Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
3210 kg
7077 lb
Rozpětí: Wingspan:
10,000 m
32ft 10in
Délka: Length:
8,745 m
28ft 8,25in
Výška: Height:
2,700 m
8ft 10,25in
Plocha křídla: Wing Area:
17,15 m2
184.6 ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
174,636 kg/m2
35.77 lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
pístový
piston
Počet motorů: Number of Engines:
1
Typ: Type:
Klimov M-105PA o vzletovém výkonu 809 kW (1 100 k), nominální výkon 750 kW (1 020 k) a bojový výkon 809 kW (1 110 k) v h= 2 000 m. Vrtule trojlistá VIŠ-61P s nastavitelným úhlem náběhu o průměru 3 000 mm.
Klimov M-105PA twelve-cylinder liquid-cooled vee engine, rated at 1,085 hp for take-off, nominal power 1,006 hp and combat power 1,085 hp at 6,562 ft, driving a three-blade variable-pitch VISh-61P propeller of 9ft 10in diameter.
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
408 l
90 UK gallons (107.8 US gallons)
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
528 km/h v 4500 m
328.1 mph in 14764 ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
? km/h v ? m
? mph in ? ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
14,2 m/s
2795.3 ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
6,3 min do 5000 m
6,3 min to 16404 ft
Operační dostup: Service Ceiling:
9500 m
31168 ft
Dolet: Range:
760 km
472.2 mi
Maximální dolet: Maximum Range:
? km
? mi
Výzbroj: Armament:
1x pevný kanón ŠVAK ráže 20 mm střílející osou vrtule, 120 nábojů a 2x pevný kulomet ŠKAS ráže 7,62 mm nad motorem, každý s 750 náboji. Pumový náklad: 2x puma FAB-100, každá o hmotnosti 100 kg, nebo 6x neřízená raketa RS-82.
One fixed forward-firing 0.79 inch ShVAK in engine-mounted with 120 rounds and two fixed-forward-firing 0.3 inch ShKAS mounted above engine, 750 rpg. Bomb load: two bombs FAB-100 or six unguided rockets RS-82.
Uživatelské státy: User States:
Poznámka: Note:
Tento stíhací Jak-1 nenesl žádné další označení. Nejednalo se o jednu výrobní sérii, ale do této podoby můžeme zaředit až 40 sérií, vzletová hmotnost se pohybovala od 2 930 kg do cca 3 000 kg, uvedené údaje platí pro verzi s největší hmotností.
Bitevní provedení letounu Jakovlev Jak-1 není samostatná verze a nenese ani žádné zvláštní označení. Tato úprava spadá do velké rodiny prvních letadel Jak-1, které se vyráběly s různými úpravami, ale bez bližšího rozlišení. Dá se říci, že šlo o další modifikaci (vývojový stupeň) sériového stroje Jak-1. Protože v tomto případě nedošlo k podstatným zásahům do konstrukce letounu, nebyla tato úprava vedena jako nová verze tohoto stíhače.
V letech 1940/1941 chyběl ve výzbroji ruského letectva rychlý jednomístný stroj, který by byl vhodný jak ke stíhání, tak i k podpoře pozemních vojsk (tzv. lehký bitevník). Z těchto důvodů bylo rozhodnuto vybavit stíhací Jak-1 neřízenými raketami RS-82. Aniž by kdo tušil, jak jednoduché nebo složité to bude, dostal závod č. 292 nařízeno, aby od 1. října 1941 přešel na výrobu takto modifikovaných Jaků-1 a do 1.října vyrobil prvních dvacet kusů pro testy a zkoušky.
Nakonec se ukázalo, že vyzbrojit Jak-1neřízenými raketami nebude tak složité. Pod křídlo bylo nutné instalovat závěsné body pro rakety a musel být upraven potah křídla v té části, kde mělo docházet ke kontaktu se spalinami raketových motorů. Poté již zbývalo upravit jen střelecký zaměřovač, který měl být používán jak k zaměřování střelecké výzbroje, tak i neřízených raket RS-82. Další změny pak již nebyly nutné. Jaky-1 vyráběné od října 1941 tedy byly vyzbrojeny jedním 20mm kanónem ŠVAK střílejícím dutou hřídelí vrtule, dvěma 7,62mm synchronizovanými kulomety ŠKAS umístěnými nad motorem a podvěsnou výzbrojí. Ta se skládala z šesti neřízených raket RS-82 zavěšených po třech pod každou polovinou křídla, nebo dvou 100kg pum FAB-100. Pro kanón bylo nabíjeno 120 nábojů a pro kulomety pak 750 nábojů na hlaveň.
Střelecké testy i provozní zkoušky prvních takto upravených Jaků dopadly dobře. Použití neřízených raket proti pozemním cílům bylo velice účinné a jejich odpalování nijak zásadně neovlivnilo chování letounu. Nedocházelo k vynechávání motoru (jak někteří předpokládali), a tak jediným nedostatkem byl znatelný pokles rychlosti letounu (vyzbrojeného šesti RS-82).
Piloty samotnými byla tato úprava přijata vesměs kladně. Využívali neřízených raket nejen k útokům na pozemní cíle, ale i ve vzdušném boji. V druhém případě šlo spíše o psychologický účinek na protivníka. Stíhačům se vždy lépe útočí na samostatné letouny, než na bombardéry letící v jednolitém bloku. Palbou raket do takové sevřené skupiny letounů se pokoušeli o její rozrušení na skupiny menší. Jsou zdokumentovány i případy, kdy byl nepřátelský stroj raketou RS-82 přímo zasažen. V takovém případě se prý ve vzduchu doslova rozpadl na malé kousíčky.
Zatímco piloti přijali tuto modifikaci Jaku ve velké míře pozitivně, neplatilo to samé o velení letectva. To po čase zjistilo, že díky akutnímu nedostatku stíhacích letadel není možné nasadit bitevní variantu Jaku-1 k podpoře pozemních vojsk ve větší míře. Dosti výrazný pokles maximální rychlosti této bitevní varianty nakonec zapříčinil to, že se výroba vrátila zpět ke stíhací verzi. Závěsy neřízených raket se tedy opět od 65. výrobní série přestaly montovat. Jak-1 se znovu na delší dobu stal čistě stíhacím strojem.
Bitevní modifikace letounu Jak-1 bylo vyrobeno celkem 1 148 ks.
Stíhačka Jakovlev Jak-1 s trupovým číslom "biela 10" a nápisom Smrť fašizmu! (СМЕРТЬ ФАШИЗМУ!), na ktorej lietal v máji 1942 A.M. Rešetov v rámci 273. stíhacieho leteckého pluku. Ide o bitevnú verziu tejto stíhačky o čom svedčia tri neriadené rakety RS-82 pod ľavým krídlom; celkovo ich stroj niesol šesť kusov.
