PAR-7 (fonií) přetlumočeny na frekvenci 290 kHz vedle značky "MR". Pilot "slyšel" tlumočené pokyny v "odposlechu" ARK a bezpečně přistál".
Později byl "systém" jednostranného spojení zdokonalován a vešel do povědomí jako HORMON, což bylo heslo pro "tíseň" spojení. Ke spojení mezi ŘLP či VS a stanovištěm přívodné/nesměrového majáku se používalo radiové spojení prostřednictvím radiostanice (na př. R-809M2) k retlansaci spojení s letouny.
