Bernadotte, Jean Baptiste Jules

Narodil se 26. ledna 1763 ve Francii jako Jean Baptiste Jules Bernadotte. Jeho otec, který byl advokátem, ho poslal do vojenského učiliště. Jako mladý důstojník se proslavil za italského tažení pod Napoleonovým velením a ten ho roku 1799 učinil svým ministrem války. Ten pak podpořil státní převrat a poté i vyhlášení Napoleona císařem v roce 1804, za což od něho téhož roku obdržel Hanoversko jako guvernér. V roce 1805 se vyznamenal v bitvě u Slavkova a stal se maršálem, o rok později mu císař udělil titul vévody z Pontecorva. Obrat v jeho slibné kariéře vojevůdce nastal v roce 1809, kdy ho francouzský ministr zahraničí Tallyerand prosadil jako následníka trůnu bezdětného švédského krále Karla XIII. Ten maršála adoptoval a o rok později byl v důsledku protiruských nálad po prohrané válce z roku 1809 přijat i švédským říšským sněmem.


Ještě jako korunní princ a od roku 1811 princ-regent, se postavil na stranu protinapoleonské koalice za slib anexe Norska. Poté co se zúčastnil bitvy u Lipska a porážky Napoleona, zahájil roku 1814 válku s dánským králem Frederikem VI., aby ho přiměl vzdát se Norska. Narazil však na tuhý odpor norské domobrany a teprve když dánský král vyzval obě strany k jednání, byla 4. listopadu 1814 definitivně podepsána dohoda o švédsko-norské unii. Ta zachovala Norsku jeho vnitřní autonomii a právo na vlastní sněm s tím, že společná bude pouze osoba panovníka, zahraniční politika a obrana.


V roce 1818 nastoupil Karel XIV. Johan na trůn švédsko-norské unie a zahájil politiku upevňování absolutismu a centralizace. Byl však nucen čelit nepokojům, zejména v Norsku, které vyvrcholily v květnu 1829 pouličními bouřemi za zachování ústavy z roku 1814, kterou se král pokoušel okleštit. Tyto nepokoje a oslabení politických pozic monarchie přiměly krále, aby v posledních deseti letech své vlády zahájil politiku liberálních reforem. Ta skončila v roce 1842 prosazením zásady volného obchodu ve švédsko-norské unii, čímž vyšel vstříc zejména norským obchodníkům a podnikatelům.


V zahraniční politice se Karel XIV. Johan orientoval na spolupráci s Ruskem a Svatou aliancí a zároveň prováděl politiku neúčasti v ozbrojených konfliktech. Svým mírovým postojem si získal značnou oblibu veřejnosti a stal se tak zakladatelem tradiční švédské neutrality.


Karel XIV. Johan zemřel 8. března 1844. Po něm nastoupil na trůn jeho syn Oskar I. z nově založené dynastie Bernadotte, která vládne ve Švédsku do současnosti.