Dělo ráže 100 mm typu Schneider vz.1917 L/40 z výzbroje ORP Żbik. V současné době se nachází ve venkovní expozici lodních zbraní v Muzeum Marynarki Wojennej v přístavu Gdynia.
Když ve dvacátých letech 20.století vznikalo novodobé Polské válečné námořnictvo, bylo rozhodnuto, že jeho součástí se mají stát i ponorky. V roce 1924 polští štábní specialisté vypracovali požadavky na technické parametry budoucích plavidel. Původně mělo jít až o 9 ponorek, nakonec bylo rozhodnuto o stavbě 3. Poněvadž polské loděnice nebyly schopny požadovaný typ lodí vyprodukovat, obrátilo se Polsko na Francii, se kterou jej pojily vojenské i ekonomické dohody. 1.prosince 1926 byla podepsána smlouva o stavbě 3 univerzálních ponorek, schopných jak ofenzivních, tak i defenzivních úkolů. Pro tento účel měly být vybaveny nejen torpédomety, ale i minami. Projekt vycházel z francouzského typu "Pierre Chailley" z roku 1917. Každá ponorka měla být stavěna v jiné loděnici. V příštích letech se ukázalo, že to nebyla příliš šťastná volba, ponorky byly poruchové, měly spoustu vad a nedodělků, které byly odstraňovány až během služby. Hlavní příčinou byla pravděpodobně naprostá nezkušenost vybraných loděnic se stavbou lodí takového typu a velikosti.
Někdy během roku 1927, pravděpodobně jako poslední, byl položen kýl třetí ponorky třídy "Wilk". Stavba započala v loděnici Chantiers Naval Francais v Caen. Stavba postupovala poměrně pomalu a tak trup nové ponorky spustili na vodu až 14.června 1930. Při slavnostním křtu byla nová loď pojmenována ORP "Żbik". Velitelem ponorky byl v září téhož roku jmenován zkušený důstojník, kapitan marynarki Eugeniusz Pławski. Nová ponorka byla dokončována až do května 1931, kdy započaly první zkoušky a byly odstraňovány vady a problémy. V říjnu 1931 vyplul ORP "Żbik" poprvé na moře a až do listopadu vyrážel na zkušební a testovací plavby.
Začátkem roku 1932 byla ponorka konečně hotova a připravena k předání Polsku. 20.února 1932 na ORP "Żbik" slavnostně vztyčili polskou vlajku a ponorka byla zařazena do Polského válečného námořnictva. V ten samý den pak ORP "Żbik" vyplul do přístavu Cherbourg. V tomto francouzském přístavu zůstal až do 15.března 1932, kdy konečně vyrazil na cestu do Polska. 18.března 1932 vplul ORP "Żbik" do polských vod, kde se setkal se svou sesterskou lodí ORP "Wilk" a dělovým člunem ORP "Generał Haller". V Gdyni se vyvázal o den později, 19.března 1932.
1.května 1932 byla vytvořena Ponorková divize, do které byly kromě ORP "Żbik" zařazeny také sesterské ponorky ORP "Wilk" a ORP "Ryś", dále pak torpédovka ORP "Kujawiak" a cvičná plachetnice "Lwów". Velitelem celé divize byl jmenován tehdejší velitel ORP "Żbik", do hodnosti komandora podporucznika povýšený, Eugeniusz Pławski. ORP "Żbik" dostal identifikační znak "Ż", který byl umístěn na věži. Až do konce srpna pak ponorka vyplouvala na cvičné plavby kolem pobřeží, aby se posádka zdokonalila v ovládání nové lodi. 23.srpna 1932 všechny tři ponorky odpluly na oficiální návštěvu Stockholmu. 25.srpna se setkaly nedaleko švédského pobřeží (u majáku Sandhamn) s torpédoborci ORP "Burza" a ORP "Wicher" a celá flotila vplula do Stockhlomu. Na mezistátní návštěvě setrvaly polské lodě až do 29.srpna, kdy švédský přístav opustily. Zpět ve Gdyně ponorky dorazily 1.září 1932. Od září až do prosince 1932 pak ORP "Żbik" vyplouval na cvičné plavby, aby se posádka procvičila v bojové připravenosti. V prosinci 1932 se také vystřídali velitelé, novým velitelem se stal kapitan marynarki Henryk Kłoczkowski.
