SOV - S-75 Děsna [kód NATO: SA-2 Guideline]

S-75 Děsna

Jedná se protiletadlový raketový komplex středního dosahu, určený k obraně důležitých politických, vojenských a hospodářských center státu.


Vývoj započal roku 1953, avšak, jak jsem již uvedl v souvislosti s PLRK SA-75 Dvina, původní projekt S-75, jenž měl disponovat aparaturou se 6cm rozsahem, se stále potýkal s technickými problémy některých komponentů 6cm aparatury (zejména magnetrony). Proto bylo usnesením Rady ministrů SSSR z 25. srpna 1956, rozhodnuto o základním zpracování zjednodušené verze komplexu 10cm rozsahu (výsledkem tohoto vývoje byla SA-75 Dvina), přičemž se současně předpokládalo i pokračování prací na komplexu s prostředky 6cm rozsahu.


Prototyp 6cm verze byl v květnu 1957 odeslaný na polygon Kapustin Jar na plochu N32 pro provedení zkoušek. Testování komplexu začalo v říjnu 1957 a ukončení zkoušek bylo stanoveno do konce roku. Kvůli zdržení (zapříčiněném mimo jiné i vytížeností prací na systému SA-75) byl termín přijetí PLRK S-75 s označením Děsna stanoven na květen 1958.


V původně variantě byl komplex projektován v pětikabinové variantě (obdobně jako první verze SA-75), ale během prací na vytvoření vzoru pro sériovou výrobu bylo schváleno a realizováno řešení s tříkabinovou variantou, kde byly veškeré přístroje a zařízení rozmístěny v kabinách řešených jako automobilové přívěsy. Ačkoliv umístění ve skříňových nástavbách automobilů ZIL-150 (ZIL 151) se zdánlivě jevilo jako progresivní řešení, rozmístění zařízení v kabinách bylo zcela opodstatněné. Zkušenosti z provozování komplexu SA-75 Dvina totiž mezitím prokázalo, že nejdéle při přechodu PLRK z pochodové do bojové polohy a naopak trvá rozebrání anténního postu střeleckého naváděcího radiolokátoru RSN-75 a svinutí odpalovacích zařízení. Proto nebyla úspora času adekvátní komplikovanějšímu konstrukčnímu i výrobnímu řešení.



Raketa 13D na odpalovacím zařízení vystavená v Muzeu bojové slávy v Saratově

Zdroj:wikimapia.org

Navíc u protiletadlových raketových oddílů zasazených do PVOS pro obranu stálých objektů docházelo k vystřídání jejich pozic max. 1–2 krát za rok (zpravidla během provádění výcviku či údržby). Po zbytek této doby stály kabiny PLRK neustále pod širým nebem, takže byly vystaveny nepříznivým atmosférickým vlivům. V takovém případě samozřejmě samotné přívěsy trpěly daleko méně, než kdyby byla obdobnému působení podnebí vystavena automobilní technika. Odpojené tahače tak mohly být umístěny pod přístřešky nebo v garážích autoparku.


V komplexu byl použit naváděcí radiolokátor RSN-75 (býval také označován SNR-75), který měl zvětšený výkon v každé rovině ze 600 na 800 kW a pracoval v 6cm pásmu (kolem 5000 MHz). Tím se radiolokátor stal podstatně odolnějším vůči rušení. Z vnějšku vypadal stejně jako RSNA-75M komplexu SA-75M, avšak jeho vyzařovací charakteristiky byly jiné, což samozřejmě neušlo speciální aparatuře v amerických špionážních letounech. Lokátor proto dostal označení Fan Song C, zatímco celý komplex SA-2C.


Složení RSN-75 bylo nyní následující:


Kabina P – vysílací–přijímací kabina (z ruského "pěredajuščaja")


Kabina U - řídicí kabina (z ruského "upravljajuščaja"), s aparaturou indikátorů a řízením přípravy raket


Kabina A – přístrojová kabina (z ruského "aparatnaja")


Kabina RM – rozvodná kabina (z ruského "raspredělitělnaja") s měničem napětí 220V/50 Hz na 200V/400 Hz


3× kabina EDS – 3× elektrocentrála s výkonem 75 kW


Oproti komplexu SA-75 byla u systému Děsna podstatně změněna aparatura stanice navedení raket RSN-75. Zejména byl nakonec realizován původně pro stálé potíže opuštěný systém selekce pohyblivých cílů, což mělo usnadnit vyhledání cílů v malých výškách i činnost v podmínkách pasivního rušení. Pro boj v podmínkách aktivního rušení byla doplněna funkce skokového přeladění kmitočtu střeleckého naváděcího radiolokátoru.


Aparaturu stanice navedení raket déle doplňoval automatizovaný přístroj startu APP-75, jenž optimalizoval okamžik odpálení rakety v závislosti na trajektorii letu cíle při jeho přiblížení k prostoru účinné působnosti komplexu.


Výzbroj palebné baterie PLRK S-75 tvořily zprvu odpalovací rampy SM-63-I, od roku 1960 i SM-63-II, přepravník PR-11B a později i BM (na bázi speciálního návěsu a tahače ZIL- 151KV). Obě zařízení (jak nová OR SM-63-II, tak přepravník PR-11BM) byly schopny zabezpečit činnost s novými raketami 13D, jimiž byl systém Děsna vyzbrojen, i všemi jejich pozdějšími modifikacemi.



