Warburton, Adrian

Wing Commander Adrian Warburton DSO a Bar, DFC a 2 Bary, DFC (USA)



* 10.03.1918 v Middlesborough, pokřtěn na bojové ponorce svého otce, toho času kotvící na Maltě.
+ 12.04.1944 smrtí letce ve svém letadle F-5B (42-67325) nedaleko Eglingu v jižním Německu po zásahu
protiletadlovou palbou.



V létě 1938 byl přijat do místní armádní teritoriální jednotky - 22. Londýnská rota obrněných automobilů, ke konci roku se mu podařil vstup do RAF (služební číslo RAF nr. 41635). V nové hodnosti Pilot Officer nastoupil k leteckému výcviku a v květnu 1939 obdržel svá letecká křidélka na uniformu s hodnocením "podprůměrný". V září a říjnu 1939 prodělal torpédový výcvikový kurs v Gosportu. Poté nastoupil k 22. peruti létající u Coastal Command na letounech Vickers Vildebeest, které byly později nahrazovány Bristoly Beauforty. Od června do září 1940 prodělal navigátorský kurs v 2. Škole všeobecného průzkumu. Následovalo zařazení do detašované jednotky 431. letkou, která na letounech Glenn Martin Maryland byla určena k působení z Malty. 6.9.1940 se uskutečnil přesun přímým nočním letem přes okupovanou Francii. Hlavní bojovou náplní 431. letky se stal fotoprůzkum (PR) a sledování pohybů italského námořnictva, stejně jako monitorování. 30.10.1940 se mu na Marylandu podařilo sestřelit Cant Z506.

Podílel se na mapování pozic italských lodí v přístavu Taranto před nočním útokem Swordfishů z letadlové lodi Illustrious a následném zjišťování následků a přesunů nepoškozených lodí do jiných italských přístavů. Na konci prosince bylo toto úsilí oceněno vyznamenáním DFC a o měsíc později následovalo povýšení na Flying Officera. V lednu 1941 se 431. letka rozšířila do podoby 69. peruti. 27. března nalezli italskou flotilu bitevních lodí, a jejich informace nasměrovali britské lodi k bitvě k mysu Matapan. Kromě vzdušných souborů experimentoval i s bombardovacími akcemi - jak neoficiálními v rámci průzkumných akci, tak oficiálními viz. střemhlavý nálet na konvoj u pobřeží Sicílie 25.6.1941, kdy byl zásah jedné lodi potvrzen i přítomnou britskou ponorkou. Při hledání přeživších lodí jednu muniční objevili v neutrálním tuniském přístavu Sfax - po zásahu byla zničena. V září 1941 končil Warburton a jeho posádka svou první operační túru na Maltě s tím že nárokovaly osm potvrzených sestřelů, několik poškození a několik letadel zničených na zemi - s tím že velitel posádky získal dvakrát DFC a oba jeho seržanti dvakrát DFM při 155 operačních letech.

Následovalo přeložení k 223. cvičné peruti do Heliopolisu u Káhiry na pozici leteckého instruktora. Nevydržel v ní však dlouho a už 11.11. byl oficiálně přidělen k 2. PRU v Heliopolisu vyzbrojené Hurricany a Beaufightery s kamufláží v tmavé modři. Operační lety zahrnovali především Němci obsazenou Krétu, ostrovy východního Středomoří a samozřejmě zanedlouho zahájenou operaci Crusader v severní Africe. V lednu 1942 se s dočasně detašovanou dvojící Beaufighterů dostal opět na Maltu - kde ho zastihlo povýšení na Flight Lieutenanta. Celkem zde provedl dalších 43 operačních letů, což mu ještě před návratem do Egypta vyneslo vyznamenání DSO. Od května 1942 začal létat na Spitfirech Mk.V modifikovaných pro fotoprůzkum. V srpnu 1942 se opět vrátil na Maltu, aby převzal velení 69. perutě s novu hodností Squadron Leadera - v průběhu operace Pedestal. Následovalo intenzivní nasazení a už v říjnu obdržel druhý Bar k DFC. V rámci příprav na invazi spojenců do francouzské Afriky přibyly na seznam operačních cílů objekty Alžíru Tuniska.

