Bell UH-1 Iroquois (Huey)

Bell UH-1 Iroquois


Přehled verzí:

Bell XH-40
- prototyp modelu Bell 204 (postaveny 3 kusy)

Bell YH-40
- předsériové stroje objednané k testování (postaveno 6 kusů)

Bell HU-1A / Bell UH-1A
- úvodní produkční model Bell 204 (postaveno 182 kusů)

Bell TH-1A
- verze UH-1A s duálním ovladáním vybavené pro lety dle přístrojů (14 přestaveb z UH-1A)

Bell XH-1A
- úprava UH-1A pro testy zbraňového systému (1 konverze z UH-1A)

Bell HU-1B / Bell UH-1B
- vylepšená verze UH-1A (postaveno 1014 kusů + prototypy označené jako YUH-1B)

Bell NUH-1B
- testovací stroj (sériové číslo 64-18261)

Bell UH-1C
- verze UH-1B upravená jako "gunship", tzn. uzpůsobená k nesení výzbroje a munice k podpoře transportních strojů Hueys. Byla vybavená upraveným motorem, vylepšenými rotorovými listy a pod. (postaveno 767 kusů)

Bell UH-1D
- úvodní verze modelu Bell 205 s delším trupem (oproti modelu 204). Nasazovaná jako transportní stroj sloužící k nahrazení především strojů Sikorsky CH-34 Choctaw (postaveno 2008 kusů + 7 předsériových prototypů YUH-1D), později upraveny na standard UH-1H

Bell HH-1D
- záchranářská verze UH-1D s požární nádrží a rozprašovačem (30 konverzí)

Bell UH-1E
- obdoba UH-1B a UH-1C pro US Marine Corps s odlišnou avionikou a jiným vybavením (postaveno 209 kusů)

Bell NUH-1E
- UH-1E upravený k testování

Bell TH-1E
- cvičná verze UH-1C upravená pro US Marine Corps (postaveno 20 kusů)

Bell UH-1F
- verze UH-1B a UH-1C pro US Air Force (postaveno 120 kusů)

Bell TH-1F
- cvičná verze UH-1F (postaveno 26 kusů)

Bell UH-1G
- neoficiální označení pro jeden vyzbrojený stroj Khmérských národních leteckých sil Kambodže

Bell UH-1H
- vylepšená verze UH-1D s výkonnějším motorem (postaveno 5435 kusů)
- v Kanadě označen jako CUH-1H, později jako CH-118 (postaveno 10 kusů)
- verze EH-1H s instalovaným systémem REB AN/ARQ-33 v rámci projektu Quick Fix (upraveno 22 strojů)
- záchranářská verze HH-1H pro US Air Force (postaveno 30 kusů)
- JUH-1: pět UH-1H upravených pro sledování bojiště s radarem pod trupem
- TH-1H: konverze pro základní výcvik u USAF.

UH-1J
- vylepšená japonská verze UH-1H stavěná v licenci firmou Fuji (s motorem Allison T53-L-703, infračerveným rušičem a kopkitem kompatibilním s brýlemi pro noční vidění (NVG)

HH-1K
- účelová varianta pro pátrání a záchranu postavená na bázi modelu 204 (postaveno 27 strojů)

TH-1L
- výcvikový vrtulník na bázi HH-1K určený pro US Navy (postaveno 45 strojů)

UH-1L
- víceúčelová verze odvozená od TH-1L (postaveno 8 strojů)

UH-1M
- 36? UH-1C upravených do role "gunshipu" vybaveného motorem Lycoming T53-L-13B

UH-1N
- úvodní vojenská verze modelu 212, se 2 motory Pratt & Whitney Canada T400-CP-400 (postaveno 288 ks)

UH-1P
- verze UH-1F určená pro USAF k provádění speciálních operací (20th Special Operations Squadron "Green Hornets") (20 konverzí)

EH-1U
- pravděpodobně pouze 2 stroje (konvertovány z UH-1H) vybavené víceúčelovým systémem pro REB MULTEWS

UH-1V
- letecký evakuační vrtulník, záchranná verze pro US Army (220 konverzí UH-1H)

EH-1X
- 10 konverzí UH-1H vybavených pro REB v programu Quick Fix IIA

UH-1Y Venom
- námořní digitalizovaná verze se 2 motory (135+ ks)

Bell UH-1 Huey, jeden z nejúspěšnějších vtrulníků v dějinách, byl vyroben ve více jak 16 tisicích exemplářích a je stále k vidění ve službě mnoha armád, stejně jako v první linii jednotek US Marines. Tento dokument obsahuje historii tohoto stroje.