ORP Żbik během "Slavnosti moře" v roce 1932
Během roku 1933, kromě běžných hlídkových plaveb, ORP "Żbik" navštívil se svou sesterskou ponorkou ORP "Ryś" finské Helsinki.
V srpnu 1934 ORP "Żbik", spolu se zbylými dvěma ponorkami, navštívil postupně holandský Amsterdam, norské Oslo, dánskou Kodaň a švédskou Karlskronu.
Od března až do června 1935 ponorka pobývala na torpédovém cvičišti v Puckém zátoce, kde cvičila torpédové útoky, havarijní vynořování, dělostřelbu a manévrování pod hladinou i na hladině. 14.července vypluly všechny tři ponorky do Tallinu, ve kterém pobývaly na mezinárodní návštěvě od 17.do 20.července 1935. Již 22.července se ponorky nacházely opět v Gdyni. Od září 1935 až do června 1936 posádka ORP "Żbik" cvičila na vodách Baltu. Koncem roku 1935 byl také z paluby odstraněno protiletadlové dělo Vickers a nahrazeno dvouhlavňovým kulometem Hotchkiss.
14.června 1936 všechny tři polské ponorky během cvičné plavby navštívily neoficiálně Estonsko a vyvázaly se v ústí Narvy.
1.července 1937 byl z věže ORP "Żbik" odstraněn identikační znak (i z věží ostatních ponorek). 10.července 1937 se pak ORP "Żbik", spolu s ORP "Ryś", účastnil ukázek pro veřejnost na rejdě Gdyně.
V červenci 1938 se novým velitelem ponorky stal komandor podporucznik Michał Żebrowski.
Od ledna až do května 1939 se ORP "Żbik" účastnil intenzivních bojových cvičení.
24.srpna 1939 byla nařízena mobilizace Ponorkové divize, na ORP "Żbik" proběhla kontrola bojové připravenosti, byly zkontrolovány hnací mechanismy, naloženo 10 torpéd, 22 min, 114 nábojů do palubního děla a dotankováno palivo. 26.srpna 1939, několik dnů před vypuknutím války, byl ORP "Żbik" přesunut do vojenského přístavu Hel.
1.září 1939, brzy ráno, ponorka obdržela rozkaz vyplout na moře. V 06:00 se ORP "Żbik" odvázal a vyplul do vod Baltu. Později, když už příď ponorky rozrážela vodu, přišly dva rozkazy. První z nich nařizoval všem ponorkám operovat pod hladinou, druhý přikazoval otevřít zapečetěnou obálku X, obsahující směrnice plánu „Worek“. Podle tohoto plánu měl ORP "Żbik" patrolovat v sektoru, který se nacházel severovýchodně od Jastarni, na otevřeném moři. Během plavby ponorka zpozorovala několik menších nepřátelských lodí, ale shodně s rozkazy a také kvůli značné vzdálenosti na ně nezaútočila. 2.září 1939 ponorka patrolovala ve vyznačeném sektoru, kde byla na okamžik zahlédnuta německým U-bootem "U-18". Až do 6.září ORP "Żbik" hlídkoval ve vyznačeném sektoru, aniž zaznamenal nějaký úspěch. Po polských ponorkách pátraly lodě i letadla a ORP "Żbik" nenachází žádný cíl, na který by mohl zaútočit. Ve dne se zdržoval pod hladinou, v noci na hladině dobíjel baterie. Téměř každou noc se však musel ponořit kvůli temné siluetě nějaké válečné lodi. Večer 6.září 1939 ponorka odplula do dalšího sektoru, severně od Helské kosy, kde měla, podle direktiv plánu "Worek", položit minové pole. 7.září 1939, ve 23:05, když ORP "Żbik" dobíjel na hladině baterie, byl ve vzdálenosti asi 3 Nm zpozorován německou ponorkou "U-22". Německá ponorka se přiblížila a odpálila torpédo, které však předčasně explodovalo asi 200 metrů od boku ORP "Żbik". Polská ponorka se okamžitě ponořila a německý velitel Werner Winter později nahlásil její potopení. 