Ponorky třídy Ethan Allen jsou svého druhu sesterskými plavidly třídy George Washington. Už na první pohled jsou mezi těmito dvěma třídami vidět společné znaky a podobnost. V U.S. Navy po zkušenostech získaných se stavbou první "pravé" SSBN - USS George Washington - a posléze s provozem celé třídy George Washington bylo přistoupeno ke konstrukci zdokonalené třídy nukleárně poháněných ponorek schopných nést a odpalovat balistické střely. Tou se stala právě 5členná třída SSBN - Ethan Allen, která však byla už od počátku vyvíjena jako samostatná třída (nebyly konvertovány již existující trupy jako v případě třídy George Washington).
První významnou konverzi začala plavidla podstupovat hned po svém zařazení do služby v první polovině 60. let 20. století. Jednalo se o výměnu střel Polaris A-1 za modernější střely Polaris A-2 s větším doletem (je možné, že některé ponorky už byly přímo vybaveny raketami modifikace A-2 při samotné stavbě). Další významná modernizace, proběhnuvší v 70. letech 20. století, se opět týkala přezbrojení ponorek, tentokrát na výkonnější verzi raket Polaris A-3. V 80. letech, kdy již bylo zřejmé fyzické stáří ponorek a nízká technologická úroveň střel Polaris oproti modernějším a výkonnějším střelám Poseidon C-3, se uvažovalo, že by mohly podstoupit konverzi, aby mohly tyto moderní střely nosit, avšak přestavba se ukázala stejně jako v případě třídy George Washington nákladná a nerentabilní. Zásadní zlom pro ponorky nastal s rozhodnutím upravit ponorky třídy Ethan Allen na stíhací třídu (stejně jako u SSBN - George Washington). Všem 5 plavidlům - USS Ethan Allen, USS Sam Houston, USS Thomas A. Edison, USS John Marshall a USS Thomas Jefferson - byly vyjmuty střely Polaris a šachty zality betonem. Ale stejně jako v případě třídy George Washington se plavidla nemohla bez odpovídajícího vybavení rovnat tehdejší třídám (80. léta 20. století) útočných/stíhacích ponorek, a proto byla již o pár let později vyřazena.
V průběhu přelomu 80. a 90. let byl ze všech plavidel třídy Ethan Allen vyjmut reaktor a byly sešrotovány.
Popis
Třída Ethan Allen využívá koncept a technologické inovace, které byly použity u třídy George Washington. Na rozdíl od ní je však od počátku konstruována jako třída SSBN (na rozdíl od SSBN - George Washington, která má své kořeny v SSN - Skipjack).
Trup je kapkovitého mírně protáhlého tvaru s hrbem na vrchu trupu, který má však čistčí přechody na samotný trup ponorky. Velitelská věž je i zde vysoká (+/- 7 metrů) s hydrodynamickým kapkovitým průřezem. Na věži jsou umístěna hloubková kormidla. Na zádi plavidla jsou konvenční směrová kormidla ve tvaru + (jsou zvětšena oproti ponorkám třídy George Washington).
Prostory pro posádku jsou plně klimatizovány a tvoří ji také 140 příslušníků U.S. Navy (dle jiného zdroje pouze 112). Z toho je 12 důstojníků a zbylých 128 mužů tvoří řadoví námořníci. Pro každou ponorku existovaly ve skutečnosti 2 kompletní posádky, tzv. "Zlatá" a "Modrá". To umožňovalo maximální využití času ponorky a přitom mít neustále čerstvou posádku (ponorka zbytečně nekotví u břehu, zatímco posádka odpočívá). Tato koncepce se stala standardem a je využívána dodnes. Běžná doba hlídky se pohybovala okolo 2 měsíců (70 dnů).
Pohon pod i na hladině zajišťuje tlakovodní jaderný reaktor s nuceným oběhem S5W (vyvinutý a vyráběný korporací Westinghouse) společně se 2 parními turbínami o celkovém výkonu 15 000 koňských sil (přibližně 11 185 kW). Ponorka má jednu lodní hřídel (v ose plavidla) zakončenou lodním šroubem.
Elektronické vybavení této třídy je stejné jako u třídy George Washington. Disponují zatím nezjištěným hladinovým-vyhledávacím radarem, dále pak trupovým sonarem AN/BQS-4 (pracují v režimech aktivním-pasivní), a později byly velmi pravděpodobně i ony vybaveny i navigačním sonarem AN/BQR-19 (pracujícím v aktivním režimu). Systém řízení palby a bojový operační systém nebyl dosud zjištěn. Jako u každé jiné ponorky je i tato třída vybavena periskopem (y).
Hlavní výzbrojí ponorek třídy Ethan Allen jsou balistické řízené střely mezikontinentálního doletu odpalované z ponorek (SLBM - Submarine / Sea-Launched Balistic Missile), UGM-27A Polaris A-1, počátkem 60. let zaměněných za UGM-27B Polaris A-2 a nakonec přezbrojených na UGM-27C Polaris A-3. Ty jsou umístěny v 16 samostatných vertikálních silech za věží (ve směru plavby) Střely se nachází v části, kde je situován výše zmíněný hrb. Stejně jako SSBN - George Washington i lodi třídy Ethan Allen byly po téměř 20 letech služby překlasifikovány na útočné / stíhací nukleární ponorky - SSN. Střely Polaris byly vyjmuty a šachty zaplněny balastní zátěží.
Jako každá z moderních válečných ponorek té doby, byla i tato třída vybavena torpédomety. Ty byly umístěny v přídi v počtu 4 kusů ve standardní ráži 533 mm. Zásoba torpéd byla pravděpodobně nízká a stejně tak chyběl i výkonný (ale rozměrný) sonar. Plavidla nemohla a ani nenesla protilodní, protiponorkové nebo protizemní řízené střely (vyjma výše uvedených střel Polaris). Pravděpodobně však mohla nosit i klást miny.