MODEL 204: Armádní HU-1A (UH-1A), HU-1B (UH-1B), UH-1C


Prestože Bell nedosáhl od Modelu 47 žádných velkých úspěchů s vrtulníky s pístovými motory, nakonec společnost našla nového vítěze 23. února 1955, kdy Bell získal kontrakt na nový armádní zdravotnický a evakuační vrtulník (medevac), pod firemním označením Model 204 a původním vojenským označením XH-40. Byly objednány tři prototypy, první let se uskutečnil 22. října 1956.

Model 204 byl první vrtulník s turbínou, vyrobený u Bellů. Byl poháněn turbínou Lycoming T53-L-1 s výkonem 700 koňských sil, používal tradiční konfiguraci hlavního rotoru a menšího ocasního rotoru, s typickou dvoulistým rotorem a byl vybaven lyžinami pro přistávání. V ocasní části byl vybaven horizontalní plochou pro zajištění stability při dopředném letu.


První tří prototypy XH-40 byly následovány šesti testovacími stroji YH-40. YH-40 obsahoval turbínu T-53-L1A s vyšším výkonem, celkem 770 koňských sil a s menší kabinou. YH-40 mohl nést pilota, druhého pilota a šest cestujících. První stroj byl US Army dodán 30. června 1959, spolu s dalšími devíti před-produkčními stroji HU-1 Iroquis (Irokéz). HU znamenalo Helicopter, Utility, tedy pomocný vrtulník, a označení Hu-1 tedy brzo vedlo k pojmenování Huey.


Armáda pokračovala v objednávkách HU-1A až do počtu 183 strojů, včetně 14 s dvojím ovládáním a přístroji pro "let poslepu" sloužící
pro výcvik. Dodávka byla dokončena v roce 1961.


Armáda používala HU-1 na Aljašce, v Evropě a Koreji. HU-1 byl později nasazen ve Vietnamu, jak se vojenský konflikt v této oblasti rozhořel naplno. Mnoho z těchto strojů bylo provizorně vybaveno kulometem Browning nebo M60 ráže .30 na pevných uchytech vedle obou bočních dveří a dvěma raketomety, každý na osm 70mm (2,5 palce) neřízených raket.


US Army tedy žádalo od firmy Bell změny modelu HU-1, které vyústili do verze HU-1B s první dodávkou v březnu 1961. HU-1B měl více protažený trup, který umožňoval pobrat sedm pasažérů, nebo 1360 kg nákladu. Tento typ byl poháněn T-53-L-5 turbínou s výkonem 1100 koňských sil. Certifikace tohoto stroje proběhla v dubnu 1963 a celkem bylo vyrobeno nejméně 1033 kusů HU-1B a Modelu 204B, jak se jmenovala komerčně prodávaná verze tohoto stroje.

V září 1962 přešla americká armáda na nový systém značení, takže HU-1A byl přejmenován na UH-1A, HU-1B potom na UH-1B. Původně vybaven zbraňovým systémem M-6E3, složených ze čtyř kulometů M60, montovaných po dvou na bok vrtulníku, které mohli být ovládány a zaměřovány pilotem, a raketometů, byl tento stroj nasazen do Vietnamu,


Transportní verze tohoto vrtulníku byly vybavené kulometem M60 na pohyblivém závěsu v prostoru bočních dveřích aby mohly poskytovat palebnou podporu převážené pěchotě.


Používání zvláštních vrtulníků vybavených kulomety a raketami (v anglickém jazyce Gunship, dále budu používat toto slovo) pro podporu "Slicks" (jak se říkalo transportním vrtulníkům UH-1) a "DustOffs" (jak se přezdívalo zdravotnickým strojům) vedlo k výraznému poklesu bojových poškození strojů celé skupiny. A tak přestože se někteří armádní činitelé domnívali, že vrtulníky jsou příliš citlivé pro bojové nasazení v přední linii, ztráty Hueyů byly překvapivě přijatelné.


Gunshipu UH-1B se nedostávalo výkonu, nutném pro přepravu zbraní a munice a pro doprovod rychlejších transpotních UH-1, a tak Bell vytvořil další variantu, označenou UH-1C, ktera byla výhradně určena pro roli Gunshipu. Obsahovala lepší turbínu, T-53-L-11, velké zásoby paliva a nový rotor Model 540, který měl delší listy, ale byl lehčí a poskytoval lepší manévrovací schopnosti.


