Curtiss F8C Helldiver

F8C, OC, O2C Falcon / Helldiver - přehled verzí:


- námořní verze bitevního letounu A-3 Falcon


XF8C-1 Falcon - dva prototypy stíhací verze pro námořnictvo
F8C-1 Falcon - sériové stroje
XF8C-2 Helldiver - prototyp podstatně přepracované a zmenšené stíhací/bombardovací verze
F8C-3 Falcon - sériová verze
XF8C-4 - druhý prototyp stíhací/bombardovací verze
F8C-4 Helldiver - sériová palubní stíhací/bombardovací verze
F8C-5 Helldiver - upravená kapotáž motoru, odstraněný záchytný hák
XF8C-6 - dva F8C-5 dočasně vybavené klapkami
XF8C-7 Helldiver - přejmenovaný civilní demonstrátor Curtiss Helldiver A-4 (neplést s A-4 Falcon), později XO2C-2
XF8C-8 - přejmenovaný civilní demonstrátor Helldiver A-3 (neplést s A-3 Falcon), později O2C-2


OC-1 - F8C-1 a XF8C-1 přejmenované po předání USMC
OC-2 - přejmenované F8C-3
XOC-3 - přestavěný druhý prototyp XF8C-1, motor Curtiss H-1640
O2C-1 - část přejmenované F8C-5 a část nově postavené stroje
XO2C-2 - přejmenovaný F8C-7
O2C-2 - přejmenované XF8C-8


Zdroj:
http://www.aerofiles.com/_curt.html
en.wikipedia.org

Víceúčelové letouny Curtiss F8C Falcon a Helldiver

Curtiss F8C-1/OC-1 Falcon

V roce 1927 vypsala letecká složka americké námořní pěchoty požadavek na nový dvoumístný stroj, který měl být schopen stíhání, střemhlavého bombardování i průzkumu. Podle nich mimo jiné vznikl projekt firmy Curtiss, vytvořený jako modifikace řady O-1 Falcon stavěné pro armádu. Vzhledem k požadavkům byly uplatněny prvky z bitevní verze, A-3 - do spodního křídla byly umístěny dva kulomety, střílející těsně mimo okruh vrtule, a pod křídlo také bylo možno umístit pumové závěsníky. Protože námořnictvo v této době začalo preferovat vzduchem chlazené motory, drak byl upraven pro motor Wasp (podobně pro armádu vznikl prototyp XA-4), jinak ale základní konstrukce zůstala stejná - kostra z nýtovaných hliníkových trubek, horní křídlo s vnějšími panely ubíhajícími dozadu. Některé prameny tvrdí, že kulomety v křídlech se objevily až u následující varianty, F8C-3.

30. června byly objednány byly tři stroje, dva z nich (A7671 a A7672) byly dokončeny jako prototypy XF8C-1 (třetí jako dost odlišný XF8C-2), s označením pro stíhací typ zvoleným hlavně proto, že námořnictvo v této době nemělo jinou kategorii vhodnou pro střemhlavé bombardéry. Oba XF8C-1 byly dokončeny na počátku roku 1928, a vzápětí byly následovány dalšími čtyřmi F8C-1 (A7945-7948). A7671 brzy přišel o X v názvu a byl poslán s pozorovací letkou VO-10M do Číny jako součást expedičního sboru, chránícího mezinárodní čtvrť v Šanghaji, a později sloužil u VO-8M v San Diegu. Krátce po převzetí námořní pěchotou byly všechny stroje přejmenovány na pozorovací OC-1, a společně s navazující variantou, F8C-3 neboli OC-2, nasazeny u již jmenovaných jednotek a u VO-7M v Nikaragui. Poslední OC-1, A7947, byl vyřazen v dubnu 1935. Druhý z prototypů, A7672, prošel podobnou službou jako A7671, a v říjnu 1930 byl přestavěn na prototyp XOC-3. V této podobě na něm byla testována instalace motoru Chieftain, s trupem zaobleným po vzoru armádního XO-16. Jako XOC-3 sloužil až do svého vyřazení v dubnu 1932.


