Maczek, Stanisław

Generał broni Stanisław Maczek


(31. 3. 1892 Szczerc - 11. 12 1994 Edinburgh)

Mládí


Stanisław Maczek se narodil v polské rodině ve Lvovské oblasti 31. března 1892. Po absolvování gymnázia v Drohobyči zahájil v roce 1910 studium na Lvovské univerzitě. Pod vedením vynikajících polonistů a filozofů té doby studuje na filozofické katedře svou milovanou polskou filologii a zabývá se psychologii pocitů v literatuře - originální příprava do života pro budoucího filozofa-vojevůdce... První setkání se zbraní absolvuje mladý student Maczek ve střeleckém svazu. Během studia se aktivně angažuje v polských vlasteneckých spolcích působících v akademických kruzích.



1. světová válka


První světová válka razantně mění plány mladého filozofa. V roce 1914 je Maczek povolán do rakouské armády. Je zařazen k horským střelcům a dosáhl hodnosti podporučíka. Po ukončení poddůstojnické školy je převelen k 3. pěšímu pluku ve Štýrském Hradci. V červnu 1915 je převelen k elitnímu 2. pluku tyrolských císařských střelců.
Se svým tyrolským plukem se zúčastnil bojů na haličské frontě. V prosinci 1915 byl Maczkův pluk přenesen na italskou frontu. Z tohoto období si Maczek odnesl zkušenosti s bojem v horském terénu a jak sám vzpomíná, často tyto zkušenosti použil během pozdějších bojů v Karpatech či Normandii.

Po podepsání příměří Maczek okamžitě dezertuje a odjíždí do Krosna kde 14. 11. 1918 vstupuje do rodící se polské armády.



Polsko-ruská válka


V létech 1918-1920 se účastní polsko-ukrajinské a polsko-bolševické války. V roce 1919 se ujímá velení takzvané "lotnej kompanii" ve 4. divizi pěchoty. Maczková rota je složená dle vzoru německých útočných praporů, je vybavená větším množstvím dopravních prostředků a silnější palebnou silou. Tehdy Maczek poprvé prokázal svůj talent a cit pro velení mobilním, silně vyzbrojeným jednotkám, jež měl později naplno prokázat během druhé světové války.


Po skončení polsko-ukrajinských bojů byl Maczek v hodnosti majora odvelen ke štábním úkolům. Práce ve štábu, byť zajímavá, ho neuspokojuje a táhne ho to spět do pole. Po zahájení polsko-bolševické války, opět obnovuje svůj útočný prapor, s nímž se účastní bojů při obraně Lvova.



Mezi světovými válkami


V meziválečném období Maczek zůstává v armádě. V srpnu 1923 je povýšen na podplukovníka a slouží u 26. pluku pěchoty ve Lvově. V létech 1923-1924 absolvuje roční doškolovací kurz na vojenské vysoké škole ve Varšavě. Po absolvováni kurzu, v říjnu 1924, je přidělen do generálního štábu polské armády. V dalších létech si odsloužil stáž jako zástupce velitele 76. pluku pěchoty a poté obdržel nominaci na funkci velitele 81. pluku Grodzienských střelců, kterou zastával do roku 1935. Jeho nadřízeným a vzorem v tomto období je generál Franciszek Kleeberg. Ale jak sám později napsal, učil se hlavně od svých "maličkých podřízených" - prostých vojáků. Jestli se do něčeho velitel Maczek pustil, dělal to vždy od základu a poctivě. Byl přesvědčen, že psychologie se v ničem nemění, bez ohledu na technický pokrok, se vždy velí normálnímu, živému člověku, "který je jenom někdy, díky zvláštním okolnostem vyzdvižen na výšiny hrdinství". Vždy myslel hlavně na toho obyčejného, průměrného vojáka.
V roce 1938 obdržel plukovník Maczek velení 10. jízdní brigády - první polské motorizované jednotky. Tehdy netušil, že právě s touto jednotkou spojí navždy svůj vojenský život. Právě s ní projde tři válečné kampaně: zářijovou 1939, francouzskou 1940 a spojeneckou v létech 1944-45.


Na novém místě byl přijat s nadšením - jeho jméno a pověst "jeho" útočných praporů mu otevírala dveře u nadřízených když přicházel s nápady na modernizaci jednotky. Brigáda byla z tradice jízdní, ale ve skutečnosti to byla obrněná - motorizovaná jednotka, která čítala 600 strojů. Pod Maczkovým velením se rychle stává chloubou polské armády, jde příkladem jak ve výcviku tak i ve vzorných vojenských vztazích.