UH-1C byl uveden v září 1965, ale bylo postaveno jen 750 kusů, protože Bell se již připravoval na uvedení optimalizované verze AH-1 HueyCobra, gunshipu postaveném na technologii UH-1C. AH-1 Cobra prokázal lepší manévrovací schopnosti a větší rychlost a tím se také stal složitějším cílem než vrtulníky Huey. Přesto gunshipy Huey se střelci v dveřích nákladového prostoru zůstaly ve Vientamu až do konce války, už jen pro schopnost střílet i do zadní polosféry a faktem, že střelec znamenal další pár očí pro sledování prostoru operace, ale také proto, že prostě nebyl dostatek vrtulníků AH-1, které by Hueye nahradily.

Jeden z mála dochovaných UH-1A.


Helikoptéra se nachází na palubě USS Intrepid.


Zdroj: vlastní foto, Intrepid - Sea, Air & Space Museum

Gunshipy Huey ve Vietnamu - Armádní UH-1M


UH-1B a UH-1C byly postpuně vybaveny vylepšenými zbraňovými systémy :


XM-3 měl na rozdíl od obvyklé sestavy M-6E3 (raketometů na 8 raket a 4 kulometů) raketomety s 24 raketami a žádné kulomety.


XM-16 byl podobný původní M-6E3, ale používal raketomety XM-158 na 7 raket a 4 kulomety


M-5 vybavil vrtulník M-75 40mm granátometem v nosu stroje, s kadencí kolem 220 ran za minutu.


M-21 nahrazoval XM-16. Zůstaly mu raketomety XM-158, ale obě dvojice kulometů M60 po stranách stroje byly nahrazeny dvěma šestihlavňovými kulomety GE M-134 typu Gatling, ráže 7,62mm. Tito "miniguny" měly kadenci až 2000 ran za minutu.


Gunshipy Huey vybavene systémem M-5 se nazývaly Frog, se systémy XM-3 potom Hog, a vrtulníky vybavené oběma systémy se nazývaly Heavy Hog. Některé stroje byly také přezdívány Cobra nebo Snake, hlavně na začátku války ve Vietnamu, ale toto se změnilo s příchodem "pravé" Cobry AH-1.


Dále existovalo samozřejmě i mnoho dalších variací, jako vybavení raketomety XM-159 s 19 raketami na místo XM-158 a další improvizované zbraňové úchyty. Některé stroje byly vybaveny zásobníky s minami do minometů, které svrhávali na nepřátelské pozice. Toto "Mortar Aerial Delivery - MAD" se ukázalo velmi účinné pro boj v džungli.


Některé UH-1B byly také vybaveny šesti francouzskými SS-11 drátem řízenými protitankovými raketami, Američany používanými pod označením AGM-22B, ale nikdy se z nich nestala oblíbená zbraň (jak by mohla, byla francouzská ... Pozn. Admina). SS-11 musela být řízena operátorem, sledujícím raketu a ovládajícím jí pomocí joystiku, jehož pokyny se přenášely do rakety po drátu, který mezi sebou a vrtulníkem za svého letu odvíjela. To vyžadovalo dobře trénovanou posádku a přesnost těchto raket byla velmi malá.


Na jaře 1972, ke konci americké účasti ve Vientamu, některé UH-1B byly vybaveny novou raketou BGM-71 Tow (tube-launched, opticaly-tracked, wire-guided), TOW, jak už název napovídá, je po drátě řízená raketa jako SS-11, ale obsahuje mnohem chytřejší řídící systém, operátorovi stačí neustále sledovat cíl, a řídící systém udělá ten zbytek.


81 TOW raket bylo odpáleno proti obrněné technice, s celkem 57 úspěšnými zásahy, na rozdíl od 20 SS-11 raket, které zaznamenaly jen 3 zásahy. Nasazení TOW ve Vientamu vydláždilo této zbrani cestu k širokému použítí ve vrtulnících v poválečné éře.


Poslední variantou Modelu 204 zakoupenou armádou byla varianta UH-1M, která obsahovala jak nové stroje, tak přestavby z UH-1C. UH-1M obsahoval novou turbínu T53-L-13 s 1400 koňskými silami, vybaven byl "Iroquois Night Fighter And Night Tracker (INFANT)", tedy systémem pro noční vidění, založeném na televizi při velmi nízkém stupni osvětlení a vyhledávacím světlometem a novým zbraňovým systémem M-21.