Linked from : https://www.valka.cz/topic/postview/427729

Curtiss F8C-3/OC-2 Falcon

F8C-3 postavené na jaře 1928 v podstatě odpovídaly předchozí verzi, F8C-1, a lišily se hlavně dodatečným vojenským vybavením. Byly také převzaty námořní pěchotou, u které nahradily již notně olétané DH-4B/O2B-1. Krátce po převzetí byly podobně jako F8C-1 přejmenovány, na OC-2. Jejich nejvýznamnějším uživatelem se stala letka VO-7M, která sloužila v Nikaragui a která je i nasadila jako průzkumné a bitevní v boji proti sandinovským povstalcům. Posledním přeživším OC-2 byl A7952, sešrotovaný v říjnu 1935 po 2511 nalétaných hodinách.


V roce 1929 se stroje VO-7M objevily i ve filmu Flight režiséra Franka Capry. Jednotka zde v podstatě hrála sama sebe v příběhu silně ovlivněném bitvou o Ocotal z července 1927. Tehdy krátce po zahájení Sandinova povstání byla obležena malá mariňácká posádka, které v klíčový okamžik přilétlo na pomoc několik letadel (šlo ovšem ještě o O2B-1, ne o OC-2), které střelbou a střemhlavým bombardováním (šlo o jeden z prvních případů použití této taktiky) útočníky rozprášily. Scénář měl samozřejmě se skutečnými událostmi společného malinko...


Linked from : https://www.valka.cz/topic/postview/427823

Curtiss XF8C-2 Helldiver

Třetí stroj objednaný společně s XF8C-1 se od ostatních podstatně odlišoval, a šlo v podstatě o nový typ. V základě šlo o zmenšený Falcon, kombinovaný s prvky pocházejícími z F7C-1. Trup měl svařovanou kostru, s kostrou ocasních ploch z duralu a křídel ze dřeva, motor byl opět Pratt & Whitney Wasp. Novinkou, inspirovanou Voughtem O2U a Curtissem F7C-1 byly palivové nádrže zabudovaných v bocích přídě před kokpitem. Pevné kulomety byly přemístěny ze spodního křídla do horního. Byl také vybaven pumovými závěsníky. Poprvé vzlétl v listopadu 1928 a kromě původní funkce dvoumístného stíhače byl testován také jako střemhlavý bombardér. V této roli nadchl zkušební piloty natolik, že si vysloužil přezdívku Helldiver, kterou poté zdědily všechny následující Curtissovy střemhlavé bombardéry. 3. prosince sice havaroval během testů mezní rychlosti, Curtiss ale pro námořnictvo zdarma postavil druhý stroj, který vzlétl v srpnu 1929. Předtím již námořnictvo objednalo další prototyp s doporučenými úpravami, který byl označen jako XF8C-4.


Linked from : https://www.valka.cz/topic/postview/428484

Curtiss F8C-4 Helldiver

V dubnu 1929 byl námořnictvu předán druhý prototyp Helldiveru, označený XF8C-4. Od předchozího XF8C-2 se z vnějšku odlišoval hlavně nahrazením ostruhy kolečkem s olejopneumatickým odpružením. Brzy poté byl následován pětadvaceti sériovými stroji, které v průběhu roku 1930 nastoupily do služby u stíhací letky VF-1B na letadlové lodi USS Saratoga. Letové vlastnosti a odolná konstrukce původně piloty nadchly natolik, že přehlíželi nedostatky konstrukce, které se ale brzy projevily. Hlavním problémem byl výrazný pokles ve výkonech mezi prototypy a plně vybavenými sériovými stroji, které nedokázaly držet krok se svými jednomístnými protějšky a při letech ve smíšené formaci, kterou vyžadovala taktika se jim jednomístné stroje musely přizpůsobovat. Problémy činily také přehřívající se motory, nedostatečný dolet a potah ocasních ploch, který se při střemhlavém letu trhal. Nehodily se tak k hlavnímu úkolu, pro který byly objednány, a již v lednu 1932, tedy po roce provozu, byly přesunuty k námořní letecké rezervě v Long Beach, kde vydržely až do poloviny 30. let. Další stroje, mezitím objednané jako upravené F8C-5, byly dokončeny bez přistávacích háků a přiděleny námořní pěchotě. Pověst VF-1B ale zatím dosáhla Hollywoodu, a letka a její Helldivery si zahrála ve filmu, příznačně nazvaném Hell Divers, jehož hlavní hvězdou byl Clark Gable.