Přepravníky PR-11 s raketami na vojenské přehlídce na Kubě patrně někdy v 60. letech. Tahače jsou řady ZIL-151/157. Ačkoliv některé zdroje uvádějí, že na na Kubě působily systémy Děsna, je pravděpobnější, že sem byly ze SSSR dodány SA-75M Dvina...

Zdroj: commons.wikimedia.org

Původně se jako základní raketa komplexu S-75 měla využívat raketa V-750N (11D), tedy raketa systému SA-75 Dvina, pouze s vyměněnou palubní aparaturou, schopnou pracovat v 6cm pásmu. Ještě před ukončením zkoušek ji však nahradila její podstatně modernizovaná verze s výrobním označením V-750VN (vojenské označení 13D) (v) s vylepšeným letovým motorem S2.711V1, která se dodávala vojsku od konce padesátých let.

Zákl. TTD rakety 13D a jejích modifikací:

Ustanovením Rady ministrů SSSR N561-290 z 22. května 1959 a rozkazem ministerstva obrany N0056 byl komplex S-75 Děsna s raketou V-750VN oficiálně přijat do výzbroje sovětských ozbrojených sil. Sériová výroba přitom začala už během roku 1958, kdy bylo vyrobeno 52 nových RNS-75 a 700 raket V-750VN. PLRK S-75 měly být rozmisťovány po celém území tehdejšího SSSR, proto v roce 1960 proběhly zkoušky systému v polárních podmínkách.


Během provozu i provádění pravidelné údržby byla aparatura systémů S-75 neustále vylepšována. V roce 1960 byla přijata opatření ke snížení spodní hranice prostoru účinné působnosti, současně byla dodána vylepšená raketa 13DM se zvětšeným dosahem, čehož bylo dosaženo zástavbou nového letového motoru S2.720 (S2.750A) s regulovaným dvoustupňovým tahem (2000/3500 kg).


Během sériové výroby se konstrukce rakety dále zdokonalovala. V 1964 byl pro rakety zaveden nový impulsní radiolokační zapalovač i nová bojová část o hmotnosti 191 kg. Pro lepší předstartovní přípravu raket byla dodávána zdokonalená varianta odpalovacího zařízení SM-63-II.


Všechna tato vylepšení se však nijak neodrazila ve značení systému, protože se předpokládalo, že do konce roku 1961 budou do tohoto standardu modernizovány i všechny starší komplexy S-75.

S-75D Děsna

Jak už jsem si řekli, systémy Děsna byly neustále upravovány jak během služby, tak při pravidelných opravách a údržbě. Smyslem bylo neustálé vylepšování bojových možností komplexu. Proto také bylo 4. června 1963 nařízením rady ministrů SSSR č. N621 207 nařízeno dopracovat stávající systémy Děsna na standard nových PLRK S-75M Volchov, které byly vybaveny novými raketami řady 20D.

Tato opatření, prováděná od poloviny šedesátých let, umožnila nejen zvýšit bojové možnosti komplexu, ale též prodloužit provozování stávající bojové techniky. Hlavní změny se týkaly aparatury stanice navedení raket a palebné baterie. Ta byla vyzbrojena novými odpalovacími rampami SM-63-IIA, které umožňovaly využívat jak rakety typizační řady 13D (V-750VN), tak 20D (V-755) všech modifikacích bez omezení.


Komplex pod označením S-75D s raketami V-755 (20D), V-755U (20DU) i jejich dalších modifikací byl schválen do výzbroje v roce 1969 příkazem ministra obrany SSSR N0046.

S-75М Děsna

Jednalo se o exportní variantu PLRK S-75. Uprostřed šedesátých let bylo schváleno rozhodnutí o uvolnění 6cm aparatury k exportu do spřátelených zemí. Tyto komplexy zejména upravovány s ohledem na klimatické podmínky, v nichž měly sloužit. Údajně byly též později exportovány s raketami řady 20D.

Bojové nasazení

PLRK S-75 Děsna byl údajně právě tím typem, který v roce 1960 sestřelil U-2 pilotované col. Powersem a o dva roky později další U-2 nad Kubou (nasazení komplexů v tomto období popisuje tento článek Bojové nasazení systému S-75 část 1.).


V roce 1970 se systémy Děsna účastnily tzv. „opotřebovávací války“, kterou vedly státy Sjednocené arabské republiky proti Izraeli. Tato válka měla především povahu neustálého boje izraelského letectva s egyptskou a syrskou PVO. PLRK S-75 zde bojovaly se střídavými úspěchy, přičemž si kupodivu lépe vedly starší SA-75M, což se vysvětlovalo lepším zvládnutím jejich obsluhy. (Nasazení komplexů v tomto období popisuje tento článek Bojové nasazení systému S-75 část 4.)


Bojové možnosti S-75 Děsna s různými typy raket (ostatní TTD jsou obdobná jako u SA-75):

Zdroje:
Avijatika i kosmonavtika 12/07, 1/08, 2/08
Těchnika i vooruženije 1/03, 3/03, 4/03
Služební předpisy AČR
zvezdaweekly.ru
http://www.rzeszow.mm.pl/~jowitek/S-75.html