Antonov An-2V [kód NATO: Colt]

An-4, An-2V, An-2LV



V r. 1950 zahájila OKB Antonov práce na další verzi užitkového univerzálního letounu An-2. V řadě oblastí SSSR nebyla k dispozici vhodná plocha ani pro zbudování polního letiště, schopného přijímat nenáročné An-2. Zato byly k dispozici dostatečně velké vodní plochy. Týká se to především oblastí Sibiře a Severního Ruska, kde jediná místa k přistání uprostřed neprostupných lesů nabízejí jezera a říční toky. OKB šlo tedy obvyklou cestou - nahradit kolový podvozek plovákovým. Cesta zdánlivě prostá, ale ne vždy schůdná (Viz např. praktický neúspěch u Ju-52).


Základem pro konverzi se stal model An-2T (= Transportnyj, dopravní). Stroj si ponechal základní kompozici, včetně uspořádání nákladního prostoru bez sedadel, později se sklopnými lavicemi podél stěn. Dveře kabiny byly vybaveny motorovým navijákem, klíčové části spodku trupu byly utěsněny. Problémem byl pohyb po hladině - plovákový podvozek nemá brzdy. Proto se stala řešením montáž reverzibilní vrtule AV-2R. Plováky (o hmotnosti 220 kg a objemu 6 m³ každý, byly ukotveny 6 vzpěrami, doplněnými vypínacími dráty. Každý byl vybaven řiditelným vodním kormidlem pro pojíždění na vodní hladině. Pro plavbu stroji s plováky stačila hloubka cca 60 cm. K plovákům mohl být připevněn pomocný kolový podvozek pro vytažení stroje na břeh. Konstrukce současně počítala s ponecháním možnosti návratu ke kolovému podvozku. Podle firemních údajů k výměně kol libovolné sériové An-2 za plováky a montáži reversibilní vrtule potřebovali 4 muži cca 20 hodin. Stroj dostal označení An-2V(Vodnyj, tedy vodní).


Poprvé vzlétnul 31. července/júla 1951.


Koncem 60. let vznikla varianta An-2LV (Lesnoj, Vodnyj, tedy Lesní a vodní, v některých českých pramenech uváděný také jako -LP, tedy Lesní, Požární). Stroj byl určen k hašení lesních požárů. Zatímco západní konstruktéři k tomuto účelu užívali létající čluny, Antonovova kancelář zvolila jinou cestu. Stroj dostal nové plováky, které fungovaly jako nádrže na vodu. V jejich dně byla speciální dvířka, která umožňovala za pohybu na hladině do každého plováku nabrat cca 630 l vody a pak ji vypustit v místě požáru. Tato verze byla ve službě od r. 1969.


Polsko v roce 1959 na základě licenčních práv začalo An-2 vyrábět v podniku PZL-Mielec. Plováková verze, vyráběná v Polsku, byla značena jako An-2M. Čímž se (podobně jako shodné značení-2V pro prototyp meteorologického stroje) mírně matou pojmy, neboť stejné značení měla i v roce 1964 zalétaná zemědělská verze An-2M, vzniklá v konstrukční kanceláři G. M. Berjeva za účelem ještě efektivnější aplikace hnojiv.



http://www.vectorsite.net/avan2.html#m3
http://www.antwo.cz/antwo_site/antwo25_popis.htm
www.ctrl-c.liu.se/misc/ram/an-4.html
vlastní poznámky