Linked from : https://www.valka.cz/topic/postview/428490

Curtiss F8C-5/O2C-1 Helldiver

F8C-5 byly objednány jako mírně upravená varianta Helldiveru, původně určená také jako palubní dvoumístné stíhací letouny. Hlavní změnou bylo použití Curtissova prstencového krytu motoru, i když ten byl dodatečně přidán i na mnoho F8C-4. Problémy, které ale nastaly při nasazení F8C-4 u letky VF-1B, hlavně nedostatečná rychlost (ve stejné době vyráběné F4B-2 měly cestovní rychlost 254 km/h), ale vedly k tomu, že z dvaceti již rozestavěných strojů bylo odebráno vybavení pro provoz na letadlových lodích, a zbylé stroje byly od počátku stavěny jako pozemní. Přiděleny byly jako obvykle k námořní pěchotě, kde sloužily jako průzkumné letouny schopné střemhlavého bombardování, a doplnily tak již používané OC-2. V této roli byly také přejmenovány, na O2C-1, a dalších třicet strojů bylo jako O2C-1 dodatečně objednáno. Námořní pěchota byla v této době donucena rozpočtovými problémy omezit zahraniční mise, Helldivery proto pravděpodobně, snad kromě krátkého pobytu v Nikaragui, neprošly bojovým nasazením, v celé řadě rolí ale sloužily ještě v roce 1937.


První dva stroje, A8446/47, byly použity u Curtiss Engineering, Curtissovy pobočky v Garden City, k testům klapek a náběžných klapek Frise, a snad také dostaly turbokopresory. Klapkami vybavený Helldiver s původním motorem si zachoval stejnou maximální rychlost, přistávací rychlost ale klesla o 16 km/h na 80 km/h a dostup se zvedl na 6096 m. Zlepšilo se také ovládání, a přestože na Helldiverech již použity nebyly, na následujících typech se tyto úpravy staly standardem. Po dobu testů byly označeny jako XF8C-6, poté byly v původní podobě vráceny zpět do služby.


Kromě letectva námořní pěchoty se O2C-1 dostaly také k leteckým zálohám námořnictva, a stroje jedné z nich tento typ proslavily nejvíce. V roce 1933 se jim totiž podařilo - sestřelit obří opici z mrakodrapu. Zástupci společnosti RKO požádali v prosinci 1932 námořnictvo, aby jim zapůjčilo několik Helldiverů pro natáčení leteckých scén do filmu. Námořnictvo odmítlo, společnost proto požádala přímo velitele newyorské NRAB Floyd Bennett Field, aby za malý sponzorský dar nechalo čtyři stroje prolétnout kolem Empire State Building. Velitel, který o předchozím odmítnutí nevěděl, souhlasil, scény byly pro film natočeny, aniž by kdokoli ze základny věděl, že budou použity v King Kongovi. Je nutno poznamenat, že většina záběrů ve filmu není na Helldivery, ale na modely (pouze ty se vyskytují ve scénách zároveň s King Kongem) a na skupinu jiných dvoumístných strojů, pravděpodobně Vought O2U Corsair z archivu společnosti RKO. Pro remake King Konga z roku 2005 byla dokonce postavena nelétající maketa, která ovšem nese atraktivnější zbarvení námořních F8C-4 od stíhací letky VF-1B. Stejně jako v původním filmu, i tady střílí z pevných synchronizovaných kulometů před pilotem - které ale žádný Helldiver nikdy neměl.