UH-1M byl nasazen do Vietnamu v roce 1969, některé zdroje uvádějí, že jich bylo vyrobeno jen několik k testování, jiné udávají, že jimy byly vybaveno několik čet.

V březnu 1962 získal Bell kontrakt pro námořní pěchotu (US Marine Corps) na dodávku útočného a podpůrného vrtulníku, což vedlo k verzi UH-1E. Mariňáci získali celkem 250 strojů UH-1E, které byly podobné UH-1B, ale byly vybaveny dalším zařízením, jako byl vnější vyprošťovací naviják, brzda rotoru pro upevnění během plavby a upravenou elektronikou.


První let UH-1E se konal v únoru 1963, dodávky začaly v únoru 1964. Rotor Model 540, použitý u strojů UH-1C byl zaveden do produkce UH-1E v roce 1965. Mariňáci také získali 20 TH-1E strojů pro výcvik.


BELL MODEL 204 / UH-1E HUEY

délka rotoru 13.41 m
délka trupu včetně rotoru 16.15 m
délka trupu 12.98 m
výška 4.44 m


váha prázndého stroje 2 155 kg
max vzletová váha 3 855 kg


max rychlost 220 km/h
dostup 5 090 m
dolet 340 km



V červnu 1963 Bell získal další kontrakt, tentokrát od US Air Force, na vrtulník vybavený raketami, nová verze byla označena UH-1F, opět odnož UH-1B. UH-1F měl ještě šiřsí rotor, celkem 14.63m a turbínu T58-GE-3 s výkonem 1290 koňských sil. První UH-1F vzlétl 20. února 1964, dodávky začaly začátkem září 1964. Celkem bylo vyrobeno 164 kusů. Některé byly upraveny na UH-1P, vrtulník pro psychologický boj, nesoucí velké tlampače, tyto vrtulníky se pak proháněly nad džunglí a vyzývaly nepřítele, aby se vzdal. Několik TH-1F bylo vyrobeno pro výcvik.


Bell také vytvořil variantu UH-1B označenou HH-1K pro US Navy, které se vyrobilo celkem 27 kusů. Jejich cílem byly operace Search and Rescue (SAR). Tyto stroje byly vybaveny turbínou Lycoming T53-L-13 s výkonem 1400 koňských sil a zvláštní avionikou. První dodávky proběhly v roce 1970.


Dalších 90 strojů bylo postaveno jako výcvikové vrtulníky pod označením TH-1L Seawolf, a dalších 8 jako UH-1L, pomocný vrtulník.


US Navy také používalo některé armádní vrtulníky pro spolupráci s říčními hlídkami. Některé vrtulníky také používal "Air America", krycí společnost americké CIA.

MODEL 205: Armádní UH-1D a UH-1H


I když Bell pracoval na vylepšených verzích Modelu 204, společnost už vyvíjela novou sérii "protažených" Hueyů s označením Model 205. Bell prezentoval tento koncept armádě v roce 1960 a na základě toho získal kontrakt v červenci 1960 na sedm prototypů YUH-1D.


Model 205 poprvé vzlétl 16. srpna 1961 a byl zaveden do služby v srpnu 1963 pod označením UH-1D. Obsahoval turbínu Lycoming T53-L-11 s výkonem 1100 koňských sil, 14,63m dlouhý rotor, zvýšenou kapacitu palivových nádrží a zařízení pro přídavné nádrže a prostor pro 12-14 pasažérů nebo 1800kg nákladu. Snadno se rozpoznal oproti modelu 204 tím, že boční dveře měly 2 okna místo obvyklého jednoho.


Model 205 se stal hlavním armádním transportním a zdravotnickým vrtulníkem ve Vietnamu. Menší model 204 byl nadále používán jako gunship. Armáda celkem zakoupila 2008 vrtulníků UH-1D.


Modifikace UH-1D vedla k verzi UH-1H, která byla velmi podobná, ale byla vybavena silnější turbínou T53-L-13 s výkonem 1400 koňských sil a avionikou pro létání v noci a za špatného počasí a radionavigačním systémem Decca.


