Curtiss F-5L

Curtiss F-5L


U.S. Navy se již od začátku zajímalo o britský létací člun Felixstowe F.5 a v březnu 1918 byly do filadelfské továrny Naval Aircraft Factory doručeny jeho kompletní nákresy, na jejichž základě zde vznikla americká licenční verze. Hlavním rozdílem mezi britskou a americkou verzí se staly nové motory, místo Eaglů nyní zaujaly Liberty 12A o 302 kW. Také byly zdvojeny prvky řízení, pozměněn byl tvar křidélek a došlo i k dalším drobnějším změnám, aby odpovídalo americkým výrobním postupům. Písmeno L v názvu podle některých pramenů znamená právě použití motoru Liberty, podle další verze to ale je zkratka od League Island, ostrova, na kterém NAF sídlila. Prototyp F-5L poprvé vzlétl 15. června 1918, jen čtyři měsíce po obdržení výkresů. Americké námořnictvo objednalo 480 strojů od Naval Aircraft Factory, Curtiss měl postavil dalších 60 a 50 strojů bylo objednáno u Canadian Aeroplanes Limited z Toronta. Po uzavření příměří byly smlouvy zredukovány, NAF dodala pouze 137 strojů a Canadian Aeroplanes 30.


Americké F-5L sloužily k pobřežnímu hlídkování a také k navádění pobřežního dělostřelectva. Několik strojů ovšem používalo také armádní letectvo. Jako standardní létací člun námořnictva sloužily F-5 až do roku 1931, kdy byly definitivně nahrazeny novými NAF PN-12, což byl mimochodem přímý "potomek". Od roku 1922 se totiž změnil systém značení amerických letadel a z F-5L se staly PN-5 (Patrol, NAF 5). Stejně tak z posledních dvou strojů, které byly ještě ve výrobě upraveny natolik, že dostaly i nové označení - F-6L, se staly PN-6. Přes tyto oficiální změny se nové označení v podstatě nepoužívalo, až do jejich vyřazení se jim prostě říkalo F-5, podle nového systému byly důsledně značeny až nové verze, postavené po roce 1922 - od PN-7 po PN-12. Na většině strojů F-5L byla později předělána směrovka, která přišla o charakteristický trojúhelníkový tvar a stala se oblou.


Šest až osm F-5L se dostalo v roce 1919 do civilních služeb u společnosti Aeromarine Plane and Motor Company. Ta je upravila pro přepravu deseti pasažérů a pojmenovala je Aeromarine 75. Sesterské společnosti Aeromarine Airways a Aeromarine West Indies Airways s nimi létaly z Key West do Havany, z New Yorku do Atlantic City a z Clevelandu do Detroitu.


Přestože autorem prototypu a většiny sériových strojů byla továrna námořnictva Naval Aircraft Factory, F-5L je obvykle uváděn jako výrobek firmy Curtiss. Důvodem bude hlavně to, že F-5L skrze Felixstowe F.5 přímo vycházel z linie létacích člunů Curtiss H-4/H-12/H-16. Do dnešních dnů se částečně dochoval jeden stroj, který byl v roce 1920 vystaven ve Smithsonian Institution. Protože toto muzeum v roce 1930 přišlo o prostory, schopné pojmout tak rozměrný stroj, nechalo si (a dodnes zachránilo) pouze trup, křídelní plováky a jednu vrtuli, zatímco křídla, motory a další části dostalo zpět námořnictvo, nakonec ale byly zničeny.


Zdroj:
Munson, Kenneth: Flying Boats and Seaplanes since 1910, Blandford Press, London 1971
www.aviastar.org
https://weaponsas.narod.ru/Flyb_felixstowe-f5.htm
Dictionary of American Naval Aviation Squadrons
( https://www.history.navy.mil/branches/dictvol2.htm )
https://www.airwar.ru/enc/flyboat/felixstowef2.html
https://www.cofe.ru/avia/F/F-43.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/Felixstowe_F5L
https://www.aero-web.org/specs/curtiss/cur-f5l.htm
https://www.aerofiles.com/_curt.html

Zdroj:
Woodhouse, Henry. Textbook of Applied Aeronautic Engineering, The Century Co., New York 1920.