Zářijová kampaň 1939


Německý útok 1. září 1939 na Polsko zastihl brigádu v nešťastném období restrukturalizace a personálních výměn. Tím byla brigáda oslabena o třetinu tankové a dělostřelecké výzbroje. Přes tyto potíže se 10. jízdní brigáda účastní ústupových bojů na jihu Polska v rámci armád Kraków a Karpaty. Od patnáctého září se Maczek účastní bojů při obraně Lvova - stejně jako v roce 1920, ale tentokrát ne proti sovětským, ale proti německým okupantům.


17. 9. 1939 vstupují na území Polska jednotky Rudé armády, aby tak osvobodily a ochránily Bělorusy a Ukrajince, žijící ve východním Polsku, od jejich polských pánů. Tento zákeřný a pro Poláky naprosto překvapující vstup sovětské armády znamenal definitivně poslední ránu polskému odporu. Téhož dne na rozkaz plukovníka Maczka, přechází 10. jízdní brigáda polsko-maďarské hranice.



Francie 1939-1940


Po krátké internaci v Maďarsku, uniká Maczek do Francie, kde se již 21. 10. 1939 hlásí ve štábu generála Sikorského. Je velmi vřele přivítán a jako odměnu za zásluhy v zářijové kampani je povýšen do hodnosti generála a je mu nabídnutá funkce velitele 1. granátnické divize - první polské jednotky vzniklé v zahraničí. Generál Maczek tuto čestnou funkci odmítl. Vyhlížejíc vojáky své 10. brigády, pomalu proudící do Francie, ujal se velení výcvikového střediska polské armády v městě Coёtquidan.


Pomalu se mu daří reaktivovat 10. brigádu a v roce 1940 se konečně může postavit do čela 10. Brigade Motorisee Polonaise - polské jednotky bránicí Francii před německými okupanty. O každé dělo či automobil musel generál svádět s nadutými Francouzi tuhé boje. Plní pýchy Francouzi si byli jistí svou Maginotovou linii a polskou jednotku považovali jako nepotřebnou...
Po německé agresi v červnu 1940, bojuje 10. obrněná jezdecká brigáda po boku francouzských jednotek. V noci z 16. na 17. června poblíž města Montbard je jednotka obklíčená německými tankovými jednotkami. Při nemožnosti pokračovat v rovném boji, vydává generál rozkaz ke zničení výzbroje a vojákům rozkázal probít se do neokupované části Francie. Po kapitulaci Francie se gen Maczek společně s asi dalšími pěti sty vojáky ukrývá v Marseille.



Skotsko 1940-1944


V převlečení za Araba odplouvá do Tunisu a odtamtud přes Maroko, Portugalsko a Gibraltar dorazil 21. 9. 1940 do Skotska. Brzy na to se ujímá velení 2. střelecké brigády, později přejmenované na 10. obrněnou jezdeckou brigádu. V říjnu 1940 je za své působení ve Francii vyznamenán Zlatým křížem Virtuti Militari. Pro Maczka se opakuje situace známá z Francie, při opětovném skládání brigády, musí překonávat problémy spojené s britskou nedůvěrou a opět s netrpělivostí očekává příchod svých vojáků na britské ostrovy.


V únoru 1942 bylo rozhodnuto o vzniku 1. obrněné divize pod velením generála Maczka. Divize nebyla první pouze z názvu, ale vůbec první opravdovou, tankovou divizi v polské armádě.
1. obrněná divize ve svém počátku bránila dvousetkilometrový úsek skotského pobřeží před eventuálním německým útokem. Během této služby byla divize postupně doplňována, až dosáhla počtu 16 000 vojáků, 381 tanků, 473 děl a 5060 různých dopravních prostředků.