8.září 1939 se ORP "Żbik" pomalu přesouval do sektoru, kde měl položit miny. 9.září 1939 během dne ORP "Żbik" položil minové pole asi 9 Nm od Helské kosy na úrovni Jastarni. Shodně s dalšími rozkazy pak odplul do dalšího sektoru hlídky, mezi 016°E a 017°E. V minovém poli položeném ORP "Żbik" se 1.října 1939 potopila německá minolovka "M-85". Byl to jediný úspěch polských ponorek během napadení Polska. Později, 23.ledna 1940, pravděpodobně ve stejném minovém poli, vyletěla do povětří ještě německá rybářská loď. 12.září se polská ponorka, podle nových rozkazů, přiblížila ke břehům ostrova Őland a u části posádky se objevily příznaky otravy, pravděpodobně z jídla. 13.září 1939 ORP "Żbik" změnil kurs na východ a před půlnocí se nacházela u ostrova Södramisjöbaken. 14.září 1939 polská ponorka obdržela rozkaz, který veliteli nařizoval, aby ORP "Żbik" odplul do Velké Británie nebo, aby se, po vyčerpání paliva, nechal internovat v nejbližším švédském přístavu. Na ponorce byla nemocná už asi čtvrtina posádky. 16.září 1939 byla ponorka v bouři poškozena, přes hlavní vlez na věži začala do nitra ORP "Żbik" prosakovat voda. 17.září 1939 ORP "Żbik" zalila během bouře vlna a voda se dostala do nitra ponorky. Byly zaplaveny akumulátory a unikající chlór donutil posádku opustit tuto sekci. Navíc se ponorka nemohla ponořit. Technický stav ponorky se prudce zhoršil a v průběhu dne se u většiny posádky začaly projevovat příznaky otravy chlórem. 18.září 1939 se komandor podporucznik Żebrowski rozhodl odplout s ORP "Żbik" do Velké Británie. Posádka ponorky vlastními silami opravila velkou část poškození, bohužel se nepodařilo vyměnit prohnilá gumová těsnění vlezů a do nitra ponořené lodi stále pronikala voda. ORP "Żbik" patroloval u ostrova Gotland a spatřil několik německých dopravních lodí. 24.září 1939, vzhledem ke špatnému technickému stavu ponorky a špatnému zdravotnímu stavu posádky, se velitel Żebrowski rozhodl nechat ponorku internovat ve Švédsku. ORP "Żbik" pak zamířil ke švédským břehům. 25.září 1939 ORP "Żbik" vplul do švédského přístavu Stavsnäs a byl internován. Později ponorku odtáhli do přístavu Vaxholm, kde se připojila k již dříve internovaným ponorkám ORP "Sęp" a ORP "Ryś". 26.září 1939 polskou ponorku odzbrojili, byla také zaplombována radiostanice a rozpojeny a částečně rozebrány hnací hřídele.
V dubnu 1940 byl ORP "Żbik", spolu s dalšími dvěma ponorkami - ORP "Sęp" a ORP "Ryś", přesunut do Stockholmu, kde byl opraven a lodní zařízení zakonzervována. Exilové Polské válečné námořnictvo se v té době pokoušelo získat ponorky zpět a dopravit je do Velké Británie. Nicméně po obsazení Norska německou armádou byly v květnu tyto pokusy Švédy zamítnuty. Ponorky, které byly v té době již vybaveny torpédy a zbraněmi, byly znovu odzbrojeny a 10.června byla odvolána bojová pohotovost. 4.července 1940 byl ORP "Żbik", spolu s ostatními, odtažen k ostrůvku Högholm na jezeře Mälaren u Stockholmu a 18.července k dalšímu ostrůvku Fallskör. 1.září 1940 došlo ke změně struktury velení internovaných ponorek. Z posádek byl vytvořen jeden oddíl, pod velením velitele ORP "Sęp", komandora podporucznika Salamona. Jeho zástupcem se stal velitel ORP "Żbik", komandor podporucznik Żebrowski. Konečně, v říjnu 1940, se ponorky i s posádkami přesunuly do městečka Mariefred na břehu jezera Mälaren.