Linked from : https://www.valka.cz/topic/postview/428761

Curtiss XF8C-7/XO2C-2 Helldiver

Na podzim 1930 postavil Curtiss na vlastní náklady dva prototypy Helldiveru, které používaly nový, podstatně silnější motor Wright Cyclone. Prvním z nich byl výrobcem označen jako Helldiver Cyclone Command, a kromě nového motoru měl také krytou dvoumístnou kabinu s odsouvatelnými kryty, přecházející plynule do zvednutého hřbetu. Zakapotován byl také podvozek a vůbec byl celý stroj důkladně zaoblený kvůli snížení odporu. Stroj dostal jako Helldiver A-4 nejprve civilní registraci 984V, 11. listopadu byl ale koupen námořnictvem pod označením XF8C-7, (BuNo A8845). Po dokončení testů byl stroj přidělen jako osobní asistentovi tajemníka námořnictva pro letectví Davidu S. Ingallsovi, mimochodem jedinému leteckému esu námořnictva z velké války. Během své služby stroj několikrát změnil označení, nejprve na XO2C-2, pak na O2C-2, a poté se vrátil ke svému původnímu označení. V březnu 1934 byl vyřazen s 377 nalétanými hodinami.


Linked from : https://www.valka.cz/topic/postview/428781

Curtiss XF8C-8/O2C-2 Helldiver

Druhým civilním demonstrátorem, postaveným na podzim 1930 společně s XF8C-7, byl podobný stroj, který používal stejný motor a některé úpravy pro zlepšení aerodynamiky, byl ale plně vyzbrojen po vzoru předchozích Helldiverů - proto také dostal firemní označení Cyclone Military Helldiver. Největší rozdíl představovala odkrytá zadní kabina a hřbet, opět nízký jako u předchozích Helldiverů, a také záchytný hák pod zádí. Nejprve dostal jako Helldiver A-3 civilní registraci 983V, v listopadu byl ale společně s prvním strojem koupen námořnictvem a obdržel označení XF8C-8, BuNo A8847. Objednány byly také dva další shodné stroje, s označením O2C-2 a navazujícími evidenčními čísly. Ty byly po dodání také dočasně přejmenovány na XF8C-8. A8847 byl námořnictvem vrácen do továrny k dalším testům, ale po nehodě byl výrazně přestavěn a přejmenován na XS3C-1. Druhý stroj byl používán jako velitelský stroj na některé z letadlových lodí, třetí byl vrácen v červnu 1933 do továrny jako zkušební stroj pro nový dvouhvězdicový 585kW motor Wright R-1510, ale již následující měsíc začal za letu hořet a byl zničen. Výkony Helldiverů s motorem Cyclone sice byly výrazně lepší než u standardních strojů, ale ve stejné době již přicházely na svět výrazně modernější konstrukce, jako Grumman FF-1, a další stroje proto nebyly objednány.


Linked from : https://www.valka.cz/topic/postview/428785

Zdroj:
Swanborough, F. G., Bowers, P. M. US Navy Aircraft Since 1912, Putnam Aeronautical Books, London 1990. ISBN 0-85177-838-0.
Bowers, P. M. Curtiss Aircraft 1907-1947, Putnam Aeronautical Books, London 1979. ISBN 0-370-10029-8.
Jones, LLoyd S. U.S. Naval Fighters 1922 to 1980s, Aero Publishers, Fallbrook 1977, ISBN 0-81689-254-7.
Matt, Paul R. United States Navy and Marine Corps Fighters 1918-1962. Harleyford Publications, Los Angeles 1962.