Boje v Evropě 1944-1945


Dnem 1. srpna 1944 začala bojová pouť Maczkovy 1. obrněné divize na evropském kontinentu. Do akce vchází v sestavě 1. kanadské armády během operace Totalise. Všeobecné uznání si Maczek zasloužil za své obratné velení během bitvy u Falaise, kde právě 1. obrněná divize odvážnými manévry pomohla uzavřít kotel obklíčení. Po úspěšné akci řekl generál Montgomery: Němci byli jako v lahvi, a polská divize byla špuntem, kterým jsme je uzavřeli. Jako zajimavost lze uvést, že u Falaise se "Maczkovci" potkali s jednotkami proti kterým bojovali poprvé v bitvě u Wysoké v září 1939. 1. obrněná divize pokračuje dál ve směru na Belgii, osvobozuje přitom města Ypres, Passchendale, Roulers, Thielt. Důležitým bodem na její bojové cestě je holandské město Breda. Tady Maczek, který vždy dbal o to, aby zbytečně neohrožoval své vojáky, utrpěl těžké ztráty. Možná právě proto považoval Bredu za své vrcholné strategické vítězství na straně jedné, ale na straně druhé za místo, kde se rozloučil s mnoha kamarády ve zbrani. Vždy se snažil nezničit osvobozována města, za což sklízel vděčnost tisíců místních obyvatel. Později prosil, aby byl pohřben mezi svými kamarády na polském válečném hřbitově v Bredě.


Během pobytu v Bredě dorazil k polským vojákům výsledek Jaltské konference. Maczek a velká část vojáků z původní 10. jízdní brigády pocházelo z východních části Polska. Rozhodnutím z Jalty byly rázem jejich milované domovy za Curzonovou linii a tudíž v Sovětském svazu. Zlost, zklamání a pocit zrady ze strany spojenců ovládly jednotku, no nicméně odhodlání bít nenáviděného nepřítele to nezlomilo a divize pokračovala v dalším boji.

Poslední její etapou byl německý přístav Wilhelmshaven, ve kterém se generálovi vzdala posádka tvrze a základny Kriegsmarine, flotily Ostfrisland. 1. června 1945 byl Stanisław Maczek povýšen do hodnosti divizního generála.



Emigrace


Generál Maczek, vzdělaný a inteligentní člověk, pochopil co asi čeká slavného generála vracejícího se ze západu, v poválečném komunistickém Polsku. Od 19. září 1939 se těšil na návrat do milované vlasti, nicméně když tato možnost nastala tak jí zamítl. Jako odplata mu bylo v září 1946 odebráno polské státní občanství. Tímto způsobem se komunisti poděkovali vojákovi, za jeho hrdinství a těžkou službu pro vlast...


Generál tehdy slíbil, že se již nikdy do vlasti nevrátí. Správně poznal, že se Polsko stalo i díky zradě spojenců, pouhým sovětským satelitem. Maczek se usadil v Edinburghu. Jelikož neměl nárok na britskou penzi (krátká doba služby v britské armádě) a Polsko ho vydědilo, nastoupil jako barman v hotelu Learmouth. Bar se brzy stal místem setkání polských vojáků, kteří sdíleli podobný osud jako generál. Maczek nezatrpknul, zůstal optimistou a vždy si našel úsměv pro své bývalé vojáky, kteří ho pokaždé zdravili vojenským pozdravem a sraženými podpatky. V zahraničí se neangažoval v politickém životě polské emigrace. Zastával však řadu let funkci kancléře exilové Kapituly valečného řádu Virtuti Militari. Své válečné vzpomínky sepsal v knize válečných vzpomínek, jež vyšla v roce 1960 a to pouze v Londýně, čtenáři v Polsku si však museli počkat až do roku 1990.


V roce 1992 byl u příležitosti stých narozenin povýšen do hodnosti generała broni a v roce 1994 obdržel nejvyšší polské státní vyznamenání - Order Orła Białego
Generál Stanisław Maczek - trojnásobný nositel válečného řádu Virtuti Militari a desítek dalších vyznamenání zemřel 11. prosince 1994 ve věku 102 let v Edinburghu. Dle svého přání byl pohřben mezi svými vojáky na polském vojenském hřbitově v holandské Bredě.


Polski żołnierz walczy o wolność innych narodów, lecz umiera zawsze z myślą o Polsce
(Polský voják bojuje za svobodu jiných národů, ale umírá vždy s myšlenkou o Polsku)
Gen. Maczek

Zdroje:
Tadeusz Wysocki, 1 Polska Dywizja Pancerna 1939-1947. Geneza i dzieje, Warszawa 1994, ISBN 83-11-08219-7
Stanisław Maczek, Od podwody do czołga. Wspomnienia wojenne 1918-1945, Warszawa 1990, ISBN 83-04-03659-2
Jerzy Majka, Stanisław Maczek, Libra 2005 ISBN 83-89-18310-2