Všechny ponorky byly bez posádek odtaženy 26.června 1941 do Stockholmu, ale během září byly vráceny zpět do Mariefredu.
V srpnu 1942 a posléze v dubnu 1944 ORP "Żbik" odtáhli do Stockholmu. Na ponorce byly provedeny nezbytné opravy a konzervační práce.
23.června 1945 přijela do Švédska polská komise, jejímž úkolem bylo získání internovaných lodí zpátky pro Polsko. Po podepsání smluv byl prozkoumán technický stav ponorek a vypracován harmonogram nezbytných oprav. Byla také zahájena propagační akce, jejímž cílem bylo přesvědčit posádky ponorek k návratu do vlasti. 5.září 1945 byl ORP "Żbik" a zbylé dvě ponorky oficiálně převzaty od švédských úřadů. 6.září započalo navracení lodi do provozuschopného stavu, z ORP "Sęp" byla přesunuta část baterií, aby byl ORP "Żbik" schopen plavby. Dotankováno bylo palivo, naložena torpéda a zásoby. Protože původní velitel ponorky, komandor podporucznik Żebrowski, odmítl návrat do Polska, velení převzal dočasně kapitan marynarki v záloze Mańkowski. 21.října 1945 byla na ponorkách po letech znovu vztyčena polská vlajka a lodě se vydaly na cestu do Gdyně, kam dorazily 25.října. 26.října se ponorky vyvázaly ve vojenském přístavu Oksywie a 28.října 1945 byly slavnostně uvítány představiteli vlády a armády. 30.října 1945 byl ORP "Żbik" znovu oficiálně zařazen do Polského válečného námořnictva. Velitelem byl jmenován kapitan marynarki Zygmunt Grabowski. 15.prosince 1945 byl ORP "Żbik" vtělen do znovuvytvořené Ponorkové divize, které velel komandor porucznik Aleksander Mohuczy.
26.března 1946 navštívil ponorku ministr obrany, marszałek Żymierski. 8.srpna 1946 ORP "Żbik" odtáhli do gdyňské loděnice kvůli přestavbě a opravám, které trvaly téměř tři roky, až do března 1949. Během přestavby byl demontován kulomet a torpédomety přizpůsobeny sovětským typům torpéd.
ORP "Żbik" znovu zařadili do služby v dubnu 1949.
Od ledna až do června 1951 na palubě ORP "Żbik" probíhalo intenzívní školení posádky. V červenci 1951 se v průběhu cvičení ponorka ponořila do hloubky 70 metrů, ale konstrukční hloubka ponorů byla stanovena 50 metrů.
Během celého roku 1952 se posádka ponorky účastnila bojových cvičení. Velitelem ORP "Żbik" byl jmenován porucznik marynarki Leon Sałkowski.
V září 1953 byl ORP "Żbik" prohlédnut komisí Polského válečného námořnictva, která zjistila, že hnací mechanismy jsou značně opotřebované a trup ve velmi špatném stavu. Z tohoto důvodu nařídila komise pro ponorku maximální hloubku ponoření 20 metrů.
Během roku 1954 sloužila ponorka především jako školní loď.
10.ledna 1955 ponorku opět navštívila komise námořnictva a rozhodla, že má již jen minimální bojovou hodnotu. 9.září 1955 byla na ORP "Żbik" spuštěna polská vlajka a ponorku oficiálně vyřadili z PMW.
V roce 1956 se uzavřela historie ORP "Żbik", když ponorku postupně rozebrali a sešrotovali.
