Consolidated PB-2A

Na základě slibného, ale zničeného prototypu Y1P-25 byly objednány čtyři kusy, určené pro testy a označené P-30 (stejně byly podle druhého stroje postavyny čtyři zkušební A-11). Tyto stroje, testované v roce 1934, byly oproti P-25 vybaveny zjednodušeným zatahováním podvozku bez dvířek šachet, pozměněnou kabinou a dvoulistou kabinou.

Testy ukázaly, že vyhřívaná pilotní kabina je dobrá věc, ovšem střelec v polootevřeném zadním prostoru je ve větších výškách málo efektivní kvůli težkému oblečení, které musel mít. Hrozily také výpadky vědomí při prudkých obratech. Pro akce ve velkých výškách tedy byl v podstatě zbytečný. 6. prosince 1934 byla přesto objednána padesátikusová série, označená P-30A.

Tyto stroje, vybavené silnější verzí motoru Conqueror a třílistou vrtulí Curtiss Electric, se staly výzbrojí 27. stíhací peruti 1. stíhací skupiny, sídlící na Selfridge Field v Michiganu. další stroje byly u 94. stíhací peruti na témže letišti, kde byly také tři P-30. V roce 1937 1. skupina přezbrojila na Seversky P-35 a PB-2A šly k 33., 35. a 36. peruti 8. stíhací skupiny na Langley Field ve Virginii, a na jaře roku 1939 byo 35 přeživších strojů předáno na Maxwell Field v Alabamě. Do vypuknutí války byly pravděpodobně všechny odepsány. Ještě roce 1935 byly P-30 přeznačeny na PB-2, respektive PB-2A, což znamenalo pursuit bi-place, dvoumístný stíhač.

Některé P-30 sloužily až do počátku války. V roce 1936 byl jeden P-30 přestavěn na jednomístný pro soutěž o náhradu za P-26, ovšem PB-2A se ukázal příliš těžký a navíc během testů havaroval, takže vítězem se stal víše zmíněný Seversky P-35. Další byl také v roce 1940 používán pro testy laminárního proudění.

Zdroj:
www.aviastar.org
https://home.att.net/~jbaugher1/p30.html
www.nationalmuseum.af.mil
www.csd.uwo.ca
https://www.aerofiles.com/_conso.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Consolidated_P-30