Gabszewicz, Aleksander

Generał brygady, Group Captain Aleksander Gabszewicz

RAF No. P-0163

* 06. 12. 1911
+ 10. 10. 1983

Jeden z nejúspěšnějších polských stíhacích pilotů a uznávaný velitel se narodil 6. prosince 1911 v obci Szawla poblíž Kowna (dnes litevský Kaunas). V roce 1931 vstoupil do armády a absolvoval Szkołe Podchorążych Piechoty, kterou ukončil v roce 1934. Poté však přestoupil k letectvu a po prodělání pilotního výcviku byl přidělen k 1. leteckému pluku ve Varšavě. V roce 1937 si zvýšil kvalifikaci ve škole vyšší pilotáže a do bojů 2. světové války vstoupil jako taktický důstojník Stíhací perutě IV/1 1. leteckého pluku, která byla jako součást Stíhací brigády pověřena ochranou nebe nad Varšavou. Hned při svém prvním bojovém letu v ranních hodinách 1. září dosáhl spolu s kpr. Andrejem Niewiarą sestřelu bombardéru He 111 od II.(K)/LG 1. Při svém dalším letu toho dne již tak úspěšný nebyl a ze svého poškozeného stroje se musel zraněný a popálený zachránit na padáku.

Po ukončení bojů se přes Rumunsko dostal do Francie, kde se přeškolil na moderní stíhačky a jako příslušník GC III/9, jenž měla chránit Lyon a byla vyzbrojena stíhačkami MS 406. V jejich řadách vedl 1. června skupinu osmi polských pilotů do boje s německými bombardéry He 111 od II./KG 53. Sestřelili dva nepřátele, jednoho z nich si na své konto připsal por. Gabszewicz. Téhož dne večer byl jmenován velitelem zdvojeného polského roje, přiděleného k GC III/10. Vzhledem na přeškolení na letouny MB 152, častou změnu základen a všeobecný chaos se až do uzavření příměří do bojů zapojil pouze minimálně a po jejich ukončení byl z Bordeaux evakuován do Velké Británie.

Po dalším přeškolení, tentokrát na stíhačku Hurricane, se v řadách 607. (od 11. října 1940) a později 303. perutě (od listopadu 1940) zapojil do Bitvy o Británii. Jeho hvězda však začala stoupat až po přeložení k vznikající 316. polské stíhací peruti v únoru 1941. Jako velitel letky B dosáhl spolu s P/O B. Andersem prvního vítězství jednotky, když 1. dubna 1941 při hlídce nad konvojem zaútočili na tři bombardéry He 111 od I./KG 27 a stroj s označením 1G+LH sestřelili. V čele letky a později celé perutě (od 14. listopadu) se zapojil do právě zahájené vzdušné ofenzivy nad okupovaným kontinentem a až do svého odchodu na odpočinek 5. června 1942 rozšířil své konto o 3 sestřelené FW 190, ve spolupráci sestřelil bombardér He 111 (o něm zmínka výše) a stíhačku Messerschmitt Bf 109 a sám či ve spolupráci pravděpodobně sestřelil či poškodil další 4 nepřátelské stroje.

Po krátké působení na štábu 11. stíhací skupiny byl v září 1942 přidělen k 58. OTU (jednotce operačního výcviku) jako instruktor.

Do bojů se znovu zapojil 26. ledna 1943, kdy převzal velení nad 2. polským stíhacím křídlem, kde zaznamenal opět sestřel FW 190. 20. června se přesunul do čela 1. polského stíhacího křídla (od října 1943 přejmenovaného na 131. křídlo), v jehož řadách dosáhl svých posledních vítězství.

12. prosince předal velení křídla W/Cdr Stanisławu Skalskému a odešel na odpočinek. 4. února 1944 byl krátce přidělen spolu s několika dalšími svými krajany k 61. stíhací peruti USAAF, vyzbrojenou stíhačkami P-47 Thunderbolt. Již 20. února však nastoupil na místo velitele 18. sektoru 2. TAF, jemuž byly podřízeny 131. a 133. polské stíhací křídla, a znovu se aktivně se zapojil do bojů nad okupovanou Evropou, včetně podpory invazních vojsk v Normandii. Po reorganizaci 2. TAF a zrušení sektorů v červenci 1944 převzal velení 131. křídla a v jeho čele ukončil v květnu 1945 svou válečnou pouť na území poraženého Německa.

Po válce ještě sloužil jako styčný důstojník u 84. skupiny TAF a od roku 1946 velel základně Coltishall, kde se v poválečném období postupně před svým rozpuštěním soustředily všechny polské stíhací perutě. Po rozpuštění polského letectva a demobilizaci v roce 1947 se rozhodl zůstat ve Velké Británii. Několik let byl předsedou Sdružení polských letců. V roce 1974 byl povýšen do generálské hodnosti. Zemřel 10. října 1983 v Hanley Stan v hrabství Worcester. Podle jeho poslední vůle byl v roce 1992 jeho popel rozptýlen nad letištěm v Dęblině a nad Varšavou.

Během 2. světové války vykonal 384 bojových či operačních letů a jeho skóre se uzavřelo na 9 a 1/2 sestřelených nepřátelských strojích jistě, 1 a 1/3 pravděpodobně a 3 stroje poškodil, čímž se zařadil na 8. místo oficiálních statistik nejúspěšnějších stíhacích letců polského letectva (tzv. Lista Bajana). Byl vyznamenán mj.: Złoty Krzyż Virtuti Militari (No.00029, 13.3.44 - jako první polský letec), Srebrny Krzyż Virtuti Military (No.09425, 24.6.42), 4x Krzyż Walecznych, Medal Lotniczy a v poválečném období Krzyżem Komandorskim z Gwiazdą Orderu Polonia Restituta, britskými DSO & bar (jako jediný polský letec) a DFC, francouzským Croix de Guerre a nizozemským řádem Order of Orange-Nassau .


zdroje
https://pspbis.fm.interia.pl/ga.htm
https://www.mysliwcy.pl/
www.geocities.com/skrzydla/
J.B.Cynk - Polskie Sily Powietrzne 1939-1945, AJ-Press 2001, ISBN 83-7237-089-3
W. Król - Zarys dzialań polskiego lotnictva w Wielkiej Brytanii 1940-1945, WKiL Warszawa 1990,ISBN 83-206-0852-x
J. Kutzner - Zwycięstwa pilotów myśliwskich Polskich Sił Powietrznych na Zachodzie 1940-1945, Oficyna Wydawnicza "Adiutor", Warszawa 2007, ISBN 83-86100-80-X
J.Zieliński - Asy polskiego lotnictwa, Agencia Lotnicza ALTAIR, Warszawa 1994, ISBN 83-86217-2

Zajímavě využil G/Cpt Gabszewicz svého privilegia v označování osobních letounů. Jako hrdý příslušník IV/1 perutě 1. leteckého pluku a jeho nástupkyně 316. perutě jeho stroje nesly kombinaci písmen SZ (kód 316. perutě) a G (Gabszewicz) spolu se znakem 316. perutě.

Fotografie v hodnosti majora



Zdroj: http://www.polishairforce.pl/dyw316zdj.html