UH-1H byl poprvé vyroben v září 1967 a zůstal ve výrobě celých 20 let. US Army obdržela celkem 3573 UH-1H a mnoho z nich stále slouží, zejména v jednotkách Národní gardy a armádních rezerv. Byly samozřejmě modernizovány, vybaveny novou avionikou, vylepšenými kompozitními listy rotoru, obrannými světlicemi a klamnými terči (chaff-flare) a dalšími novinkami.


Tři UH-1H byly přestavěny na EH-1H pro elektronický průzkum, ale armáda se posléze rozhodla pro toto využít Sikorského EH-60C Black Hawk, takže z další přestavby sešlo. 220 strojů UH-1H bylo upraveno na zdravotnický medevac UH-1V a armáda také koupila 30 podobných HH-1H pro krátké mise typu search and rescue.


BELL MODEL 205 / UH-1H HUEY:


délka rotoru 14.63 m
délka trupu včetně rotoru 17.62 m
délka trupu 12.77 m
výška 4.41 m


váha prázndého stroje 2 365 kg
max vzletová váha 4 310 kg


max rychlost 205 km/h
dostup 3 840 m
dolet 510 km



1372 kusů UH-1H bylo vyrobeno pro export, nepočítaje v to licenční výrobu v zahraničních továrnách.


Ve Vietnamu byl Model 205 vybaven zejména kulomety M-60 ve dveřích nákl. prostoru, stejně jako pancéřováním, což omezovalo možnost přepravy na 7-8 osob. UH-1H s výkonějším motorem byl považován za silně nadřazený modelu UH-1D, zejména v "hot and high" prostředí, tedy ve vysokých nadmořských výškách a při vyšší teplotě vzduchu (řidší vzduch měl samozřejmě velký vliv na výkon motoru a na schopnosti rotoru zdvihnout zatížený vrtulník ze země, o tyto situace nebylo v hornatém terénu Vietnamu nouze). Vrtulníky UH-1H se staly typickými záchrannými vrtulníky, označenými červenými kříži a bez výzbroje, ale Vietnamci nebrali na takové označení ohledy a tak tyto zachranné mise bez doprovodu byly velmi rizikové.


Americké jednotky ztratily ve Vientamu celkem 4869 vrtulníků, z čehož bylo nejvíce právě Hueyů, a to 2591. Zajímavé je, že jen 1211 strojů bylo ztraceno v boji, zatímco 1380 bylo ztraceno díky jiným problémům. Statistiky dokazují, že přes všechny obavy nebyl vrtulník tak zranitelný a jedna ztráta připadla na 8000 vzletů. Vysoký počet ztrát reflektuje spíše jejich velmi časté nasazení, které znamenalo poruchy a chyby posádky, než zranitelnost.


Výroba UH-1 samozřejmě sledovala vývoj války ve Vietnamu, z 20 kusů měsíčně v roce 1963 na 160 vyrobených kusů v roce 1967 a zpět na 10 měsíčně v roce 1973. Vietnam byl označen za první válku vrtulníků a Huey zcela jistě zůstane symbolem této války - v paměti nám zůstanou obrázky tohoto stroje vysazujícího pěchotu na rýžových polích i přeplněné stroje evakuující poslední osoby z dobytého Saigonu.

UH-1B





UH-1C





UH-1D

a něco málo akce :

výsadek z UH-1





bojová skupina vzráží zabezpečit přistávací oblast





čekání na druhou vlnu jednotek





modrý tým deváte jízdní vyráží do útoku

Taky letmý pohled do kokpitu:
(Pozice kapitána-velitele stroje- je, oproti zvyklostem,vpravo)

Jednotlivé výzbrojní varianty jsou neuvěřitelně pestré, ale přidám jednu z těch nejzajímavějších… Huey není sice naježený“ hlavněmi, ale kombinace xenonového světla s 500W xenonovými infračervenými vyhledávacími světly a minigunu M-134 udělala v noci svůj díl práce. Tihle ptáci se označovali v Namu taky jako „Killer Hawky“, vzlétly a vyhledávalY Charlieho v noci kolem základny, kdy se ženisté Vietcongu pokoušeli probít do tábora a odpálit tam miny.

zástavba systému M-23

Dovolte, abych i já přispěl svou troškou do mlýna a přiložil snad nejznámější fotku z Vietnamu.

........

.....

Bell UH-1 D

zdroj:
www.saairforce.co.za


Stroj Tuneského letectva, nezmáma lokácia

Halmstad, stroj pro vycvik zachranaru

Jak se myje vrtulnik ...