15.11.1942 byl Warburton sestřelen skupinou osmi Bf 109 na dohled od mysu Bon. Podařilo se mu nouzově přistát v Tunisu. Podařilo se mu přesvědčit místního francouzského guvernéra, aby mu pomohl dostat se do Alžíru na poštovním Caudronu. Zde přesvědčil českou posádku F/O L. Anderleho letícího na Halifaxu 138. perutě, aby ho vzal s sebou na své cestě do Gibraltaru, kde převzal Spitfire určený k přeletu na Maltu. Zpáteční trasa ho znovu zavedla do blízkosti mysu Bon, kde byl před několika dny sestřelen. Téměř na tom samém místě objevil dvojici Ju 88. Jelikož Spitfire byl běžné stíhací verze tak na ně zaútočil. Jeden Ju 88 šel dolů v plamenech a přitom se mu odlomilo křídlo, druhý schytal několik dávek než se Warburtonovi zasekly zbraně. Během šestidenní nepřítomnosti, kdy se spekulovalo o možném udělení VC, se místo toho stalo skutkem povýšení na Wing Commandera. Jeho legenda na Maltském nebi dále rostla.
V únoru 1943 byla rozdělena 69. peruť na dvě - z letky B se stal 683. peruť s W/C Warburtonem jako velitelem. S tím, jak na bojiště masivně nastoupili Američané, začal úzce spolupracovat s Eliotem Rooseveltem, synem prezidenta, jenž velel všem americkým fotoprůzkumným jednotkám v Africe, včetně z Malty operující 3. průzkumné skupině. Osobně se vyznamenal při fotografování možných vyloďovacích pláží na Sicílii, za což obdržel Bar ke svému DSO, Američané jeho příspěvek válečnému úsilí ocenili udělením DFC.

V říjnu 1943 se stal prvním velitelem nově ustanoveného 336. fotoprůzkumného křídla zahrnující 683., 682. peruť RAF a 60. peruť SAAF přičemž později převzala operační kontrolu nad 680. perutí RAF. 26.11.1943 se ale v La Marse v Tunisu těžce zranil při autonehodě. Zlomená pánev a následná rehabilitace ho vyřadily z aktivního velení křídla. V polovině ledna 1944 utekl oknem z nemocnice - ještě v sádrovém krunýři. Nakonec se v dubnu 1944 stalo skutkem jeho umístění do funkce styčného důstojníka u americké 7. fotoprůzkumné skupiny. Ač ještě oficiálně ze zdravotních důvodů uzemněn, přemluvil své kolegy a 12.4.1944 ráno vzlétl z letiště Mount Farm na F-5B Lightningu číslo 42-67325 na svůj poslední let, z něhož se už nikdy nevrátil. Byl veden jako nezvěstný až do 19.8.2002, kdy po dvou dnech kopání byly nalezeny trosky jeho letounu na poli nedaleko Eglingu v jižním Německu. Dle dobových záznamů jej sestřelila protiletadlová palba Heimatbatterie 211/VII. Po genetickém ověření nalezených pozůstatků byli pozvání žijící příbuzní a 14.5.2003 následoval pohřeb W/C Warburtona DSO a Bar, DFC a dva Bary, DFC (US) na válečném hřbitově v Durnbachu.

Podle válečných zdrojů Warburton nárokoval 9 jistých vzdušných vítězství, dvě pravděpodobná a několik poškození. Podle moderních přezkoumání je mu přiznáváno sedm vzdušncýh vítězství. Oficiálně se počet jeho bojových letů blíží čtyřem stovkám, ale je o něm známo, že létal i neoficiální mise bez záznamu v zápisníku letů.


Zdroj:
Tony Spooner DSO, DFC: Warburtonova válka
http://en.wikipedia.org/wiki/Adrian_Warburton
http://aces.safarikovi.org/victories/gb-ww2.html